Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak ho tam prostě nedávej, kde je problém? Jezděte tam akorát na návštěvu všichni a máš to. A s tím jak to bude časem bych si teď nedělala hlavu, třeba časem oceníš, že jí tam syna budeš moct upíchnout o prázdninách a třeba taky ne, ale to je v 16 měsících dítka ještě strašně daleko…
Já jsem asi podobná, na to bych nepřistoupila. Kluka na prázdniny, až bude dost veliký. A tři týdny pro začátek, to by bylo moc. Zatím je malý na jakékoliv prázdniny. A nechávat ho tam přes týden? To bych nepřipustila.
Nic si z toho nedělej. Asi nás takových „postižených“ bude víc. Já mám dvě holčičiky, a je mi špatně jen jdou jednou za měsíc na 2 hodiny k našim. Já je na hlídání prostě NIKDY nedávám. Prostě se s mužem dle potřeby vystřídáme. Ale přiznávám, že to není normální
. Starší dcera to má u babičky ráda, ale spala u nich snad jen 3× za život. Mladší 3 roky ještě nikdy. Také to velmi špatně snáším a svým způsobem žárlím na to že jdou k nim.
Nepředpokládám, že by to u mě někdy přešlo ![]()
@LUCI 2010 píše:
Nic si z toho nedělej. Asi nás takových „postižených“ bude víc. Já mám dvě holčičiky, a je mi špatně jen jdou jednou za měsíc na 2 hodiny k našim. Já je na hlídání prostě NIKDY nedávám. Prostě se s mužem dle potřeby vystřídáme. Ale přiznávám, že to není normální. Starší dcera to má u babičky ráda, ale spala u nich snad jen 3× za život. Mladší 3 roky ještě nikdy. Také to velmi špatně snáším a svým způsobem žárlím na to že jdou k nim.
Nepředpokládám, že by to u mě někdy přešlo
Přejde to časem, až budou děti větší a samostatnější.
Tvoje pocity a strach, že o syna přijdeš, jsou zřejmě vyvolané tím, co tchýně říká, jak se chová a jak vychovala vnučku.
Myslím, že je to logické.
Nicméně, je to Tvůj syn a vše bude tak, jak budeš chtít Ty!
Začni si trochu věřit a jednej tak, jak chceš Ty, ne jak si to představuje tchýně.
Pokud tchýně říká něco, s čím nesouhlasíš, klidně jí to řekni. Že plánuje, že bude Tvůj syn bydlet u ní a Ty o uvidíš jen o víkendu, to je fakt troufalost. Dala bych jí to důrazně najevo.
Nejspíš má zažitý vzor výchovy od dcery, tak čeká, že druhé vnouče u ní bude tak často, jak to jen půjde - a to je z jejího pohledu skoro pořád.
Co na to partner?
Sama bych dítě na tak dlouho nedala ani k jedné babičce a to je mám kousek odsud a vycházíme s oběma výborně. A už vůbec ne v tomhle věku. A odložit dítě přes týden k babičce? Ani omylem, proto jsme si s mužem děti nepořídili.
A jestli nemáš chuť říct jí napřímo, že tam syna dávat nebudeš, tak jen řekni, že se uvidí. Za pár let může být všechno jinak - třeba budeš za víkend hlídání ráda, nebo babička se na to už nebude cítit.
Příspěvek upraven 22.12.12 v 15:50
U třetího těhotenství jsem měla v posledním trimestru nějaké problémy s arytmií, tchýně mi navrhovala, ať dám prostřední dceru k nim. Mně to přišlo jako šílená pitomost, skoro mě to urazilo, ona se zase urazila, že to nechci. Jednak jsem nechtěla být tři měsíce odloučená od čtyřleté dcery, jednak by mi stejně doma zůstal šestiletý syn. Blbost jako Brno.
A pak, když měla logopedické problémy, prý, ať bydlí u nich, že by mohla chodit do logopedické školky. To je prostě kradení dětí. V životě bych na to nepřistoupila, ani za nic.
Taky bych nedávala, pokud bych nechtěla nebo si nebyla jistá a už vůbec ne aby u ní byl přes týden a chodil tam do školy
My máme chlapečka necelých 9m a taky ho na hlídání jen tak nedám, nedovedu si předtsavit být bez něj jedno odpoledne (ještě tak když si ho manžel nebo mamka vezmou na prochajdu v kočárku), natož přes noc nebo víc dní.. Možná až bude starší, bude mít rozum a sám si řekne co chce, ale dokud je malej tak ani omylem
Krom toho, v šestnácti měsících jsem ještě všecky děti kojila a prostě jsem je dát hlídat víc než na pár hodin ani nemohla.
Řekni tchýni že je kluk na nějaký půjčování malej. a malým na půjčování zůstane tak dlouho jak ty budeš chtít, klidně než půjde do školy. pak už uvidíš, že změna prostředí třeba bude užitečná, ale třeba u ní bude pár dní, rozhodně ne tři týdny, když to nebudeš chtít.
moje máma byla taky tak vadná, že chtěla aby moje dcera chodila do školy u nich a já si ji brala na víkend. jsem si poklepala na čelo a dál jsme se o tom nebavily.
16 měsíční dítě jsem ještě kojila a i kdybych nekojila, nenechala bych ho spát ani u vlastních rodičů.
Moje děti - 4 a 6 let, nejezdí k nikomu na prázdniny 3 týdny v kuse.
V čem je problém? Tak ho tam nedávej.
No manžel je mamánek, takže co řekne jeho máma je svaté a když řeknu svůj názor jsem já ta špatná a nevděčná. V červnu chtěla se svou vnučkou táhnout našeho syna na dovolenou do Tunisu a to by mu bylo asi jen 21 měsíců tak jsem jí to rozmluvila, protože ta myšlenka mě děsila. Ona není typická babička ona je jiná tím, že vychovává tu vnučku. Já vím, že neni zlá, ale řeší jen svou rodinu a teď i syna a když jedem za mojim nevlastním dědou jediným příbuzným které ho mám tak se tvaří buh vi jak co. Mě když volá tak mi ličí co její dcera zase dělala za věci, ale že můj děda byl na operaci atd… tak se nikdy nezptá. Je pravda, že mi nebyl ani na svatbě, ale nutno podotknout, že byl po operaci nohy a k nám to má 330km oproti ní. Její vnučka než se smířila s tím, že jsem s mužem tak dělala děsný věci a scény. Pak jednou křičela, že až se malej narodí a my pojedem k nim že jeho i mě zabije za to se teda omluvila, ale pak mu synovi zkazila narozeniny taky děs a teď k nám jezdí furt a jak ho má ráda a mě to sere. Když jsem řekla tchýni, že už nemám sílu na tu její vnučku atd… tak mi ličí jaká to je chuděra, že máma byla taková a maková a proto je taková a občas se chová blbě a když jí na to řeknu že můj život nebyl med a chovám se normálně, protože moje matka mě dlouhá léta co jsem s ní žila týrala a psychicky deptala, tak mi odsekne že možná z mého pohledu si myslím, že její vnučka měla lepší dětství. No ale posuďte Natalie což je ta vnučka měla od mala první poslední. A já furt musím držet hubu a krok. Někdy mám chuť se s mužem rozvest, ale nemam rodinu kam bych odesla.Pak když je tady tchyne na vikend a hraje si se synem a jdu si s nim hrat ja a vi ze si s nim hraju, tak ho vola a laka k sobe.Uz mi pije krev s timhle. Hodne pro nas udelala to je pravda a mozna jsem nevdecna, ale sakra je to me dite a ja si budu rozhodovat o nem. V manzelovi v tomhle podporu nemam akorat to v sobe dusim a nemam si s kym o tom popovidat a nekdy premyslim jestli to me uvazovani je fakt v poradku a nemela bych si nekam zajit.Ted jsme na vanoce 24.12 doma jen ja, muz a syn, ale uz ted vim, ze manzelovi to je lito, ze nejdeme za jeho mamou a sestrou. Mozna to tak vnimam blbe, protoze jsem svou matku zazila jinak a neznam to. Nevim tezko rict.Kdyz se malej narodil, tak mi tchyne rikala at ho nepusinkuji na pusu ze ha nakazim zubnim kazem.Kdyz jsem to rekla doktorce tak si tukala na celo.Od te doby co mame syna, tak muj vztah k tchyni se meni.
Tchyně si kloučka snaží uzurpovat.. braň se!
Ty jsi jeho matka, je na tobě, jak často u ní bude. Samozřejmě po domluvě s manželem.
Ale na druhou stranu - je supr, že se babička stará, že ji máte, ne? Lepší než kdyby nejevila zájem, odmítala i pohlídat.
Neblázni - prcek je moc malej, ty jsi prvomatka… já taky nechtěla dávat první dítě pryč, protže mi přišlo, že jen já vím, co s ním mám dělat a že by u tchýně strádala… takže první u ní spala až po třech letech a přijela spokojená, najedená, čístá, nadšená… protože babička je jiná než mamka, dělali něco jiného než se mnou… u druhého dítěte už jsem nebyla tak hysterická a jelo tam mnohem dříve. Vím, že obě babičky děti mají rády, že děti jsou u nich rády a vždy plánujeme o velkých prázdninách min. týden u jedné a týden u druhé babičky, to samé v zimě. Nevidím v tom problém a jsem ráda, že tam jedou, sama si odpočinu
Ahojky holky mám problém protože mi hrozně vadí dávat syna k tchýni. Ona je hodná a fajn já s ní skvěle vycházím ačkoliv je pravda, že od té doby co se narodil malej se občas neschodnem. Já jsem sama a rodinu nemám má matka mě ve 14 letech opustila a nechala u babičky a od té doby jsem jí neviděla a moje babička mi v roce 2009 zemřela. A před 3 roky jsem si našla chlapa a máme spolu dítě kluka skoro 16 měsíců. Má krásnej vztah se svou matkou, ale někdy mi to přijde přehnaný volají si každý den několikrát a jen díky tomu, že žijeme asi 80km od nich u nás není každej víkend, ale k věci ona má ještě dceru a ta měla nějaké problémy tak musela vnučku vychovávat sama a je to asi 2 roky co s nima zase bydlí její dcera co jí ona vychovávala vnučku. Její vnučce je 16 let a spolu si jedou koalici proti její mámě mámě té vnučky a furt se jí smějou atd… je pravda, že minulost jí trochu poznamenala, ale je smutné jak se chovají. A ona už si planuje, že náš syn k ní bude jezdit na prazdniny třeba 3 týdny atd… a mě už teď je z toho špatně, protože mám pocit, že mi ho chce ukrást. Jednou dokonce říkala, že když budu chodit do práce, tak by malej mohl v tydnu bydlet u nich a chodit tam do skoly a já bych ho asi nejspís vídala o vikendu nebo co? Vůbec nerozumím tomu, proč nechci syna pouštět k babičce a co mi tak vadí. Každá jiná maminky by byla ráda. Mám strach že jí bude mít raději než mě a nechci si připustit, že třeba jednou pojede od ni z prazdnin a bude se mu stýskat. Jak to máte vy? Myslíte, že to přejde časem? Nebo jsem na na syna tak moc fixovaná, že ho nechci nikomu z jeho rodiny pujcovat? Manžel je hodnej a skvělej chlap, ale nesmí se říct nic proti jeho mamě ikdyž někdy dělá věci, který z mého pohledu nejsou úplně fajn.