Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nevím jak to popst bude to asi zmatené ale potřebuji se poradit. Nejsem zastánce léků atd. atd snažím se vše řešit více alterntivním způsobem atd. ale mám pocit že to již nestačí. Nebudu se rozepisovat o všech problémech minulých let atd. jen chci říct že to bylo více věcí které nmějakým způsobem navazovaly se sebe, já se snažila stres vytlačovat, házet to za hlavu, nezaobírat se tím co bylo, zkoušela jsem vše možné ale jsem na tom čím dál hůř. Byla jsem vždy cellkem společenský člověk, ale opravdu poslední dva roky si připadám jako méněcenná, nejraději jsem sama s knížkou, nechce se mi mezi lidi, nějak se nedokážu vůbec bavit, v práci se snažím ze všech sil nedt nic najevo protože pracuji každodenně s lidmi ale nejraději jsem někde zavřená, když nemusím s nikým mluvit atd. atd. Veškeré moje koníčky skončily pouze u knížky u které se cítím dobře. A pak také s dětma. Ale jinak mě přestalo bavit se oblíkat, za poslední rok jsem přibrala 10 kg a je mi to jedno. Když jdu to supermarketu, skoro jo proběhnu se sklopenou hlavou abych nikoho nepotkala. Opravdu se nepoznávám, stydím se za sebe někdy, protože jsem byla vždy hezky upravená, učesaná a teď se k tomu nutím.
V noci se probudím s tím že mi buší srdce a bojím se dalšího dne, jakákoliv věc mě již dokáže úplně vykolejit. Prožívám dsné strachy o děti o rodiče. Jsem fakt strašně unavená.
Já vím že mi řeknete cvičit, mezi lidi, něco dělej ale já se fakt snažím ale pak je mi ještě hůř.
Proto Vás chci poprosit nějaké třeba bylinky nebo něco přírodního co pomůže zahnat ty děsné úzkosti. Nebo mám opravdu navštívit psychiatra? Já se toho strašně bojím, když jsem viděla kamarádku která to bere, nebyla schopna pořádně komunikovat, mluvila strašně zpomaleně a já si to v práci nemohu dovolit a také jezdím autem.
Bylo to dlouhé omlouvám se a samé chyby.
Lajlo, být tebou bych zkusila homeopatika, ale chce to najít fakt dobrého homeopata a něco si o tom přečíst, ne to brát jako mám rýmu, tak na to se hodí tenhle lék, ale brát to trochu ze široka, mě to pomáhá hodně, nějaký antidepresiva apod jsou nanic, chce to vyřešit jádro problému
Ahoj Lajlo,
co zkusit třeba regresivní terapii, vím že hodně pomáhá najít jádro problému a pomoci.
S psychickými problémy mám své zkušenosti a antidepresiva problém neřeší, jen utlumí a uklidní ale nevyléčí to.
O té terapii je toho na internetu hodně, přečti si to a uvidíš.
Přeji hodně sil
Adriane
Těch možností je podle mě dost , stačí prohledat internet.Ale trochu tvé pocity znám , zažila jsem něco podobného když jsem se přestěhovala do jiného města , zkrátka jsem to nějak psychicky nezvládla.
Ale podle mě je důležitý aby se člověk hlavně nelitoval a zas až tak si své problémy nepouštěl k tělo , protože to je člověk na nejlepší cestě jak se dostat k psychiatrovi.Ale já bych být tebou třeba zkusila ne psychiatra ale psychologa , ten si s tebou nezávazně o všech problémech popovída , třeba ti i poradi , zkrátka dobrý psycholog by tě mel i pochopit.Ale nechci ti ho nutit.Jinak také bych zkusila ty homeopatika , aromaterapii a nebo co se týče bylinek je dobrá Meduňka.Tak uvidíš…Přeji ti aby bylo zas lépe ![]()
Ahoj Lajlo,
podle mne priznaky, ktere popisujes (uzkosti, unava, buseni srdce, „nezajem“ o sebe a okoli) jsou typicke priznaky deprese. Muze prijit z niceho nic, nebo mit nejaky podnet, nikdy nevime.. ![]()
Chapu, ze kdyz nejsi zastancem leku, snazis se to vyresit jinak. Vim, ze na uklidneni pomaha trezalka, ktera se dokonce nesmi brat kdyz uzivas antidepresiva, takze by mela mit silny ucinek (jako caj nebo mozna vitaminove tobolky). Ale stejne bych tyto priznaky nepodcenovala a sla se poradit s psychologem, ktery te pote opravdu muze poslat k psychiatrovi a doporucit leky, nebo bude stacit psychoterapie a bylinky, ktere ti pomohou i bez leku. Nenechavala bych to na samoleceni, protoze to vetsinou nepomuze..
Mam v soucasne dobe hodne lidi kolem sebe, kteri maji psychicke problemy. At jsou to jiz muzi kolem 50 (tatinek me kamaradky, ktery se zavrel na pul roku na chate, nevlastni stryc, ktery je skvely clovek, do prirody, zabavny, porad neco podnika a skoncil na psychiatrii na leceni) nebo kamaradky-matky, u kterych to propukne kvuli obavam o decko, v tehotenstvi… Je to fakt ruzne. A vsichni nakonec vyhledali odbornou pomoc.
Ja bych se za to fakt nestydela a resila to s odbornikem, ja sama mam klaustrofobii a velky strach z metra (ano, ja prazacka nejezdim skoro metrem
) a uzavrenych prostor, vyvinulo se to az v panickou uzkostnou poruchu a temer v depresivni stavy a tyhle stavy, co jsem mela, fakt nepreju nejhorsimu nepriteli!! AD jsem brala cca 3×, vzdy jsem to vy:,–(ila, jako ze uz je nepotrebuju a vratilo se mi to, drive nebo pozdeji. Nikdy to u me nemelo vliv na rizeni (auto ridim hodne) nebo jsem nemela zpomalene reakce, mela jsem ty nejnovejsi leky a naopak, citila jsem se fakt dobre. Ted uz jsem pres 2 roky „cista“
, asi ze se zabyvam mimcem a necim jinym.. Tim neobhajuji leky, ale v nekterych pripadech si myslim, ze opravdu muzou pomoci a ten zivot zkvalitnit.. Je pravda, ze hodne lidem by pomohlo mozna i placebo, ale to jaksi lekari nedavaji…
Hlavne, „normalni“ lidi toto nepochopi, ani moji rodice a manzel, i kdyz vedi o co jde, tak reknou „jo, ja tomu rozumim“, ale proste jim to nejde na rozum, proc nevlezu do toho vagonu metra ![]()
Videla jsem kamaradku, ktera mela „zpomalene“ reakce, ale ta ma maniodepresivni psychozu a brala cca 6 ruznych leku, v tom lithium a tak, to jsou fakt zabijaci, kteri te utlumi, ale ta nova AD podle me pomohou. Tim samozrejme nerikam, sup k lekari pro prasky, je to jen muj nazor, ze je lepsi to probrat s odbornikem a nebranit se nejake „lehci“ forme lecby.
Kdybys neco potrebovala, posli mi SZ. Teda taky jsem toho napsala hodne koukam ![]()
Ahoj, budu radit ze své vlastní zkušenosti, myslím,že příznaky, které popisuješ už budou potřebovat odbornou pomoc, to už na bylinky ap. není..a nesouhlasím, že antidepresiva jsou oblbováky, mně doslova vrátily do života, dnes už existují velmi kvalitní léky,které nejsou návykové a neoblbují,ale léčí! A když je člověk opravdu s nervama v pytli nebo má těžké deprese, tak mu nic jiného nepomůže..držím palce…
Strašně moc Vám děkuji za rady..asi ase tam vydám protože se opravdu snažím ale je to čím dál horší, nejlíp je mi s dětmi ale stejně si přeji pak at je večer a já se zahrabu pod peřinu a vše zaspím.
Jen mám strach že zkoušení těch léků jestli sedne nebo ne a také se bojím že přiberu ještě víc než přibirám teď. ![]()
Doporučuji dobrého psychiatra, fakt. Měla jsem přítele, trpěl těžkými endogenními depresemi, příznaky takové jako ty (jen on měl i těžší stavy, kdy se ani nedokázal ráno zvednout z postele…). Zkoušel různá antidepresiva, musí se najít správný poměr… Taky nesouhlasím, že jsou to jen oblbováky. Při depresích chybí mozku nějaký neurotransmiter (serotonin?) - a ten tyhle léky dodají…
Přeji brzké zlepšení!!!!
Ahoj, když jsem si četla Tvůj příspěvek, napadlo mě, jestli se třeba nemůže taky jednat o syndrom vyhoření, většinou to vychází z pracovního neuspokojení a souvisí s tím všechny příznaky, o kterých píšeš. Každopádně jako většina ostatních ti doporučím odbornou léčbu. Nemusí jít přece jenom o léky (i když ani z těch bych neměla strach, nejsou přece všechny návykový, ani nemusí mít nějaký nepříjemný vedlejší účinky), zašla bych nejdřív normálně k psychologovi, ten posoudí, jestli to může vyřešit on sám, případně doporučí nějkou psychoterapii. Zkus to, uvidíš, že to pomůže.Držím palce.
Kamarádka měla podobné problémy, psychiatr zjistil, že trpí poruchou tvorby serotoninu (zjednodušeně řečeno), předcházel tomu dlouhodobý stres a strach z porodu.Dostala léky podporující tvorbu serotoninu a je úplně v pořádku, oblbnutá z léků nebyla.Zkus odborníka a moc držím palce, ať je brzy dobře. ![]()
Určitě bych to řešila u odborníka, ať už psychologa nebo třeba rozumnýho homeopata. Pokud máš dobrou zkušenost s některým z léčitelů a věříš mu, tak tam bych zkusila jeho terapii, ať už léčbu bylinkovou nebo třeba kineziologii, různé hlubinné terapie, SRT nebo něco, co znáš a máš k tomu důvěru. Ať to zvládneš ![]()
Ted jsem si ujasnila že opravdu musím něco se sebou udělat. Jsme si tím jistá
Jsem v práci protože jsou uzávěrky nestihá se takže dnes makáme a děláme mzdy. Už ráno jsem se probudila a začala jsem brečet…nevím proč..ne kvůli tomu že musím do práce prostě nevím proč.
Přee chvílí jsme měli poradu..ta spočívá v tom že se banda ženských překřikuje
, děs a hrůza a já nebyla schopna vůbec vnímat o čem se mluví měla jsem chuť jen zařvat ať drží hubu a tak neřvou ..připadala jsem si jako v mixeru z kterého nemůžu ven. To bylo šílené. Mám vedle kolegyni , která je sice skoro v důchodu ale stále mluví sama pro sebe, stále huláká, strašně hlučná a směje se i mouše na zdi.A mi hrají úplně nervy tak že jsem musela jít ven se projít.
Jsem cvok a stydím se
Lajlo,
rozhodne si nemyslim, ze si cvok a hlavne se za nic nemusis stydet! Podle me kazdy ma svoje vnitrni „problemy“, nekteri lide se s tim vyporadaji (ale na to musi byt povaha) no a nekteri to nezvladnou..
Kdyz jsem se bavila se svou psycholozkou, proc ja mam toto (metro atd.), kdyz ostatni jsou v pohode, ze si pripadam jak magor, tak me „uklidnovala“ tim, ze podobne problemy maji 2/3 lidi v Praze… ![]()
Zijeme holt v uspechany dobe, porad se za necim honime, cas, penize, deti, manzel, vsechno musis zvladat… ![]()
Nezoufej, uz to, ze si to uvedomujes a chces s tim neco delat je pozitivni! ![]()
Měla jsem to samé, přibrala jsem 15 kilo, a potkat někoho se rovnalo otravě 1. stupně,šla jsem i k psychiatrovi, byla jsem ta jednou, dal mi antidepresiva, ale když jsem si přečetla nežádoucí účinky, a že se stavy mohou přechodně po dobu 3 týdnů zhoršit ani jsem je nezačla brát.
Koupila jsem si dobromyslovou směs dědka kořenáře, potom ještě nějakou ostropestřecovou a ty mi opravdu pomohly- takže vřele doporučuji, také mi pomohl třezalkový čaj, ale ne meduňka, ta mi ty depky jen zhoršovala. Te´d jsem těhu, takže hormony dělají své, a je mi fajn.(docela), jo a ještě mi to zhoršoval internet,opravdu, sezení u něj bylo super, ale ty stavy pak, navíc jsem hledala různá témata okolo nemocí a depresí a to mi nepřidalo. Takže jsem se překonala a fakt na něj koukala jen na pozitiva.
Přeji ti, ať se z toho brzy dostaneš, ono v létě když je sluníčko je to lepší.
Lajla píše:
Ted jsem si ujasnila že opravdu musím něco se sebou udělat. Jsme si tím jistáJsem v práci protože jsou uzávěrky nestihá se takže dnes makáme a děláme mzdy. Už ráno jsem se probudila a začala jsem brečet…nevím proč..ne kvůli tomu že musím do práce prostě nevím proč.
Přee chvílí jsme měli poradu..ta spočívá v tom že se banda ženských překřikuje, děs a hrůza a já nebyla schopna vůbec vnímat o čem se mluví měla jsem chuť jen zařvat ať drží hubu a tak neřvou ..připadala jsem si jako v mixeru z kterého nemůžu ven. To bylo šílené. Mám vedle kolegyni , která je sice skoro v důchodu ale stále mluví sama pro sebe, stále huláká, strašně hlučná a směje se i mouše na zdi.A mi hrají úplně nervy tak že jsem musela jít ven se projít.
Jsem cvok a stydím se
Nejsi cvok, ale řeš to! Rozjetá deprese se vždycky léčí hůř než její prvotní projevy.