Nevěra - kdy se člověk vnitřně dostane do normálu?

Anonymní
14.10.19 16:32

Nevěra - kdy se člověk vnitřně dostane do normálu?

Na téma nevěry bylo napsáno asi již miliony článků, ale každá nevěra je trochu jiná, a tak jsem se rozhodl sepsat můj příběh. Je ještě dosti čerství, a tak i konec je zatím otevřený. Možná to bude poučný příběh pro některé budoucí účastníky podobných příběhů ať již z jedná strany barikády tak z té druhé. Než se dostanu k popisu, co se vlastně stalo a jaké důsledky to na nás zanechává, tak je třeba představit čas před. Každá nevěra se totiž dělí na čas před a čas po. Nevěrou, a nezáleží na tom jak se s ni vypořádáte, se vše mění.

S manželkou, budu ji říkat Radka, jsme se poznali již v 17 letech na diskotéce v našem městě – nyní nám je 42. Jakmile jsem si ji všiml, věděl jsem, že tato holka je ta pravá. Byla zde náhodou s kamarádkou – je z jiného města. Začali jsme spolu chodit. Já byl její první opravdová láska a ona moje. Objevovali jsme spolu taje lásky a milování a vše pokračovalo i přes výšku. Žádné hádky, žádné krize. Následně přišli děti (máme dva kluky 8 a 15) a přestěhovali jsme se za prací ze Severních Čech do baráku za Prahou. Mám výhodu, že si slušně vydělávám, a tak Radka mohla zůstat doma a starat se o děti. Ne není tomu tak že já bych byl celé dny v práci a Radka sama doma. Já žiju jen pro rodinu a na druhém místě je sport a Radka má spoustu kamarádek, spoustu zálib (sport, kultura…). Měli jsme ideální vztah, který nám záviděli všichni naši kamarádi. Řídíme se dvěma základními pravidly:

1) Nedělej druhému co nechceš, aby on dělal tobě
2) Co můžu já můžeš i ty

Tedy jen lehké vysvětlení - když já mohu jít občas s kluky na pivo tak ty můžeš chodit s holkami na koncert, diskotéku.., když já mohu jet s kulky na lyže do alp tak ty můžeš jet s holkami na víkendový Wellness atd… Já se vždycky těším domu z práce, každý den společné kafíčko, přes den si napíšeme spoustu milostných smsek, skvělý sex, občas večere, návštěva music klubu, lyžovaní, běhaní a samozřejmě hraní si s dětmi. Prostě i po 24 letech se k sobě chováme jak zamilovaný puberťáci.

A teď co se tedy vlastně stalo:

Radka jela s kamarádkou Janou na chatu na Šumavu kterou vlastní Janina sestra. Nic neobvyklého, já se staral o děti doma a s Radkou jsme si psali. Přijela v neděli - milovali jsme se a poté šla spát, protože za dva dny toho s holkami moc nenastali. Druhý den probíhal jako každý jiný. Večer Radku bolela hlava a tak si šla asi o hodinu dřív lehnout. Když jsem přišel o půlnoci do postele ležel na mé dece její mobil. Na zamčené obrazovce byl Messenger vzkaz od nějakého Tomáše „Hrozně moc mi chybíš. Chtěl bych zase ležet vedle tebe.“. Polil mě studený pot, tep vylétl na 200, sevřel se žaludek. Byl to pro mě šok. Co se děje? Vzal jsem si mobil a přepnul se do celé konverzace – začínala nedělí a bylo tam snad 100 zpráv. Začal jsem je číst, ale abych se přiznal již si vůbec nepamatuji obsah - hlava nepřemýšlela, zrak se mi rozostřil a nešlo pokračovat. Ale bylo jasné, že spolu spali. Vzbudil jsem Radku a zeptal se „co to má znamenat“. Byla hodně překvapená a jediné co snad jen řekla „Že to tak není, že mi to musí vysvětlit“. Klasická věta v těchto situacích. Já ji řekl, že mi je vše jasné, že spolu chrápali zatím co já se zde staral o děti. Víc jsem nemohl – byl jsem úplně mimo ve stavu jako kdybych měl mít infarkt. Sebral jsem se a vyběhl na ulici, že se musím jít projít. Vyběhla za mnou ale odbil jsem ji, že nyní musím být sám, abych neudělal něco čeho bych následně litoval. Hodinu jsem na studeném vzduchu rozdýchával nastalou situaci a snažil se alespoň trochu uklidnit. Moc to nešlo a hlava byla stále jako by mimo. Po návratu Radka seděla zkoušeně v obýváku. Zeptal jsem se co to znamená a co vlastně teď chce. Řekla, že to neznamená vůbec nic, že to byla chyba kterou si teď uvědomila a že na našem vztahu to vůbec nic nemaní, že mě pořád miluje a chce být pouze se mnou. Já ale moc neposlouchal řekl jsem jí něco ve smyslu to sis měla rozmyslet, než sis šla užívat do postele s ním. (Jinak vřele doporučuju opravdu na 1 až 2 hodiny zmizet - stejně v tento čas nejste schopni žádné rozumné reakce. Toto všechno se stalo přesně před měsícem. Spal jsem u dětí v pokoji a druhý den jel hned ráno do práce – v průběhu dne jsem dostal tuto zprávu od Radky

Udělala jsem hroznou chybu, něco tak příšerného, vím to, chápu i to, že je ti momentálně ze mě na??? to i mě, moc mě to mrzí, protože nic jsem měnit nechtěla, ale během chvilky se nám změnilo vše. miluju tě, jsi celý můj svět a o to to víc bolí. Vše jsem nám kvůli chvilce nějakého vzplanutí zničila, nic jsem za tím do budoucna nehledala, byla to chyba, že jsem využila příležitosti zkusit jednou za život něco s někým jiným a ani nevím proč vlastně, ale v životě se občas udělá nějaká ta chyba a teď vím, že to byla ta největší, ale bohužel čas vrátit nejde a i s chybami se člověk musí občas naučit žít, i když způsobily velkou bolest a teď záleží, jestli když jsi byl mnou tak zraněný a zklamala jsem tě, jestli budeš tak silný a odpustíš mi. Mít jediný přání, tak bych to chtěla vše vrátit a mít tebe zpátky, takového jako předtím, toho pro mě nejúžasnějšího. Kdyby tak šlo zapomenout a mít to stejně krásný jako do teď, nevím, zda to budeš chtít ty, jestli to cítíš stejně, že tomu dáme šanci, nebo, že se budeš chtít odrazit někam jinam a dál, bude to pro mě trest sice tak strašný, ale asi to pochopím, zasloužím si to a bude to tvá volba, kterou musím v téhle chvíli respektovat“.

Jakýkoli kontakt s Tomášem ihned přerušila.
Celý večer jsme se to snažili probírat – ale já jsem se nemohl na nic soustředit, hlavou mi létaly tisíce myšlenek – Proč? Jak se to stalo? Jak to spolu dělali? Co všechno spolu dělali? Spali spolu až do rána? Miluje ho? Je lepší než já? Líbil se ji víc než já? A co bude do budoucna – rozvod? A sousta jiných. Osobně mě pomohl až další den, kdy jsem se rozhodl napsat ji také zprávu – když píšete tak musíte svoje myšlenky zpomalit a řadit je pěkně jednu za druhou – kdy se vám nějaká nelíbí tak ji prostě vypustíte. Napsal jsem toto

Vím, že jsem, co se partnerských vztahů týká, vzor slon. Usiloval jsem pouze o jednu ženu a když se mi ji podařilo získat tak jsem kolem ní postavil svůj život a žil ho jen pro ni. Štěstí je jako krásný dům postavený z malých cihliček, které se skládají jedna vedle druhé jde to pomalu je to pracné, ale výsledek stojí za to. Obětoval jsem tomu vše a vůbec nelitoval. Za to vše jsem chtěl jen lásku a věrnost. Pak někdo ale přijde, a do toho domu štěstí kopne. Za sekundu se vše zboří. Prostě domy štěstí se zdají jako silné stavby, ale není tomu tak - zbořit se dají mnohem rychleji než postavit. Zmar, prázdnota, naštvanost, smutek, otázky bez odpovědi, najednou je cesta bez cíle. Když si tak uvědomím tak si o tom nemám ani s kým popovídat, a tak jsem na to všechno sám. Stojím před zbořeným domem a přemýšlím co teď. Jak ten dům zase postavit. Snažím se vše pochopit, ale ono v životě se vše pochopit nedá, ale to ten mozek neví… Sloni to mají těžký… Asi hledají něco co prostě neexistuje…“.

Vyměnili jsme si pár podobných zpráv jako je tato moje a ta Radky z minulého den. Večer mi Radka stručně popsala, co se stalo – byly s holkama v restauraci, popíjeli, byl tam i Tomáš a začal se jí dvořit, 30let atletická postava. Večer šli k němu na pokoj a vyspali se spolu, pak odešla. Prý to vůbec nic pro ni neznamená – pouze síla okamžiku, byla polichocena tím, že se o ni zajímá tak hezký mladý kluk a podlehla touze jednou něco zkusit. Rozumně jsem uvažoval a musel jsem si v duchu přiznat, že kdyby se mě stalo něco podobného tak asi také podlehnu. V následující dny jsme si začali k sobě pomalu hledat zase cestičku. Ano stále jsem nemohl spát (tak 3 hodiny za noc), břicho mě bolelo, hlava třeštila a stále v ní lítali ty otázky. Nesnesitelné…. Ale toto vysvětlení jsem uznal.

Bohužel před týdnem jsem se dozvěděl pravdivou verzi příběhu. Poznali se na diskotéce, kam šli s holkami v pátek večer. Z diskotéky Radka jela k němu na chatu a zde strávila sobotu a neděli. A to již je mnohem těžší překousnout – již to není pouze „zblbnutí“ na jeden okamžik. Ale docela dlouhá doba, kdy nemyslela na mě, na děti na rodinu na to co to způsobí. Bylo ji vše jedno. Dokonce mi od něj z postele psala zprávy, jak se už těší na mě… I když vím že tu první verzi vymyslela jako milosrdnou lež tak i milosrdná lež je pouze lží a my si do té doby nikdy nelhaly. Ve svém stavu jsem se vrátil na úplný začátek a opět začal uvažovat co teď – lze to vůbec ještě nějak slepit, obnovit důvěru? Nebude se to opakovat? Jak jen mohla na mě nemyslet? Nemyslet na to co svým jednáním způsobí? Opět nemohu spát, nemohu jíst. Nejhorší chvíle jsou, když jsem sám. Hlava se nezastaví a stále klade otázky na které není nebo nezná odpověď. Vnitřně je to nesnesitelné. I když se stále milujeme je vůbec možné toto někdy překonat – najít ztracenou důvěru v Radku a zbavit se myšlenek v hlavě? Když to udělala jednou udělá to i podruhé? A co naše hranice dovoleného ve vztahu – ty jsou zničeny. Co mám dělat já – odpustit a snažit se žít, udělat ji to samé co mi udělala ona, rozejít se s ní, protože se stejně těch myšlenek nikdy nezbavím? No řekli jsme si, že to spolu ještě zkusíme, že mi pomůže ty moje stavy překonat, že na to budeme dva. Od té doby prožíváme druhé líbánky - Radka se opravdu snaží věnovat mi veškerou pozornost, ale myšlenky z hlavy zatím nezmizeli, pochybnosti trvají, představy co se dělo jsou nesnesitelné. Spím max 4 hodiny… Uvidíme jak to bude dál…..

A proč to píši – asi pro sebe, abych si urovnal myšlenky, také proto - že se nemám komu svěřit, a taky trochu jako odstrašující příklad jak si dva lidi, kteří se milují mohou zkazit kvůli jednomu neuváženému kroku život (nebo alespoň část života). Pokud milujete svého partnera a nechcete se s ním rozejít tak se do žádné nevěry nepouštějte. Způsobíte mu tím spoustu bolesti. Horečka se vyléčí za týden, zlomená ruka za měsíc, ale zraněná duše ta se podle mě léčí měsíce až roky a může zanechat trvalé následky. A za to tech pár hodin „užití si“ prostě nestojí.

Máte někdo zkušenosti za jak dlouho se člověk po nevěře vrátí do normálního stavu – kdy již na nevěru bude vzpomínat jen jako na špatný sen?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

26493
14.10.19 16:49

Hele to je spíš do Chvilky pro tebe, kde to důchodci mají čas číst.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.10.19 16:49

Ahoj,
asi pro tebe nemám žádnou radu, jsem rád, že jsem podobné situaci nebyl vystaven, protože snad ani nechci přemýšlet, jak bych na ni reagoval, pokud by se stala…
A tak asi napíšu jen to, že váš vztah byl zřejmě skutečně hezký a postavený na zdravých základech a pravidlech, ale ani tak se nedá eliminovat vše zlé, co se může přihodit.
Nech pracovat čas, ať už pro nebo proti vašemu vztahu, snaž se blízké období přežít tak, aby to na tobě nenechalo vážné následky… a vyber rozhodnutí, kterého nebudeš za čas litovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2639
14.10.19 17:09
@Anonymní píše:
Na téma nevěry bylo napsáno asi již miliony článků, ale každá nevěra je trochu jiná, a tak jsem se rozhodl sepsat můj příběh. Je ještě dosti čerství, a tak i konec je zatím otevřený. Možná to bude poučný příběh pro některé budoucí účastníky podobných příběhů ať již z jedná strany barikády tak z té druhé. Než se dostanu k popisu, co se vlastně stalo a jaké důsledky to na nás zanechává, tak je třeba představit čas před. Každá nevěra se totiž dělí na čas před a čas po. Nevěrou, a nezáleží na tom jak se s ni vypořádáte, se vše mění.

S manželkou, budu ji říkat Radka, jsme se poznali již v 17 letech na diskotéce v našem městě – nyní nám je 42. Jakmile jsem si ji všiml, věděl jsem, že tato holka je ta pravá. Byla zde náhodou s kamarádkou – je z jiného města. Začali jsme spolu chodit. Já byl její první opravdová láska a ona moje. Objevovali jsme spolu taje lásky a milování a vše pokračovalo i přes výšku. Žádné hádky, žádné krize. Následně přišli děti (máme dva kluky 8 a 15) a přestěhovali jsme se za prací ze Severních Čech do baráku za Prahou. Mám výhodu, že si slušně vydělávám, a tak Radka mohla zůstat doma a starat se o děti. Ne není tomu tak že já bych byl celé dny v práci a Radka sama doma. Já žiju jen pro rodinu a na druhém místě je sport a Radka má spoustu kamarádek, spoustu zálib (sport, kultura…). Měli jsme ideální vztah, který nám záviděli všichni naši kamarádi. Řídíme se dvěma základními pravidly:

1) Nedělej druhému co nechceš, aby on dělal tobě
2) Co můžu já můžeš i ty

Tedy jen lehké vysvětlení - když já mohu jít občas s kluky na pivo tak ty můžeš chodit s holkami na koncert, diskotéku.., když já mohu jet s kulky na lyže do alp tak ty můžeš jet s holkami na víkendový Wellness atd… Já se vždycky těším domu z práce, každý den společné kafíčko, přes den si napíšeme spoustu milostných smsek, skvělý sex, občas večere, návštěva music klubu, lyžovaní, běhaní a samozřejmě hraní si s dětmi. Prostě i po 24 letech se k sobě chováme jak zamilovaný puberťáci.

A teď co se tedy vlastně stalo:

Radka jela s kamarádkou Janou na chatu na Šumavu kterou vlastní Janina sestra. Nic neobvyklého, já se staral o děti doma a s Radkou jsme si psali. Přijela v neděli - milovali jsme se a poté šla spát, protože za dva dny toho s holkami moc nenastali. Druhý den probíhal jako každý jiný. Večer Radku bolela hlava a tak si šla asi o hodinu dřív lehnout. Když jsem přišel o půlnoci do postele ležel na mé dece její mobil. Na zamčené obrazovce byl Messenger vzkaz od nějakého Tomáše „Hrozně moc mi chybíš. Chtěl bych zase ležet vedle tebe.“. Polil mě studený pot, tep vylétl na 200, sevřel se žaludek. Byl to pro mě šok. Co se děje? Vzal jsem si mobil a přepnul se do celé konverzace – začínala nedělí a bylo tam snad 100 zpráv. Začal jsem je číst, ale abych se přiznal již si vůbec nepamatuji obsah - hlava nepřemýšlela, zrak se mi rozostřil a nešlo pokračovat. Ale bylo jasné, že spolu spali. Vzbudil jsem Radku a zeptal se „co to má znamenat“. Byla hodně překvapená a jediné co snad jen řekla „Že to tak není, že mi to musí vysvětlit“. Klasická věta v těchto situacích. Já ji řekl, že mi je vše jasné, že spolu chrápali zatím co já se zde staral o děti. Víc jsem nemohl – byl jsem úplně mimo ve stavu jako kdybych měl mít infarkt. Sebral jsem se a vyběhl na ulici, že se musím jít projít. Vyběhla za mnou ale odbil jsem ji, že nyní musím být sám, abych neudělal něco čeho bych následně litoval. Hodinu jsem na studeném vzduchu rozdýchával nastalou situaci a snažil se alespoň trochu uklidnit. Moc to nešlo a hlava byla stále jako by mimo. Po návratu Radka seděla zkoušeně v obýváku. Zeptal jsem se co to znamená a co vlastně teď chce. Řekla, že to neznamená vůbec nic, že to byla chyba kterou si teď uvědomila a že na našem vztahu to vůbec nic nemaní, že mě pořád miluje a chce být pouze se mnou. Já ale moc neposlouchal řekl jsem jí něco ve smyslu to sis měla rozmyslet, než sis šla užívat do postele s ním. (Jinak vřele doporučuju opravdu na 1 až 2 hodiny zmizet - stejně v tento čas nejste schopni žádné rozumné reakce. Toto všechno se stalo přesně před měsícem. Spal jsem u dětí v pokoji a druhý den jel hned ráno do práce – v průběhu dne jsem dostal tuto zprávu od Radky

Udělala jsem hroznou chybu, něco tak příšerného, vím to, chápu i to, že je ti momentálně ze mě na??? to i mě, moc mě to mrzí, protože nic jsem měnit nechtěla, ale během chvilky se nám změnilo vše. miluju tě, jsi celý můj svět a o to to víc bolí. Vše jsem nám kvůli chvilce nějakého vzplanutí zničila, nic jsem za tím do budoucna nehledala, byla to chyba, že jsem využila příležitosti zkusit jednou za život něco s někým jiným a ani nevím proč vlastně, ale v životě se občas udělá nějaká ta chyba a teď vím, že to byla ta největší, ale bohužel čas vrátit nejde a i s chybami se člověk musí občas naučit žít, i když způsobily velkou bolest a teď záleží, jestli když jsi byl mnou tak zraněný a zklamala jsem tě, jestli budeš tak silný a odpustíš mi. Mít jediný přání, tak bych to chtěla vše vrátit a mít tebe zpátky, takového jako předtím, toho pro mě nejúžasnějšího. Kdyby tak šlo zapomenout a mít to stejně krásný jako do teď, nevím, zda to budeš chtít ty, jestli to cítíš stejně, že tomu dáme šanci, nebo, že se budeš chtít odrazit někam jinam a dál, bude to pro mě trest sice tak strašný, ale asi to pochopím, zasloužím si to a bude to tvá volba, kterou musím v téhle chvíli respektovat“.

Jakýkoli kontakt s Tomášem ihned přerušila.
Celý večer jsme se to snažili probírat – ale já jsem se nemohl na nic soustředit, hlavou mi létaly tisíce myšlenek – Proč? Jak se to stalo? Jak to spolu dělali? Co všechno spolu dělali? Spali spolu až do rána? Miluje ho? Je lepší než já? Líbil se ji víc než já? A co bude do budoucna – rozvod? A sousta jiných. Osobně mě pomohl až další den, kdy jsem se rozhodl napsat ji také zprávu – když píšete tak musíte svoje myšlenky zpomalit a řadit je pěkně jednu za druhou – kdy se vám nějaká nelíbí tak ji prostě vypustíte. Napsal jsem toto

Vím, že jsem, co se partnerských vztahů týká, vzor slon. Usiloval jsem pouze o jednu ženu a když se mi ji podařilo získat tak jsem kolem ní postavil svůj život a žil ho jen pro ni. Štěstí je jako krásný dům postavený z malých cihliček, které se skládají jedna vedle druhé jde to pomalu je to pracné, ale výsledek stojí za to. Obětoval jsem tomu vše a vůbec nelitoval. Za to vše jsem chtěl jen lásku a věrnost. Pak někdo ale přijde, a do toho domu štěstí kopne. Za sekundu se vše zboří. Prostě domy štěstí se zdají jako silné stavby, ale není tomu tak - zbořit se dají mnohem rychleji než postavit. Zmar, prázdnota, naštvanost, smutek, otázky bez odpovědi, najednou je cesta bez cíle. Když si tak uvědomím tak si o tom nemám ani s kým popovídat, a tak jsem na to všechno sám. Stojím před zbořeným domem a přemýšlím co teď. Jak ten dům zase postavit. Snažím se vše pochopit, ale ono v životě se vše pochopit nedá, ale to ten mozek neví… Sloni to mají těžký… Asi hledají něco co prostě neexistuje…“.

Vyměnili jsme si pár podobných zpráv jako je tato moje a ta Radky z minulého den. Večer mi Radka stručně popsala, co se stalo – byly s holkama v restauraci, popíjeli, byl tam i Tomáš a začal se jí dvořit, 30let atletická postava. Večer šli k němu na pokoj a vyspali se spolu, pak odešla. Prý to vůbec nic pro ni neznamená – pouze síla okamžiku, byla polichocena tím, že se o ni zajímá tak hezký mladý kluk a podlehla touze jednou něco zkusit. Rozumně jsem uvažoval a musel jsem si v duchu přiznat, že kdyby se mě stalo něco podobného tak asi také podlehnu. V následující dny jsme si začali k sobě pomalu hledat zase cestičku. Ano stále jsem nemohl spát (tak 3 hodiny za noc), břicho mě bolelo, hlava třeštila a stále v ní lítali ty otázky. Nesnesitelné…. Ale toto vysvětlení jsem uznal.

Bohužel před týdnem jsem se dozvěděl pravdivou verzi příběhu. Poznali se na diskotéce, kam šli s holkami v pátek večer. Z diskotéky Radka jela k němu na chatu a zde strávila sobotu a neděli. A to již je mnohem těžší překousnout – již to není pouze „zblbnutí“ na jeden okamžik. Ale docela dlouhá doba, kdy nemyslela na mě, na děti na rodinu na to co to způsobí. Bylo ji vše jedno. Dokonce mi od něj z postele psala zprávy, jak se už těší na mě… I když vím že tu první verzi vymyslela jako milosrdnou lež tak i milosrdná lež je pouze lží a my si do té doby nikdy nelhaly. Ve svém stavu jsem se vrátil na úplný začátek a opět začal uvažovat co teď – lze to vůbec ještě nějak slepit, obnovit důvěru? Nebude se to opakovat? Jak jen mohla na mě nemyslet? Nemyslet na to co svým jednáním způsobí? Opět nemohu spát, nemohu jíst. Nejhorší chvíle jsou, když jsem sám. Hlava se nezastaví a stále klade otázky na které není nebo nezná odpověď. Vnitřně je to nesnesitelné. I když se stále milujeme je vůbec možné toto někdy překonat – najít ztracenou důvěru v Radku a zbavit se myšlenek v hlavě? Když to udělala jednou udělá to i podruhé? A co naše hranice dovoleného ve vztahu – ty jsou zničeny. Co mám dělat já – odpustit a snažit se žít, udělat ji to samé co mi udělala ona, rozejít se s ní, protože se stejně těch myšlenek nikdy nezbavím? No řekli jsme si, že to spolu ještě zkusíme, že mi pomůže ty moje stavy překonat, že na to budeme dva. Od té doby prožíváme druhé líbánky - Radka se opravdu snaží věnovat mi veškerou pozornost, ale myšlenky z hlavy zatím nezmizeli, pochybnosti trvají, představy co se dělo jsou nesnesitelné. Spím max 4 hodiny… Uvidíme jak to bude dál…..

A proč to píši – asi pro sebe, abych si urovnal myšlenky, také proto - že se nemám komu svěřit, a taky trochu jako odstrašující příklad jak si dva lidi, kteří se milují mohou zkazit kvůli jednomu neuváženému kroku život (nebo alespoň část života). Pokud milujete svého partnera a nechcete se s ním rozejít tak se do žádné nevěry nepouštějte. Způsobíte mu tím spoustu bolesti. Horečka se vyléčí za týden, zlomená ruka za měsíc, ale zraněná duše ta se podle mě léčí měsíce až roky a může zanechat trvalé následky. A za to tech pár hodin „užití si“ prostě nestojí.

Máte někdo zkušenosti za jak dlouho se člověk po nevěře vrátí do normálního stavu – kdy již na nevěru bude vzpomínat jen jako na špatný sen?

Co rici? Nejcernejsi mura kazdeho fungujiciho vztahu, dobre popsane, ty pocity, kdyz to clovek zjisti, nechape neveri, stahne se mu zaludek a ma pocit, ze ho neco drti za ziva, jsou silene..jestli to je skutecne, tak preji moc sil..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
212
14.10.19 17:15

Kámo nezávidím ti tuto strašnou situaci a jediné co ti můžu říct je „drž se!“ Problém totiž je že vzhledem k původnímu popisu situace od tvojí ženy kdy to mělo být pouze „vzplanutí“ bych ti poradil abys vychladl. To se může stát, zvláště když jste spolu od 17 let. Nemělo by se to stávat ale prostě někdy se to stane. Blbý je že ona tak úplně nemluvila pravdu, jednoduše lhala. Pokud potká někoho před kým se jí podlomila kolena to asi úplně neovlivní ale má spoustu času uvažovat a rozmyslet se jak se rozhodne, jak s tím naloží. Jestli ho kontaktuje, domluví se na tom kdy a kde se sejdou a v neposlední řadě jestli dojde k tomu setkání a taky… Víš co. Na to má spoustu času si uvědomit riziko a zastavit to, což neudělala. Tohle není jenom flirt. Tohle už je naplánováná nevěra tudíž prasárna nejvyššího kalibru. Tohle jsem naštěstí nezažil a nevím co bych dělal. Asi bych se rozvedl. A to myslím smrtelně vážně. :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.10.19 17:23
@jenny.fields píše:
Hele to je spíš do Chvilky pro tebe, kde to důchodci mají čas číst.

Velice netaktní a neempatické. Gratuluji. Vždy přemýšlím nad podobnými komentáři, proč měl jeho pisatel potřebu někoho zranit v jeho už tak zraněné pozici.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.10.19 17:44

Jste spolu 25 let. Kvůli jednomu uklouznutí bych se asi nerozváděla. Ale dostat se do pohody bude trvat dlouho a nikdy nezapomeneš. Ale odpustit jde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
642
14.10.19 18:17

Je mi lito, co se stalo.
Predem varuji, ze jsem z tech, co casto vidi hned cerne. Podle me jsi ji to velice usnadnil. Sotva „uklouzla“, chvili nato uz zase cukrujete. Ja vim, ze zena neni dite a nejde ji potrestat za spatne chovani, ale uprimne. Par zprav a hovoru a prozivate druhe libanky?
Chybi mi tam nejaky vyvoj. :think: Uz ta jeji prvni zprava je plna natlaku a citove manipulace.
Byt na jejim miste, tak mam pocit, ze kdyz by se to znovu provalilo, tak prezije par dni rozhovoru, zprav, posype si popel na hlavu, ty to opet v sobe prekousnes a jede se vesele dal.
Pro me by byl nejhorsi fakt, ze si uzivala cely vikend a kdyz prijela, nebylo ji blbe spat i se mnou. Proc jako? Kalkul, aby nevzbudila podezreni? Uvedomila si, co udelala a chtela to nejak vnitrne odcinit? :roll: :nevim:
No, nemas to lehke. Ale zrejme jsi rozhodnuty na vse zapomenout, tak ti preju, aby se to podarilo a vse bylo zase fajn a hlavne, aby jeji slova nebyla jenom zasterkou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.10.19 18:43

Ja bych asi neustála to lhaní a to, že to plánovala. Kdyby zachlastala a opilá se někde sputila. Ale tadyto je humusárna. Neváží si tebe, rodiny. Co její kluci? Na ty nemyslela?! Já nechápu ženskou nevěru. Ja si to svoje zlatíčko největší -syna odnosila, porodila, kojila, piplala a vénovala se mu od prvního dne. Je moje dennodenní radost a životní štěstí a NIKDY bych neohrozila štěstí svého dítěte nějakým šukem. Dítě chce rodice, co se milují a ne střídavou péči a hádky. Můj chlap není dokonalej, ale miluju ho a neni to jen láska. Je to i ROZHODNUTÍ být s ním napořád. Rodina není jen city, ale i rozum. A pokud to partner nemá stejně, asi bych si ho už nedovedla vážit. Nevím, co bych dělala na tvém místě. Ale je mi líto, kohokoliv, kdo je slušnej a dal do vztahu vše a vrátilo se mu toto…zrada, lež a sobecký akt.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
14.10.19 19:04

Ahoj, přiznám se, že se mi při čtení tvého příspěvku úplně živě vrátil okamžik, kdy jsem na nevěru své bývalé přišel já. Ten pocit naprostého zoufalství, nechápání, připadání si jako ve zlém snu, ze kterého se ne a ne probudit. Byl jsem oproti tobě v relativně lehké situaci - žádné děti ani jiné závazky. Proto jsem vše ukončil v podstatě na minutu, nehledě na jedenáct předchozích let. Člověku, který je schopný plánované nevěry, bych už věřit nikdy nedokázal. Žádnou radu pro tebe asi nemám, nicméně si dokážu představit, jak se asi cítíš. No a pokud jde o tvou otázku - vnitřně jsem se s tím srovnal přibližně za dva roky. Přeji hodně sil a věřím, že časem najdeš ztracené štěstí.

  • Nahlásit
  • Citovat
614
14.10.19 19:35

Tak tohle je síla. Zvlášť to následné zjištění, že s ním propíchala víkend a psala ti zamilované sms. Hustý. Prostě to zkusila s jiným a evidentně se ji to líbilo- zůstala přes víkend. Realisticky: pokud byl v sexu lepší než ty, bude to hledat zas a zas. Ženská za orgasmus klidně opustí i děti. Ty si budeš, pokud zustaneš neustále klást otázky proč, jak to asi dělali atd. Nikdy to nebude jako dřív, to mi věř.
Na závěr staré pravidlo: pokud fena nechce, pes neskočí. A to platí i u lidí

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
614
14.10.19 19:41

Vyklouzla z toho velmi lehce- nasypal si popel na hlavu, padla na kolena, odprosila. Teď se vsadím, že je jako milius- teplé večeře, uklizeno, nic není problém, kouří a polyká, sex je kdykoliv a kdekoliv apod. Ale buď ve střehu, udělala to bez větších problémů a výčitek svědomí naprosto chladnokrevně a ještě ti od něj z postele psala sms…to hovoří za vše!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.10.19 19:58

Ahoj, tak jak psal kolega Anonymní přede mnou. Taky se mně vrátil, při čtení Tvého příspěvku okamžik, kdy se to samé provalilo u nás. Po 20 letech vztahu jsem ženu nachytal s jejím bývalým nadřízeným. Byl jsem taky totálně v šoku, tep 190 a pocit, že jsem ve strašném snu a že se musím probudit. Před tím jsem měl nějaké tušení, ale v duchu jsem se proklínal za to, co si vůbec o své hodné manželce myslím. Ta by to nikdy, ale nikdy neudělala. A nakonec bylo všechno úplně jinak. Když jsem se, po provalení, začal navíc ve všem šťourat, tak jsem se dozvěděl takové věci…
A když jsem navíc viděl, jak mně je schopná lhát do očí, ale takovým způsobem a naprosto bez jakéhokoliv studu. Prostě masakr. Zkoušel jsem to nějak lepit a pokusit se začít znovu, ale ten pocit té strašné zrady a to, že ze mně dělala úplného trotla tak dlouho, to prostě nešlo. Rozvedli jsme se po 22 letech společného života, děti nebyly. Jo a perlička. Ten pan dokonalý, se kterým to táhla, se na ní potom vykašlal. Letos to bude 3. roky od provalení, 2 roky bydlím sám a snad se už začínám dostávat do nějakého normálu. Nicméně mám obavu, že už asi nebudu nikdy takový, jako dřív.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5176
14.10.19 20:16

Sorry jako, ale za mě hrozný patos :nevim: Kdyby mi chlap začal vypisovat o tom štěstí a domu z cihliček a permanentně se hroutil a utápěl v žalu, tak snad radši uteču k tomu kolouškovi.
No, jasně, je to blbý, zahnula…bez debat.
Každopádně, neděje se vám nic horšího. Bylo by ve srovnání s tím lepší, kdyby třeba umírala na rakovinu? To bys s tím hroutícím se a sebelitujícím přístupem umřel možná dřív než ona. Ne, nic hroznýho se vám neděje, tak si vymýšlíte nějaký program. Ona po wellness apod. jen ochutnala další z druhů zábavy a tys sis právě udělal nový životní program ze sebelítosti. Buď rád, že se neděje nic horšího a nějak se seber, než se jí opravdu znechutíš.
Prostě ženě po 40 začnou trochu jet hormony, je to jak druhá puberta (asi jako chlapi po 50 ;) ) a občas se to nějak zvrtne. Některé z nich v té době zboří mosty a za tím kolouškem nakonec i odejdou, aby s ním založily novou rodinu. Ve vašem případě jen trochu ujela, ale nic bořit nechce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2990
14.10.19 20:31
@vulpes píše:
Sorry jako, ale za mě hrozný patos :nevim: Kdyby mi chlap začal vypisovat o tom štěstí a domu z cihliček a permanentně se hroutil a utápěl v žalu, tak snad radši uteču k tomu kolouškovi.
No, jasně, je to blbý, zahnula…bez debat.
Každopádně, neděje se vám nic horšího. Bylo by ve srovnání s tím lepší, kdyby třeba umírala na rakovinu? To bys s tím hroutícím se a sebelitujícím přístupem umřel možná dřív než ona. Ne, nic hroznýho se vám neděje, tak si vymýšlíte nějaký program. Ona po wellness apod. jen ochutnala další z druhů zábavy a tys sis právě udělal nový životní program ze sebelítosti. Buď rád, že se neděje nic horšího a nějak se seber, než se jí opravdu znechutíš.
Prostě ženě po 40 začnou trochu jet hormony, je to jak druhá puberta (asi jako chlapi po 50 ;) ) a občas se to nějak zvrtne. Některé z nich v té době zboří mosty a za tím kolouškem nakonec i odejdou, aby s ním založily novou rodinu. Ve vašem případě jen trochu ujela, ale nic bořit nechce.

Tento příspěvek je pro mne důkaz, že každý člověk miluje jinak. Jinak hluboko, jinak intenzivně. Nemúžete zakladatele pochopit. Jste na úplně jiné vlně ve schopnosti prožitku lásky. Bohužel asi i jeho manželka…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama