Jak moc zoufalí jste už byli?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
16
2.1.22 19:16

Jak moc zoufalí jste už byli?

Ahoj, jsem asi rok po rozchodu a vůči svému ex jsem udělala hrozně moc zoufalych věci, co bych do sebe předtím nikdy neřekla. Udělali jste někdy taky něco hodně zoufalýho, čeho teď litujete?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
2.1.22 19:19

Ano, bohužel spoustu věcí. Nakonec se o mě povídalo, že ho uhánim. Byla jsem fakt hloupá. A on si mě nevážil. Po tom všem to chápu, ani si mě vážit nemohl. :poblion:

  • Citovat
  • Nahlásit
Floralys
2.1.22 19:20

No jistě, každý občas šlápne vedle. Hoď to za hlavu. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
2721
2.1.22 19:24
@Anonymka1304 píše:
Ahoj, jsem asi rok po rozchodu a vůči svému ex jsem udělala hrozně moc zoufalych věci, co bych do sebe předtím nikdy neřekla. Udělali jste někdy taky něco hodně zoufalýho, čeho teď litujete?

Neřekl bych, že lituju, spíš z toho s odstupem času mám trochu srandu a kroutím nad sebou hlavou, co jsem vyváděl. A zdaleka nejvíc mě těší, že to tehdy naštěstí neklaplo :mrgreen: ale to člověk vidí fakt až s tím odstupem času :dance:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1264
2.1.22 19:30

O ano. Doteď si to nemůžu zpracovat v sobě.. čím lépe se ke mně chová současný přítel, tím větší nenavist mám k bývalému, že jsem vůbec někomu dovolila se sebou jednat takhle. Musím to sobě odpustit, povznést se, ale nemůžu. Je mi strašně odporný, mám na nej i na sebe hrozný vztek.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23061
2.1.22 19:35
@Kutil Tom píše:
Neřekl bych, že lituju, spíš z toho s odstupem času mám trochu srandu a kroutím nad sebou hlavou, co jsem vyváděl. A zdaleka nejvíc mě těší, že to tehdy naštěstí neklaplo :mrgreen: ale to člověk vidí fakt až s tím odstupem času :dance:

Přesně :lol: ale každý takový krok vedle mě někam posunul, takže i když jsem si lecos mohla odpustit, tak toho nelituju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7453
2.1.22 19:36

S každým rozchodem mi šlo ztrapňovat se méně a méně lépe a lépe, až jsem se dopracovala i k tomu, že jsem „kopačky“ sama dala, když jsem viděla, že na druhé straně zájem fakt není a přiznala si, že se to borec snaží nechat vyšumět… :lol: Ale ten první ve mě zůstal vážně strašně dlouho. Asi i proto, že si na mě dotyčný chodil zvyšovat sebevědomí ještě dlouho poté…a mě šlo těžko v tom něco nehledat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14504
2.1.22 20:10

Ja taky, no co už, poučila jsem se, snad…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1164
2.1.22 20:15

Ty jo, já nikdy nic.. Ale možná jen proto, že mám toho muže, co za to zoufalství „stojí“ až teď a nerozchazíme se. Kdo ví. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4628
2.1.22 20:41

Jo, nekolikrat jsem si vypila pohár hořkosti do dna. Na jednu stranu jsem si to mohla odpustit, na druhou mi to prineslo skvelou orientaci, co za namahu stoji a co uz je mimo ;)

Jen jednou jsem vyvadeka tak, ze mi s odstupem až zatrne :zed: :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4239
2.1.22 20:58

Jo. Já kdysi poslala úplně trapnou SMSku :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.1.22 22:01

Jo. Velmi jsem milovala jednoho nepravého a byla s ním šťastná. Když mne zčistajasna opustil kvůli jiné ženě, ze samého stresu se mi velmi opozdila menstruace a na testu jsem viděla ducha. Myslela jsem si, že jsem těhotná, ale jemu jsem řekla nikoli, že si myslím, že jsem, ale že jsem. Nevím, co jsem čekala, byl tak viditelně zamilovaný (znal ji přesně 14 hodin a už věděl, že je ta pravá… a asi byla, jsou spolu už roky, mají dvě děti), že domnívat se, že by kvůli dítěti se mnou zůstal, by bylo naivní a mně to už tehdy bylo jasné.

Byl to planý poplach a on mne dodnes nenávidí, protože si myslí, že jsem to na něj tehdy nahrála. Od té doby si dávám obrovský pozor na to, abych se vyjadřovala přesně.

Prosím anonym, za tohle se velmi stydím.

  • Citovat
  • Nahlásit
853
2.1.22 22:04

No jasně. Asem se na to zapomene, neboj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1005
2.1.22 22:21

No jejej. Když si to teď zpětně přehraju, tak se dost stydím :-)

  • když jsem dostala svoje první (a naštěstí poslední) kopačky v životě, byla jsem z toho tak paf, že i když jsem dotyčného ani pořádně nemilovala, stejně jsem mu asi dva týdny v kuse volala domů i do práce a brečela do telefonu, jestli by si to nemohl rozmyslet a dát mi ještě šanci
  • pro získání jednoho krasavce jsem (marně) vyváděla neuvěřitelné psí kusy, drželo mě to asi půl roku, omlouvá mě jedině to, že mi bylo asi patnáct.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1932
2.1.22 22:58

Ano. Byly chvíle, kdy jsem se nedokázala s určitými věcmi smířit a byla jsem schopná jít hrozně pod svou cenu a neuvěřitelně se ponižovat, protože jsem myslela, že je tak třeba získám. Asi nemusím říkat, že to nefungovalo. Když jsem se dala dohromady, bylo mi ze sebe hrozně stydno. Poučena jsem do konce života…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat