Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, co s mámou, pořád má řeči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
4.1.13 18:52
…a podotykam, ze mamu mam moc rada a kdykoli cokoli potrebuje tak vi, ze se na me muze spolehnout…ale do zivota si od ni proste zasahovat nenecham. Kazdy zijeme svuj zivot, ne zivot svych rodicu…takze zakladatelku naprosto chapu. Paradoxne chapu i jeji matku, ktera se musi citit strasne sama a proto se tak chova. Ale i kdyz je to jeji dcera, mela by respektovat, ze je dospela a samostatna.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.1.13 18:54
@Emilie Souhlasim s tebou…a ona to urcite taky casem pochopi…myslim ta jeji mama.
- Citovat
- Upravit
4.1.13 18:56
@dianaa píše:
Ohlašovat se, když jdu na návštěvu, je základ slušného chování. Nedovedu si představit, že bych ke komukoliv z rodiny přišla jen tak, třeba odpočívá, spí, relaxuje, je ve vaně, čeká návštěvu, chce si číst, skypovat, milovat se, cokoliv…
Dcera má vlastní domácnost a má právo mít návštěvu tehdy, kdy si ji přeje ona.
To, co se terinko444 děje s vaší maminkou je smutné a je mi to líto, ale s problémy zakladatelky a její matky to nesouvisí. Je ve své domácnosti a má právo si to zařídit podle svého přání, ať je jí 19 nebo dvakrát tolik…
Já souhlasím. Rodičové nám pomáhali stavět dům. Dnes, pokud se nedozvoní, stoupnou si mezi otevřené dveře a zavolají - ale neudělají krok dál, dokud k tomu nejsou vyzváni… tchánovci se zásadně ohlašují, táta třeba ne, ale ten okolo nás chodí na své pravidelné procházky, a jen zaťuká a pozdraví mezi dveřmi nebo mezi okny a jde dál… maximálně přijme pozvání (bez předchozího ohlášení na návštěvu) na pivo na zahradě… 
… pokud je zřejmé, že je to vhodné, třeba když právě na zahradě jsme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 18:56
Tak z tveho popisu mi prijde ze maminka zarli na rodice pritele. Vlastne si k nim utekla, ted u nich bydlite. Asi to hodne tezce nese. Asi ji prijde, ze ji chces ze sveho zivota uplne vystrcit. A nejspis se boji ze prijde i o vnucku. Hadky nic nevyresi. Asi by to chtelo rozebrat to dopodrobna. Kdy si ji treba sama od sebe pozvala? Nebo ji rekla, ze ji mas rada apod.? Vim zni to divne. Ale popravde vim jak tezce mamka nesla, kdyz sem se odstehovala. A to jsem rozhodne nebyla tak mlada a byl nejvyssi cas 
. A nebyl to ten typ co by mi stal za prdeli. Chapu ze ty necekany navstevy te stvou. Ja to taky nemam rada. U nas to dela jen babicka a jen moji mamce. A to jeste stylem ze ma od ni klice a tak rovnou vejde. A uz ji mamka proste nezmeni. Asi to chce pevne nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 18:58
Taky mi příjde normální chtít, at ti nejdříve zavolá, jestli máš čas a může se stavit. Naši to tak taky dělajía bez ohlášení k nám nikdy nepřijeli. Normalně bych ji slušně řekla, že nemáš každý den čas a máš i jiné povinosti, než se stále věnovat neohlášeným návštěvám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 19:03
Je pravda, že většina návštěv se u nás hlásí, ale naši taky ne, ani my k nim Ale navštěvujeme se 1, max 2× týdně. A s obrázkem maminku chápu, to by mě taky mrzelo. Pokud dáváme obrázek prcka, tak všem. O ostatním si s maminkou promluv, určitě to nemyslí nijak špatně, možná to vidíš trochu zkresleně kvůli manželovi, kvůli tomu co všemu předcházelo…Zkus se nejdřív na všechno podívat jejíma očima a pak to s ní vklidu prober a uvidíš, že bude zas všechno dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 22:23
Úplně ti rozumím, taky mám momentálně stejný problém, po smrti táty / budou to 4 roky / je máma sama, byla na něj hrozně fixovaná, žila jen pro něj - nic jiného ji nezajímalo, žádné koníčky, zájmy, kamarádky, vše jen s ním a bez něj je úplně bezradná. Jenže nechce nic v životě změnit, trápí se, léčí se na psychiatrii, ale odmítá se ho " vzdát". Má jen mě, bydlím kousek, mám 2 malé děti, takže se zrovna nenudím a tím jak je ona sama, nikam nechodí, nic nedělá, tak jediný její program je chodit k nám, jenže tady sedí, kouká, prostě jen změní křeslo a obývák. Hlavně má pocit, že ke mě může kdykoli, protože je máma a ta se snad nebude ohlašovat. A když jí vysvětlím, že ne vždy se to hodí, nejsme doma, mám návštěvu atd. tak má pocit, že je na posledním místě atd. Prostě respektovat můj život je pro ni problém. Na jednu stranu se snažím chápat proč se tak chová, je nešťastná, ale to že ona nechce být za svůj život zodpovědná a odmítá žít svůj život a jen se zase chce fixovat na mě a já pak poslouchám, jak se jí málo věnuji a ne podle jejích představ a nemám čas když jí se to hodí mě už po 4 letech dost vysává. Dost často o tom přemýšlím, mrzí mě, že ten vztah máme komplikovaný, ale bez vzájemného respektu změna asi není možná. Navíc moje máma se vyžívá v roli oběti, chudinky, takže mě i dost psychicky vydírá. Ale je to máma a nikoho jiného nemá. Takže jak z toho ven?
I její psychiatr mi narovinu řekl, že jediná záchrana pro mě a moji rodinu je se odříznout. Přijde mi to ale kruté, možná kdybychom bydleli jinde, ale odříznout se a potkávat se asi nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 17:27
@terinka4444 Nesouhlasím s tebou. Oproti umírající mamince je skoro vše malichernost. Ale i ta malichernost dokáže pořádně potrápit život. A rozhodně bych věc, jako je narušování soukromí, která vede k hádkám s manželem, jako maličkost nebrala.
Zakladatelko, ať je ti 19 nebo 30 let. Každý má nárok na soukromí a rozhodnutí, koho a kdy si pozve domů návštěvu. A ano, i na mamky to platí. 
Chápu, že tě to štve. Já bych z toho rostla!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
