Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Alkoholismus v rodině
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
28.12.12 17:50
Ja mam zkusenosti z celeho sveho detstvi, pili oba, ale u mamy to bylo hrozny, sekala treba 2 mesice dobrotu a pak to dokazala tahnout tyden v kuse, kdyz jsem mela svoji rodinu a deti, tak jsem kontakty se s vou rodinou uplne ukoncila, babicka nebyla schopna k nam nikdy prijet strizliva, vzdycky nekoho pritahla a rada zvonila treba v pulnoci, jednou mi ji privezli ze zachytky nahatou, radeji anonymne
- Citovat
- Upravit
28.12.12 17:52
Bohužel si to neuvědomí, oni nechtějí, myslí si, že problém nemají. Můj táta díky tomu odešel ve 42 letech a i když to vyzní hnusně, tak žádná škoda, jako táta nestál za nic a jako děda když už přišel, tak jedině si půjčit peníze a nikdy nepřinesl klukovi ani lizatko. Takovým prarodicum bych dítě nikdy nesverila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.12 17:52
Máma chlastá jak duha, dítě bych jí nikdy nesvěřila. Víceméně se s ní už nestýkám, snahy o promlouvání do duše byly, ale k ničemu nevedly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.12 17:55
Naši si taky ráda občas otevřou lahvinku, ale tak do nálady. Nebo v restošce každej ze 3 sklenky. Takže to jako alkoholismus neber, bo to není víc jak dvakrát měsíčně. No přítelův otev, ten je denně „na jednom“ a doma má taky poschovávanej rumíček a bůh ví co ještě. K tomu kouří lisovaný kobylince a věčně z něj něco táhne. No humus 
A jestli by u něj něco pomohlo, třeba omezit kontakt? No u něj ani omylem. Třeba budou vaši snazší případ… Když jsou u nás na návštěvě, nikdy si nedá nic „normálního“, prostě musí být nachlazená slivovica, která se mu přistaví se čtvrtkou před rypák společně s lahváčem a je spokojenej… 
Podotýkám, že chlastá sám, nikdo v tom nejede s ním, jakože by si třeba s někým ťukl… Takže tak. Omezení kontaktu s ním asi možný není, žije normálně s manželkou (tj. přítelovic máti) a ta nás furt uhání, kdy přijedem (jezdíme 1×14dní, snad budem jezdit míň)… Ale když tam jsme, je stejně většinou v nalejvárně… No už se nemůžu dočkat, až nám bude čuchat k miminku tím smradlavým vypitým dechem. Fuj! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.12 17:55
Ahoj, presne vim o cem pises. Nasi, kdyz byli spolu tak mama pila a tata taky. Ale on teda jen tak jednou tydne v hospode a pouze pivo. Mama pila tak 2× do tydne, ale pak diky piti prisla o praci a pila temer denne. Tata ji vyhazoval z domu musela spavat na dvore kdyz byla opila a my ji pak po tajnu pousteli domu. Byla taky protivna kdyz byla opila. Pak tata zacal byt agresivni vuci ni a mama odesla. Nasla si chlapa co pil taky. Pak nemeli penize ja je financne podporovala, ale pak jsem se nastvala a rekla, ze to tak dal nejde. Ja jsem si utrhovala od huby, mame chodili exekuce a ona kdyz jsem ji rekla, ze to nezaplatim vyhrozovala, ze se obesi. Hnus pak jeji pritel onemocnel ja mu zaridila lecbu a poprosila primare, aby mu pohrozil, ze muze umrit. Prestal ze dne na den pit, zato mama to vzala aj za nej a zacala jeste vic. Tak jsem se nastvala a zaridila ji lecbu s tim, ze jak zacne pit je konec a uz jim pomahat nebudu. Prestala, ale jeste dlouho jsem ji jezdila 2×denne kontrolovat a musela midychat. Strach jsem mela velikej, ze zacne, ale nezacala. Ted oba uz nepiji cca 3 roky a jsem rada. Zacalo na ne byt spolehnuti, ale mama nejak spohodlnela a nechodi do prace, takze ted na ni tlacim, aby mela rezim a zacala chodit do prace. Protoze ty penize taky dost chybi a ja jim pomahat nemuzu vecne a jeste na ukor sebe a manzela. Nekdy si rikam, ze kdybych nemela tak tolerantniho chlapa tak bych to nikdy nezvladla, protoze tech penez na jejich pomoc bylo opravdu hodne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.12 18:02
@micelinka píše:
Máma chlastá jak duha, dítě bych jí nikdy nesvěřila. Víceméně se s ní už nestýkám, snahy o promlouvání do duše byly, ale k ničemu nevedly.
Pro mě je nejtěžší se s tím smířit, že s tím prostě nemůžu nic udělat, pořád se snažím říkat si, že to ještě není tak hrozné, ale ono je.. 
U vlastních rodičů je to nejhorší…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.12 18:06
Souhlasím s ostatními příspěvky. Táta taky pil celé moje dětství (a pije doteď), bylo to opravdu hrozné, např. mi kradl moje uspořené kapesné a propil mi ho. Dnes s ním mám takový diplomatický vztah - vídáme se cca 1 x za měsíc nebo za dva, spíš jen tak ze slušnosti se s ním vždy krátce o něčem pobavím. Jsem ráda, že je tahle kapitola za mnou, resp. že ho nemusím vídat každý den jako dřív (samozřejmě, že to člověka nepřestane mrzet nikdy). Moje 1. dítě by se mělo narodit na jaře, určitě mu ho ukážu, navštívím ho atd., ale rozhodně mu ho NIKDY nesvěřím např. na pohlídání.
Zakladatelko, ptáš se:
„je ale nějaké řešení omezit s nimi kontakt? Uvědomí si to takoví lidé?“
- pokud s nima nebydlíš, tak by to neměl být problém, ne?
- a 2. otázka - myslím, že když si to neuvědomili doteď, tak už se to nejspíš nezmění
Ber to tak, že už žiješ svůj život, pokus se za tím udělat tlustou čáru.
Držím palce
- Citovat
- Upravit
28.12.12 18:11
Mám. otec alkohollik nikdy nepil tvrdej vždy bílé víno pil v hospodě nebo sám ze začátku občas 1 za měsíc ke konci už pil každý den dnes nevím už deset let kde je. pokud pijou tak jak píšeš tak to už problém je, myslím že domluva nepomůže děti bych rozhodně nedala na hlídání. Je to hnus ten chlast 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.12 18:14
Mám zkušenost z rodiny, ač ne svojí. A ne, neuvědomí si to. A i kdyby ano, nepřestanou, spíš se budou divit, proč vám to tak vadí.
Dítě bych jim rozhodně nesvěřila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.12 18:16
Mně pomohla psychoterapie, tomu, abych se s tím tak nějak smířila…
@Anonymní píše:
Pro mě je nejtěžší se s tím smířit, že s tím prostě nemůžu nic udělat, pořád se snažím říkat si, že to ještě není tak hrozné, ale ono je..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.12 18:17
@fedokl píše:
Mám. otec alkohollik nikdy nepil tvrdej vždy bílé víno pil v hospodě nebo sám ze začátku občas 1 za měsíc ke konci už pil každý den dnes nevím už deset let kde je. pokud pijou tak jak píšeš tak to už problém je, myslím že domluva nepomůže děti bych rozhodně nedala na hlídání. Je to hnus ten chlast
Souhlasím, naprostej hnus, co dokáže z lidí udělat.. Naši jsou za střízliva suproví, ale už si skoro nepamatuji, kdy jsem je tak viděla naposled, to bych je musela navštívit po ránu nebo v práci. O to víc je mi to líto a deset let je nevidět si neumím představit.. Proč je to volba mezi tím to přetrpět a nebo je prostě vymazat..Ach jo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.12 18:40
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenosti s alkoholismem u svých rodičů.. Nemyslím tím nějaký těžký alkoholismus, kdy se pijou litry tvrdého, v případě mých rodičů je to tak cca 5,6 piv, nebo láhev vína na každého, ale téměř denně… Už s nimi nebydlím, mám svojí rodinu, ale musím říct, že mě to pořád trápí.. Neustále vysedávají po hospodách, nebo si otevřou víno doma, nejhorší na tom je, že moje máma jakmile se napije začne být nesnesitelná, je arogantní a bohužel i dost agresivní, většinou tyto večery končí hádkou. Oslavy s nimi vždy protrpíme, věčně se za ně musím stydět, když si vzpomenu jak jsem ve svých 14 letech tahala ožralou mámu po lese, je mi dost smutno… Kolikrát už kvůli alkoholu měla problémy, nejen s rodinou, ale už i před lety v práci, ale prostě si nedá a nedá říct… Copak jim takhle můžu jednou svěřit svoje dítě na hlídání? Sice chodí do práce, sami o sebe se postarají, ale já bych měla prostě neustálý strach, že se napijou.. Několikrát jsem se už snažila o tom s nimi mluvit, ale vždy se na mě naštvou, ať se nestarám, že je to jen jejich věc a jsou v pohodě. Už mě to prostě nebaví, je ale nějaké řešení omezit s nimi kontakt? Uvědomí si to takoví lidé?
tak muj otec pije ceelej život, ohužel, je mi to strašne lito, a trim pokaždy když jen na nej pomyslim, nejhorši je, že pije i bracha a hodne, chce s ti prestat ale dela mu to velke potize vi ze se snazi, ale a takovou tresavku a je u tak zle ze proste se usi napit aby se srovnal, neomlouvam oiti ale vim ze to je tezky boj nad timto vyhrat, verte mi, clovek uz potom po celj zivot s tim Bojuje, a lide hloupi TAK SNADNO DO TOHO PITI SPADNOU!!! JE TO STRAŠNA ZAVISLOST. DOTED NEMAM ODVAHU SEZNAMIT SVEHO MUZE S OTCEM JAK SE ZA NEJ STYDIM, ALE ON TO VI, REKLA JSEM MU TO NAROVINU ZE TO NEDAM. BRACHU HUBUJU, PREMLOUVAM, PROSIM…ALE JE TO TĚŽKE
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.12 19:30
Můj taťka pije decentně, ale už to je závislost 
Začal před nějakými 30 lety, kdy mu dr doporučila dát si pár štamprlí na spaní kvůli smrti mé matky (mně bylo 5). Každý den pár štamprlí. S odchodem do důchodu se to zhoršilo - chápu jeho pocit, ale nesouhlasím s řešením. Jako moravák používá slivovici jako lék - občas to bylo hodně špatné, nyní je to spíše periodické pití.
Vím jaký je, vím kolik vypije, vím jak v opilosti jedná.
Pomůže mu naše přítomnost, pro mne v té chvíli bohužel, dětem to nevadí. Prostě přijedeme, on za naší přítomnosti prospí den z kocoviny, ale další už je relativně dobrý.
Bohužel 2× za rok potřebujeme děti den/dva pohlídat kvůli práci, děti den stráví na gauči u TV, naposled se stalo, že jim nedal jídlo, ale oni si naštěstí poradily - cpaly do sebe bonbony:-(. Mám pocit, že děda nehlídal je ale ony jeho.
- Citovat
- Upravit
28.12.12 19:34
Je to neštěstí já si to prožívala celé dětství u táty pracoval v hospodě takže byl denně nalitej. Máma mu za to nadávala on jí mlátil jednoho dne sem jí chtěla bránit a schytala jsem to já ale omylem dal jí hlavičku ale vlezla sem tam já.. Jedinej kdo na nej platil sem byla já vždy sem ho uklidnila pořád brečel a vyhrožoval sebevraždou tak mě to trápilo. Pak zaútočil na mě zavřela sem se v koupelně vyrazil dveře dal mi pěstí tekla mi krev všude snad to byla kapka všech kapek přestala sem se s ním bavit.. hromady telefonátů kytek za dveřma omluvných dopisů atd.. i přes to všechno sem ho měla ráda tak krásně se o mě staral ale prostě to posral 
rozvedli se a já mu dala nůž na krk kvůli mě přestal pít 3 roky byl klid ted mam 3 měsíčního syna a na návštěvě sem z něj cítila chlast zbalila sem se a odjela ale jak říkám opět smemu dala šanci a řekla mu že jestli nepřestane už nás nikdy neuvidí zatím je klid tak nevím 
Ale co je fakt, že dřív nebo později stejně zažne..Já mu dávám pořád šance má se odpouštět a je to můj táta.
Vím, je to těžký a hrozný zkus si promluvit o tom bud bude budou hluchý nebo ne.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenosti s alkoholismem u svých rodičů.. Nemyslím tím nějaký těžký alkoholismus, kdy se pijou litry tvrdého, v případě mých rodičů je to tak cca 5,6 piv, nebo láhev vína na každého, ale téměř denně… Už s nimi nebydlím, mám svojí rodinu, ale musím říct, že mě to pořád trápí.. Neustále vysedávají po hospodách, nebo si otevřou víno doma, nejhorší na tom je, že moje máma jakmile se napije začne být nesnesitelná, je arogantní a bohužel i dost agresivní, většinou tyto večery končí hádkou. Oslavy s nimi vždy protrpíme, věčně se za ně musím stydět, když si vzpomenu jak jsem ve svých 14 letech tahala ožralou mámu po lese, je mi dost smutno… Kolikrát už kvůli alkoholu měla problémy, nejen s rodinou, ale už i před lety v práci, ale prostě si nedá a nedá říct… Copak jim takhle můžu jednou svěřit svoje dítě na hlídání? Sice chodí do práce, sami o sebe se postarají, ale já bych měla prostě neustálý strach, že se napijou.. Několikrát jsem se už snažila o tom s nimi mluvit, ale vždy se na mě naštvou, ať se nestarám, že je to jen jejich věc a jsou v pohodě. Už mě to prostě nebaví, je ale nějaké řešení omezit s nimi kontakt? Uvědomí si to takoví lidé?