Nevěrný manžel

Anonymni
12.10.07 09:35

Nevěrný manžel

Ahoj,
prosím Váš názor: jsem 3 roky vdaná,mám skoro 2 letou holčičku. S manželem a naším manželstvím bylo (dle mého názoru) všechno ok, když zapomenu na jeho občasné „dny“, kdy moc nekomunikoval a byl uzavřený do sebe.
Jenže ouha: jednoho dne přišel s tím, že je tu někdo jiný......
Snažila jsem se 3 měsíce (dle dr. Plzáka a dr Šmolky) dokázat mu svými skutky, že doma je klid, pohoda, zázemí (taky plný servis že :-) a ani náznakem mu nepřipomínat nevěru. A to i přes to, že 3× týdne odjíždel na noc… k ní samozřejmě.
Jenže pak už jsem to neunesla a řekla mu (v klidu,snažím se eliminovat emoce),že by bylo fajn, kdyby si rozmyslel na nějakém neutrálním místě, co dál. Odstěhoval se k ní…
Prohlásil, že pokud se dohodneme na financích a dceři, nebudeme se rozvádět (s čímž souhlasím).
Snažím se žít normálně dál. Chodím na část. úvazek do práce, také pořád pokračuji v návštěvách manž. poradce… Občas si udělám radost a při „volných“ víkendech, kdy bude mít dceru on, hodlám jezdit pryč, začnu zas chodit do kina, plavat, squash, power joga…
Manžel se o dceru zajímá (nu, dle mého méně než by sám mohl, ale toto nechám na něm), má ji moc rád. Poslední cca 3 návštěvy, když od nás odjíždí, je dost přešlý, sotva se rozloučí a kouká jak co nejrychleji utéct. Myslíte že se v něm cosi (pocit viny? nebo zjišťuje o co přišel) probouzí?
Pokud přijde (jestli vůbec!!!), daly byste mu 2. šanci?
Jaké máte s tímhle zkušenosti? Jak to vůbec všechno berou chlapi? Nekdy si vážně připadám, že my ženy jsme z jiné planety..
Děkuju,
(schválně anonymní-omlouvám se)
Guinevra

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

473
12.10.07 10:36

nevím, nemám s nevěrou žádnou zkušenost (díkybohu), ovšem na druhé šance nevěřim…Jeho druhá šance byla, žes ho nevykopla hned…S tím, že odešel k ní, ale rozvádět s tebou se nechce mi připadá, že si nechává otevřená zadní vrátka, aby se mohl vrátit, až ho ta druhá přestane bavit a až ho začne bavit jiná udělá ti to zase…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6429
12.10.07 11:54

Ahoj,

předně musím říct, že tě obdivuji.. Já jsem dost impulzivní člověk.. tak bych nejprve jednala a pak asi přemýšlela :-(

Ona je každá situace jiná.. my samozřejmě nevíme o tom, v čem byl či je problém apod. nic…

V každé případě mám názor ten, že druhá šance může i nemusí fungovat. Jsou zkrátka situace, kdy to lze a bude to k dobru, a zas takové, kde se nic nezmůže..

Já osobně jsem ráda, že jsme s manželem zkusili dát se znovu dohromady - rozešli jsme se po cca 2 letech a za 3 měsíce se zas dali dohromady.. Já tehdy byla nespokojená, nešťastná, nevěděla jsem, jestli mne fakt baví být už v 21 letech hospodyňka starající se komplet o domácost (bydleli jsme již spolu).. Tak jsem odešla… a až tím odchodem jsem zjistila, že bez něj být nemohu a že se musí udělat něco s tím ostatním… a začali jsme víc mluvit… rozebírat věci… znovu spolu randit… Nyní jsme spolu skoro 12 let, zatím si žádných problémů nejsem vědoma, tak doufám, že nám to vydrží až do důchodu…

On člověk potřebuje občas „přijít“ o to něco, aby si mohl ujasnit priority… mít ten odstup… Jestli mu nejprve s problémy pomáhala nějaká slečna či je řešil sám, to je myslím docela vedlejší… Důležité je, jak se k tobě choval a chová, k dceři samozřejmě takiy.. Protože nikdy by vztah neměl ztratit úroveň… urážky apod… to už vztah zničí nadobro..

Jestli jste si tu úroveň ještě udrželi, máš vlastní hrdost, můžete to myslím dát dost dobře ještě dohromady… jeden k druhému máte zřejmě stále úctu, respekt.. byť ten jeden nevěděl, co chce… a tak zmatkuje…

Jestli je to ale jen ignorant, který tě využívá, chová se k tobě nevhodně..a ty z lásky k němu jsi ochotná odpustit cokoliv, nikdy si tě vážit znovu nebude… a i kdyby se vrátil, tak časem zase odejde…

Neporadila jsem ti, viď?

Držím palce,

E.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2923
12.10.07 13:15

guinevro,

musím ti vyslovit obdiv, s jakou vyrovnaností jednáš!
Z tvého příspěvku jsem pochopila, že jsi ochotná nevěru odpustit, pokud by manžel chtěl váš vztah obnovit. A jak to te´d vnímá on… není nic lepšího ( i když to může být pěkně těžké) zeptat se ho.
Držím palce!!!

Veru

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Radina
12.10.07 13:23

Guin, jsi holka podle mého gusta. Snažila ses, nedělala jsi scény a on věděl o co přichází. Už bych mu asi šanci nedala, ty jsi udělala strašně moc a on měl spoustu času si všechno ujasnit, dokud bydlel s vámi. Chlapi občas zblbnou, hodně se dá odpustit a překonat,ale když nedostal rozum když měl šanci, byla bych tvrdá a našla si rozumnějšího. Jak tohle jednou udělal, udělá to zas. a budeš podruhé i ty tak rozumná a trpělivá? Budeš o to víc trpět.
Hodně štěstí
Radka

  • Nahlásit
  • Citovat
9130
12.10.07 13:57

Ahoj,
docela Te odbivuju, ja bych asi neveru nedokazala odpustit, strasne by se mi manzel hnusil, kdyz bych si predstavila, ze se miloval i s tou druhou. My jsme si na zacatku rekli, ze jakmile by se u jednoho z nas objevil nekdo jiny, tak si to hned na rovinu rekneme, ja vim ze bych byla nestastna a orvala to, ale obavam se, ze kdyby se pak chtel vratit, tak druhou sanci bych mu nedala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
12.10.07 14:04

Guin,

jeho nevera byla zakazane ovoce a to chutna nejlip, najednou s tim zpocatku tajne trhanym, s uplne jinou neznamou chuti a hlavne ovocem novym, lakave neznamym sdili domacnost a jak vime drive ci pozdeji nejaky ten bydlici a nakonec i sexualni „stereotyp“ prijde at chceme ci nechceme. …

A to si myslim, ze u nej nastalo a najednou mu secvaklo o co prichazi…

Ja nevim, nejak verim tomu, ze do stejne reky 2× nevstoupis. Mne se to bohuzel nepodarilo, v byvalem vztahu jsem dala sanci k navratu, ze zacatku sekal latinu pak prestal, tak jsem to utla na pul roku, pak jsme se opet dali dohromady a zase to skoncilo. Kdyz to z jeho strany skoncilo podruhe byla jsem na tom psychicky hodne spatne - z me strany mi prislo, ze je vsechno v poradku a on z niceho nic (jo mesic predem byl divny) to ukoncil ze dne na den…jeste ted kdyz si na to vzpomenu, tak mi je smutno, protoze ja jsem se do nej mezitim zamilovala…

I kdyz v pripade rodiny a ditete by se to mluvi jinak, to bych mozna druhou sanci zas tak nezavrhovala, ale pri pripadnem navratu bych si nadiktovala za jakych podminek se muze vratit (vcetne zapojeni do domacnosti a starani o dceru) a na tech bych trvala…aby si nemyslel, ze mu to „proslo“ a po case si to nezopaknul…

Inko, treba H.

  • Nahlásit
  • Citovat
6429
12.10.07 14:16

Guinevro,

musíš jednat dle svého srdce. Jestli ti život s ním i za to zklamání, které ti nyní způsobil stojí, tak si stůj za svým.. Nenech se rozhodit radami, že bys neměla…

Myslím, že jsi se ptala, jak ti chlapi asi tak fungují.. a jaké má kdo zkušenosti… Proto jsem psala, jak nám druhá šance (byť šlo o něco jiného, zachránila vztah)…

Věřím, že je spousta chlapů, kterým nedojde, o co přijdou, když si 3× týdně někam odskočí a pak jsou zase doma… Těm to dojde, až s vámi nebudou.. najednou bude řešit jeho prádlo ta jiná… bude muset řešit vaření apod… Už to nebude jen rande kvůli sexu, ale normální stereotyp… Ten bude najednou stejný.. za měsíc či za půl roku… možná déle.. jak u koho…
Resp. bude v něčem jiný… v jedné domácnosti bude dítě, které jej bude mít rádo a jemuž bude táta chybět + jemu dítě zřejmě taky… a na druhé straně bude žena, která se bude muset nechtěně starat o víkendech o cizí dítě… To také udělá se vztahem hodně…

Takže, jestliže on se nechce rozvádět a ta máš ještě trpělivost a on ti za to stojí… tak klidně vyčkej, pár měsíců tě nezabije… lepší než bořit mosty a nedat chlapovi šanci se probrat…
ALe musíš se chovat tak, aby si tě stále vážil… nedoprošovat se.. být silná, nezávislá… (ale nepřehánět to do druhého extrému)… Zkrátka aby kdyby se vrátil, nebyl on tím vítězem…

Přeji pevné nervy, fakt tě obdivuji, jak to zvládáš…

Věřím prostě v to, že chlap se jednou takhle šíleně seknout může.. ale víckrát ne… A myslím, že ta šance, zachovat dítěti biologického otce a sobě partnera, kterého mám ráda, určitě stojí… však vyhodit jej můžeš vždycky… ale být zase šťastná, najít si partnera dle svých představ, to vůbec žádná sranda není…

Jsem tu s tímhle názorem zatím jediná… ale zřejmě s přibývajícími roky vztahu chápu víc a víc, proč se takové kotrmelce zkrátka mohou stát… Ještě před pár lety bych psala stejně jako holky kolem :-)

E.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6429
12.10.07 14:19

Tak koukám, že mne jedna podobně nekategorická osůbka předběhla, tak už nejsem jediná, která by šanci (zvláště jde-li o dítě), dala..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2602
12.10.07 14:21

Efino nejsi tu s takovym nazorem jedina :wink:
Souhlasim s tim, co si napsala. Taky jsem se tehdy jeste s pritelem na cas rozesli…a dali znova dohromady a nelituju. Znova jsem se do nej zamilovala a myslim, ze nas to posililo.
Guinervo - dej vam obema cas.
Hodne stesti!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9867
12.10.07 14:27

Efino, vlastně s tebou souhlasím, takže v tom nejsi sama.

Ale třeba pro mě by bylo strašně důležité, aby ve vztahu nezmizela úcta a taková ta přímost - ječení, doprošování, lhaní a nedejbože násilí - a byl by to pro mě definitivní konec.

Guinevro, pokud jsi zvládla přežít poslední měsíce se vztyčenou hlavou, tak určitě šanci máte - protože tvůj muž měl šanci dospět a měl šanci si srovnat v hlavě, co chce. No a pokud se rozhodne, že chce mít rodinu s tebou, tak šanci určitě máte - ale za předpokladu, že to bude naposledy. Protože kdyby k tomu mělo dojít znovu, tak i kdyby jsi zase zvládala s přehedem, bylo by to prd platné - protože podruhé už by to byl zvyk. A bylo by potřetí, počvrté, podvacáté… A ta úcta by tam už prostě nebyla.

Proto pokud bych byla ve tvé situaci (a zvládla bych tu první fáze s klidem, což je děsně těžké a velmi obdivuhodné, já si ve stejné situaci, ale za bezdětna a zasvobodna pár drobných jedovatostí neodpustila. Pravda až poté, co bylo podruhé :D ;)) a můj muž se vrátil, tak bych mu vysvětlila, že ano, stalo se, ale naposledy. Příště bych se stejným klidem (pokud bych to zvládla) okamžitě podala návrh na rozvod.

L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
119
12.10.07 15:40

Ahoj, můžu vědět, jak dlouho jste byli spolu před svatbou? Na tom celém smuném příběhu je to nejošklivější, že Tě začal podvádět tak brzy (myslím tím, že na vině třeba nebyl „vyhaslý“ vztah), když jste spolu měli takhle čerstvounké děťátko… on ho snad nechtěl? Asi jo, jdyž píšeš, že má holčičku rád. Možná je hodně nezralý, když Ti není oporou v prvních důležitých letech dítěte, nezvládal třeba rodičovskou roli a „ventiloval“ si to jinde… kdyby sám přišel s omluvou a nějakým pravdivým, pochopitelným vysvětlením toho úletu, tak bych ho vzala na milost. Jedinkrát. Ale asi bych byla i tak dost dlouho nedůvěřivá a ostražitá, tak nevím… opravdu se těžko radí, když to člověk nezažívá sám. Klobouk dolů před Tvým sebeovládáním!!!
Tutu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3467
12.10.07 20:15

Ahoj Guinevro!

Opravdu Tě obdivuji za to, jak ses dokázala ovládnout!!!
Podle toho, co píšeš, je jasné, že nevěru odpustit dokážeš. Já vím, že kdybych ho vzala zpět, tak na ten jeho „úlet“ nikdy nezapomenu a bude to mít při každé hádce na talíři. Nedělalo by to dobrotu, zůstalo by to ve mně navždy. Ty jsi ale očividně jiná, smířená, tak bych druhou šanci dala. Ale s tím, jak tu holky psaly - s důrazem, že příště už nemá šanci na návrat… Aby se to neopakovalo…
Držím palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
253
13.10.07 07:35

// Ahoj holky,
ono je to určitě případ od případu. Nám druhá šance taky vztah nejspíš zachránila i když to tak vidím až po čase. Spoustu věcí jsme si vyříkali (v klidu, žádné hysterické scény, naschvály a pod.) a můj milý mi mimo jiné řekl jednu docela zajímavou myšleku a to, že nikdy něříkej nikdy!!! Tehdy jsme řešili jeho „úlet“, ale nikde není psáno, že třeba za pár let „neuletím“ já (i když jsem třeba teď přesvěcčená, že já nikdy) a třeba taky zjistím, že nejlepší je to, co mám doma a budu šťastná za druhou šanci.//

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
15.10.07 09:39

Ahoj holky,
všem moc děkuji za reakce (klidně pište další). Pár odpovědí na Vaše dotazy: byli jsme spolu před svatbou necelé 3 roky. Miminko bylo samozřejmě dobrovolné :) má dceru opravdu moc rád.

Dle jeho reakcí a názorů našeho okolí je dočista zblbnutej :? prostě neví co chce. Když za námi přijede,pomalu na mě nepromluví (ale když jo, tak celkem normálním tonem hlasu, žádný naštvání a tak). Nu a pak mi píše smsky jako před rokem když jsme byli šťastní (ne, žádný romantický slátaniny, ale jednoduše hezky: ahoj holky, jak se máte.Děkuju Ti žes …blabla… ať máte krásný víkend…Dobré ráno, jak jste spaly…) Jsem z něj dost zmatená.

Ač to doopravdy nechci vědět,někdy si říkám jaká je ta druhá,že ho takhle šíleně zblbla… Vím že mi lhal - byly to takové ty malé kličky aby nemusela být řečena celá pravda. Mrzí mě to, ale taky nejsem bez chyby a ty lži nebyly zá:,–(ní.

Ano, dokážu jednu nevěru odpustit (myslím tím tuhle - citovou!, nejen tu fyzickou).Dokonce i chápu, že se mohl prostě a jednoduše zamilovat. Citům neporučíš.. Jen nechápu jak se k tomu staví, že se nesnaží s tím něco dělat… Přijde mi, že jeho postoj je teď „já jsem přece zamilovanej,tím se všechno omlouvá! Nikdo mě nechápete“

Můj mladší bráška prohlásil, že mezi jemu věkově odpovídajícíma lidma se takovým „týpkům říká že jsou nevyskákaný“.

Myslím,že pokud se vrátí, víc nás to stmelí (ale nemůžu ho donutit cokoliv dělat,pokud sám nebude chtít). Dokonce i v téhle šílené době na tom všem vidím určitá pozitiva. Stmelilo mě to víc s mými rodiči, šla jsem víc do sebe - začala jsem chodit na jógu,odhodlala jsem se na 3 dny v týdnu chodit do práce a dávat dceru do soukr. jeslí. Maluju, fotím,víc se rozmazluju (fyzicky i duševně). Snažím si užívat si dne.. vážit si víc sebe sama.

Mám ho pořád moc ráda a hodně mi chybí. Zatím mi pořád stojí za to čekat, jestli se umoudří,nejen kvůli dceři ale i mě. Jestli bude ode mě chtít druhou šanci. Ale vím, že dokážu žít i bez něj. Finančně (ač přiznávám, bude to trochu těžší) i citově.

Držte mi palečky :o)

Guinevra

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama