Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nas je to vcelku podobný. Az na tu milenku tedy, tu buď nemá nebo o ní aspoň nevím. Taky zustavam jen kvůli dětem. Nemůžu jim vzít tátu ani barák. Milujou jeho, milujou to tady. Je jim tu dobře. Čas od času mě to fakt přestane bavit a hledám si byt, vždy se pak nějak uklidnim. Zrovna včera jsem hledáním bytu strávila snad celý den. Dnes už jsem v klidu. Ale víceméně čekám na zari, kdy po rD půjdu do práce. Uvidím, jak to udělat u nás vypadat pak. Všechny jeho výmluvy, že chodí do práce… já už budu taky chodit do práce, takže buď bude nově rozdělení povinnosti anebo už budu mít peníze na vlastní bydlení…
Ahoj asi ti neporadím, ale mám to jako přes kopírku..je to sobectví..je ti doufám jasný že s tou kámoškou chrape, viď. Nejsi naivní doufám. Co stim nevím. Rozhodně obětování svého života pro děti není ok. Ale v dnešní době být sama s dětmi taky není dobrý. Takže, buď se budeš mít s dětmi dobre a nebudeš ho řešit. (Tak to mám ja). Nebo se rozvedes a budeš svobodná matka bez jistoty že ti on vypomuze aspoň finančně. (Alimenty alespoň u nás, když má firmu a psaný minimální plat, nestojí za zmínku o finančních jistotach). Taky počítej stim že bude s tou jeho "spriznenou duši "kámoškou..a že ty tvé děti budou jezdit hlavně k ní, pokud on je stále v práci..
Pokud sním nespíš, je to taky blbě, nepůjde ti v ničem na ruku a bude si víc rozumnet sní. Nahrávas ji tím do krámu a brzo od tebe odejde sám.
Přestaň pro něj pracovat! Bez do své firmy na celý úvazek. Bere tvou pomoc jako samozřejmost a neváží si toho! Však tobě to přece nic neudělá. Vždyť v jeho očích vlastně h*vno delas a jen remcas! On je přece tady ten hlavní, živitel rodiny. A ty se jen vezeš.
Takhle to měla švagrová, jak přes kopírák. Ona uhonena, žádný odpočinek a jen sklízela kritiku a nevděk! Vždyť vyřizovala „jen“ papíry a starala se „jen“ o děti a domácnost. Vlastně se furt flakala. A švagr taky kamarádky, grilovačky, pivecka. On si musel přece odpočinout!
Dnes má švagrová svou práci, své peníze, prestala mu vařit a chystat velkolepé svačiny, které stejně nacházela v autě! Panáček ji terorizoval požadavky na teplé obědy a večeře, které stejně zkritizoval a ve finále nejedl. No bodejť, chodil si do restaurací!
Z počátku dělal švagr sajgin, ale ona to vydržela a neustoupila. Dokonce hrozil rozvodem. Ale nakonec se sklidnil, najal si s kecama účetní a můžu říct, že švagrová celá rozkvetla. Venuje se svým zájmům, zajede si s kamarádkou na víkend na welness. Začala totiž žít svůj život!
@Nicole 1234 píše:
Našla bych si taky milence a žila si po svém vedle něho.
To by musela mít čas pro sebe aby měla milence.. ale ona když není v práci tak má děti. Byt ji, tak si rozhodně nezvyšuji úvazek. Ať vydelava manžel, ona ať si najde „konicky“.
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se asi jen vypovídat. Ve své situaci nevidím úplně možnost řešení. Jsem asi v pasti.
Jsme s manželem svoji 9 let, celkem jsme spolu 13. Máme dva syny 9 a 6 let. Manžel podniká, má menší firmu, ale hodně si fyzicky nadře. Obdivuju to, jak se postavil na vlastní nohy, vybudoval si jméno, má několik lidí, co pro něj dělají. Určitě to není sranda to všechno pošéfovat. Zpracovávám mu účetnictví, vyřizuji veškeré jednání s úřady, maily, platby. Pracovně je hodně vytížený, odchází z domu cca v 6 a vrací se kolem 6 (ale to je různé, v podstatě to ani sám dopředu neví, jak brzo bude doma – i z toho důvodu mi nemůže úplně dopřát čas odpo pro sebe). Sama pracuji na poloviční úvazek jako administrativní výpomoc a k tomu mám práci pro manžela. Od podzimu, kdy půjde mladší syn do školy, bych si ráda navýšila úvazek podle možností firmy, pro kterou pracuji. Bydlíme v mém bytě, kde ještě doplácíme hypotéku 5000 měsíčně. Máme i chatu, kam můžeme vyjet z města.
Manžel je skvělý táta, jak může klukům se věnuje, sportuje s nimi, učí je i nějakým pracovním věcem, aby uměli opravit co potřebují, aby věděli, že bez práce to v životě nepůjde. Když přijede dříve domů, sedne si s nimi i k úkolům. Kluci ho naprosto zbožňují, co řekne tatínek je svaté, co udělá tatínek je nejlepší a když není doma delší dobu, tak jsou opravdu smutní, nesnáší to odloučení dobře.
Bohužel co se týče našeho vztahu tam už je to horší. Nejsme partneři. Manžel to tak nemá nastavené, jede si podle sebe a moje potřeby neřeší. Čas pro mě i přes mnohé dohody (jeden podvečer v týdnu, abych se viděla i s kamarádkami co pracují) není pro něj možné zorganizovat (jeho výmluva je někdo nás živit musí, musí být v práci. Domácnost a péče o děti leží jen na mě, ale i když jsem na podzim byla doma se zlomenou nohou tak se nepřetrhl – v podstatě nakoupil a uvařil – děti, úklid, prádlo to zbylo na mě, pořád jsem pracovala, když jsem od něj chtěla pomoci něco odvézt nebo vyřídit pro mě v práci tak přeci oni musí pochopit, že nemůžu pracovat, ale práci pro něj jsem musela odvést na 100%. On si může dělat co chce – 4× ročně jede na 5 dní na pánskou jízdu (prý si musí odpočinout). Na podzim chci jet já na 5 dní (od porodu jsem nikde nebyla a 9 let je opravdu dlouhá doba) tak už najel na řeči jako no ty si všechno musíš prosadit, jsi úplně tvrdohlavá! V poslední době vše kritizuje – jídlo, moje oblékání, co čtu, s kým se stýkám, co mám ráda. Bez ohledu na to, co si myslím, si zve návštěvy na chatu, kde soukromí fakt moc není – klidně cizí lidi, které já neznám. Když chci pozvat někoho z našich kamarádů tak nikdy nechce, chce klid. O víkendu na mě z ničeho nic začal štěkat, a ještě to otočil že s ním já mluvím hnusně. Normálně jsme se bavili a najednou toto. Ano, přiznávám – odmítla jsem ho uspokojit upoceného po práci a se 5 dětmi co nám lítaly po zahradě. To asi byl spouštěč. Sex u nás nefunguje, rychle se udělá, já z toho nic nemám, on to řešit nechce. Už cca 2 roky má kamarádku, se kterou si píše, vše s ní řeší, chodí s ní na pivo. Vím, že jí občas pomáhal s prací doma (ona je sama má jen milence většinou ženáče). Když jsem mu řekla že mi to vadí, že asi není nevěra jako taková, ale on mě podvádí tím jak to, co má řešit se mnou řeší jinde, že to bolí. Tak se s ní vídá a mě to neříká. Ale mluví o ní, co ona dělá, jak to má těžké. Pokaždé se mi udělá zle.
Nevím, co dělat, nechci s ním už být, ale nedokážu si představit, že by ho děti viděly jen 1× za dva týdny (vzhledem k jeho práci by střídavá péče nešla, já bych proti nebyla, myslím, že ho děti potřebují). Tak kvůli dětem setrvávám v manželství, které mi bere radost ze života a nevím, jak dlouho to vydržím. Tento týden je opět pryč a děti od včerejšího večera mluví o tom, jak se moc těší, až se vrátí. Ale já jsem šťastná bez něj. Poraďte mi, prosím, jak takovéto manželství přežít. Děkuji
Okamžitě bych přestala pro něj pracovat a našla si práci na plný úvazek. Přijdeš mezi lidi a budes mít nové zážitky. Musíš si začít žít svůj život tak, abys byla alespoň trochu spokojená. Připravuj se na odchod tak, abys to jednou mohla udělat. Je to podnikatel, tak asi nemůže být tak tupý, že on si může jet 4 X na týden pryc (jezdí vůbec někdy na dovolenou s rodinou?) a ty nemuzes sama nikdy nikam?
@Nicole 1234 píše:
Našla bych si taky milence a žila si po svém vedle něho.
Teď jsem se chtěla na tohle téma rozepsat a tys to krásně shrnula jedinou větou. ![]()
Přesně… začni si žít svůj život vedle něj. I tak můžete být „parťáci“ a rodiče. Jen každý s trochu jiným životem. Jde to, nebudeš první ani poslední. A funguje to dobře. Je to o vzájemné toleranci. Nespěchej na to, jdi na to pomalu a začni manipulovat. Postupně přidávej a než se naděješ budeš zase šťastná a žít.
@Nicole 1234 píše:Přesně takhle to mají jedni naši známí…bydlí spolu v baráku, kde oba fungujou jako muž a žena (co se povinností týče-ona obstarává ty klasické ženské práce, on zase ty mužské),ale jinak si žijou každý po svým. Jedou takhle už nějaký 10.rok a světě div se, mají mezi sebou mnohem lepší vztah, než když se trápili v nefungujícím manželství.
Našla bych si taky milence a žila si po svém vedle něho.
@FreeLady12 píše:
Teď jsem se chtěla na tohle téma rozepsat a tys to krásně shrnula jedinou větou.Přesně… začni si žít svůj život vedle něj. I tak můžete být „parťáci“ a rodiče. Jen každý s trochu jiným životem. Jde to, nebudeš první ani poslední. A funguje to dobře. Je to o vzájemné toleranci. Nespěchej na to, jdi na to pomalu a začni manipulovat. Postupně přidávej a než se naděješ budeš zase šťastná a žít.
Přesně, já teď dávám dítě do soukromé
školky a mám celé dopoledne pro sebe. U nás dělá tedy papíry ta „kamoska“.Takže aspoň k něčemu to jeho kamaradeni je.
jsem ve fázi kdy je mi on úplně volny, jen mu občas vyjdu vstříc ať mám co potřebují. A tím to celé hasne. Ať si jezdi kam chce, dělá co chce hlavně že já můžu taky zit
Jak máte vyřešené majetky? Myslím, že vzhledem k lásce dětí si je jistý, že bys neodešla, normálně mu dej nůž na krk, že jsi nespokojená a ráda bys pracovala na nápravě, hlavně z jeho strany, případně navštivte i poradnu. Zkuste si najít čas na společný koníček (bez dětí), který vás opět sblíží. Ono po letech sjet do stereotypu není zas tak těžký. Řekni mu, že na vše máte nárok oba stejně - tj on jde jednou týdně ven, ty jdeš jednou týdně ven, on jede jednou ročně na pánskou jízdu, ty pojedeš jednou ročně, apod. Pokud si to nebude umět zařídit, holt ty taky nebudeš moct. Přestaň mu se vším vycházet vstříc, jelikož ochota musí být na obou stranách, aby to fungovalo.
Tvůj manžel má milenku a ty budeš ta špatná, i kdybys byla pozlacená. V kašli se na něj, začni žít svůj život.
Nedelej mu servis ani ucetnictvi. Najdi si HPP, byt je tvuj, najdi si milence. Co babicky? Funguji? Hned o vikendu bych vypadla. Nejsi zodpovedna za jeho vztah k detem. Tuto zodpovednost ma jen on. Ja bych se s klidnym srdcem rozvedla.
Vřele doporučuji zařídit si své štěstí a spokojenost bez ohledu na něj. Přestaň pro něj pracovat, místo doprošování o hlídání si sežeň chůvu a plať ji ze společných peněž, odjeď na víkend pryč alespoň 4× do roka jako on a hlavně mu ukaž, že ty umíš být taky tak v pohodě, jako on. Budeš koukat, co se bude dít, až si to takhle v hlavě přenastavíš. A sex bych s ním neprovozovala, protože na 99,9% ojíždí tu svou „kamarádku“.
Ahoj, také znám podobný příběh. Ona dělá vše, co on řekne. Stará se o celou domácnost, zařizuje oslavy, výlety a on se jenom připojuje. Skoro spolu nespí a ona trpí. Milence už zkusila, ale on na to došel a bylo zle. Nakonec s ním zůstala, ale trpí ještě víc, protože on si nejspíš našel milenku.
U tebe milence nedoporučuju, protože jestli na to dojde, tak bude ještě větší peklo. Ty budeš ta nejhorší. Odejít nechceš, ale jinou možnost do budoucna stejně asi nemáš.
Neváží si toho, co pro něho všechno děláš. Nefungujete jako manželé, ale jako pracovní partněři. Buď se s tím smíříš nebo začneš žít i pro sebe. Přestaň pro něho pracovat a občas vyraz s kamarádkama. Ukaž mu, že nejsi jeho poskok. Jedině tak si tě může zase začít vážit.
Ahoj, jdu se asi jen vypovídat. Ve své situaci nevidím úplně možnost řešení. Jsem asi v pasti.
Jsme s manželem svoji 9 let, celkem jsme spolu 13. Máme dva syny 9 a 6 let. Manžel podniká, má menší firmu, ale hodně si fyzicky nadře. Obdivuju to, jak se postavil na vlastní nohy, vybudoval si jméno, má několik lidí, co pro něj dělají. Určitě to není sranda to všechno pošéfovat. Zpracovávám mu účetnictví, vyřizuji veškeré jednání s úřady, maily, platby. Pracovně je hodně vytížený, odchází z domu cca v 6 a vrací se kolem 6 (ale to je různé, v podstatě to ani sám dopředu neví, jak brzo bude doma – i z toho důvodu mi nemůže úplně dopřát čas odpo pro sebe). Sama pracuji na poloviční úvazek jako administrativní výpomoc a k tomu mám práci pro manžela. Od podzimu, kdy půjde mladší syn do školy, bych si ráda navýšila úvazek podle možností firmy, pro kterou pracuji. Bydlíme v mém bytě, kde ještě doplácíme hypotéku 5000 měsíčně. Máme i chatu, kam můžeme vyjet z města.
Manžel je skvělý táta, jak může klukům se věnuje, sportuje s nimi, učí je i nějakým pracovním věcem, aby uměli opravit co potřebují, aby věděli, že bez práce to v životě nepůjde. Když přijede dříve domů, sedne si s nimi i k úkolům. Kluci ho naprosto zbožňují, co řekne tatínek je svaté, co udělá tatínek je nejlepší a když není doma delší dobu, tak jsou opravdu smutní, nesnáší to odloučení dobře.
Bohužel co se týče našeho vztahu tam už je to horší. Nejsme partneři. Manžel to tak nemá nastavené, jede si podle sebe a moje potřeby neřeší. Čas pro mě i přes mnohé dohody (jeden podvečer v týdnu, abych se viděla i s kamarádkami co pracují) není pro něj možné zorganizovat (jeho výmluva je někdo nás živit musí, musí být v práci. Domácnost a péče o děti leží jen na mě, ale i když jsem na podzim byla doma se zlomenou nohou tak se nepřetrhl – v podstatě nakoupil a uvařil – děti, úklid, prádlo to zbylo na mě, pořád jsem pracovala, když jsem od něj chtěla pomoci něco odvézt nebo vyřídit pro mě v práci tak přeci oni musí pochopit, že nemůžu pracovat, ale práci pro něj jsem musela odvést na 100%. On si může dělat co chce – 4× ročně jede na 5 dní na pánskou jízdu (prý si musí odpočinout). Na podzim chci jet já na 5 dní (od porodu jsem nikde nebyla a 9 let je opravdu dlouhá doba) tak už najel na řeči jako no ty si všechno musíš prosadit, jsi úplně tvrdohlavá! V poslední době vše kritizuje – jídlo, moje oblékání, co čtu, s kým se stýkám, co mám ráda. Bez ohledu na to, co si myslím, si zve návštěvy na chatu, kde soukromí fakt moc není – klidně cizí lidi, které já neznám. Když chci pozvat někoho z našich kamarádů tak nikdy nechce, chce klid. O víkendu na mě z ničeho nic začal štěkat, a ještě to otočil že s ním já mluvím hnusně. Normálně jsme se bavili a najednou toto. Ano, přiznávám – odmítla jsem ho uspokojit upoceného po práci a se 5 dětmi co nám lítaly po zahradě. To asi byl spouštěč. Sex u nás nefunguje, rychle se udělá, já z toho nic nemám, on to řešit nechce. Už cca 2 roky má kamarádku, se kterou si píše, vše s ní řeší, chodí s ní na pivo. Vím, že jí občas pomáhal s prací doma (ona je sama má jen milence většinou ženáče). Když jsem mu řekla že mi to vadí, že asi není nevěra jako taková, ale on mě podvádí tím jak to, co má řešit se mnou řeší jinde, že to bolí. Tak se s ní vídá a mě to neříká. Ale mluví o ní, co ona dělá, jak to má těžké. Pokaždé se mi udělá zle.
Nevím, co dělat, nechci s ním už být, ale nedokážu si představit, že by ho děti viděly jen 1× za dva týdny (vzhledem k jeho práci by střídavá péče nešla, já bych proti nebyla, myslím, že ho děti potřebují). Tak kvůli dětem setrvávám v manželství, které mi bere radost ze života a nevím, jak dlouho to vydržím. Tento týden je opět pryč a děti od včerejšího večera mluví o tom, jak se moc těší, až se vrátí. Ale já jsem šťastná bez něj. Poraďte mi, prosím, jak takovéto manželství přežít. Děkuji