Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nemocný otec - onemocnění mozku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Martina1717
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.7.20 16:57
- se divím, že jsi dlouho nepracovala, po zdravotních sestrách je poptávka všude
- tvůj otec není primárně tvá starost, měla by se starat matka
A co otec, pracuje nebo je v důchodu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Martina1717
31.7.20 18:11
@divine woman já vyšla ze školy a pracovala, ale plat po škole 15000 čistého, z toho nejde přece utáhnout být. Teď už se uzivim ale tenkrát v 19ti nic moc, když mě vyhodil. Bylo to myšleno jako že jsem makala teprve krátce
Je invalidní důchodce
- Citovat
- Upravit
31.7.20 20:05
Já ti bohužel neporadím, jen tě chci podpořit a říct ti, že máme doma něco podobného. Taťka je nemocný, zřejmě Alzheimer, trvá to už několik let ( ale ne tak dlouho jako u vás) a rapidně se to zhoršuje. U doktora byl jednou, víckrát tam nešel - brání se slovně i fyzicky. Nedodržuje hygienu. Řve po mamce, řve po mně, po dceři, i jen tak do vzduchu. Na manžela si netroufne. Cokoliv ho naštve, nerozumí některým slovům a souvislostem a to ho ještě víc dráždí. Všechny nás kontroluje, všechno zamyká. Bohužel nejvíc to odnáší mamka, je mi to líto.
Posílám alespoň virtuální podporu, vím jaké to je a že si takový člověk prostě nedá říct. Po dobrém ani po zlém, nijak. Buď oporou mamce, s taťkou jednej slušně a v klidu ( i když je to těžké), a vypouštěj to. Opravdu. U nás je to třeba tak, že za půl dne už neví, proč řval a jede se dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Martina1717
31.7.20 20:11
@SibyllaTrelawney ty jsi zlatá ❤️ děkuju za podporu a posílám na oplátku podporu svou. Všichni se držte 
- Citovat
- Upravit
31.7.20 20:25
@Martina1717 U nás je třeba teď denně dusno, protože opravujeme dům ( který on postavil, což ví a pamatuje si), chodí sem dělníci ( cizí lidi = vždy problém) a " ničí" jeho práci ( jenže oprava je třeba - do střechy zatéká, chodník je popraskaný a rozbitý apod.) a nemůžeme mu vysvětlit, že se snažíme ten dům udržovat. Taky shromažďuje věci, což je problém, mamka to drží na uzdě, ale horko těžko a neobejde se to bez taťkova řvaní. Mě v mých 36 letech kontroluje, kam jdu a kdy přijdu, jde zkontrolovat, jestli jsem správně zamkla, čeká na manžela jak jde z odpolední, aby ho taktéž překontroloval… Nedej bože, když se někde zdržím a on to neví… je schopen stát u dveří i 3 hodiny, dokud neprijedu a pak mi to dá sežrat. Když se ohradím, urazí se " já už tu nemusím být, však já už brzo umřu a pak si tu dělejte co chcete"…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Martina1717
31.7.20 20:31
@SibyllaTrelawney tak to je hrozný. Obdivuju, jak to zvládáte. Já mám problém, že ve svých 21letech potřebuji tátu, ne člověka, který se chová takto. Potřebuji poradit, protože zkušenosti mám ještě malé a odpovídající memu věku. Nebo i prostě si popovídat. Bohužel to nefunguje už leta, dejme tomu od mých 15. Takže jsme s mamkou spolu a nechci ji v tom nechat. Přítel se distancoval, protože táta se jednou hnusně pustil i do jeho rodiny, nejen do něj a málem jsme se rozešli, trvalo dlouho to vyžehlit u tchýně a tchána, takže mě obejme, utesi ale už se do toho neplete… taťkovi je 49. Takže o to horší, že je mladý… 
- Citovat
- Upravit
31.7.20 20:36
@Martina1717 Tak to je teda sakra mladý… 
Říkala jsi, že máš dědu, tak alespoň tohle je mužsky element v tvém životě. Děda je fajn?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Martina1717
31.7.20 20:40
@SibyllaTrelawney ano, děda je super, ale teď je po těžké operaci, takže se starám já o něj. Chodím tam každý den, ještě to bude běh na dlouhou trať, ale věřím, že až spolu zvládneme ho znovu postavit na nohy, bude to zase fajn 
kolik je tatínkovi? Jestli se mohu zeptat?
- Citovat
- Upravit
31.7.20 21:02
@Martina1717 75, takže je to o hodně jiné než u vás… v tomto věku to asi není až tak ojedinělé, ale tvůj taťka je fakt mladý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zdravím, potřebuji slyšet názor ostatních lidí, protože odpověď na tuto otázku a vnitřní dilema už pár let nemohu najít.
Když mi bylo 12, onemocněl mi tatínek. Bohužel velmi vážně. Jelikož se onemocnění týká mozku, začalo to s ním jít prudce dolů jak fyzicky, tak psychicky. Celé mé dětství pubertu hodně poznamenaly výbuchy vzteku, neustálá špatná atmosféra, zhoršování a zlepšování jeho stavu. Byla jsem s mamkou první, na koho křičel a poslední komu se omluvil. Můj bratr v té době už žil na koleji a jezdil domů občas. Proto jsme my dvě byly jako hromosvody. Přes to všechno jsme to zvládli a překonali až doteď. Před rokem mě taťka v záchvatu vzteku vyhodil z domu, protože jsem měla své názory a postoje k životu a stala si za tím, že budu dělat práci jakou chci (zdravotní sestru), budu skromná a tichá, ale budu si stát za svým. Bohužel to nepřekousl, že neskáču jak píská (na domácnost jsem platila, jídlo atd…, takže jsem snad mohla říct, že se mi nelíbí jak s námi jedná) Od té doby žiju s přítelem, pracovala jsem teprv krátce, žádná praxe po škole… tudíž bylo málo peněz, já byla po škole a sama bych bohužel byt neutáhla. Nyní se táta zase zhoršil. Chová se jako člověk, kterému začíná stařecká demence. Je arogantní, občas zlý, občas naopak hodný. Neumí se chovat před lidmi, dělá mi ostudu, křičí na mamku, psychicky ji ničí. Já už jsem z toho také na nervy, kazí mi vztah s přítelem a málem nás rozeštval. Spousta lidí mě soudí podle něho. Mám z toho takové nervy, že občas prostě vybuchnu vzteky na celý svět a nebo brečím v totální depresi. Zdravého si ho pamatuji jen matně. Ted se starám o jeho tatínka, mého dědu a ten me má velmi rád, diví se, že to ještě dávám. Mám tedy dilema, zda odříznout na nějakou dobu tátu, než se dám dohromady, pomáhat mamce a s ním se nebavit. Říkám si, že je nemocný a nemohu ho v tom nechat, ale on dělá nemocnou psychicky i ze mne. Mamce pomůže, když si o tom se mnou popovída, občas spí u mne a odpočine, pak je v pohodě. Bohužel já to neumím vypustit a trápí mě to dlouho a chovám se jak psychicky labilní kráva. Co by jste udělali vy?
Příspěvek upraven 31.07.20 v 18:17