Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jet za příbuznými?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.6.23 04:24
To jsi ty jak na velké rodinné sešlost můžeš přijet pouze bez doprovodu vlastních děti? No já bych nejela. Mladé netere či synovce můžeš kontaktovat přes sociální sítě. K dědickému řízení bych měla na konzultaci pravnika aby pohlídal že dostanu co mi náleží.
Vztahy jsou špatně, tím že tam prijedes v hezkých šatech a opecovana to nezachránis. Bude se tam s tebou vůbec někdo bavit??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.23 04:28
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takové dilema
Jeden starší příbuzný pořádá velkou sešlost. Jsem také zvana, ale… sama.
Zkusím napsat od začátku, stručně.
Tradičně jsme se scházeli párkrát do roka. A na posledních setkáních jsem slyšela svoje rodiče, jak mluví o své nemovitosti. Ale tak jako.mimo me, právě s těmito příbuznými. Pak jednou zaslechnu, jak jeden z mych sourozenců hučí do sestřenice, že já se mám vzhledem k tomu, co jsem od rodičů dostala, nejlíp, a že on se svou rodinou je chudák. Přitom jsme dostali dle mého názoru od rodičů nastejno, ne-li moji sourozenci víc, mnohé natajno.
Uplynul nějaký čas, od sourozence mě od zarazilo,.mrzelo. Ale nic.
A pak najednou tito pribuzni, s kterými jsem vycházela dobře, se začali chovat divně. Jakoby vůči mě hrubé, přezíravě, vyčetli mi.moje děti, pro které mimochodem na rodinných setkáních často „nebylo. misto“. Říkám si, hergot, co za tím je? Co jim moje děti udělaly?
Rodiče umřeli a začalo se rešit dědictví. A to bylo stran příbuzných ještě horší. Nepočítám sourozence, to je kapitola sama pro sebe. Jeden z nich se svou ženou dokonce tomuto příbuznému tvrdili, že v nemovitosti, o které bylo tolik řeči, zije jedno z mých dětí, které to tam snad ničí či co. Samozřejmě absolutně žádná pravda! Ale tito pribuzni snad uvěřili, možná jen na chvíli, ale dost jsme se kvůli tomu pohádali.
Koukají na.me skrz prsty, hučí do mě - vše kvůli dědictví, které zatím probíhá. K mých sourozencům a jejich rodinám vzhlizeji, protože to je pro ně „honorace“. Popravdě se mi mezi tyto lidi, kteří znají jen materiálno, ani moc nechce. Ale budou tam děti mých sourozenců a já bych je rada ještě viděla. O jedno jsem se jako o. malicke starala, do života mu nelezu, ale pouto mezi námi je. Jsem smutná, pokud by nás život rozdělil. Jsem teta a cítím, že tam mám jet.
Jak se nezbláznit, reagovat proti přesile, necítít se jako páté kolo u vozu? Ačkoli mám dost natrenovano.Mám připravené hezké šaty, opecuji se. A dál?
To je trapně napsaný příběh. Zkus to příště lépe promyslet, než budeš psát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.23 05:24
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takové dilema
Jeden starší příbuzný pořádá velkou sešlost. Jsem také zvana, ale… sama.
Zkusím napsat od začátku, stručně.
Tradičně jsme se scházeli párkrát do roka. A na posledních setkáních jsem slyšela svoje rodiče, jak mluví o své nemovitosti. Ale tak jako.mimo me, právě s těmito příbuznými. Pak jednou zaslechnu, jak jeden z mych sourozenců hučí do sestřenice, že já se mám vzhledem k tomu, co jsem od rodičů dostala, nejlíp, a že on se svou rodinou je chudák. Přitom jsme dostali dle mého názoru od rodičů nastejno, ne-li moji sourozenci víc, mnohé natajno.
Uplynul nějaký čas, od sourozence mě od zarazilo,.mrzelo. Ale nic.
A pak najednou tito pribuzni, s kterými jsem vycházela dobře, se začali chovat divně. Jakoby vůči mě hrubé, přezíravě, vyčetli mi.moje děti, pro které mimochodem na rodinných setkáních často „nebylo. misto“. Říkám si, hergot, co za tím je? Co jim moje děti udělaly?
Rodiče umřeli a začalo se rešit dědictví. A to bylo stran příbuzných ještě horší. Nepočítám sourozence, to je kapitola sama pro sebe. Jeden z nich se svou ženou dokonce tomuto příbuznému tvrdili, že v nemovitosti, o které bylo tolik řeči, zije jedno z mých dětí, které to tam snad ničí či co. Samozřejmě absolutně žádná pravda! Ale tito pribuzni snad uvěřili, možná jen na chvíli, ale dost jsme se kvůli tomu pohádali.
Koukají na.me skrz prsty, hučí do mě - vše kvůli dědictví, které zatím probíhá. K mých sourozencům a jejich rodinám vzhlizeji, protože to je pro ně „honorace“. Popravdě se mi mezi tyto lidi, kteří znají jen materiálno, ani moc nechce. Ale budou tam děti mých sourozenců a já bych je rada ještě viděla. O jedno jsem se jako o. malicke starala, do života mu nelezu, ale pouto mezi námi je. Jsem smutná, pokud by nás život rozdělil. Jsem teta a cítím, že tam mám jet.
Jak se nezbláznit, reagovat proti přesile, necítít se jako páté kolo u vozu? Ačkoli mám dost natrenovano.
Rodiče zemřeli naráz? Možné to sice je, ale málo pravděpodobné.
Případy, kdy jezdí na velké rodinné sešlosti hlavně nejmladší generace bez manželů a (malých) dětí, znám taky. Důvody chápu. Většinou v tom nehrají roli peníze ani nevyřešené věci z minulosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
shadowbabe
25.6.23 07:10
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takové dilema
Jeden starší příbuzný pořádá velkou sešlost. Jsem také zvana, ale… sama.
Zkusím napsat od začátku, stručně.
Tradičně jsme se scházeli párkrát do roka. A na posledních setkáních jsem slyšela svoje rodiče, jak mluví o své nemovitosti. Ale tak jako.mimo me, právě s těmito příbuznými. Pak jednou zaslechnu, jak jeden z mych sourozenců hučí do sestřenice, že já se mám vzhledem k tomu, co jsem od rodičů dostala, nejlíp, a že on se svou rodinou je chudák. Přitom jsme dostali dle mého názoru od rodičů nastejno, ne-li moji sourozenci víc, mnohé natajno.
Uplynul nějaký čas, od sourozence mě od zarazilo,.mrzelo. Ale nic.
A pak najednou tito pribuzni, s kterými jsem vycházela dobře, se začali chovat divně. Jakoby vůči mě hrubé, přezíravě, vyčetli mi.moje děti, pro které mimochodem na rodinných setkáních často „nebylo. misto“. Říkám si, hergot, co za tím je? Co jim moje děti udělaly?
Rodiče umřeli a začalo se rešit dědictví. A to bylo stran příbuzných ještě horší. Nepočítám sourozence, to je kapitola sama pro sebe. Jeden z nich se svou ženou dokonce tomuto příbuznému tvrdili, že v nemovitosti, o které bylo tolik řeči, zije jedno z mých dětí, které to tam snad ničí či co. Samozřejmě absolutně žádná pravda! Ale tito pribuzni snad uvěřili, možná jen na chvíli, ale dost jsme se kvůli tomu pohádali.
Koukají na.me skrz prsty, hučí do mě - vše kvůli dědictví, které zatím probíhá. K mých sourozencům a jejich rodinám vzhlizeji, protože to je pro ně „honorace“. Popravdě se mi mezi tyto lidi, kteří znají jen materiálno, ani moc nechce. Ale budou tam děti mých sourozenců a já bych je rada ještě viděla. O jedno jsem se jako o. malicke starala, do života mu nelezu, ale pouto mezi námi je. Jsem smutná, pokud by nás život rozdělil. Jsem teta a cítím, že tam mám jet.
Jak se nezbláznit, reagovat proti přesile, necítít se jako páté kolo u vozu? Ačkoli mám dost natrenovano.
K dědictví mít k ruce právníka, nikam bych nejela, neměla bych to zapotřebí. Nějaká hrdost ti snad zbyla ne? 
Pokud tě synovci/neteře budou chtít vidět, máte FB/IG a tak se můžete domluvit mimo tuhle komedii 
- Citovat
- Upravit
25.6.23 08:42
@K. Rocánková píše:
To jsi ty jak na velké rodinné sešlost můžeš přijet pouze bez doprovodu vlastních děti? No já bych nejela. Mladé netere či synovce můžeš kontaktovat přes sociální sítě. K dědickému řízení bych měla na konzultaci pravnika aby pohlídal že dostanu co mi náleží.
Vztahy jsou špatně, tím že tam prijedes v hezkých šatech a opecovana to nezachránis. Bude se tam s tebou vůbec někdo bavit??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.23 08:46
Pardon, ujela mi ruka. To baveni se bývá na takových akcích problém. A někdy lidí takového oslabeného jedince zneužívají práve způsobem komunikace. Aspoň částečně to jistí příjemný parfém na náladu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 11:46
Predstav si nejhorsi mozny scenar (tvoji sourozenci a ta prizen co te nesnese te budou ignorovat, pomlouvat… synovci a netere nebudou mit cas, budou se bavit s nekym jinym…co ja vim) a rekni si, stoji ti to za to? mas na to nervy? ocividne z toho mas tezkou hlavu uz ted…
muj nazor je ze bych na tohle nejela (mozna ani par dalsich let nez to vysumi), a zacala budovat vztahy s mladymi mimo rodine seslosti, v dnesni dobe udrzovat individualni kontakt je taaak snadny, vzdyt si muzete domluvit osobni setkani nekde v klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám takové dilema
Mám připravené hezké šaty, opecuji se. A dál?
Jeden starší příbuzný pořádá velkou sešlost. Jsem také zvana, ale… sama.
Zkusím napsat od začátku, stručně.
Tradičně jsme se scházeli párkrát do roka. A na posledních setkáních jsem slyšela svoje rodiče, jak mluví o své nemovitosti. Ale tak jako.mimo me, právě s těmito příbuznými. Pak jednou zaslechnu, jak jeden z mych sourozenců hučí do sestřenice, že já se mám vzhledem k tomu, co jsem od rodičů dostala, nejlíp, a že on se svou rodinou je chudák. Přitom jsme dostali dle mého názoru od rodičů nastejno, ne-li moji sourozenci víc, mnohé natajno.
Uplynul nějaký čas, od sourozence mě od zarazilo,.mrzelo. Ale nic.
A pak najednou tito pribuzni, s kterými jsem vycházela dobře, se začali chovat divně. Jakoby vůči mě hrubé, přezíravě, vyčetli mi.moje děti, pro které mimochodem na rodinných setkáních často „nebylo. misto“. Říkám si, hergot, co za tím je? Co jim moje děti udělaly?
Rodiče umřeli a začalo se rešit dědictví. A to bylo stran příbuzných ještě horší. Nepočítám sourozence, to je kapitola sama pro sebe. Jeden z nich se svou ženou dokonce tomuto příbuznému tvrdili, že v nemovitosti, o které bylo tolik řeči, zije jedno z mých dětí, které to tam snad ničí či co. Samozřejmě absolutně žádná pravda! Ale tito pribuzni snad uvěřili, možná jen na chvíli, ale dost jsme se kvůli tomu pohádali.
Koukají na.me skrz prsty, hučí do mě - vše kvůli dědictví, které zatím probíhá. K mých sourozencům a jejich rodinám vzhlizeji, protože to je pro ně „honorace“. Popravdě se mi mezi tyto lidi, kteří znají jen materiálno, ani moc nechce. Ale budou tam děti mých sourozenců a já bych je rada ještě viděla. O jedno jsem se jako o. malicke starala, do života mu nelezu, ale pouto mezi námi je. Jsem smutná, pokud by nás život rozdělil. Jsem teta a cítím, že tam mám jet.
Jak se nezbláznit, reagovat proti přesile, necítít se jako páté kolo u vozu? Ačkoli mám dost natrenovano.