Nesnáším svého švagra

139
14.10.14 11:00

Nesnasim sveho svagra

Mate v rodine nekoho, kdo by se s Vami hrozne rad druzil, ale vy ho proste nemuzete vystat a veskery kontakt s nim je pro Vas utrpenim? Jak tuhle situaci resite?

Kdyby slo o „bezneho cloveka z ulice“, tak se tim vubec nezabyvam a jednoduse se mu vyhnu velkym obloukem, ale co delat, kdyz je to svagr, ktereho ma Vas manzel rad a moc by si pral, abyste spolu vychazeli? Pokud ma nekdo jakoukoli radu, napad, ci vlastni zkusenosti, tak sem s tim, protoze ja uz jsem z toho zoufala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1961
14.10.14 11:05

A v čem je problém? Je to blbec, nebo v čem ti nesedí?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10185
14.10.14 11:05

Nesnášíš ho z jakého důvodu? Je to ožrala, feťák, nebo něco takového? Nebo ti jenom lidsky nesedí?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
42035
14.10.14 11:05

@Rivushka A z jakého důvodu ho nemůžeš vystát? Co Ti na něm vadí?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
139
14.10.14 11:12

On je psychicky nemocny (je to paranoidni schizofrenik) a to co vyvadi rodine ja proste nedavam. Podle nich je to nemoci, ale me prijde, ze spousta veci je jeho povahou a s nemoci to nema co do cineni. Treba je neskutecny sobec bez znamek slusneho vychovani. Dost casto ma reakce maleho ditete „ja neco chci a tak to musim mit“. Do vseho se micha, kazdemu planuje jeho zivot a pritom sam ve 34 letech bydli s mamou, nepracuje, pritelkyni nema. Nejhorsi je, ze on by se strasne rad druzil, furt chce se mnou rozebirat, co proti nemu mam, ale co mu mam rict? Nemuzu mu rict nic od plic, protoze by me zbytek rodiny nenavidel, nehlede na to, jak by zareagoval on (demonstrativni sebevrazdy jsou u nem na dennim poradku). Normalne bych se mu proste vyhybala, ale to mu tez neni po vuli a furt na me tlaci.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1961
14.10.14 11:18

:think: Jsem schopná to pochopit, mám labilní maminku a vztah je jemně řečeno komplikovaný.
Buď zkus vymyslet nějakou zástěrku, která mu vlastně bude lichotit, nebo bych se zkusila spiknout s rodinou, že „si uvědomuješ, že jeho stav přitěžuješ, protože ustavičně vymýšlí nějaké konspirace, a proto ať tě podpoří v tom, že se mu budeš vyhýbat“.
Bydlíte v jednom domě? Pokud ne, určitě ta selekce půjde vymyslet, manželovi ale ve styku s bratrem pokud možno nebraň :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14335
14.10.14 11:18

@Rivushka to jestli ti člověk sedí a nebo nesedí, se moc ovlivnit nedá.. je to jakoby říct, koho mít rád a koho ne. Prostě máš a nebo ne..
Naprosto tě chápu, protože jsem měla něco podobného s kamarádem manžela a to jsem s emu mohla vyhýbat, ale on pořád řešil co pro němu mám, atd. Nikdy jsem se tak nechovala, a le asi usoudil, když se s ním moc nevybavuju, že ho nemusím, ale řešil to pořád i soukormé zprávy mi posílal.. jako ho mít za švagra tak nevím 8o

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2411
14.10.14 11:18

@Rivushka Radeji 5 minut stresu predtim, nez se odhodlas mu to rict, nez cely zivot „hrat podle pravidel rodiny“ - ver mi, usetris si tim spousta energie a casu.Jde jen o to se odhodlat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1561
14.10.14 11:27

@Rivushka přesně to co popisuješ je charakteristika te nemoci… bohužel, chce to si o tom něco přešíst abys věděla jak s takovým člověkem jednat, psychicky je to velmi náročné a nikdy se to nezlepší. Jsou dvě možnosti, zkusit pochopit jeho stav nebo se proste domluvit s mužem na nestýkání se s jeho rodinou. :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7188
14.10.14 11:32

Myslim, ze to budes muset skousnout. S manzelem si o tom zkus promluvit, rekni mu, jak to citis, ale svagrovi bych nic asi nerikala, nevim jestli je s jeho nemoci spravnym resenim rict mu na plnou hubu „hele ty jsi magor“. Bohuzel s psychickou nemoci je to tezky, chapu ze ti prijde, ze ke sve rodine se chova hrozne, ale oni asi vedi vic o te nemoci a toto jsou, jak uz bylo vyse napsano, priznaky. Skousla bych obcasnou navstevu, premohla se a vic to neresila. Mam to podobny u skorosvagrovky - velky vekovy rozdil s bratrem (mym pritelem), ona ted prochazi pubertou - asi nejtezsi obdobi puberty - no a reknu ti, to je spratek prvni kategorie. Taky se s ni nechci druzit. Ale na druhou stranu chapu, ze za to uplne nemuze. A hlavne snad z toho vyroste.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
139
14.10.14 11:34

Ja se mu vyhybam jak muzu, ale tim, ze bydli u mamy to uplne nejde. Navic ona ho vsude bere s sebou, protoze on sam z baraku nevystrci paty, takze kdyz se chcem videt s mamou, tak tam je i on.
Ja uz mu kolikrat rikala, at si to nebere osobne, ze jsme proste hodne odlisni, nemame nic spolecneho a tak nevim o cem bych se s nim mela bavit. Jenze to pro nej neni odpoved.

Kdyby slo jen o me, tak ja to nejak dam. Do ted jsem to zvladala, jenze za chvili budem mit mimco a on se zacal neskutecne angazovat. Furt co bysme a jak meli delat, a jak kdyz pujde manzel na materskou, bude jezdit manzel s malym porad za nim a ja jak kdybych do toho nemela co mluvit. Prijde mi, ze tim, ze sam nema zadny zivot, tak zije zivot sveho brachy, akorat ja mu do toho moc nezapadam. Uz ted z toho mam hruzu, protoze mi je jasne, ze jen pujcit maleho na pochovani bude pro me neskutecne tezke. Ale uplne ho separovat nemuzu, to by akorat delalo zle v mem vztahu s manzelem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1128
14.10.14 11:36

Mám něco podobného v rodině a jsem za to ráda, naučilo mě to totiž jednu důležitou věc, díky které jsem ze svého života vyselektovala lidi, které nejsou na mé vlně a nyní mám kolem sebe jen lidi, které mám opravdu ráda a je to ráj :). Nejprve musíš být schopná přijmout fakt, že není nutné, aby tě měl každý rád a pak se do toho pustit. Nemusíš toho člověka nenávidět, stačí ho tolerovat. Stačí se naučit pár triků z asertivity - slušným způsobem tomu člověku dát najevo, že nemáš zájem vézt s ním hluboké rozhovory, že ho nepustíš do své soukromé zony. Já používám např. větu - nechci to rozebírat /proč? - nechci to rozebírat = technika zaseklé gramofonové desky/. Zbytečně se s ním nevybavuj, buď slušná - pozdrav, hovor o počasí, u ostatního se tvař znuděně, nezúčastněně a pokud tě jeho přítomnost či pokusy o družbu začnou emočně vyšťavovat tak se zkrátka omluv a odejdi, v této situaci mu můžeš na férovku vysvětlit, že jste dvě odlišně krevní skupiny a přátelé z vás asi nikdy nebudou a tudíž pokusy o družbu jsou jen ztráta času atd… Budeš možná označena za arogantní osobu, namyšlenou…ale to ti musí být šumák, důležitý je, že jednáš v souladu se svým vnitřním hlasem a je ti vnitřně dobře a ten pocit je lepší než když se snažíš zalíbit všem, jsi falešně obdivovaná za svou vstřícnost. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.10.14 11:40

Tak já se – s dovolením – musím smát :D

Absolutně nechtěně jsem se dostala do situace, že mě nesnáší moje švagrová, o které jsem si bláhově myslela, jaká je to prima ženská a těšila se, že se naše rodina rozroste (brácha se s ní ženil 15 let po mojí svatbě) a dávala jí neskrývaně od počátku najevo svou přízeň.

Ouha – jak já se napálila!!! :roll: Švagrová mě nemůže vystát, žárlí na mě, kromě mě nesnáší mého manžela (ačkoliv toho nezná už vůbec). Důvody jsem se nikdy nedozvěděla. Takže já jsem v roli příbuzné, která by se „chtěla družit“, ale švagrová nemá zájem. Po těch letech, co jsem dostala mnohokrát „za ušiska“ a dozvěděla se o sobě hooodně nepravd nebo „polopravd“ je mi švagrové spíš líto a je mi k smíchu!! Ona sama bude nejspíš taková nevyrovnaná osobnost – prý kdysi dávno ji odmítl nějaký kluk a brala kvůli tomu prášky z psychiatrie nebo tak něco….Takže sama netuším, proč se takto chová.

Tím jsem chtěla říct, že tu situaci vlastně znám z pohledu člověka, který by se moc chtěl „družit“, ale je stále odmítán, až mě to přestalo bavit a o žádné kontakty nestojím!!

Anonym z pochopitelných důvodů – už mě dříve „vystopovala“ na debatních serverech ;) 8)

  • Citovat
  • Upravit
139
14.10.14 11:41
@Aneta.Berg píše:
Mám něco podobného v rodině a jsem za to ráda, naučilo mě to totiž jednu důležitou věc, díky které jsem ze svého života vyselektovala lidi, které nejsou na mé vlně a nyní mám kolem sebe jen lidi, které mám opravdu ráda a je to ráj :). Nejprve musíš být schopná přijmout fakt, že není nutné, aby tě měl každý rád a pak se do toho pustit. Nemusíš toho člověka nenávidět, stačí ho tolerovat. Stačí se naučit pár triků z asertivity - slušným způsobem tomu člověku dát najevo, že nemáš zájem vézt s ním hluboké rozhovory, že ho nepustíš do své soukromé zony. Já používám např. větu - nechci to rozebírat /proč? - nechci to rozebírat = technika zaseklé gramofonové desky/. Zbytečně se s ním nevybavuj, buď slušná - pozdrav, hovor o počasí, u ostatního se tvař znuděně, nezúčastněně a pokud tě jeho přítomnost či pokusy o družbu začnou emočně vyšťavovat tak se zkrátka omluv a odejdi, v této situaci mu můžeš na férovku vysvětlit, že jste dvě odlišně krevní skupiny a přátelé z vás asi nikdy nebudou a tudíž pokusy o družbu jsou jen ztráta času atd… Budeš možná označena za arogantní osobu, namyšlenou…ale to ti musí být šumák, důležitý je, že jednáš v souladu se svým vnitřním hlasem a je ti vnitřně dobře a ten pocit je lepší než když se snažíš zalíbit všem, jsi falešně obdivovaná za svou vstřícnost. ;)

Krasne receno. Je zajimave, ze takhle se normalne chovam. S lidmi co mi nesedi neztracim cas, ale s nim mi to nejak nejde. Myslim, ze mam blok kvuli manzelovi. nechci ublizit jemu. Trapi ho, ze nemam rada jeho brachu. Ale asi si o tom budem muset jeste promluvit a zkusim tvoji metodu a uvidime. Zbytecne me to vysava energii a ztrpcuje zivot a to za to nestoji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
139
14.10.14 11:43
@Anonymní píše:
Tak já se – s dovolením – musím smát :D

Absolutně nechtěně jsem se dostala do situace, že mě nesnáší moje švagrová, o které jsem si bláhově myslela, jaká je to prima ženská a těšila se, že se naše rodina rozroste (brácha se s ní ženil 15 let po mojí svatbě) a dávala jí neskrývaně od počátku najevo svou přízeň.

Ouha – jak já se napálila!!! :roll: Švagrová mě nemůže vystát, žárlí na mě, kromě mě nesnáší mého manžela (ačkoliv toho nezná už vůbec). Důvody jsem se nikdy nedozvěděla. Takže já jsem v roli příbuzné, která by se „chtěla družit“, ale švagrová nemá zájem. Po těch letech, co jsem dostala mnohokrát „za ušiska“ a dozvěděla se o sobě hooodně nepravd nebo „polopravd“ je mi švagrové spíš líto a je mi k smíchu!! Ona sama bude nejspíš taková nevyrovnaná osobnost – prý kdysi dávno ji odmítl nějaký kluk a brala kvůli tomu prášky z psychiatrie nebo tak něco….Takže sama netuším, proč se takto chová.

Tím jsem chtěla říct, že tu situaci vlastně znám z pohledu člověka, který by se moc chtěl „družit“, ale je stále odmítán, až mě to přestalo bavit a o žádné kontakty nestojím!!

Anonym z pochopitelných důvodů – už mě dříve „vystopovala“ na debatních serverech ;) 8)

:-) Tak to me tez pobavilo. Je zajimave to videt i z druhe strany. Dik za ten pohled! Kdyz nad tim premyslim, tak bych mu mela rict do oci, proc se nechci druzit, aby pak nebyl vyjeveny jak ty. Bylo by to jedine fer.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová