Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Komu předat Černého Petra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.12.12 11:30
Komu předat Černého Petra
Komu předat Černého Petra
Předem se omlouvám, všem útlocitným a moralistickým lidem, za to, co nyní zde budu veřejně pronášeti.
Můžeme si tu všichni chválu pět, na svět kolem nás, moudře hovořiti o starších lidech, kteří urputně svůj chléb získavati v dobách minulých sobě museli.
Třeba i ve frontách dávaje přednost komukoliv staršímu, mužeme svůj čas věnovati, který my máme a oni už ne. Můžeme i voziti se za plné jízdné tramvajemi
a houpati se u stropu, bychom svou hanebnou mladistvostí nepřekáželi těm, co vyššího dosáhli věku. Ano to vše, nicméně zkusme se zamyslet.
Z hlediska morálky, která je nám vštěpována. Je patřičné by žena v pokročilém těhotenství uvolnila místo komukoliv, kdo starší a o hůl opřen? Ať si onen člověk
zkusí stát hodinu s pořádnou krosnou na zádech při neustále se obracejícím žaludku. Kam se vytratila férovost, gentlemanské jednání?
„Prosím pomohl byste mi s kočárkem?“ „Ať ti pomůže ten, co ti to udělal“…Takhle zní reakce, pozor mladého člověka. Staří sobeckost svou nezapřou a mladí, v nenávidění hodné pozici
zase opírají se o ty, kteří jsou jim starší. jedna generace tluče druhou. A mezi mlýnskými kameny ti, co vše táhnouti mají.
Vezmu kočárek do rukou, na zádech mi spokojeně sedí stařenka ve chvíli nestřežené chňapnu darebného puberťáka za pačes a výchovnou lekci mu uštědřím?
Slovy Billa Cosbyho - „A kdopak vám platí složenky?“ se prostě jednou musím ohradit na to vše co kolem se děje.
Nejsem starý, nejsem snědý, nejsem nemocný, nejsem jakkoliv postižený a mám zaměstnání, které jen nepatrně převyšuje průměr. Chodil jsem do školy, dostával pochvaly,
pomáhal starým lidem, dával přednost autům, ač sám jsem byl na přechodu. Pro mě každý byl ten důležitější. A nyní? Pročpak když procházím se dopadne na mě hůl
rozzuřeného? „Vy mladí“. Nadávky padají, a proč? že jsem mu neuhnul a obloukem mě musel obejít? Řekneme si, to chce klid. Moudrost je ta co s věkem kvésti musí.
Pak každý náš negativ směrem ke starším, se nám hnusí.
„Pojďte si sednout, jste unavená.“ „O děkuji ti, chlapče.“ „Není zač.“
Všední den, skvostný děj, libozvuk verše, nová naděje - leč spíše utopie.
Vrhnouce se střemhlavě hůlku zapomenout na schodech by první byli co se usadí, ač snad jen na chvíli, já jsem ten pro kterého dnes slunce vyšlo. A vy? Vy si
dělejte co chcete. Se sádrou tu klidně postojíte. Mě je 71 let, mám právo, celý čas tu prosedět.
Nyní k věci, dlouhý jsem úvod já měl, bych se zastyděl a vám poukázal na to, jaký to směšný život žije ten, kdo mlád a tlučen kamenem tím, či jiným kamenem.
Jak těším se na stáří, ale mám snad? Hladový tento stát už prodal vše co měl a důchodci pozorní napěchuje si peřinu. Co já? Hlady snad zhynu? Je mi to fuk,
postarám se o svou rodinu, své babičky, děti, přítelkyni…snad i pár bezdomovců a kriminálníků, ke kterým utíkají peníze z mých daní.
Usměv nastavím, a teď babo raď, jen postarej se, stará paní.
Úvod rozvláčný nechme již za sebou
Chtěl bych vám představit svou dceru, nikoliv vlastní, leč tu o kterou též se starati mám, dobrovolné sklony k tomu nemaje.
Není tomu zase tak dávno, co se starší muž stal otcem, věkem svým blíže již ke staršinám, no považte sami - 34 let.
A přesto radost převeliká, či právě proto, milující svou dceru, nenechal by nikoho, jen pomýšlet na jakýkoliv hanebný čin směrem k ní.
Stane-li se člověk otcem, zákonitě počítá s tím, že přítelkyně či manželka, partnerka jeho, když pro potěšení své kývne na nápad státi se ženou na mateřské,
bude nyní vrchním sponzorem všehodění. Není na tom nic zlého, vůbec nic. Penízky stačí tak akorát. Co však v rozpočtu nemůže žádnou další roli hrát,
sponzoring jiných osob, ač jeden či druhý je může mít rád. Peněženka bohužel není bezedná. Tak zvolte sami, cigarety či nové body pro mrňouska?
Jen když o pár řádek poskočí oko vaše, pak copak asi znamená, ta slova - ta dcerka nyní není prvorozená?
Jistě že ano, je první rozenou, vlastní dcerou mou. Ta druhá je matkou mé přítelkyně drahé. Že jsem měl počítat s tím, že spolu s ní si beru i její matku?
Na to zapomněl jsem, při tom zmatku, zvláště když slova již leta plynou: „Neboj, slibuji, že do vánoc půjde pryč“…a činy? Ty hynou.
„A copak mám s ní dělat?“
Když pár ve svém počátku se v něžnosti k sobě tulí, kdy oba milenci oči jen pro sebe mají, kdopak sleduje okolí? „Mamka odejde, jistě pochopí“ i kdyže, ona nepochopí.
Z lásky, že rodí se děti, to jest pravdou odvěkou, neb z milostného aktu to možno není, alespoń u nás ne. Soukroumí tolik toužené? Se okamžitě rozplyne,
Dveře se rozlétnou a oči jako břit, rozetnou těla od sebe, ta která se touží přitulit. „To jsem ráda že vás vidím, potřebuji…kdyby to nevadilo, záclony pověsit“
Co by muž pro ženu křehkou neudělal, blesk sotva rychlejší, záclony bílé na okně čistém paprsky sluneční konejší. A pak rychle do náruče své milé,
není to chvíle, co dveře opět letí. „Copak to tu děláte děti? Pomohli byste mi zamést smetí?“ Děti, jak směšné oslovení. mě 30 a o pár let méně je mé paní.
Pohledy snášeti musí mé nelibé, přítelkyně brániti matku svou musí. „Prosím odpusť jí, že zdobí její šat i moudrost péra snad husí“. Do kurníku směřují má slova
zamlčená. A tak řeka proteče našimi životy, dní mnoho i měsíců, hvězdy častokráte obráceny k měsíci tou či onou stranou. Šedivý vlas ozdobil mé schráně.
Maminka neodešla, ba naopak její závislost a ochota přijmout za vlastní vše, co ostatních, se jen rozšířila do všech i těch nejnitěrnějších koutků našeho vysněného
světa bez ní.
I poskočme dále, narodila se nám dcera, a rozpočet se rázem zmenšil. Nájem co placen nyní se zvýšil…bydlení složité: „maminko - je třeba byste přidala do společné kasy
2000 Kč. "A kde je mám vzíti asi?“ Když není možno platit nájem společný, já vezmu svou dceru a přítelkyni i najdeme si levné bydlení, kde jako rodina konečně,
budeme mít ono krásné soukromí. „NE“ zavelel hlas ochranitelský. „Nemůžeme přece mámu nechat na ulici“. Ano, pravda, to nemůže a její řešení naší finanční krize?
Mlčení, oči klopí k podlaze. Nu co naplat, vrchni sponzor sáhne hlouběji. A tak si paní tu co vrahem našeho mladí ponecháme déle. Ale to vám říkám, později, to musí odejít.
První slova roztrpčení nejdou už z mých úst, to přítelkyně praví - „Mamko, kde je jídlo, co jsme měli připravené?“ „Kde mléko, kde jogurty“… jak kyselina co vše taví
maminka hladová potají lednici vyprazdňuje. Peníze mizí, a láska ta taje.
Jak řešiti možno situaci tuto naléhavou? Je to mamka, proč toto nezajímá majitele bytu? proč v obchodě neřeknou: „Aha, no ovšem, je-li to pro mamku, tady máte všechno
jídlo zadarmo?“ Chyba lávky, milovat je krásné a povinností dcery je starat se o svou matku, leč nemocnou, nikoliv tu, která svou hloupostí vše pošlapala. Exekucí hnána
do zoufalství svého.
Mohl bych takto psáti hodiny a hodiny, ale v čem je ten háček jediný?
Ač peníze už sotva stihnou živit tři a ještě řádně nájem dotovat? Jak možno toho, kdo pod hladinu potápí nás, a hamouní, toho snad možno litovat?
Pak příjde nápad, co jí muže nového vyhledat? Dvakrát rozvedená, již má zkušenosti. Ale bože, ona zase líné už má kosti.
Princ musí až k ní dorazit, klíče mít a byt náš obsadit společný? Źivot umí být tak mizerný.
Jak chránit a blažit svou rodinu, jak dopřát dcerce své na spoření korunu, když jako hladový tu šakal dlí, mamka v našem křesle u naší televize v naší pračce její prádlo,
naprosté pro ní pohodlí. Co jí chybí? Nic. Kdo mi poradí? Najde se snad někde hloupý ten hráč, co navždy bude jí věrný?
Kéž by od nás odešel - ten Petr Černý.
Omlouvám se znovu, ten sloh, já nemohu si odpustit. Kdo přelouská a pochopí a komu se nebude hnusit odpověď svou pod tento text umístit ať tak učiní,
není zač se stydět. To já bych se stydět měl, že nejsem lépe placen, bych živiti mohl všechno příbuzenstvo.
PS: Upřímně jsem zvažoval anonymitu, leč přiznám se ke všemu zde veřejně, ať odsoudí si mě, každý kdo chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
stazinka09
31.12.12 11:42
Přečetla jsem celé a ačkoliv je příběh pochmurný a tvá situace nedobrá, musela jsem se celou dobu usmívat. Opravdu krásně napsané 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:43
Hehe schválně jestli se najde někdo, kdo to přečte celé - já tedy ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:43
Zvláštní literární útvar, jen jsem to prolétla a moc nechápu.. O co ti jde, jak vystrnadit dceru? Matku?
P. S. S kočárkem jezdím po Praze už přes 14 měsíců a vždycky se někdo nabídne sám.. Když si mě nevšimnou, přijedu blíž a stačí se jen usmát a už přiskočej.. Bydlím na konečné tramvaje a několikrát mi pomohl sám tramvaják - když tam nikdo jiný nebyl.. Já tyhlety nářky nechápu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:43
Asi jsem divná, ale mě se to líbí 
je to hezky napsané, bez urážek a napadání. Co s tchyni to bohužel neporadim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:44
@Skytafka píše:
Přečetla jsem celé a ačkoliv je příběh pochmurný a tvá situace nedobrá, musela jsem se celou dobu usmívat. Opravdu krásně napsané
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:44
Jestli jsem to pochopila dobře-živíte mladou s její matkou (což oni berou jako vaší povinnost-kravina) a všechno platíte vy sám? Oni to berou jako samozřejmost a čím víc dáváte, tím víc berou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:45
@Hadí ocásek píše:
Jestli jsem to pochopila dobře-živíte mladou s její matkou (což oni berou jako vaší povinnost-kravina) a všechno platíte vy sám? Oni to berou jako samozřejmost a čím víc dáváte, tím víc berou?
taky jsem to tak pochopila..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:45
@stazinka09 píše:
Silvestrrrrrrrrrrr
ASI se začalo pít, no což silvestr , nic lepšího čekat asi dnes nemůžeme holky, 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:46
Ale pravda, napsané je to krásně.. Asi si to budu muset někam uložit, protože za pár let se s tímhle už nesetkám (a zvlášť ne při mém povolání… vyjadřování dětí už se pomalu blíží bodu mrazu… A těch pár vyjímek je nezachrání, bohužel..)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 11:49
Asi si sedím na vedení, ale vůbec nechápu oč jde.
Asi jsem moc střízlivá, tak nechápu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
