Děsný pocit, už nemůžu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Nepřemýšlela jsi nad rodinnými konstelacemi?? Potřebuješ odblokovat, to co se ti děje není bez příčiny a jen tak. Teda pokud tomu věříš, já ano
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je něco, co Ti dělá radost? Snad syn pro kterého stojí za to to nevzdat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zřejmě není jiné řešení než docházet k psychiatrovi a psychologovi, sama jistě dobře víš, že bez nich se to prostě zvládnout nedá. Tolik stresových situací najednou, to se opravdu jen tak nevidí. Ale myslím si, že s jejich pomocí by jsi to mohla zvládnout, musíš si uvědomit, že syn tě potřebuje 
. Také asi není moc dobré, že spíš odděleně, spíš bys potřebovala spát vedle manžela, abys cítila že je někdo s tebou, tím, že spíš sama je to podle mého ještě horší. Přeji ti hodně, hodně sil, aby jsi to zvládla .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A leky nejake beres? treba hospitalizace nekde..kde bys prisla na jine myslenky??a hlavne synovi by bez tebe bylo strasne smutno..jsi jeho maminka!! 
drzim palce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, Je mi strašně. Manžel spí se synkem v ložnici a já jsem internovaná ve světnici, nemůžu spát, mám hrozné noční můry, v noci křičím a bojím se.
Je to déle trvající stav, stalo se toho tolik, že se to ani popsat nedá. Když jsem se o tom bavila s psychiatrem, řekl mi, že má sakra dlouhou praxi, ale tohle že prý se nevidí. Nechci všechno popisovat, ale kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych (má závažná nevyléčitelná nemoc, smrt hodně blízkého, rakovina matky, znásilnění, nemoc syna(naštěstí léčitekná), havárie v autě, finanční problémy, má trvalá invalidita, zatím na vozíku)… Je toho moc, fakt už nevím kudy kam… Mám chuť nebýt, myslím, že by bylo lepší, kdybych nebyla…
Holky, pomoc, jde ještě najít nějaký smysl? Jak přežít, když si myslím, že by manželovi i synovi bylo líp beze mne? Už nemůžu, nechci…
ahoj, nemám zkušenost s tímhle, co prožíváš, ale každé dítě chce vyrůstat s maminkou a Ty jsi mamina, takže to je jeden důvod žít a to je obrovský důvod. Nevím jak Ti pomoci, ale jak už tu bylo psáno z čeho máš radost - pokud něco takového vůbec je. Z čeho jsi měla radost než se tohle všechno stalo… Určitě je to složité i pro Tvou rodinu, ale patříš k nim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
to je mi lito… co manzel, syn? nejsi na to sama, mas kolem sebe lidi, co Te miluji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já tě chápu, ale radu nemám. Mám dvě nevyléčitelné nemoci co mně postupné invalidizují. Snažím se dát svím dětem i okolí to maximum co můžu, tak aby každý den měl smysl, to je to jediné co mně drží každý den bojovat dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hrozně se stydím, ale už ani syn není smysl mého života. Myslím, že je ještě malý, že by mu bylo líp, kdyby jeho tátovi bylo líp a to určitě beze mne. Myslím, že jsem k ho.nu, že jsem jen přítěž… Beru antidepresiva, už přes měsíc, tak pokud by měly, zabraly by,
- Citovat
- Upravit
Přikláním se k rodinným konstelacím a kineziologii. Hlavně se nevzdávej a drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Hrozně se stydím, ale už ani syn není smysl mého života. Myslím, že je ještě malý, že by mu bylo líp, kdyby jeho tátovi bylo líp a to určitě beze mne. Myslím, že jsem k ho.nu, že jsem jen přítěž… Beru antidepresiva, už přes měsíc, tak pokud by měly, zabraly by,
člověk se často cítí přítěží, ale věř mi, že je vždycky co můžeš dát okolí a proč má smysl existovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvám se, ale jak jsem zdementněla, založila jsem dvě diskuze najednou.
Rodinné konstalace neznám, tuším, že něco takového dělal Adler, ale víc nevím
No a se společným spaním, v noci hrozné sny, křičím, proto jsem jinde
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Hrozně se stydím, ale už ani syn není smysl mého života. Myslím, že je ještě malý, že by mu bylo líp, kdyby jeho tátovi bylo líp a to určitě beze mne. Myslím, že jsem k ho.nu, že jsem jen přítěž… Beru antidepresiva, už přes měsíc, tak pokud by měly, zabraly by,
a co změnit doktora a nebo tu kineziologii 
změnu prostředí, zkusit někam vypadnout třebas jen na prodloužený víkend, někam kde jsi to měla ráda já nevím jak Ti pomoct, ale nevzdávej to… Život má svá úskalí, ale i tak stojí za to žít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkus se na to mrknout, zjistit recenze, najdi někoho dobrého. To se s klasickou léčbou nevylučuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Doktor mi nabízel krátkou hospitalizaci, ale co je hrozné je to stigma blázince, cítím, jak jim všem ubližuji. Přitom kamarádce neno komukoli bych řekla, že to není stigma ani ostuda… Ale u sebe to člověk vnímá jinak. Hlavně, v čem malý by měl vyrůstat, máma k ničemu 
Tohle mne štve. Je to hnus, v životě bych neřekla, že malý pro mne bude spíš důvodem to vzdát. Bože, nevím, co jsem udělala, ale prostě, cítím se jen jako přítěž
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Ahoj holky, Je mi strašně. Manžel spí se synkem v ložnici a já jsem internovaná ve světnici, nemůžu spát, mám hrozné noční můry, v noci křičím a bojím se.
Je to déle trvající stav, stalo se toho tolik, že se to ani popsat nedá. Když jsem se o tom bavila s psychiatrem, řekl mi, že má sakra dlouhou praxi, ale tohle že prý se nevidí. Nechci všechno popisovat, ale kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych (má závažná nevyléčitelná nemoc, smrt hodně blízkého, rakovina matky, znásilnění, nemoc syna(naštěstí léčitekná), havárie v autě, finanční problémy, má trvalá invalidita, zatím na vozíku)… Je toho moc, fakt už nevím kudy kam… Mám chuť nebýt, myslím, že by bylo lepší, kdybych nebyla…
Holky, pomoc, jde ještě najít nějaký smysl? Jak přežít, když si myslím, že by manželovi i synovi bylo líp beze mne? Už nemůžu, nechci…