Děsný pocit, už nemůžu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@TýnkaK
Díky, užila. Mamce právě pomáhalo zatáhnout ji do jiných problémů a neutápět se v těch svých problémech a protože jde o psychycké problémy, tak bych viděla toto jako radu pro okolí zakladatelky a rozhodně vidět budoucnost pozitivně, protože braní léků měsíc nepomáhá. Mamka to měla třeba rok, až dva hodně krizové. Pak to klesalo. Rozhodně mamce by nepomohlo, abych u ni brečela, musela chodit do práce, starat se o manžela, nakupovat - tragédie byla být doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvam se za příspevek, sekl se mi net.Tak znova. Představ si, že sedíš v lese u léčívé studánky. Je tam mohutný strom moudrosti. jehož větve sahaji až k nebi.Pod ním sedí žena, která je naplněná soucitem a láskou. Představ si že tvedle té ženy sedíš a že ti tvé srdce zaplňúje jejím jasem. Řekni ji prožitky a udalosti, které ti zpusobily bolest. Oči zavřene a mluv nahlas.Po odvypravění příběhu si představ, že tvuj vnitřní léčitel ti odpoví Děkuji, že ses se mnou podělila o svuj příbeh a o sve pocity, Je mi líto, že jsi zakusil tolik utrpení a bolesti.Jako hojivý balzám na tvé srdce ti nabízím svou lásku. Posílám mnoho síly a pozitivní energie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Osmanka
Jak ti rozumim 
I ja to mam presne takto, scenar podobny
A je to per dni nazpet co neunesla sve brime ka. aradka me dcery :'(
Je moc dobre, ze se zakladatelka sverila, ze chce zit plnohodnotny zivot, chce si vazit sama sebe, chce byt dobrou mamou i manzelkou.
Urcite dej vedet, moc nam na tobe zalezi- myslim, ze mluvim za vsechny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@mari1912 na bolest je moudro-Co je všem smutným lidem společné, Zbudovali si svatyni minulosti, do níž odcházejí konat jakesi plačtivé obřady. A kde začíná štastný život, začíná tam, kde končí tento druh zbožnosti. Naděje, že bude lépe nikdy nesmí zemří. Dobrou noc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemám osobní zkušenost s takhle těžkou životní situací, ale je jisté, že by tvému synovi nebylo lépe bez tebe - jsi MAMINKA a maminka je jen jedna, jsi nenahraditelná. Jak dlouho už chodíš k psychiatrovi? Je potřeba vytrvat, psychiatr, psycholog, pečovat o svou duši a hledat cestu zpátky do života. Jistě to nakonec dokážeš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj zakladatelko. Přiznávám se, že nemám problémy jako ty, ale každý máme svoje „maximum“ jinde.
Mám roztroušenou sklerozu a před 2 měsíci jsem porodila své první dítě. Zdraví se začalo zhoršovat, do toho péče o mimi, manžel ještě před porodem vybral nový dům, takže do toho finance a stěhování na venkov, kde je všechno daleko a já bez řidičaku. Takže malýmu je 14 dní a já sedím doma na gauči, držím ho v náručí a zase přestávám ovládat ruku, na které ho držím, brečím a přemýšlím jak to bude dál. Co když mu nechtěně ublížim. Co budu dělat, když se o něj nebudu moct postarat. Jak se budu pohybovat po tom domě, kde jsou všude schody a co autobus? Kdo mě dostane na vozíku do autobusu a kam dám kočárek, o tom, že si vůbec nepřijdu jako pro manžela přitažlivá ani nemluvě. Už jsem přemýšlela, že to skončím. Nechci, aby se o mně musel někdo starat. Malýho jsem dala do postýlky, oblíkla se, vzala si pár věcí a prostě odešla i přes mužovi prosby. o půlnoci jsem stála na mostě, koukala na řeku pod sebou a strašně brečela. Ty myšlenky byly strašný. Po hodině jsem se vrátila a koukala na malýho jak spinka a brečela jsem ještě víc. Vždyť ja ho přece chci vidět vyrůstat. Chci ho slyšet žvatlat, chválit za namalovaný obrázek. Teď jsem byla na kontrole na neurologii a přijela tam paní na vozíku a na klíně prcek. Ti dva si sebe navzájem tak strašně užívali. Vzájemná láska v každým slovu, každým doteku. To jak se navzájem potřebují… Bylo to krásný. Máma je máma, ať už je jakákoliv. Proto to ještě zkus, bojuj. Představ si, že tvoje dítě bude jednou ve škole recitovat básničku o mamince a vlastně nebude vědět kdo to byl a proč tu není. Začni si psát deník, maluj obrazy, zavolej na linku důvěry, breč. Dostaň to ze sebe, ale nevzdávej se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj.No taky jsem si tímhle prošla. Mela jsem těžkoudepresi a bbohužel mám za sebou i pokus o sebevraždu který tedy díky bohů nevyšel. ale kdo tímnneprošel nepochopil to. už to nejde ovládat. jinak antidepresiva začnou pořádně působitaz tak za 2,3mesice ttakže jediná rada ted asi zní, zkus vydržet a když už to nepujde. poprosil doktora o doporučení na hospitalizaci, není se čeho bát a opravdu ti tam pomuzou, hermi byla jjsem tam. já to vydržela 9 let ale jednou to praskne dřív nebo později a bude to hhorší. takže to zkus řešit dokud mas ještě trochu sily. Držím pěstí a opravdu to zadní řešithned. nnež bude pozdě. 
- Citovat
- Upravit
Jo a ještě jsem chtěla napsat ze se nemáš za co stydětkkdyž už ani syn pro tebe není motivace. někdo řekne ze je to sobectví ale je to typická těžká deprese a svého syna miluje s jen to v te nemoci prostě nedomazes ovládat.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, Je mi strašně. Manžel spí se synkem v ložnici a já jsem internovaná ve světnici, nemůžu spát, mám hrozné noční můry, v noci křičím a bojím se.
Je to déle trvající stav, stalo se toho tolik, že se to ani popsat nedá. Když jsem se o tom bavila s psychiatrem, řekl mi, že má sakra dlouhou praxi, ale tohle že prý se nevidí. Nechci všechno popisovat, ale kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych (má závažná nevyléčitelná nemoc, smrt hodně blízkého, rakovina matky, znásilnění, nemoc syna(naštěstí léčitekná), havárie v autě, finanční problémy, má trvalá invalidita, zatím na vozíku)… Je toho moc, fakt už nevím kudy kam… Mám chuť nebýt, myslím, že by bylo lepší, kdybych nebyla…
Holky, pomoc, jde ještě najít nějaký smysl? Jak přežít, když si myslím, že by manželovi i synovi bylo líp beze mne? Už nemůžu, nechci…
co popisujes je desivy, mozna bys mela napsat vic, mam dojem, ze to mnohym prispivajicim vubec nedoslo.
mas urcite exogenni depresi, mas na ni narok. je to nemoc, jako zlomena noha, musis se lecit. Rozhodne by bez tebe synovi nebylo lip, predstav si to, jak by mu bylo, kldyby mu umrela maminka a jeste k tomu schvalne. Tvuj psychicky stav se pri lecbe urcite zlepsi, ikdyz to nebyva uplne okamzite, chce to proste nejak prezit. Moc ti drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vidím to takhle:
1, Riaps - krizové centrum na Praze 3, Chelčického. V případě krize Tě ihned hospitalizují, vem si občanku a kartičku pojištění. Hospitalizace je tuším max. týden, možno docházet i do stacionáře přes den.
http://www.csspraha.cz/…entrum-riaps
2, Krizové centrum Bohnice - okamžitá pomoc a hospitalizace.
http://www.plbohnice.cz/home3/cz
Takové myšlenky už jsou závažné. Jinak já jsem profesí psycholog, tudíž OPRAVDU doporučuji vyhledat okamžitou pomoc psychiatrie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, Je mi strašně. Manžel spí se synkem v ložnici a já jsem internovaná ve světnici, nemůžu spát, mám hrozné noční můry, v noci křičím a bojím se.
Je to déle trvající stav, stalo se toho tolik, že se to ani popsat nedá. Když jsem se o tom bavila s psychiatrem, řekl mi, že má sakra dlouhou praxi, ale tohle že prý se nevidí. Nechci všechno popisovat, ale kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych (má závažná nevyléčitelná nemoc, smrt hodně blízkého, rakovina matky, znásilnění, nemoc syna(naštěstí léčitekná), havárie v autě, finanční problémy, má trvalá invalidita, zatím na vozíku)… Je toho moc, fakt už nevím kudy kam… Mám chuť nebýt, myslím, že by bylo lepší, kdybych nebyla…
Holky, pomoc, jde ještě najít nějaký smysl? Jak přežít, když si myslím, že by manželovi i synovi bylo líp beze mne? Už nemůžu, nechci…
Každý človĕk je tu proto aby splnil to co má. Třeba z tvého dítĕte bude jednou nĕkdo klíčový v nĕjaké situaci.
To je ten smysl 
a ty budeš taky lepší, ale musíš vĕřit v lepší zítřky a v to co pro ostatní dĕláš.
I přesto, že se sama trápíš, je příjemné když umíš vykouzlit úsmĕv a lepší náladu tĕm, které máš ráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
'Zakladatelce i ostatním přeju lepší den. Dělám si o tebe starost. Mohla by si se ozvat.Jsem v práci a budu tu po sedmé vecer. Posílám sílu a přání lepšího rána
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@TýnkaK Myslím, že to ví. Občas ho přistihnu, jak se usmívá pod vousy.
@BAZÁREK ANGIE Dala, ale nejde to, je skoro hluchý, slyší jen na jedno ucho a stejně na něj člověk musí křičet. Musíme se spokojit s posunky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Určitě se obrať na odbornou pomoc, tohle asi nezvládneš sama, nebo ne rozhodně tím, že ti tu budem posílat soucitné smajlíky. Tohle je vážný stav. Toto mám za sebou v podobném sledu událostí. Nikam jsem nešla a byla to velká chyba. Plácala jsem se v tom sama skoro 3 roky. Až když jsem z toho byla venku, svěřila jsem se známému psychiatrovi, co dělá na klinice v Mnichově a ten mi řekl, že tohle je opravdu nebezpečné. V okamžiku, kdy začneš uvažovat o svojí zbytečnosti už to není legrace. 
Pro příště už vím, že snažit se to překonat sama byla hloupost, měla jsem mockrát chuť to skončit. Vyhledej prosím pomoc, svěř se odborníkům, nebo se svěř aspoň praktikovi, aby tě směroval dál. Držím ti palce, ať je budoucnost lepší a šťastná a zase najdeš smysl života, protože to mě pomohlo nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
