Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Canima píše: Více
No hele asi trochu jsi. Pořád je to jejich babička a má snahu. Co zkusit ty vztahy narovnat? Prostě vše od začátku. Pak až bude větší důvěra, tak třeba pustit dítko na výlet. Vždycky bude vlastní maminka lepší, než tchýně, to je jasné ![]()
Je mi líto tvé ztráty maminky chvilku před porodem
![]()
Tobě manžel rika, že jsi kráva? Zajímala by mě verze tchyně.
pořád je to babička dítěte, taky jednou budeš tchyně a tím bych se řídila. Můžete přece že začátku podniknout něco spolecne, ve finále je to bohužel jediná babička.
Ten hloupý, jednoduchý člověk někdy vychoval tvého manžela, kterého jsi si vybrala ze všech mužů jako nejvhodnějšího. Takže až tak hrozná nebude. I když je chudá, i když moc rozumu nepobrala.
O tom, že rodinu si nevybíráme, ne všichni nám jsou sympatičtí a stejně to musíme nějak dát a je to sakra náročné… To už je druhá věc.
Každopádně ideální by bylo, kdyby jsi zvládla, aby si tvé děti tvořili vztahy s rodinou, i když ty je nemusíš. Pro děti to můžou být hodně podstatní a fajn lidi. I když pro tebe ne.
Z druhé strany. Dcerka je ještě malá. Pustit ji z babičkou samotnou… Věřím, že je to za tvou hranou. To až tak za rok, dva. Co tak zkousnout to a občas se s nimi vidět, případně nechat tam jezdit manžela s dětmi? Ať se děti s babičkouohpu vidět a tvořit si vztah?
A druhá věc… Věřím, jak je bolavé přijmout, že tchýně bude tvým dětem možná blízká a Tvoji mamku nikdy nepoznají. Určitě by byla moc dobrou babičkou.
Zaplať pánbůh, že alespoň jedna babička, která je bude milovat, existuje.
Věřím, že ještě truchlíš…
I má máma je mrtvá a stále to je náročné, že děti pro mne tak blízkého člověka nepoznají a tím, že je mrtvá ( a tím pádem pro ně strašně nezajímavá), ani nechtějí o ní poslouchat příběhy.
Ahoj, chápu, že situace s tchyní může být velmi komplikovaná, zvlášť když máš špatné zkušenosti a nedůvěru. Tvoje pocity jsou naprosto validní a je důležité, aby se s nimi zacházelo s respektem.
Pokud máš úzkosti ohledně toho, aby děti byly s tchyní, zkus si s partnerem promluvit otevřeně o tvých obavách a důvodech. Je důležité, aby pochopil, proč se cítíš tak, jak se cítíš. Možná by mohlo pomoci postupovat postupně – začít krátkými návštěvami za tvé přítomnosti, aby ses mohla přesvědčit, že je všechno v pořádku.
Na druhou stranu, zkus se také zamyslet, jestli by pravidelný kontakt s babičkou mohl být přínosný pro děti. Pokud by to bylo bezpečné a vhodné, mohla by být i přítomnost babičky pro děti obohacující.
Nikdo tě nemůže nutit k něčemu, co ti způsobuje úzkost. Klíčové je najít kompromis, který bude vyhovovat všem zúčastněným, zejména dětem. Pokud bys potřebovala pomoc s úzkostmi, nebo jen někoho, s kým si o tom promluvit, neváhej vyhledat odbornou podporu. Hodně štěstí!
Promiň, ale podle písemného projevu a chování tvého manžela, který ti klidně nadává do krav, tam budete jednodušší asi všichni.
Oba jste rodiče, ty i manžel, a oba máte právo rozhodovat o tom, s kým se vaše děti budou stýkat. Pokud nenajdete kompromis, manžel děti ke své matce může klidně odvézt i bez tvého souhlasu. Od toho bych se odpíchla a už jen proto bych se ze všech sil snažila najít takovou frekvenci setkávání, která bude vyhovovat oběma (třeba budeme tam jezdit jednou za 14 dní na víkend, ale dokud jsou děti malé, chci u toho být).
Já chápu, že je strašně nepříjemně vycházet vstříc někomu, koho nemusím. A rozhodně na rozdíl od zdejší většiny nezastávám názor, že každá babička je polobohyně a když vychovala manžela, tak nemůže být špatná – chodila jsem s chlapem, jehož matka byla alkoholička, do toho lupala jeden xanax za druhým a nesvěřila bych jí ani rybičku. A ne, takhle malé dítě bych taky nepustila samotné na výlet s člověkem, kterého skoro nezná. Ale to musíš vědět ty, jestli je tchyně schopná se o vnouče postarat a jestli ho má upřímně ráda. A pokud ano, nevidím důvod, aby s ním v budoucnu nevyrazila třeba i na ten výlet.
@Canima píše: Více
Jsi kráva, promiň. A být Tvým chlapem, tak Tě srovnám do latě. Nechtěla bych žít s někým, kdo takto ponižuje moji rodinu. Vidět vnouče jednou měsíčně je upírání kontaktu. Třeba chtěl mít od Tebe klid, proto ti to tenkrát slíbil.
Hlavně že vy jste dokonalí. Životní zkušenosti říkají, že v každé rodině je něco. A nevíš, jak by Ti narození dítěte posunulo vztahy s vlastní matkou. Třeba by taky byla otravná a do všeho se pletla a partnerovi by to vadilo. Nedožila se toho, nemůžeš posoudit. Příliš si to idealizuješ.
Zapracuj na narovnání a rozvíjení vztahů. Vnoučata jsou dobrým důvodem. Dokud nebyla, tchyně se mohla držet v ústraní.
Nech svým dětem prostor, ať si vytvoří svůj názor. A neupírej jim možnosti mít zážitky, vytvořit si vzpomínky.
@Canima píše: Více
A co budeš dělat, když budou děti blbý a jednoduchý po tchyni..
@Canima píše: Více
V tom případě nechápu ten příspěvek, když jsi už rozhodnutá. Tvůj chlap ale zřejmě trochu změnil názor.
Na jednu stranu tě chápu, na druhou chápu i manžela - je to pořád jeho máma.
Nedivím se, že je to pro tebe cizí člověk, když jí nemůžeš 10 let přijít na jméno a nestýkáte se. Doufám, že si uvědomujete, že kdyby se s vámi, nedej bože, něco stalo, tak tchýně bude s největší pravděpodobností ta, která se vám bude o ty děti starat. A ono bude stačit, až začneš chodit do práce, děti budou v jednom kuse s rýmou doma, tak aby se ti ještě jednou ta jednoduchá ženská nehodila. Rozhodni se po svém, ale tvém místě bych s tím začala něco dělat. Jo, a ještě něco. Kolikrát taková „jednodušší“ ženská, na kterou se díváš skrz prsty, bývá mnohem srdečnější a tak nějak opravdovější, než nějaká hogo fogo madam.
@Buba mara píše: Více
Tchýně, která tě nemá ráda ti nemocné děti hlídat nebude. ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Příspěvek upraven 08.07.24 v 14:00