Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak to Ti nezbude, než si s mamkou udělat fakt rázně pořádek, když to nechápe po dobrém, tak po zlém hold bude muset, jinak bych omezila styky
Takovou tchýni má moje ségra, jak ona nedostane stejně jak druhá babička, je zle a dožaduje se toho samého
Naštěstí ségra úspěšně ignoruje
Pokud chceš mít fungující manželství, tak mamku asi nezbude než omezit, takové chování co má, by na mě zkusila jednou a jak by došla podruhé, nepustila bych ji prostě dál, bohužel, jinak to asi takový lidé nepochopí ![]()
Doufám, že se nikdy nedožiju toho, že se budu muset k mé dceři, až pojedu za vnoučetem, ohlašovat, že bude mé vlastní dítě vzteklé, že jsem nic nekoupila, ikdyž to samo nevadí, jen se to musí zdůraznit. ani já jako máma bych nebyla nadšená, kdyby se moje dcera chystala rodit skoro dřív, než odmatutuje, to je poměrně normální rekce. Moje maminka mi umírá, pomalu, ale jistě, může to trvat rok nebo pět, nikdo neví a pomoci jí není, koukám na ni, jak leží v bolestech, kéž bych mohla řešit tvoje malichernoti. Říká se, že člověk pochopí své rodiče, až když má vlastní děti, možná i ty ji jednou pochopíš a zatím ji ber i s jejíma vlastnostma, každý jsme nějaký a je to máma, třeba si jednou vzpomeneš, na to, co jsem ti napsala.
@terinka4444 Myslím, že zakladatelka nic špatného nenapsala. Chápu, že to vidíš jinak kvůli nemoci své maminky, ale věř, že téměř každému by vadilo, kdyby k nim KDOKOLIV chodil bez ohlášení. Tím není myšleno prošení o to, vidět své vnouče, ale o slušné zavolání - dnes odpoledne bych se stavila, budete doma?
To je mi moc líto a chápu to, nikdy jsem to tak nechtěla, ale myslím že lidé by se měli trochu respektovat..nechci se zbytečně hádat s manželem a když to s mámou chci vyřešit po dobrém a nepomůže to tak je asi něco špatně..myslím že dobré vztahy jsou o vzájemném respektování a moje máme absolutně nerespektuje ale dělá naschvály tak ono je to pak těžké..
Ohlašovat se, když jdu na návštěvu, je základ slušného chování. Nedovedu si představit, že bych ke komukoliv z rodiny přišla jen tak, třeba odpočívá, spí, relaxuje, je ve vaně, čeká návštěvu, chce si číst, skypovat, milovat se, cokoliv…
Dcera má vlastní domácnost a má právo mít návštěvu tehdy, kdy si ji přeje ona.
To, co se terinko444 děje s vaší maminkou je smutné a je mi to líto, ale s problémy zakladatelky a její matky to nesouvisí. Je ve své domácnosti a má právo si to zařídit podle svého přání, ať je jí 19 nebo dvakrát tolik…
@jessikka píše:
@terinka4444 Myslím, že zakladatelka nic špatného nenapsala. Chápu, že to vidíš jinak kvůli nemoci své maminky, ale věř, že téměř každému by vadilo, kdyby k nim KDOKOLIV chodil bez ohlášení. Tím není myšleno prošení o to, vidět své vnouče, ale o slušné zavolání - dnes odpoledne bych se stavila, budete doma?
@terinka4444 Chapu na jednu stranu tebe, že oproti tvýmu problému je to „malichernost“ ale pokud se bude kvůli mamince, která neustále naurušuje soukromí stále s manželem hádat, může to vyústit v mnohem větší problém. Nebo si myslíš, že třeba dítě z rozvedený rodiny je taky malichernost? Hádky doma? To prostě narušuje rodinnou pohodu, je jasný že to zakladatelka řeší.
Mamince bych to řekla, důrazně a jasně… Jak by sis to představovala, nabídla bych ji několik řešení…
Tak mne tedy taky vadí, když přijede někdo na návštěvu bez ohlášení- Ať jsou to kamarádi či rodiče. Naši to taky dělali, kolikrát jsem jim říkala, aby předem zavolali, no a pak se kolikrát stalo, že přijeli a my zrovna nebyli doma, tak teď už volají, že se zastaví.
Teda nic proti, ale precejen ma zakladatelka uz vlastni rodinu a kdyby se matka predtim chovala vzorover…ale do vseho jen zasahovat a kritizovat, to by mi taky vadilo…Ja to ve svych 18 vyresila tak, ze jsem matce rekla, ze se s ni nechci stykat, pokud se nebude chovat jinak. Ona se urazila a byl klid. Ted je mi 32…vztah s matkou mam celkem dobry. Jsem tehotna, ale matka mi do niceho nemluvi a o nic se uz nestara (proste si za tech x let zvykla, ze mam vlastni zivot). Kdyby mi sem jezdila neohlasene, tak by mi to taky vadilo. Ja ji tam taky nelezu jak me napadne.
@terinka4444
Pokud budu něco srovnávat s umírající maminkou, tak jsou všechno malichernosti. Všechna témata tady napravo ve sloupečku odshora až dolů. Jenže to bychom pak nevyřešily nic ![]()
Nepromítá do tebe nějaké své nenaplněné sny? Nějaké své nedořešené poblémy, když čekala tebe? Tohle chování na to ukazuje. že si to nesrovnala, buď sama, nebo kvůli někomu jinému - třeba zase své tchýni - a nyní, když má volné ruce, pokouší se uplatnit svou nabytou vůli na tobě. A nebo se úplně pletu.. a prostě taková byla odjakživa, jen my jako děti reálné vlastnosti svých rodičů vidíme vždycky tak nějak pokřiveně. Méně či více (v pubertě), ale pokřiveně.
Pokud se nechceš nechat umlít mezi dvěma mlýnskými kameny, nezbývá než minimálně do jednoho se opřít a odvalit ho. Já bych volila - mámu.
Chápu, že to chceš mít dobré, že nechceš nějaké rozbroje, ale pokud semáma takto k tobě cová a ty jí to toleruješ, pak se stavíš do pozice slušné dcery - a ona tudíž nemá na tomto modelu co měnit - ty jako malá holčička přeci nejsi schopná se postarat musí zasáhnout ona a vysvětlit ti, co děláš špatně. Budeš muset být - s prominutím - malá holčička, odstřihnout seod její pupeční šNůry a ve vší slušnosti jí vypovědět závislost. Slušně, ale ostře dát najevo, kde jsou tvé meze. Si piš, že se urazí. Ale jinak to asi nepůjde. ![]()
@terinka4444 píše:
Doufám, že se nikdy nedožiju toho, že se budu muset k mé dceři, až pojedu za vnoučetem, ohlašovat, že bude mé vlastní dítě vzteklé, že jsem nic nekoupila, ikdyž to samo nevadí, jen se to musí zdůraznit. ani já jako máma bych nebyla nadšená, kdyby se moje dcera chystala rodit skoro dřív, než odmatutuje, to je poměrně normální rekce. Moje maminka mi umírá, pomalu, ale jistě, může to trvat rok nebo pět, nikdo neví a pomoci jí není, koukám na ni, jak leží v bolestech, kéž bych mohla řešit tvoje malichernoti. Říká se, že člověk pochopí své rodiče, až když má vlastní děti, možná i ty ji jednou pochopíš a zatím ji ber i s jejíma vlastnostma, každý jsme nějaký a je to máma, třeba si jednou vzpomeneš, na to, co jsem ti napsala.
Je to moc smutný, že je tvoje maminka tak nemocná. Určitě všichni chápeme, že tě to bolí a trápí. Na druhou stranu, zakladatelka je teď dospělá ženská se svou domácností a její maminka jí nemůže takhle narušovat soukromí. Budou to muset nějak ve slušnosti vyřešit. Zakladatelka má podle mě ve většině věcí pravdu.
@Anonymní píše:…a podotykam, ze mamu mam moc rada a kdykoli cokoli potrebuje tak vi, ze se na me muze spolehnout…ale do zivota si od ni proste zasahovat nenecham. Kazdy zijeme svuj zivot, ne zivot svych rodicu…takze zakladatelku naprosto chapu. Paradoxne chapu i jeji matku, ktera se musi citit strasne sama a proto se tak chova. Ale i kdyz je to jeji dcera, mela by respektovat, ze je dospela a samostatna.
Teda nic proti, ale precejen ma zakladatelka uz vlastni rodinu a kdyby se matka predtim chovala vzorover…ale do vseho jen zasahovat a kritizovat, to by mi taky vadilo…Ja to ve svych 18 vyresila tak, ze jsem matce rekla, ze se s ni nechci stykat, pokud se nebude chovat jinak. Ona se urazila a byl klid. Ted je mi 32…vztah s matkou mam celkem dobry. Jsem tehotna, ale matka mi do niceho nemluvi a o nic se uz nestara (proste si za tech x let zvykla, ze mam vlastni zivot). Kdyby mi sem jezdila neohlasene, tak by mi to taky vadilo. Ja ji tam taky nelezu jak me napadne.
Ahoj,
a takovy řeči má pořád, ale myslí to úplně vážně. Nebo teď na vánoce dostali naše babičky obrázky Natálky a máma parfém. Byla úplně vytočená že ona obrázek nemá, přitom jejich fotek má milion ale na flešce..
už nevím co s mámou. Nevím jak bych začala, jsem mladá, je mi teprv 19 a s teď už manželem jsme spolu přes 4 roky. Na začátku našeho vztahu to bylo s mojí mámou něco šíleného. Pořád jenom na manžela nadávala do nejhorších slov, pořád jen jak jsem si zničila život a tak. Přitom manžel není nijak zvláštní, úplně obyčejný hodný kluk o dva roky starší než já. Stupňovalo se to, tak jsem se před 18 odstěhovala. Bydleli jsme u manželových rodičů v domě, je to dvougenerační dům, letos v létě jsme bydlení definitivně dodělali.
Na začátku tohoto roku jsme oznámili že se vezmeme a najednou se mámino chování úplně změnilo. Byla parádní, navštěvovali jsme se a tak a bylo to v pohodě. V únoru jsem zjistila že jsem těhotná a tak jsme to oznámili, všichni byli nadšení i když to je brzo ale těšili se. Jen moje máma to obrečela..
Takže jsem v květnu odmaturovala, v červnu svatba a teď v listopadu se narodila naše holčička. A od té doby to zase začalo:(
Máma se sem staví aniž by se ozvala, přitom jsem jí několikrát řekla že mi to vadí. Má pořád chytrý řeči. Je to generál a jakmile není podle ní je zle. Jenom k nám přijde, hned se tady rozhlíží jak kdyby byla doma a tak. A co dělá s Natálkou.. Minule jsme byli u ní stěžovala si že u babičky(tchýně) se vykakala a u ní ne
Nejvíc mě štve že přijede bez ohlášení a toto nám vykládá. A my se pak s manželem k vůli ní hádáme:(Já jsem jí to už říkala ale je to jak kdybych to ani nevyslovila..Nevím už co s ní. Natálce ani nic nekoupila, dala jí jen stary veci po nás, ale o to se jí ani nikdo neprosí, spíš ať je pokoj..NEjhorší je že bydlí dva km takže je tady furt..
Nevím už co ji mam řict aby to pochopila, hádat se s ní nechci ale momentálně nevidim jiný řešení. A ani nevim jestli by to zase pochopila a na druhej den zas nepřijela..Mimo to je furt ukřivděná ale furt jezdí