Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jak mám mluvit s mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.6.23 17:53
Diskuzí o toxických matkách je tu dost. Tak najdeš rady a podporu. Tuhle šacuju na inverzní narcistku, jen takový tip. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.23 18:28
Narcistka, nesvěřuj se jí s ničím, všechno obrátí proti tobě. A ne, nezmění se.
V nejhorším případě odstřihnout úplně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 18:59
@Anonymní píše:
Jsem bohužel jediná kdo s matkou udržuje nějaký vztah. S ostatními, včetně mého muže se rozhádala. V lepším případě s ní přestali raději mluvit aby neměla důvod k nepříjemným řečem. To ale nepomohlo.
@brisco správně určila diagnózu tvé matky: skrytý narcis
A já jako oběť stejné matky se tě ptám: To jako vážně s ní mluvíš jen ty? Protože to se narcistům nestává. Naopak, mají své uschopňovače (létající opice, flee monkeys), které jim zobou z ruky… (Ne, že by je milovali, to chraňbůh 
, ale vytvářejí zdání, že narcisté jsou normální… 
) Mohla bys prosím specifikovat, kdo s ní nemluví, resp. kdo ještě s tvou matkou mluví? To mne vážně zajímá.
A to „bohužel“ jsem zvýraznila. Protože je to skutečně bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 19:19
@BeaL píše:
@brisco správně určila diagnózu tvé matky: skrytý narcis
A já jako oběť stejné matky se tě ptám: To jako vážně s ní mluvíš jen ty? Protože to se narcistům nestává. Naopak, mají své uschopňovače (létající opice, flee monkeys), které jim zobou z ruky… (Ne, že by je milovali, to chraňbůh
flying monkeys. U stárnoucích narcistů to už ale tolik nefunguje, oni jsou pak mnohem nepřátelštější, ublíženější a nezvládnou se dlouhodobě k někomu chovat aspoň tak, aby někdo měl chuť se s nimi bavit. Takže je to buď jen na chvíli, nebo si narcisté vymýšlí, že někoho takového mají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 19:20
@Anonymní píše:
Náš vztah je dost komplikovaný. Nějak nevím jak s ní mám mluvit /komunikovat aby mi zase něco, nějak nevyčetla.
Každá naše komunikace směřuje k výčitkám, pocitu viny nebo směřuje k jednostranné hádce. Cokoliv jsem se jí snažila říct nebo o něčem mluvit otočí to proti mě. Např: chtěla jsem se pochlubit výletem za hranice. Místo toho jsem se dočkala výčitek ve smyslu:.. tak ty si jezdíš na vejlety, já jsem tu sama za mnou nepřijedes. Podívej se jak ses na mě hnusná. Vůbec na mě nemyslíš. Podobným způsobem probíhají další témata třeba i o ycejny nákup, návštěva. Musím pořádně rozmyslet co jí řeknu. Většinou neřeknu nic a nechám si vynadat za to co jsem udělala předtím. Často se snaží najít důvody jak mi situaci vyčíst.
Nedávno jsem ji nabízela, že ji objednám nákup. To odmítla s tím, že si nakoupí sama. Po nákupu mi volala a stěžovala si, že nejsem schopná ji ten nákup přivést a ona se s tím musí tahat. Pokud ho nakoupím a přivezu nastává problém s tím, kde jsem ho koupila. Když už neví co by, začíná s dětmi. Ty mi je nepřivezes, já mám na to právo, oni mě nebudou znát. Když polevym a přivezu bavi ji první max hodinu a pak na ně jen křičí. když ne na ně, tak na mě. Jsem z ní unavená. Nevim jak s ní mluvit, co jí říct abych měla jednou klid. Bojím se, že si zase nabehnu na nějakou vycitku a tak mlčím. Dost často se stává, že ji nevemu telefon. Jsem bohužel jediná kdo s matkou udržuje nějaký vztah. S ostatními, včetně mého muže se rozhádala. V lepším případě s ní přestali raději mluvit aby neměla důvod k nepříjemným řečem. To ale nepomohlo.
Ale ona asi taková byla vždycky, ne? Jen jsi to možná jako dítě tolik nevnímala a k stáru se to hodně zhoršuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.23 19:30
@BeaL píše:
@brisco správně určila diagnózu tvé matky: skrytý narcis
A já jako oběť stejné matky se tě ptám: To jako vážně s ní mluvíš jen ty? Protože to se narcistům nestává. Naopak, mají své uschopňovače (létající opice, flee monkeys), které jim zobou z ruky… (Ne, že by je milovali, to chraňbůh
Má dvě osoby. Co jí řekněme zónou z ruky. Věří všemu co řekne. Já na ně nemám štěstí. Takže nedokážu posoudit jak moc jí to vše hltáji a jestlitennjejich zájem není spíš hraný. Jak říkám nemám na ně štěstí. Jednou se stalo, že mi volala její „kamardka“ a dala mi svým Tonem najevo, že máma trpí kvůli mě a já jsem strašná protože nejsem schopná dovést to a ono. Byla tenkrát tak přesvědčivá, že jsem všeho nechala a letěla tam i bez toho co jsem původně měla dovést. No, a problém. Nedovezla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.23 19:34
@ZuzaM píše:
Ale ona asi taková byla vždycky, ne? Jen jsi to možná jako dítě tolik nevnímala a k stáru se to hodně zhoršuje.
Byla vždycky rypava a hádavá. Jenže tenkrát jsem měla zastání u prarodičů nebo táty. Prarodiče nezijji a s tátou se rozešli ve zlem. Neměl na ni nervy. Zase tak stará není, je ji něco málo přes 50. Ale snaží se chovat jako 90, ublížena, nechtěná, nemocná.
- Citovat
- Upravit
26.6.23 21:05
Zakladatelko, když si něco o narcismu nastuduješ, tak také zjistíš, „jak se chovat k narcistům“. Nic moc jim neříkat, protože to obrátí proti tobě, zneužijí proti tobě, vysmějou se ti, pohádají se s tebou, urazí se, dají ti přednášku… atd. A teď popřemýšlej, jak tedy s takovými lidmi mluvit. Když to ne a takhle ne… Lze to vůbec nějak? Logicky z toho vychází: nijak, nelze, nedá se. A tisícnásobně to platí pro rodiče, protože proti nim jsme v nevýhodném postavení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 21:14
@Anonymní píše:
Byla vždycky rypava a hádavá. Jenže tenkrát jsem měla zastání u prarodičů nebo táty. Prarodiče nezijji a s tátou se rozešli ve zlem. Neměl na ni nervy. Zase tak stará není, je ji něco málo přes 50. Ale snaží se chovat jako 90, ublížena, nechtěná, nemocná.
neviem no, skus ju prijimat so sucitom. vycitku si otoc na to, ze sa citi osamela..
neber to osobne. ak to ide
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.23 01:53
Tady jsou jen dvě možnosti pokud vás tohle její chování vysává energii a psychicky deptá.
- Úplně ukončit nebo omezit na minimum s matkou kontakt.
- Přijmout matku se všema chybama, tak jak je. Tohle chování co popisujete je prostě součástí její osobnosti, kterou nikdo nikdy nikde nijak nebude schopen změnit. Takhle by se matka zachovala ke každému, kdo si to nechá líbit a zasáhne ho to. Nadále budete schopna se s ní vídat, avšak už nebudete tak,, znechucená,, z komunikace s ní.
*Pokud jde o narcistickou matku jako mám já (dle vašich slov to tak vypadá), ta přímo vyhledává konflikty a vyžívá se v nich. Celý život ze mě dělala nicku a slabocha. Nic jsem podle ní neudělala dobře, byla jsem pro ni zklamání, svoje trápení a všechny negativní věci co se jí v životě děly, jsem měla vždy za vinu já. Dost to ovlivnilo můj vztah k ní a rodině celkově, moje sebevědomí utrpělo miliony ran. Až v dospělosti už manželem a dětmi jsem si uvědomila, že vůbec nemusím udržovat kontakt s někým, kdo mě takhle emocionálně vysává. Po mnoha zklamáních z toxického prostředí které u matky na návštěvách bylo jsem celé hodiny proplakala. Doufala jsem že bych někdy snad mohla pro ni být ta dcera s velkým D, na kterou bude pyšná a za něco mě pochválí. Tohle je ale nemožné, což mi došlo po poslední návštěvě při které jsem vybouchla a zastala jsem se sama sebe. Matka mi vyhrožovala že mě zmlátí za to všechno co jsem ji za život provedla.. v 7 měsíci těhotenství jsem měla svou poslední paničkou ataku způsobenou matkou. Seděla jsem po této hadce na schodech a čekala na manzela, jelikož jsem nebyla schopna chůze…v tu chvíli mi došlo, že je zahleděná do sebe a není schopná uznat svou chybu i kdybych se na hlavu stavěla, tak bych se jí nezavdecila. Je to vlastně smutné že takhle žije. Utla jsem kontakt. Snahu o kontaktování formou SMS a emailů jsem hrdě ignorovala, domů si za mnou netroufla přijít. Po půl roce jsem jen kvůli dětem matku navštívila. To jak jsem byla odpocata a sebejistá mě nakoplo k tomu, abych ji taktně naznačila kde jsou mé hranice…a pokud je úmyslně překročí za účelem výčitek, manipulace a vyhrožování, bude si žít v jejím světě bez vnoučat a starší dcery. Nadobro pro mé rodinné dobro.
Od té doby, dá se říct, že spolu vycházíme. Já na štiplavé slova neraguju, ignorují je a dobrou náladu si nenechám jen tak zkazit. Když vidím na matce rozrušení, omluvim se a jdu domů. Nedovolím aby mě ještě někdy moje matka ovládala, nebo moje děti.
Máma to pochopila. Snaží se dost přetvařovat, nemá mi moc co říct, pravdy se od ní nikdy nedočkám.. beru ji s nadhledem a bez očekávání že mi dá najevo pravou mateřskou lásku.
Děkuji matce za cenné lekce do života..
- Citovat
- Upravit
27.6.23 01:59
Tohle jsem zažila i já. Máma za všechny prachy.
Klidně mi napiš/te zprávu. Můžeme si o tom pokecat.. 
Jedno si uvědom/te, to že je tvoje máma, tvoje rodina, přeci vůbec neznamená že tohke chování musíš snášet. Rodina neznamená, že spolu musíte vycházet. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.23 08:21
Ono už ono utnout kontakt úplně u nás nepůjde. Na to se pojistila. Začla se "hroutit z toho že dostává recepty do mobilu a ne do ruky. Neustále tvrdí že s tím neumí a odmítá si léky vyzvedávat i když litá po městě. Takže se dohodla s ordinacemi a léky chodí mě. Mě pak uhání s ním, že je nutné potřebuje. Občas si při vyzvedávání připadám jako blb. Léky si totiž vyzvedne (asi na občanku). I když je má stejné. Nutně chce abych je přivezla. Vyzvedla v konkret lékárně. Teď byli výpadky. Léky jsem Honila po celém městě. Nenechala si vysvětlil, že prostě nejsou. Samozřejmě v její lékárně by byli. Mám kolikrát sto chutí ji ty e recepty poslat aby si to vyzvedávala sama. Vždycky najde nějaký důvod abych tam musela jet a něco vyřešit. Např vypne přivod vody k pračce. Ta je podle ní rozbTa a musím volat opraváře. K tomu narcismu bude mít zaručeně nelecenoy psychicky problém. Psychiatr ji při nedělá dobře a nechce tam chodit.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Náš vztah je dost komplikovaný. Nějak nevím jak s ní mám mluvit /komunikovat aby mi zase něco, nějak nevyčetla.
. Musím pořádně rozmyslet co jí řeknu. Většinou neřeknu nic a nechám si vynadat za to co jsem udělala předtím. Často se snaží najít důvody jak mi situaci vyčíst.
Každá naše komunikace směřuje k výčitkám, pocitu viny nebo směřuje k jednostranné hádce. Cokoliv jsem se jí snažila říct nebo o něčem mluvit otočí to proti mě. Např: chtěla jsem se pochlubit výletem za hranice. Místo toho jsem se dočkala výčitek ve smyslu:.. tak ty si jezdíš na vejlety, já jsem tu sama za mnou nepřijedes. Podívej se jak ses na mě hnusná. Vůbec na mě nemyslíš. Podobným způsobem probíhají další témata třeba i o ycejny nákup, návštěva
Nedávno jsem ji nabízela, že ji objednám nákup. To odmítla s tím, že si nakoupí sama. Po nákupu mi volala a stěžovala si, že nejsem schopná ji ten nákup přivést a ona se s tím musí tahat. Pokud ho nakoupím a přivezu nastává problém s tím, kde jsem ho koupila. Když už neví co by, začíná s dětmi. Ty mi je nepřivezes, já mám na to právo, oni mě nebudou znát. Když polevym a přivezu bavi ji první max hodinu a pak na ně jen křičí. když ne na ně, tak na mě. Jsem z ní unavená. Nevim jak s ní mluvit, co jí říct abych měla jednou klid. Bojím se, že si zase nabehnu na nějakou vycitku a tak mlčím. Dost často se stává, že ji nevemu telefon. Jsem bohužel jediná kdo s matkou udržuje nějaký vztah. S ostatními, včetně mého muže se rozhádala. V lepším případě s ní přestali raději mluvit aby neměla důvod k nepříjemným řečem. To ale nepomohlo.