Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ukonči to rovnou, zbytečně ztrácíš čas. Jestli máš nadbytek volného času, tak se věnuj koníčkům. To co popisuješ žádný vztah není.
Já jsem asi z jiného světa, ale máte malé dítě a řešíte chlapy? Pro mě tohle neexistuje, teda jako nemám děti ve střídavé péči a ani si vůbec nedokážu představit mít malé dítě ve střídavé péči. Mám je v plné péči, jsem sama s 2,5 a 3,5 letým dítětem, ale jako děti mě zaměstnávají natolik, že volný čas bych si sakra užívala
klidně sama, klidně sama na horách, ve wellness, to je jedno
nerozumím tomu, že jste na to tak upjatá, když už to jedno dítko máte, něco jiného by bylo, kdybyste byla sama.
@Zoe1 píše:
Já jsem asi z jiného světa, ale máte malé dítě a řešíte chlapy? Pro mě tohle neexistuje, teda jako nemám děti ve střídavé péči a ani si vůbec nedokážu představit mít malé dítě ve střídavé péči. Mám je v plné péči, jsem sama s 2,5 a 3,5 letým dítětem, ale jako děti mě zaměstnávají natolik, že volný čas bych si sakra užívalaklidně sama, klidně sama na horách, ve wellness, to je jedno
nerozumím tomu, že jste na to tak upjatá, když už to jedno dítko máte, něco jiného by bylo, kdybyste byla sama.
Si představ že se svět netoci jen kolem děcek.
@mackA159 píše:
Si představ že se svět netoci jen kolem děcek.
No když jsou malé, tak bohužel jo
jako nemůžu od nich odejít a nechat je samotné
to prostě nejde.
@Zoe1 Dve deti v peci matky a jedno ve stridave nemuzes porovnovat, tak se bez rozhorcovat nekam jinam.
@mackA159 píše:
Si představ že se svět netoci jen kolem děcek.
No a právě proto, že se všechno netočí kolem nich, tak když mám nějaký ten volný čas, protože odejít od nich nemůžu a vezme si je třeba exmanžel nebo někdo na hlídání, tak si ten čas strašně užívám a nevím proč bych se měla trápit nad nějakým chlapem
@VitaminC píše:
@Zoe1 Dve deti v peci matky a jedno ve stridave nemuzes porovnovat, tak se bez rozhorcovat nekam jinam.
Bych si to užívala, i kdybych měla jen jedno
no ale tak každej jsme jinej no, někomu svět na chlapech nestojí
@Zoe1 píše:
No a právě proto, že se všechno netočí kolem nich, tak když mám nějaký ten volný čas, protože odejít od nich nemůžu a vezme si je třeba exmanžel nebo někdo na hlídání, tak si ten čas strašně užívám a nevím proč bych se měla trápit nad nějakým chlapem
To je hezké, ale toto téma tu neřeším. Mám jiné téma…
@Zoe1 ale to jsi ty, zakladatelka chce vztah, cit, lásku a partnerství a není na tom nic špatného, chce to většina lidí.
@TO_IT píše:
@Zoe1 ale to jsi ty, zakladatelka chce vztah, cit, lásku a partnerství a není na tom nic špatného, chce to většina lidí.
Tomu rozumim, ale myslím si, že moc tlačí na pilu, měla by se zaměřit na jiné aktivity a tohle třeba časem přijde ani já se lásce nebráním, ale buď potkám někoho, kdo mě bude chtít se vším všudy nebo může jít o dům dál.
@Anonymní píše:
To je hezké, ale toto téma tu neřeším. Mám jiné téma…
No jo, no, holt smiř se s tím, že v tomhle věku už je to přebrané. Budeš muset snížit nároky.
@Anonymní píše:
Po nevydařeném manželství jsem ve fázi hledání partnera… snažím se s přestávkami už cca 3 roky. Je mi 35 let, štíhlá, sportovní, malé dítě ve střídavé péči.Muži buď po prvním setkání ztratí zájem nebo mne dlouho nahání a když mne získají (denně píší, věnují se mi) tak mi oznámí, že nechtějí vztah nebo se scházíme, pravidelně se vídáme, vše je fajn považují mne za kamarádku s výhodou nebo mne chtějí jen za milenku, že mají rodinu.
Toužím po vztahu a nevím co dál. Když jsem sama, cítím se opuštěně i když mám přátele, sportuji apod. S někým se vídám. Je z daleka a přijde mi, že jsem opět jen kamarádka s výhodou… vídáme se o víkendech a to cca přes půl roku, dělí nás 170 km a žádná zmínka o naší společné budoucnosti… jsou dny, kdy se mi neozve i když na zprávu vždy odpoví… žádné chybíš mi, mám tě rád…
Je chyba si říci, že chci vztah i když na dálku…? Na dotaz jestli to mezi námi má potenciál společného bydlení mi řekl před pár měsíci, že neví. Vím, že se nedá nic získat chtěním nebo opakovaným ptaním. Ani jeden se zatím přestěhovat nemůžeme, časem by to šlo.
Mám to nechávat plynout a čekat jestli se začne snažit nebo se zeptat a když nebude vědět tak to s bolestí ukončit i když mi naše společné výlety a čas budou hodně chybět a bude mi zase hodně dlouho smutno?
Vybíráš si špatné typy. Což je s podivem, protože štíhlá, sportovní, sportující holka je velmi žádaná a stojej se na takovou fronty, takže si taková si vybírat sakra může.
@Anonymní píše:
Po nevydařeném manželství jsem ve fázi hledání partnera… snažím se s přestávkami už cca 3 roky. Je mi 35 let, štíhlá, sportovní, malé dítě ve střídavé péči.Muži buď po prvním setkání ztratí zájem nebo mne dlouho nahání a když mne získají (denně píší, věnují se mi) tak mi oznámí, že nechtějí vztah nebo se scházíme, pravidelně se vídáme, vše je fajn považují mne za kamarádku s výhodou nebo mne chtějí jen za milenku, že mají rodinu.
Toužím po vztahu a nevím co dál. Když jsem sama, cítím se opuštěně i když mám přátele, sportuji apod. S někým se vídám. Je z daleka a přijde mi, že jsem opět jen kamarádka s výhodou… vídáme se o víkendech a to cca přes půl roku, dělí nás 170 km a žádná zmínka o naší společné budoucnosti… jsou dny, kdy se mi neozve i když na zprávu vždy odpoví… žádné chybíš mi, mám tě rád…
Je chyba si říci, že chci vztah i když na dálku…? Na dotaz jestli to mezi námi má potenciál společného bydlení mi řekl před pár měsíci, že neví. Vím, že se nedá nic získat chtěním nebo opakovaným ptaním. Ani jeden se zatím přestěhovat nemůžeme, časem by to šlo.
Mám to nechávat plynout a čekat jestli se začne snažit nebo se zeptat a když nebude vědět tak to s bolestí ukončit i když mi naše společné výlety a čas budou hodně chybět a bude mi zase hodně dlouho smutno?
Užívej to co ti ten vztah na dálku nabízí a až se objeví něco lepšího, tak to ukončís a půjdeš ua lepším.. Znis trošku zoufale a takové ženy muži moc nechtějí, proto asi utečou. Nech tomu volný průběh, co se má stát, stane se. Já byla s první dcerou pár let víceméně sama, žádný vážný vztah a byly to skvělé roky.
@Zoe1 píše:
Bych si to užívala, i kdybych měla jen jedno![]()
no ale tak každej jsme jinej no, někomu svět na chlapech nestojí
Toto je hnusne.. nikomu nestoji svet na chlapoch, ale kvalitny vztah patri k zivotu
Po nevydařeném manželství jsem ve fázi hledání partnera… snažím se s přestávkami už cca 3 roky. Je mi 35 let, štíhlá, sportovní, malé dítě ve střídavé péči.
Muži buď po prvním setkání ztratí zájem nebo mne dlouho nahání a když mne získají (denně píší, věnují se mi) tak mi oznámí, že nechtějí vztah nebo se scházíme, pravidelně se vídáme, vše je fajn považují mne za kamarádku s výhodou nebo mne chtějí jen za milenku, že mají rodinu.
Toužím po vztahu a nevím co dál. Když jsem sama, cítím se opuštěně i když mám přátele, sportuji apod. S někým se vídám. Je z daleka a přijde mi, že jsem opět jen kamarádka s výhodou… vídáme se o víkendech a to cca přes půl roku, dělí nás 170 km a žádná zmínka o naší společné budoucnosti… jsou dny, kdy se mi neozve i když na zprávu vždy odpoví… žádné chybíš mi, mám tě rád…
Je chyba si říci, že chci vztah i když na dálku…? Na dotaz jestli to mezi námi má potenciál společného bydlení mi řekl před pár měsíci, že neví. Vím, že se nedá nic získat chtěním nebo opakovaným ptaním. Ani jeden se zatím přestěhovat nemůžeme, časem by to šlo.
Mám to nechávat plynout a čekat jestli se začne snažit nebo se zeptat a když nebude vědět tak to s bolestí ukončit i když mi naše společné výlety a čas budou hodně chybět a bude mi zase hodně dlouho smutno?