Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
těžká rada. pokud je to důležité a nutné, nezbude ti než ta nakousnout.
tak si dej třeba drink /ale ne moc/ co ti rozváže jazyk..
nesmíte se ale opít
to nebude mít výsledek!
Tohle znám, i když zas tak stydlivá nejsem. Načít rozhovor, o němž předem vím, že bude nepříjemný, je pro mě noční můra na týdny dopředu a odkládám to, co to jde. Recept na to dosud nemám ![]()
zakladatelka
když já kojím.třeba teď to bude až za 3 hodiny.Nevím, jestli by mi sklenka pomohla…a flašku vypít nemůžu
..ale půjdu zkusit si aspoň cucnout…po dvouletý abstinenci mi to třeba bude stačit ![]()
Anonymní píše:
zakladatelka
když já kojím.třeba teď to bude až za 3 hodiny.Nevím, jestli by mi sklenka pomohla…a flašku vypít nemůžu![]()
![]()
..ale půjdu zkusit si aspoň cucnout…po dvouletý abstinenci mi to třeba bude stačit
Tak trocha vina ti neuskodi… hlavne to neprezen, at prcek nema taky vinne mlicko… Drzim pesti, aby jste si promluvili… Ja mam s tim celkem taky problemy. Ale mi to pomuze, i kdyz je to blbe, kdyz neco nacnu v sms a potom to doresime uz spolu. ![]()
Pokud to chceš řešit a víš co to způsobuje nebo jsi schopná se k tomu nějak dostat, tak bys mohla vyzkoušet bachovky. Je jedna přímo na strach z něčeho konkrétního, ale možná je za tím ještě něco jiného, co si takhle hned neuvědomuješ respektive nechceš napsat. Na bachovy esence můžeš mrknout na můj profil a mohu poslat i nějaké další odkazy.
Pokud by to s manželem nebylo na rozhovor, ale jen na nějaké sdělení z tvojí strany, tak by to šlo i písemně.
Jinak já jsem se taky nikdy nehlásila, dlouho jsme měla problémy třeba s tím, požádat někoho v autobuse, aby otevřel okénko
A když musím začít o něčem nepříjemném, ojoj jak mne se nechce, ale to asi málo komu ![]()
Příspěvek upraven 16.02.12 v 21:10
Asi bych řekla tomu člověku, že by jsme si měli chvilku sednout, že bych s ním chtěla něco probrat. Pak už se asi prostě musíš hecnout aby jsi to ze sebe vysypala. ![]()
Mi pomáhá, když na chlapa nevidím
To mi pomůže, abych ten hovor začala a pak už to jde…
Zakladatelka
To po sms mi to jde dobře
, ale tohle zrovna by po sms bylo blbé ![]()
ale trochu mi teď pomáhá tahle diskuze. A jdu mrknout na ty „bachovky“, co to vůbec je. ![]()
Většinou začínám, když mám nějakou neodkladnou práci - myju nádobí, vařím večeři atd. Nějak se mi při práci mluví a řeší líp, než jen tak sedět u stolu a koukat na sebe
. Teda takový ty míň příjemný věci.
Zkus napsat dopis klasicky rukou. Pomuze ti to utridit myslenky a bud o tom pak dokazes zacit nebo mu to das precist a je to…
Strach-to je to,co nam komplikuje život,mame strach že když vyjadřime svuj nazor budeme odmitnuti a nepochopení,ale trenink děla mistra.Myslim že ten problem mivam občas taky,dřive to byla hruza,vybrousila jsem to častečně knihou Mluvte jako mluvči,(v časaku jsem se dočetla o kurzech retoriky),da se najít a objednat na netu. ![]()
Jééje ty jsi holka jak já…taky mi to nejde. Manža je bohužel manipulátor, a všechno, co začnu řešit, se obrátí proti mě, takže propříště mám vždycky blok ještě větší a už ani to vínko nepomáhá. Už jsem i dopadla tak, že si sepisuju na papír body, abych se držela tématu, a abych dokázala vůbec argumentovat… a každý další nový diskuse se předem bojím, že zase akorát budu já ta špatná a on svou chybu stejně nikdy nepřizná. ![]()
Holky to psaní dopisu je dobrý, už jsem to hodněkrát udělala, ale manžel na to nikdy nereaguje. A vím jistě, že to čte ![]()
Nevím jak to popsat…snad neprůbojnost, stydlivost? Mám to už od školních let. Snad nikdy jsem se nepřihlásila, i když jsem věděla odpověď, nenechala se dobrovolně vyzkoušet když jsem látku uměla nazpaměť a měla bych tak lehce získanou jedničku.
. Ženský přeci většinou bývají ty ukecanější, ráznější…
,ale nějak mi to nešlo říct ve dvou větách 
Blbý je, že se to se mnou táhne pořád a komplikuje mi to život. Teď třeba si nutně potřebuju promluvit s manželem o dost důležité věci......a já prostě neumím začít(ale potřebuju to řešit). Je to o to horší,že do toho tématu se nechce nikomu z nás a průběh i výsledek rozhovoru se nebude minimálně jednomu z nás líbit (mě tedy určitě ne).Pořád čekám na vhodnou chvíli která nepřichází......ale zas když se to nerozlouskne teď, tak mě to za pár týdnů či měsíců stejně zase doběhne … a budu se užírat jako teď, že si neumím otevřít pusu když se mi něco nelíbí
Jak byste to řešili (nebo řešíte), když máte řešit ožehavé téma.(např: manžel by provedl něco , co vám vadí nebo co narušuje rodinný klid)- já o tom můžu mluvit, ale musím hned…ještě když jsem pořádně rozčilená.Uběhne den, dva … a už mi to nejde se k tomu vrátit.Chtěla bych, ale prostě to nedokážu říct nahlas, i když bych potřebovala se dobrat ke konci.Nevím jestli to je strach z reakce, strach z toho, že neuslyším to co chci.. ..to je román