Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, co dělat s manželovým chováním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.6.11 11:47
Podle mě jen zpohodlněl jak doma marodil, já sama marodila s pracovním úrazem 2 měsíce, a opravdu to potom byl nářez, byla jsem stále unavená atd.. těžko jsem se opět zařazovala do procesu..s dalšími problémy neporadím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 11:55
já bych za sebe doporučila manželskou poradnu, nevím jestli dokopeš i jeho bylo by to ideální ale jdi aspoň sama. Nikdy bych nevěřila jak dokážou dobře poradit a nasměřovat. mám s nimi dobrou zkušenost a fakt doporučuju. 
Jinak z tebe cítím že jsi už zoufalá a on s tím moc nechce dělat nevidím moc východisek - buď promluvit ale bez výčitek a v klidu bez řvaní a slz, což může být problém na obou stranách. Říct co od něj čekáš co se ti líbí a nelíbí a pak trvat na dodržování určitých pravidel. Ale samozřejmě je důležité i jak se k tomu postaví on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 11:59
Je fakt že je dost mazec vracet se dlooouhy dobe do prace. taky si myslim ze hrozne zpohodlněl a možná má depku že ho ta práce ani už nebaví. Ono pokud nemá mutkání skrz penize ze nejsou tak ho tam tezko neco dokope…je treba aby znova najel do pracovnich koleji a pak si myslim ze bude ok…
Pravda je že bych zathla jeho narážky na tvou osobu…nemužeš na par dni odjet? At vidi a troskus e nastartuje?? Já myslim ze by to hodne pomohlo!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 12:00
co k tomu říct?
snad jedině to, že se chlapi často diví, že „hystericky“ balíme kufry a tváříme se že odcházíme a pak se za pár dní nebo týdnů vracíme…
ale ono kolikrát nic jiného nepomůže, protože často se tomu chlapovi nerozsvítí dřív, než mu doopravdy začne téct do bot… 
a jak ste na tom s penězi, když takhle dělá-nedělá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 12:01
taky bych doporučila poradnu, pokud tam ovšem manžel bude chtít jít…snažila bych se ho přesvědčit v rámci zachování manželství, držím pěsti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 12:04
řešila bych to rázně. Když zůstane doma - OK, tak nevydělávej, ale budeš muset doma pomoct. Vrazila bych mu dítě/děti a šla po svém. Zároveň bych mu oznámila, co má dnes udělat - např. nákup, něco opravit…Když se mu to nebude líbit, tak nevař - kdo nepracuje a´t nejí. A MMCH, jak to máte s penězi? Je zdravý, ale nepracuje - kdo vás dotuje? Z čeho platíte poplatky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 12:16
Přijde mi, že je to tím, jak dlouho byl doma, odnaučil se sebekázni a nějakému dennímu režimu, takže já bych po něm chtěla, aby šel do práce, a to každý den, respektive tak jako dřív, trvala bych na tom, aby se vrátil tam, kde to fungovalo i za tu cenu, že budeš přes den na vše sama, protože stejně jsi, pokud sedí u PC nebo TV či spí.
Pokud na to přistoupí, máte velkou šanci, že se vše vrátí do starých kolejí před nemocenskou, zase si přivykne pracovnímu tempu a vytížení, naskočit do rozjetého vlaku někdy není lehké, tak se mu asi nechce. Takže za mě - vytrvej a chtěj to po něm.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 12:23
tak ja to vidim takhle.
vecer si v klidu sednete a vse proberte, rekni co te stve, svuj pohled na soucasny stav, nech mluvit jeho, zjisti, jak to vidi on.
pokud nebude chtit mluvit, nebo se nikam nedostanete, dala bych mu ultimatum, at jasne vidi, ze takhle to dal nejde. jses doma- OK, ja jsem rada, pomuzes mi, tady jsou deti, televizi vypni, musime setrit. predpokladam, ze jeho prijem vam musi chybet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 12:56
Jednou, když jsem mluvila s ředitelem pracáku a ptala se ho, na co bude řemeslníkovi kurz květinářství, odpověděl mi, že ta nejdůležitější stránka není ani tak o tom, co se naučí, ale že nevyjde ze cviku ráno vstát, někam dojít, tam pracovat a učit se a odpoledne se vrátit ke svým běžným povinnostem třeba právě doma u rodiny. A to každý den. Že je tohle strašně důleitý zvláště u lidí, kteří už jsou nezaměstnaný třeba tři čtyři měsíce a začínají se doma nudit a flákat a zvykají si na to. Proto asi maminy po RD nemají tolik problém se začlenit (já teda nemám pocit, že bych se doma flákala a neměla „režim“ 
) než právě třeba nezaměstnaný chlapi nebo po dlouhodobé nemoci.
A propo - dost mi to připomnělo jeden román od Emila Zoly - Zabiják. To taky původně šikovný řemeslník, abstinent, spadne ze střechy, zlomí si nohu a pak si prostě zvykne vysedávat v putice a nedělat, a to tak dlouho, že zemře v záchvatu deliria tremens - to Zola popsal asi na třech stránkách … myslím tím to umírání … a to bylo v polovině 19. stol.!!!
Takový to, že bys přeci nechtěla, aby nebyl s rodinou, to je bohapustý citový vydírání. A to funguje jen v případě, že vydíraný dopustí, aby byl vydírán.
Jinak si netroufám radit, soudit nebo tak něco. Souhlasím s holkama, tohle je pčíliš vážný problém, kdy by to chtělo fakt se poradit s odborníkem. Minimálně kvůli tobě - aby se z tebe nestala ta, která bude vydírána a ždímána nějakým slabochem, který ani neumí vstát do práce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 13:46
To jsou opravdu vážné problémy a zdá se že se prohlubují..
souhlasím s tím, že to marodění ho dorazilo , ale kdyby k tomu neměl sklony ( lenošit), tak to nedopadlo tak hrozně.
z tvého popisu mi přijde, že místo abys mu jasně argumentovala co chceš a jak to cítíš, jen trpělivě čekáš, zda půjde do práce, zda udělá to a to..
Proč mu tedy neřekneš : Ano, táhni už do té práce a klidně tam bud probůh měsíc, mě je to jedno, hlavně že budeš makat a nebudeš se tu válet..
Proč mu neřekneš: Péče o děti není brouzdání na netu a koukání na tv..
A hlavně proč mu neřekneš: Neječ na toho kluka nebo tě zabiju ( ha ha, to byl spíš vtip, ale já bych nikdy nenechala řvát na moje dítě, ani od vlastního táty - to tedy ani omylem..Takže v tomhle fakt bacha..)..
Pořád tak jakoby čekáš až zahřmí, přitom je to jasné jak poledne..Nechce jít do práce, doma se mu líbí, vydírá tě citově, na děti prdí ( občas ne) , má blbé kecy a špatné argumenty..
Myslím, že ten člověk se může změnit, ale podle mě to musí slyšet drsně a jasně - bez emocí mu sdělit co všechno je špatně a proč a jak to dopadne, když se to nezmění..Važ si sama sebe, bud více hrdá a konej..Nenech se zatlačit do kouta..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 14:03
Nebo mu říct, že jeden z vás vydělávat musí a že pokud on upřednostňuje být doma, tak že si začneš shánět práci…a nechala bych mu doma děti s tím, že se jdeš podívat po nějaké práci a že doufáš, že když teď bude na rodičáku on, tak že zastane všechnu tvoji práci, nejen kolem dětí, ale i v domácnosti. Nevím jakého máš chlapa, ten můj by byl v práci hned následující den:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 15:41
nechápu jednu věc…jak může lelkovat doma a mít sjednanou zakázku? A nedělat na ní? Bude mít pak problémy s prací, páč si lidi vše řeknou, že to dlouho trvá, nebo není spolehlivej…Takhle vám to dlouho fungovat nebude, takže si naplno na něj otevřít hubu, at doma neprudí, nebo něco dělá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 11:01
pannda píše:
nechápu jednu věc…jak může lelkovat doma a mít sjednanou zakázku? A nedělat na ní? Bude mít pak problémy s prací, páč si lidi vše řeknou, že to dlouho trvá, nebo není spolehlivej…Takhle vám to dlouho fungovat nebude, takže si naplno na něj otevřít hubu, at doma neprudí, nebo něco dělá
tak třeba si to s tou zakázkou vymyslel, kdo ví? můj bejvalej si taky vymejšlel, že jede na služebku tam a tam a ať mu dám nějaký prachy aspoň na oběd, že mu ještě nepřišla výplata na účet a zatím byl nezaměstnanej (z práce ho vyhodili) a on si za mý prachy jel lyžovat na hory 
chvíli mi to trvalo, než jsem ho prokoukla a pak jsem s ním hned vyrazila dveře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.7.13 22:46
Omlouvám se za komplikovaný dotaz, zkusím to zkrátit. Pred několika lety jsem poznala manžela. Zacala jsem s nim chodit, pak jsme se rozešli z me strany. Nechoval se příliš hezky ( řekla bych namyslene ). Mela jsem to spatne doma nasledujici 2 roky nebyla jsem jeste plnoleta. Vzhledem k tomu, ze manzel je o 11 let starší měla jsem pocit, ze v něm mám oporu a zázemí. Takže pri problémech doma jsem ho kontaktovala dali jsme se zpět dohromady sestehovali jsme se, zacatku podruhe se mi to zdalo jeho chování lepší, ale zase po pul roce přišel zlo, zacal se chovat povýšeně, ponižujíc me, svalování viny na me. No ja toho začínala mít dost, a takhle dvakrát v jednom měsíci a pak druhem jsem spala jinde, nez doma. On mi pak odpustil, ze jsem mu o sobe nedala vědet a navrhl díte, ja souhlasila, to se rok nedařilo, ja z neštěstí z toho, ze to nejde a stálého ponižování od nej, zacala vrat antidepresiva, kdyz jsem konečně otehotnela, navrhl svatbu ta přišla. Ale 3 týdny pred svatbou jsem potratila. Ted uz jsem zacala chodit k psychlogovi. Nevím jak se ke všemu postavit. On o problémech mluvit nechce, a vse dává za vinu me 
kdyz chci neco říct mohu si za to pry sama a neustale mi sproste nadává a nechci aby tohle prožili Nase deti. Jeste dulezita věc, nechodím od doby co jsem s nim do prace. Takže jsem na něm totálně závislá a nemám zádné vlastní aktivity. Ci by jste delali? Jsem mlada, ošklivá zrovna asi taky ne, ale lepší se na me jen magor ktery jede v Mercedesu nebo nejakem jinem aute a hned me táhne na,,kafe" coz je povrchní. Snažím se manželovi vyhovět ale uz nemám kde brát silu. Pred hodinou jsem dostala vynadano, ze jsem blba, ze v baráku máme 3 mouchy jestli je nad me iq je přes cely den zabit. Ale to, ze on nechává otevřené dveře a ony se vletnou ho nezajímá. Omlouvám se musela jsem se vypsat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nevím, co dělat. Je toho na mě hodně
omlouvám se, pokud to bude zmatené, musím to ze sebe dostat.
jestli jim víc neškodí …jenže pak se za to biju do hlavy, miluje je, zbožňuje a oni jeho. Umí si s nima hrát a blbnout, když už (já) vymyslím nějakou akci, je to super …jenže, proč někdy nevymyslí něco on…dopředu ne chaoticky v na poslední chvíli , těsně předtím, než má jít mladší spát…prostě s ním je všechno chaos, zmatek a mě to vytáčí a znervózňuje….
když si s ním chci promluvit, tak je neuvěřitelně vztahovačný a reakce jsou šílené…když řeknu,že by měl jít dodělat tu zakázku, dozvím se, dobře, tak já nebudu doma vůbec, prostě mě teď měsíc neuvidíte, pardon, že jsem chtěl být s rodinou…BÝT S RODINOU? Jak,když sedí u PC nebo se válí na gauči? Co z něho ti kluci mají? Nevím, vždycky se s ním dalo rozumně mluvit, nedávno jsem s ním měla dlouhou řeč a uznal,že mám pravdu, týden bylo fajn a zase je to všechno nanovo….nechci mu dávat ultimata, vyhrožovat rozchodem…ale to je přesně to, co mě napadá poslední dobou skoro denně……….
jenže když je teď takovýhle, tak mám docela problém já se naladit a chtít 
Máme dvě děti 5 a 1,5.
Manžel byl po úrazu víc jak půl roku na nemocenské (naštěstí chodil plný plat,takže finance jsme nemuseli řešit) konečně zase pracuje, ale teprve teď se začínají ukazovat některé hodně špatné vlastnosti….
Je řemeslník a tak jsem byla zvyklá,že někdy dělal od rána do večera, víkendy i svátky a jindy měl víc dnů volna…docela jsem se naučila,že se nedá naplánovat celý týden dopředu (podle zakázek,jak to stihne a podle toho,co se zkomplikuje…) jenže poslední dobou je to hrůza. Za poslední týden byl v práce jeden celý den a pak půlku dne….Nechce se mu pracovat…večer mi řekne, že toho má hodně, ať s ním nepočítám zítra celý den…(já si to rozvrhnu, naplánuju) a on pak zůstane doma – polehává, brouzdá na aukru a jiných důležitých serverech, leží a kouká na film, případně jako teď – spí!!!!!!!!!!!! Doma mi pomůže minimálně, pořád mluví,že stačí říct, jenže mě to nebaví,pořád mu o něco říkat…neumyté nádobí, myčku, to přece vidí…..pak jen poslouchám,že jsou všude drobečky a co zase dělá to nádobí ve dřezu, že se přece dělá průběžně při vaření…..určitě by to bylo ideální,ale já to prostě neumím….přes den si hraju se synem, případně průběžně vařím, no a pak hned jí a jde spát, jinak je přetažený a až spí, mám klid a vytírám, umývám nádobí a tak…musím denně vařit, protože skoro vždycky přijde na jídlo, nebo chce teplé večer(pokud pracuje, nejí) teď měl nějaký skrat a už měsíc má vypnutý telefon, nekomunikuje s nikým, práci se vyhýbá,ale když chci něco naplánovat, tak nemůže, má toho hodně a musí to stihnout, už to mělo být před 14 dny…. Jsem vychovaná k určitému řádu, dodržování domluveného a tohle mě neuvěřitelně znervózňuje…kdyby řekl, zítra jsem doma, nic nemám, tak jsem v pohodě,ale protože vím, že toho má hodně stihnout a jen se fláká, jsem nervózní….
Dnešní scéna…malý byl od půl desáté unavený – na spaní – manžel pořád říkal,ať ho jdu uložit,ale když jsem ho vzala do ložnice, chtěl za tátou …ten koukal na TV. Několikrát jsem mu řekla, ať pauze film a jde s náma si lehnout…až jsem mu posadila syna a odešla pryč (už fakt nemůžu) tak to pochopil a šel…..teď spí oba
Další věc je to, že je strašný vztekloun co se týče staršího syna s jídlem…..řve po něm někdy tak, že i mi je z toho zle (na zvracení) jak musí být tomu malému? Mám strach,ať z něho nevyroste neurotik….ať nemá odpor k jídlu….je fakt, že mu jídlo trvá, občas dělá drahoty, nechce ani zkusit…ale mi to sní, když v klidu trvám na svém…přijde taťka a jsou scény a problémy….
Další je to, že pořád sedí u PC a hraje hry, už i ten starší hraje s ním, pak oba neslyší a nevidí….jo, za chílí, mami neruš, kvůli tobě jsem to zkazil….jsou běžné věty, které má od manžela….
Prostě to na mě padá a říkám si, jestli pro mě, ale i pro kluky, je táta tím pravým do dalšího života
Nevím, co dělat
Další věc je sex….pokud ho nemá, je nervózní, napružený, protivný….pokud ano,je fajn
Mám strach, jaký bude náš život za 5,10,15 let…když už teď (a to se milujeme) jsou takovéhle problémy
Co mám dělat? Co byste dělaly vy? Jak si s ním promluvit, jak to udělat,aby bylo všechno fajn? Chvilku pomáhalo,že jsem ty problémy „neviděla-neřešila“,ale to nejde pořád, pak to bouchne a odnesou to třeba i kluci…..
Omlouvám se za román asi je to zmatek,ale potřebovala jsem to vypsat….