Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Neschopná matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Janli
27.7.21 14:01
- Citovat
- Upravit
Janli
27.7.21 14:04
@LilyJane píše:
Blázince nejsou plné matek jenom proto, že si většinou najdou nějakou únikovou strategii. Některé se přežírají, jiné cvičí, jiné pijí alkohol, další se zaměstnají nějakou činností… výběr nechám na tebeA hlavně… vždycky je tam to světlo na konci tunelu, že jednou bude líp.
Někdo sjíždí emimino… 
- Citovat
- Upravit
alena1995
27.7.21 14:05
@Anonymní píše:
Jsem neschopná matka… Tohle mám poslední dobou pořád v hlavě. Mám 10ti měsíční dítě - nechce jíst, nepije, pořád kňourá, špatně spí, chce pořád nosit, je opožděná ve vývoji, při cvičení nespolupracuje.
Snažím se jí maximálně věnovat, zkouším všechno možné, ale nic mi nejde. Jinak taky nic nestíhám (domácnost, partnera, sebe samotnou), jsem vyřízená, v poslední době často brečím, dneska jsem si po 2 letech musela zapálitNejhorší je, že už začínám být na to malé stvoření ošklivá, a to fakt nechci.
Neříkejte mi, že je to normální, to by byly blázince plné matek. Co mám prosím dělat? Není nějaký manuál jak být dobrou mámou a nezbláznit se?
Mateřství je prostě někdy náročný. Ale věř, že bude lépe. Mimochodem, to spaní, jídlo, pití, kňourání - zuby?
- Citovat
- Upravit
27.7.21 14:17
@Anonymní píše:
Jsem neschopná matka… Tohle mám poslední dobou pořád v hlavě. Mám 10ti měsíční dítě - nechce jíst, nepije, pořád kňourá, špatně spí, chce pořád nosit, je opožděná ve vývoji, při cvičení nespolupracuje.
Snažím se jí maximálně věnovat, zkouším všechno možné, ale nic mi nejde. Jinak taky nic nestíhám (domácnost, partnera, sebe samotnou), jsem vyřízená, v poslední době často brečím, dneska jsem si po 2 letech musela zapálit
Neříkejte mi, že je to normální, to by byly blázince plné matek. Co mám prosím dělat? Není nějaký manuál jak být dobrou mámou a nezbláznit se?
Začala jsem si vést sešit, kde si každý den zapíšu, co se mi povedlo. A sama jsem ten typ, co má pocit, že vše špatné je kvůli němu a je úplně neschopný…takže v sešitě mám třeba, že jsem přenechala manželovi jeden kousek kentucky kuřete z KFC - a pak se na to podívám a říkám si, jaká jsem dobrá, kentucky miluji a nedala bych ho za nic na světě. Takže ty tam budeš mít: 12× jsem v noci vstala k dítěti, byla jsme na procházce i když se mi chtělo padnout na gauč apod.
Chce to se umět povznést a neřešit to všechno moc…má hlad, nají se…třeba mu rostou zuby, holt nemá, jak to sdělit…představ si, že tě někde něco štípe, kam si nedosáhneš a neumíš mluvit…něco bolí a ty to můžeš dát najevo jen skřekama…
Syn se budil do 14m každé dvě hodinky, já studovala VŠ, bolení bříška, uspávání do 23 nebylo ojedinělé… pomáhal manžel…přejde to…a přijde jiné období…ne, fakt nemůžeš za to, že je dítě opožděné, nebo že nechce spát, to není tvoje vina. Jediné v čem jsi neschopná je to, že nedokážeš rozumět zvířecím zvukům…a někdo to svede? Pláče, tak pochovám, pomazlím, dám napít, zkontroluji plínu, najíst, zkusím polohu na uvolnění prdíků, frknu do kočáru a jdu ven, příp. něco na bolení zoubků, třeba Chammomilla 9ch z lékárny…co víc dělat… nic
Tvůj pocit neschopnosti je jen o tom, že nevíš, co tvé dítě chce, když řve…to je celé a je to úplně normální. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.21 14:26
Když nechceš slyšet, že je to normální, tak ti aspoň napíšu, že mít náročné dítě není ničí vina. Ani rodičů, ani dítěte. Určitě nejsi neschopná, jen je toho na tebe moc. Časem se to zlepší, neboj.
Když je u nás nejhůř, vždycky si říkám, že v patnácti už dcera otravné batolecí věci dělat nebude. A když jo, tak ji v klidu nechám doma a půjdu kamkoliv jinam. S dětmi je všechno dočasné, v dobrém i ve zlém. Užívej si aspoň ty maličkosti, které můžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.21 14:53
@Anonymní píše:
Jsem neschopná matka… Tohle mám poslední dobou pořád v hlavě. Mám 10ti měsíční dítě - nechce jíst, nepije, pořád kňourá, špatně spí, chce pořád nosit, je opožděná ve vývoji, při cvičení nespolupracuje.
Snažím se jí maximálně věnovat, zkouším všechno možné, ale nic mi nejde. Jinak taky nic nestíhám (domácnost, partnera, sebe samotnou), jsem vyřízená, v poslední době často brečím, dneska jsem si po 2 letech musela zapálit
Neříkejte mi, že je to normální, to by byly blázince plné matek. Co mám prosím dělat? Není nějaký manuál jak být dobrou mámou a nezbláznit se?
myslím, že řešení je mít to trochu víc u zadku. ne, že by se mi to dařilo, ale vidím to jako jedinou perspektivní cestu, protože ani 7 let od posledního porodu se mé schopnosti matky a hospodyně nikaj nezlepšily, by naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vesmírná drůbež
27.7.21 14:53
@vokishka děje se mi s různými uživateli naprosto totéž. Občas už je mi fakt trapně. 
- Citovat
- Upravit
Vesmírná drůbež
27.7.21 15:01
@Anonymní píše:
Jsem neschopná matka… Tohle mám poslední dobou pořád v hlavě. Mám 10ti měsíční dítě - nechce jíst, nepije, pořád kňourá, špatně spí, chce pořád nosit, je opožděná ve vývoji, při cvičení nespolupracuje.
Snažím se jí maximálně věnovat, zkouším všechno možné, ale nic mi nejde. Jinak taky nic nestíhám (domácnost, partnera, sebe samotnou), jsem vyřízená, v poslední době často brečím, dneska jsem si po 2 letech musela zapálit
Neříkejte mi, že je to normální, to by byly blázince plné matek. Co mám prosím dělat? Není nějaký manuál jak být dobrou mámou a nezbláznit se?
Ani nebudu psát, kolikrát jsem měla chuť se mezi lety 2018 a 2020 zastřelit. Když ti v tom hrají roli faktory, které nemáš jak ovlivnit - u vás nepříznivý vývoj, nutná rehabilitace, z toho všeho plynoucí nespokojenost dítěte, je to prostě na bednu. A člověk nevidí ono pomyslné světlo na konci tunelu. Máš kdy vypnout? Udělat si čas pro sebe ve smyslu jít sama s kamarádkou do kina, divadla, na večeři? Musíš kus péče delegovat právě na manžela, případně na ostatní členy rodiny. Bez legrace, taková situace má potenciál vyústit v nějakou závislost, která na samém počátku funguje jako kompenzační mechanismus. Měj ráda taky sebe, to bude základ.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
27.7.21 15:03
@Anonymní píše:
Jsem neschopná matka… Tohle mám poslední dobou pořád v hlavě. Mám 10ti měsíční dítě - nechce jíst, nepije, pořád kňourá, špatně spí, chce pořád nosit, je opožděná ve vývoji, při cvičení nespolupracuje.
Snažím se jí maximálně věnovat, zkouším všechno možné, ale nic mi nejde. Jinak taky nic nestíhám (domácnost, partnera, sebe samotnou), jsem vyřízená, v poslední době často brečím, dneska jsem si po 2 letech musela zapálit
Neříkejte mi, že je to normální, to by byly blázince plné matek. Co mám prosím dělat? Není nějaký manuál jak být dobrou mámou a nezbláznit se?
Tuhle diskuzi jsem založila ja.. čas pokročil a malé budou v říjnu 3 roky. Musíš to prostě přežít… Pak zase bude něco jinýho co tě bude vytáčet 
První měsíce furt rvala a já nevěděla proč
Pak byl nějaký čas klidněji pak rvala protože ji nešlo lizt
Pak byla separacka
Pak začínala chodit
Pak období vzdoru
Teď bych řekla že je to docela pohoda. Jen teda pořád mluví a na všechno se ptá ale to mi nevadí. Když je ticho vím že dělá něco nekalého..
Někdo začne na mateřské pít alkoh, já pila hodně kávy a přibrala a po nocích jsem si četla.
Myslím že hodně záleží i na to jak funguje muž pokud je všechno na tobě je to na palici.
Po tom druhém roce začneš vidět jak se se zvířátka začíná stávat človíček.. a taky ji moc miluju. Musím protože jinak bych ji asi někdy musela „zabít“ 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.7.21 19:31
@Anonymní píše:
Jsem neschopná matka… Tohle mám poslední dobou pořád v hlavě. Mám 10ti měsíční dítě - nechce jíst, nepije, pořád kňourá, špatně spí, chce pořád nosit, je opožděná ve vývoji, při cvičení nespolupracuje.
Snažím se jí maximálně věnovat, zkouším všechno možné, ale nic mi nejde. Jinak taky nic nestíhám (domácnost, partnera, sebe samotnou), jsem vyřízená, v poslední době často brečím, dneska jsem si po 2 letech musela zapálit
Neříkejte mi, že je to normální, to by byly blázince plné matek. Co mám prosím dělat? Není nějaký manuál jak být dobrou mámou a nezbláznit se?
Vydržet. Bude líp. Nejsou takové všechny děti, ale exempláře se najdou. S věkem se to lepší.
- Citovat
- Upravit
27.7.21 19:49
Dneska mi v e-mailu přistál newsletter z Teorie typů, takže jsem trochu surfovala na jejich stránkách, které jsou pro mne přece jen nové. Narazila jsem tam na dva hezké články: Jak být dobrá máma a I ve stresu můžete být dobrá máma. Doporučuji k přečtení 
.
Úryvek z druhého:
*Stres je podstatou mateřství
Určitě to znáte. Když jste unavená, snadněji propadnete emocím a nejste schopná situaci racionálně zvládat. A unavená jste v mateřství často. Fyzicky z nevyspání, nošení a neustálého pobíhání. A psychická únava? Ta může souviset s tím, že v mateřství musíte dělat i to, co vás nenaplňuje, ale přitom se to od mámy očekává. Mámy totiž nejsou stejné.
(…) Okolí pak větami typu „To máš z toho, že nejsi důsledná!“ přilévá olej do ohně našich pochybností a zesiluje pocity selhávání – psychický stres.
Na rozdíl od fyzické únavy si tu psychickou nemusíme uvědomovat hned. Dáváme do péče o domácnost, děti a jejich spokojenost všechno, a uniká nám, že nás to dlouhodobě vysává. Snažíme se to zvládat a nedochází nám, že je to na náš úkor. Nemáme odvahu si říct, že to nezvládáme a že potřebujeme pomoc. Pomůže nám, když budeme vědět, co se s námi ve stresu děje a čím se ve stresu nevědomě udržujeme.
Stresová reakce je důležitá
Na to, abychom zvládli akutní stres, jsme jako lidé vybaveni. Amygdala, náš požární hlásič, zaregistruje hrozbu a v mozku se spustí reakce, která mobilizuje naše tělo k akci – impulsivně se snažíme zachránit (útok nebo útěk) nebo se zarazíme (paralýza). Takto jsme byli k reagování ve stresu vybaveni v dobách, kdy stresové situace znamenaly především boj o přežití. To se nám v současné době většinou neděje, nicméně náš mozek takto reaguje i na hrozby současného světa, ke kterým fyzickou připravenost našeho těla na boj nebo útěk nepotřebujeme (ztráta zaměstnání, vztahové nelady apod.).
I mozek musí odpočívat
Náš mozek byl také vybaven k tomu, aby poté, co hrozba pomine, tělo zklidnil a umožnil nám si odpočinout. Aby se střídaly fáze, kdy jsme aktivní a kdy odpočíváme (doplníme energii). Stres nás nutí být aktivní, ale pak musí nastat chvíle, kdy se stresová reakce našeho těla vypne a odpočineme si. Nejedná se však pouze o fyzický odpočinek (naopak fyzická aktivita může být odpočinkem pro mysl).
Klíčový je právě odpočinek naší mysli. Pokud pořád dokola myslíme na to, že něco nezvládáme nebo se něco hrozného stane, neustále se udržujeme v módu stresového reagování – tj. v emocích, které negativně ovlivňují naše tělo i mysl. To, co potřebujeme, je stresové reagování „vypnout“, abychom si mohli odpočinout a mít dost energie na další stresovou situaci. Pokud čas na odpočinek nemáme, vzniká tzv. chronický stres. V jeho důsledku jsme přecitlivělí i na to, co by nám dřív stres nezpůsobilo, a neumíme se zklidnit, abychom si před dalším stresem odechli. Jsme trvale přecitlivělí a podráždění.
Máma ve stresu = přecitlivělá máma
A přesně to se často děje mámám na mateřské. Jedna náročná situace stíhá druhou. K tomu se přidává tlak společnosti (je potřeba být „dokonalou mámou“) i naše vlastní představa ideální mámy.
„Přecitlivělost“ je tedy jen důsledek chronického stresu. Málokterá máma ale o svých pocitech mluví nahlas, protože poslouchat něco jako „Ale prosím tě, co furt řešíš, já jsem takové problémy neměla..“ její stres jen prohloubí. A vyčítá si nejen to, že mateřství nezvládá tak, jak „by měla“ a jak „by chtěla“, ale také to, že je přecitlivělá a emočně labilní.*
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.21 10:07
Holky díky za uklidnění že třeba jednou bude líp 
Dneska jsem spala asi 7 hodin (ikdyž teda né v kuse) a hned ten svět je míň černej
Jinak zoubky to nejsou, když rostou tak je to 10× horší, ale to chápu a nic nenamítám a ten týden to vydržím.
Tohle období kdy je všechno špatně má tak od půl roku, do té doby to bylo zlatíčko… Hlavně že všichni říkají ať si užiju to malé miminko že rychle vyroste - nooo už aby to bylo Tak já budu doufat že brzy přijde lepší období.
@PenelopaW Dobře napsané, asi na tom něco bude 
- Citovat
- Upravit
1.8.21 21:32
Koukám, že jsem tady taky před 2,5 lety psala. Dcera má teď čerstvě 3 roky a syn 2 roky. Myslím, že teď už si mohu gratulovat, že mám to nejhorší za sebou i když je to s nimi někdy na odstřel, tak se přece jenom už trochu zabaví.
Nebojte bude líp, vím, že u dcery se začalo všechno lepšit po jejím druhém roce, takže to samé teď očekávám u syna. Já jdu někdy od poloviny září zpět do práce, jupííí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Myslím, že i já tu mám několik diskutujících, co mě mají za stalkera…