Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nespravedlnost? Dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.3.22 13:22
Ta věta „Nemysli na to“ je trapná, ale bohužel pravdivá. Mě se povedlo otěhotnět, až když jsme se přestali snažit a v podstatě jsem přijala myšlenku, že deti mit nebudeme. Vlastně ani jedno z našich dětí nevzniklo stykem za účelem oplodnění.
Na jednu stranu je v tom něco kouzelného, božského, co člověk není schopen ovlivnit. Na druhé straně je nespravedlnost, o které si psala. Takový je život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 13:24
Tohle je docela povrchní přemýšlení.
Já věřím na karmu.
Může se zdát, že žena, která měla dítě ani neví jak, je šťastný člověk. Ale jistě i ona má své démony.
A jak víš, že si dětí neváží. Nebo jak víš, že měla děti na první dobrou???
Víš ty co? Já mám sousedku.
Má 31 let. Chodí na procházku s 2 malými holčičkami a vypadá jak šťastná máma.
Ale víš ty co? Ta vypadající šťastná máma není máma, ale teta, která má holčičky v péči, protože se jí sestra oběsila a otec dětí je bůh ví kde….
A ta vypadající šťastná máma se musela vzdát studia na VŠ a stáže v Kanadě. A ta vypadající šťastná máma nikdy nebude mít vlastní dítě, protože by to nezvládla…
Dej si pozor na to co si myslíš a říkáš….
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 13:28
Ja otehotnela v obou pripadech az tehdy, kdyz jsem to vzdala a prestala se snazit. A kdyz rikam vzdala, tak myslim jako doopravdy vzdala, ne ze se jako delam, ze mi to je jedno, ale v koutku duse stale doufam, ze treba tento mesic to treba to vyjde. Sice byl sex jenom 2× ten mesic, ale kdo vi.
U prvorozene jsem si rekla, ze na to dlabu a objednam se do CARu. Ten mesic, kdy padlo to rozhodnuti jsem otehotnela. U druheho ditete jsem snazeni vzdala s tim, ze 1 dite lepsi nez zadne a ze se vracim do prace a zacala si intenzivne neco hledat a ten mesic jsem otehotnela.
Jenze, ono se to lehce rekne, ze na to nemas myslet. Ja to taky nezvladla. I kdyz jsem se delala, jak jsem nad veci, jak se nesnazim, jak netlacim na pilu, stejne moje telo vedelo, ze touzim a just NE.
Podle mne nejlepsi bude asi zacat nejaky novy projekt, novou praci, proste neco, kde by se to moc nehodilo. A bum ho, budes v tom na to tata.
Jinak fetacky, alkoholicky a jine existence, co maji 3 deti a vic me nechavaji uplne chladnou. Neresim deti jinych, resim svoje deti. A ano, zralo me to, kdyz kolem mne chodily holky s kocarkem, ale zralo me to proto, ze ja chci taky. Ne snad proto, ze by to bylo nespravedlive a ze si ty deti nezaslouzily. Deti nejsou zadna zasluha, odmena za vzorne chovani ci co. Deti proste jsou. Nebo taky ne… a tak to holt je.
Příspěvek upraven 22.03.22 v 13:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 13:28
@Martina84 píše:
Ta věta „Nemysli na to“ je trapná, ale bohužel pravdivá. Mě se povedlo otěhotnět, až když jsme se přestali snažit a v podstatě jsem přijala myšlenku, že deti mit nebudeme. Vlastně ani jedno z našich dětí nevzniklo stykem za účelem oplodnění.
Na jednu stranu je v tom něco kouzelného, božského, co člověk není schopen ovlivnit. Na druhé straně je nespravedlnost, o které si psala. Takový je život.
Je mnoho druhů neplodnosti, u kterých dobrá psychická pohoda opravdu k početí dítěte nepovede. Příkladem je absence vejcovodů, špatný spermiogram muže atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 13:36
@Thomassss píše:
Je mnoho druhů neplodnosti, u kterých dobrá psychická pohoda opravdu k početí dítěte nepovede. Příkladem je absence vejcovodů, špatný spermiogram muže atd.
tak to je jasne. Ale gynekolog neshledal zadny problem, bude spis psychicka pohoda rozhodujici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 13:41
@warita píše:
tak to je jasne. Ale gynekolog neshledal zadny problem, bude spis psychicka pohoda rozhodujici.
Ale cizí lidé, kteří dávají rady “nemysli na to, povede se to”, přece nemůžou vědět, co má tem daný pár za sebou, jaká vyšetření mají nebo co mají za problém… a přesto tohle plácnou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 13:47
Znám paní co otěhotněla po 11 letech tak otázka co je to dlouho je docela zajímavá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.22 14:21
@Markéta188 píše:
Tohle je docela povrchní přemýšlení.
Já věřím na karmu.
Může se zdát, že žena, která měla dítě ani neví jak, je šťastný člověk. Ale jistě i ona má své démony.
A jak víš, že si dětí neváží. Nebo jak víš, že měla děti na první dobrou???
Víš ty co? Já mám sousedku.
Má 31 let. Chodí na procházku s 2 malými holčičkami a vypadá jak šťastná máma.
Ale víš ty co? Ta vypadající šťastná máma není máma, ale teta, která má holčičky v péči, protože se jí sestra oběsila a otec dětí je bůh ví kde….
A ta vypadající šťastná máma se musela vzdát studia na VŠ a stáže v Kanadě. A ta vypadající šťastná máma nikdy nebude mít vlastní dítě, protože by to nezvládla…
Dej si pozor na to co si myslíš a říkáš….
@Markéta188 píše:
Tohle je docela povrchní přemýšlení.
Já věřím na karmu.
Může se zdát, že žena, která měla dítě ani neví jak, je šťastný člověk. Ale jistě i ona má své démony.
A jak víš, že si dětí neváží. Nebo jak víš, že měla děti na první dobrou???
Víš ty co? Já mám sousedku.
Má 31 let. Chodí na procházku s 2 malými holčičkami a vypadá jak šťastná máma.
Ale víš ty co? Ta vypadající šťastná máma není máma, ale teta, která má holčičky v péči, protože se jí sestra oběsila a otec dětí je bůh ví kde….
A ta vypadající šťastná máma se musela vzdát studia na VŠ a stáže v Kanadě. A ta vypadající šťastná máma nikdy nebude mít vlastní dítě, protože by to nezvládla…
Dej si pozor na to co si myslíš a říkáš….
Ja mela svoji schizofrenicku na prvni dobrou a ani sama pred sebou si nejsem jista priznat zda bych nechtela radeji byt neplodna. Nerouhej se zakladatelko a nezavid ostatnim fakt nevis co je na druhe strane.
- Citovat
- Upravit
22.3.22 14:23
Mě tvá reakce připadá trochu přes příliš. Ano, když se snažíme „žárlíme a závidíme“.
Ale neřekla bych, že je všude milion párů, které dají přednost alkoholu. Já třeba neznám ani jeden pár, a to mám širokou sociální bublinu.
A jak tu bylo řečeno, jak můžeš vědět, že se dlouho nesnažily i ty ostatní páry? Já takhle záviděla kamarádce - pak jsem zjistila, že se snažili 4 roky. Švagrová otěhotněla z ničeho nic - a pak jsem se dozvěděla, jaké to doprovázelo zdravotní problémy, i když pro veřejnost to bylo ukázkové těhotenství. Nikdy nevíš, jaké je pozadí a příběh toho, co vidíš.
A ano, žádná z nás co se snažila (a snaží) nesnáší větu „nemysli na to!“ Ale pokud jste zdraví, nejlepší je na to nemyslet. My se snažili skoro rok a půl, což je nic. Mezitím jsem si šetřila na miminko. Přišel nečekaný výdaj, který jsme zaplatili z peněz na miminko a hele. Další MS už nepřišla. 
Ono něco na té nepříjemné větě fakt bude. 
Hlavně se odpoutej od toho, že ty jsi normální, ostatní si dětí nezaslouží a jak je to nespravedlivé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.22 14:32
Pokud se snažíte dlouho, tak navštivte CAR a nechte se vyšetřit.
Znám moc hodnou holčinu a začala se s přítelem snažit o dítě. Během roku si prošla 2 potraty, jednou musela na revizi. A nikdy jsem ji teda neslyšela mluvit tak jako tebe. 
Já si ho například přála, dali jsme tomu volný průběh a do teď nějak nechápu tu až nezdravou potřebu mít dítě. Mám ho, ale taková senzace to není…
A neřekla bych, že se o naše dítě nestarám nebo nemám ráda. Je to dost povrchní o ostatních říkat.
- Citovat
- Upravit
22.3.22 14:42
@ka2ka píše:
Znám paní co otěhotněla po 11 letech tak otázka co je to dlouho je docela zajímavá
Já taky a druhé dítě po 6 letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 15:31
Zivot neni spravedlivy. Nekdo se narodi v Kalifornii se zlatou lzickou v puse, jinej ve slumu v Indii. Pracuj s tim, co mas a neziv v sobe krivdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.22 15:41
Tak v první řadě bys měla přestat závidět a říkat, že je to nespravedlivé. Je to tak jak to je. Už jste se byli oba nechat vyšetřit? Já čekala 3 roky a v momentě, kdy jsem šla na první schůzku do CARU jsem otěhotněla normálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.22 15:56
Ahojky já ti tak trochu rozumím. Podobné pocity jsem měla když jsem strašně moc toužila po miminku ale manžel se na dítě ještě necítil připravený. A přesně strašně mě štvaly takové ty opálené holky který mají dvě děti vedle sebe jedno v kočárku a jedno v břiše 
v té době kdy jsem se nejvíc trápila kolem mě navíc všichni těhotněly jako o život. Pamatuji si kolik nocí jsem probrečela. Měli jsme třeba jednu těhotnou v baráku a kolem bytovky máme takový zatravněný plácek kam se chodí venčit psy a pokaždé když jsem viděla že tam stojí ona a venčí psa tak jsem počkala až zajde a teprve pak jsem vyšla ven vyvenčit svého psa protože se mi prostě nechtělo se s ní dávat do řeči a ptát se na takové ty věci jako jestli už má nakoupenou výbavičku a jaký chce typ kočárku protože když se potkáš s těhotnou tak se prostě tak nějak automaticky očekává ten zájem. Jenže pro mě to prostě bylo jako bych si měla sypat sůl do otevřené rány jestli mi rozumíš. 
A nebo mě přesně štvali takový ty jakoby rodiče kteří na dítě úplně kašlali. A mě úplně přijde víš že prostě život v tomhle není fér a nejspíš nikdy nebude 
držím palečky ať se brzy dočkáš miminka 
Já jsem se taky nakonec dočkala teď tu sedím na lavičce a kolem mě běhá můj téměř tříletý chlapeček který mě pěkně zlobí prosím anonym nebo smazat citlivé informace
- Citovat
- Upravit
22.3.22 17:33
@Anonymní píše:
Ahojky já ti tak trochu rozumím. Podobné pocity jsem měla když jsem strašně moc toužila po miminku ale manžel se na dítě ještě necítil připravený. A přesně strašně mě štvaly takové ty opálené holky který mají dvě děti vedle sebe jedno v kočárku a jedno v břiše
Moc dobře ty pocity znám… A člověk si může říkat stokrát, že to ostatním přeje, že nechce závidět, přej a bude ti přáno…a stejně ho takové myšlenky čas od času napadnou a neubrání se jim, když po něčem vnitřně opravdu touží, až je z toho frustrovaný…stokrát si řekneš, že je dětinské se takto chovat (vyhýbat se těhotným kamarádkám apod.). A stejně pak přijdou situace, kdy prostě se té těhotné kamarádce fakt radši vyhnes (např. ji u uvidíš na procházce, tak děláš, že ji nevidíš apod.). Nejsou to správné pocity nebo chování/jednání, to je jasné. Ale psychika dělá hodně a jsme jenom lidi…v určitě situaci prostě jednáme tak, jak to umíme nebo zvládneme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
