Následky poporodní deprese na dětech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ahoj, tak jak tak koukám tak tím trpím taky, mám 11 měsíčná holčičku a taky mi přijde spokojená, tak snad jsme jim tím neublížili. Chodíš k psychologovi? Já taky byla, ale nepomohla mi, tak trpím dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dana 07 Ne, k psychiatrovi, nikdo jiný nepomůže a ještě napíše psychotepii na pojišťovnu. Beru léky a to zlepšení je už tak o 80%. Je to prý způsobené hormony, možná někomu dobrý terapeut pomůže, ale já jsem toho názoru, že když je situace akutní, tak musí přijít medikace než člověk ublíží dítěti. Já to neléčila, pořád jsem si mysela že je to únavou atd. a když pak přišly myšlenky že zabiju sebe i dítě, tak se mi rozsvítilo a začala jsem ihned jednat. Léčím se tajně, ví to jen moje mamka.
- Citovat
- Upravit
Tak to mě ani nenapadlo, tak to si udělala fakt dobře, že jsi to začala řešit. Já mám prostě jenom hysterický záchvaty, ale jenom před manželem. A hlavně strašný strach o malou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dana 07 možná by nebylo od věci s tím zajít k obvodní, měla by vzít krev, vyloučit štítnou žlázu a pak poslat na odborné vyšetření. Pořád se to tady bere jako slabota jít k psychiatrovi, ale lepší než trápit sebe a lidi kolem. Pokud máš záchvaty před manželem, pak je nasnadě otázka jaký je váš vztah.
Jinak ten strach asi není úplně ok pokud jsi i unavená nebo „zmatená“ tak by to mohla být deprese. Hormony jsou mocné.. 
- Citovat
- Upravit
Klid, naši generaci půlka matek vrzla do jeslí a bylo… Co já za první rok života malé přečetla knížek. Teď už to moc nejde a mám akční dítko, které je ve dvou letech drzé neskutečně, přítel říká, že jí málo dávám přes zadek a tchýně taky. No to bych jí musela asi umlátit. Má období vzdoru a všechno bojkotuje a šíleně u toho ječí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja jsem si prosla jak klasickou depresi i s pokusem o sebevrazdu, tak i poporodni, kterou jsem zacala lecit az v roce veku meho ditete… nikam jsem s ditetem nechodila/jen na prochazky/mezi lidi jsem se bala… syn ted ma 4 roky, je ted trosku stydlivy/obdobi nekolika tydnu/, ale doma a sousedy peruje dost, takze verim, ze i ze stydlivosti vyroste… nakolik je poznamenam mou depresi a nakolik je to jeho povaha nedovedu soudit, protoze i ja i manzel jsme byli jako deti dost stydlini… me spis mrzi, ze jsem byla na syna zla, netrpeliva, dost ukricena… ale je to sikovny kluk/pry/… 
rad se mazli, je komunikativni a nijak se nelisi od ostatnich deti…porad si chce se mnou hrat, pomahat, je docela narocny, mladsiho sourozence miluje…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ja jsem si prosla jak klasickou depresi i s pokusem o sebevrazdu, tak i poporodni, kterou jsem zacala lecit…
Díky moc za reakci 
Tak to jsem ráda že jste to zvládli i když to bylo těžké. Podle toho co píšeš se mi zdá že je to s ním úplně v pořádku, že se s tebou mazlí, hraje si atd. A to doma jakože spíš zlobí a nebo tím myslíš že je otevřenější ale jako ostatní děti?
Zakl.
- Citovat
- Upravit
Je jako ostatni deti, nevidim rozdil,..to, ze se ted stydi pricitam vyvoji a ne tomu, ze jsem s nim nechodila moc mezi lidi…je pravda, ze reagoval na moje nalady, ted uz si zvykl, ze maminka nema vzdy silu si hrat a bere to tak nejak normalne 
… ted ma mladsiho sourozence a v jeho chovani nejsou zadne projevy agresivity ci nejake potlacovane zloby, zavisti apod. naopak je ochranitelsky, chce pomahat a starat se o nej…
- Citovat
- Upravit
MI terapeutka říkala, že je jenom dobře, když něco jako rodiče uděláme špatně, jsme nedokonalí, uděláme „na dítěti“ nějaké chyby. Jednak tady bude něco, s čím se dítě a pak jako dospělý bude muset vyrovnávat a navíc žít s dokonalým člověkem, který dělá jen to, co je nejlepší, tak to je taky na psychiatrii
Mnohem horší by asi bylo, kdybys to neřešila a mělo dítě maminku, která se plácá několik let v depresích a nic nedělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, já přidám také jeden trochu zpožděný příspěvek. Já myslím, že už to, že něco takového vůbec řešíš - tím myslím, že se ptáš, zda jsi svému dítěti nějak neublížila, ukazuje, že to s tím srdcem nebude tak špatné Spoustu žen tohle ani nenapadne. A taky si myslím, že si vybavuješ především to, co ti přijde špatné. Ale určitě jsi mu dala i spoustu hezkých chvil. A neboj se, ještě budeš mít spoustu příležitostí mu vše vynahradit. Zvlášť pokud ses rozhodla se léčit. Bude totiž mnohem líp a já vím, o čem mluvím (vlastně píšu Přeju hodně zdaru!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj holky,
po 15 měsících od porodu jsem zjistila že trpím poporodní depresí a léčím se. Už je to mnohem lepší, ale mám strach jestli to na tom děťátku nezanechalo nějaké stopy. Nebyla jsem tu vždycky 100% pro něj. Často mě malý vídal ležet a brečet, hrál si sám. Byla jsem často apatická a bez sil. Moc si to vyčítám, protože jsme maminky co si užívají miminko od první chvíle a dávají mu spoustu lásky. A já na to kolikrát neměla sílu a byla jsem ráda že jsem vůbec zvládla nakrmit, přebalit a hra se mnou trvala max. 5 minut dokud jsem neodpadla. Manžel to měl celou dobu nějak u paty. Lidé říkají že působí jako spokojené dítě. No, snažím se jak se dá. Miluji ho z celého srdce - a tak vidím jak je to srdce asi pěkně ubohé. Mrzí mě že to nemůžu vrátit zpět, udělala bych věci jinak. Jak zvládly vaše děti vaši krizi? Zvláště pokud trvala celý první rok? Zanechalo to na nic něco? Neodvrátily se pak od vás později?