hezký, supr nápad
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevyjdu se synem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.4.13 20:31
Já teda ve 3 letech svlékala i oblékala…
když chtěl sám, udělal to sám, když ne, udělala jsem to já.
Až tak ve 3 a půl letech, když byl ve školce a viděl ostatní děti jak se svlékají a oblékají---i když ještě s pomocí učitelek začal–ne maminko já sám, už to umím.
Zuby si teda třeba čistí sám, já je pak dočistím…
mej se sám…ale zase–jak kdy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
15.4.13 20:34
Zkus hru na „Stopky“…už jsem jí tu v jedné diskuzi popisovala…kup velké STOPKY…(sportovní potřeby)…ukaž je synovi…vysvětli mu jak se s nima „stopuje“ čas…a stopujte…za jak dlouho dojdete z domova na hřiště…za jak dlouho přeskáče snožmo od popelnice k vratům…za jak dlouho poskládá autíčka do police (úklid 
)…a konečně za jak dlouho si oblékne kalhoty??? Nandá boty na nohy??? Nebo naopak svlékne tričko…můžeš se zůčastnit i ty a syn bude stopovat tvůj čas…udělejte si tabulku a zapisujte časy…pokud se bude zlepšovat, může být nějaká „prémie“…(výlet, hra, dobrota…)
- Citovat
- Upravit
bibie
15.4.13 20:35
Taky jsme meli fnukaci, kolem 3,5 let se to zlomilo. mam holcicku ted 4 roky a jeste mladsi, starsi musela nekdy proste sama pokud chtela byt svlecena, umyta nebo najezena, nebo vycurana…ale pokud to jen trochu slo vyhovela jsem, dala jsem ji na vyber jestli sama nebo mam pomoct, udelat vse zabavni formou, soutezit, to vse pomahalo. nekdy zapremyslet proc je tomu tak, ze nechce, to ale spis od 2,5 roku, to uz totiz nerikala na vsechno nechci:-) ke vsemu jsete vzdy dostala vysvetleni, proc se obliknout, proc obliknout to co oblikame-cepice bunda svetr atd.., proc umyt, proc se najist
- Citovat
- Upravit
15.4.13 20:35
Já bych taky na tříleté děcko nějak nenaléhala aby se oblékalo či svlékalo samo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.13 20:40
Taky vše vysvětluju, trpělivě, pátrám po důvodu, ale neřekne nic než, že to prostě chce. Teď třeba 20ti min rozhovor, že jsem mu nevyslíkla ponožky, přitom to umí, ale prostě chce obskakovat. To přece nejde. Ve školce se obleče vysleče sám, nebo nevím, co, ale vidím, jak pro něj jdu, tak je oblečený tak všelijak, poznám, že to dělal sám. A doma bude dělat kvůli všemu scény. Na tatínka je zlý, říká, že ho nemá rád apod., přitom se k němu manžel chová opravdu hezky. Už nevím, jsem bezradná a u konce se silami.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.13 20:42
@lenk píše:
Já bych taky na tříleté děcko nějak nenaléhala aby se oblékalo či svlékalo samo…
Ale pak to stejné bude dělat ve školce, mají ve třídě 30 dětí a na mě se budou dívat skrz prsty, že mám rozmazlené dítě… Jak tedy učit k samostatnosti?
- Citovat
- Upravit
Mišanila
15.4.13 20:51
Tříletej je ještě malej prcek, do 18 ho vyslíkat, oblíkat a mejt nebudeš 
.
Já bych častěji ustoupila, kde se ty děti mají naučit, že je občas dobré ustoupit a vyjít druhému vstříc, když to rodiče moc nedělají a urputně si stojí za svým? tak si pak stojí za svým mermomocí i děti, oni se učí od rodičů vše. Mně někdy přijde, že naprostá důslednost má za následek vzpurné děti.
To že děti něco umí neznamená, že to budpu automaticky a radostně dělat neustále, nejsou to roboti, někdy se jim nechce a někdy chtějí jen třeba potvrzení od rodičů, že jsou tu pro ně, pomůžou jim a budou se jim nějak věnovat.
Jsou u vás scény, ty zuříš, máš pocit, že ho nechceš, tak pokud to chceš celé jinak tak musíš změnit svůj přístup k dítěti.
Já bych mu občas pomohla, ale ne každý den. Dcera je taky v období vzdoru, nechce si sundat boty, svlíknout svetr atd, mnohdy jí pomůžu a děláme kompromisy, ona si rozlepí pásky, já jí boty sundám, někdy i ten svetr a podobně. někdy si je v pohodě sundá sama, jindy ne.
Se synem to bylo podobný, dnes je mu 5,5 a dělá skoro vše bez problému sám a to v tomhle věku byl ted nemožnej, nic nechtěl dělat sám.
- Citovat
- Upravit
15.4.13 20:57
já to mám opačně. Moje dvouletka se chce zásadně oblékat, vysvlékat, umývat… sama, moje psychika dostává co proto, přesvědčit dítě, že ty papučky má naopak, tu mikinu taktéž, pak to za řevu dávat do pořádku… 
Já bych mu nepomáhala. Spíš s ním začala vést dialog - jestli chce jít ven nahý, bez botek apod…Nemyslím si, že je ve 3 letech malý, ba naopak, už je dost velký, aby to zvládl sám. Otázka je, jesti to celé není jen o tom, že ví, jak na tebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.13 21:11
Tak já teda zatǐm taky s oblíkáním pomáhám… Vikm, že se prcek umí oblíknout sám (nebo máme doma skřítky ), ale pořád je pro mě rychlejší ho oblíknout, když někam spěcháme, než na něj ve stresu spěchat… Když je času dost, nechám ho oblíkat samotnýho…
Podle mě je problém ve tvým přístupu, jseš na něj zbytečně tvrdá, řešíš, co si budou myslet ostatní a neřešíš, jak to vnímá ten mrňous, já třeba vím, že čím víc tlačím na pilu, tím víc se prcek zasekává a nechce to dělat… 
a pak mě z ničeho nic překvapil, když přijde v úplně jiným tričku, než měl ráno, když si ho nǎhodou dá obráceně, umí ho sám otočit správně, když ho na to upozorním… 
ale 100% to po něm nevyžaduju…
Ve školce to bude zase jiný… A podle mě neznamená, že to, že mu doma pomáhám, ve školce to pak nezvládne. Na zápisu mě dostal, když si sám od sebe sundal boty, schoval je do botníku a utíkal si hrát do třídy… Na mě z vysoka kašlal, jen si pamatoval, že jsem mu říkala, že ve školce se děti přezouvají, než si jdou hrát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.13 21:14
@berry4 píše:
Já bych mu nepomáhala. Spíš s ním začala vést dialog - jestli chce jít ven nahý, bez botek apod…Nemyslím si, že je ve 3 letech malý, ba naopak, už je dost velký, aby to zvládl sám. Otázka je, jesti to celé není jen o tom, že ví, jak na tebe
Neví jak na mě, protože já mu nikdy nakonec nepomůžu, prostě buď se po scéně opravdu vysleče a nebo musím počítat do 3, ale mi ho pak líto, že pak brečí. Myslím to dobře, nechci mu ustupovat.
- Citovat
- Upravit
15.4.13 21:28
Tak on pak brečí, ty jsi z toho víš kde jen proto aby si učitelky nemyslely že je rozmazlený
Tobě přijde rozmazlený???
Myslím, že nechce obskakovat…prostě potřebuje asi mít pocit, že když něco potřebuje, je tady ta maminka co mu pomůže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.13 21:35
@Anonymní píše:
Neví jak na mě, protože já mu nikdy nakonec nepomůžu, prostě buď se po scéně opravdu vysleče a nebo musím počítat do 3, ale mi ho pak líto, že pak brečí. Myslím to dobře, nechci mu ustupovat.
ha. No Možná si není jistý, chce to udělat dobře, ale dopředu má obavy, že to udělá špatně. Já mám doma pravda - ředitelku zeměkoule, suverenní, soběstačnou. Ale zase řve při jiných věceh. Třea jen proto, že plače. Takže řve proto, že pláče a já ji musím ukonejšit, hysterečku malou
Zkuste na to jít jinak, já přehnaně chválím, za všechno. Za každý pidi úspěch. Tak asi proto je tak suverenní Když si sama poprvé obula botička - skáakal máma jak pominutá a tleskala a tak to bylo při všem… Zkus být sice přísnáale zárovenˇto náležitě ocenit, třeba ho zbavíš toho stresu, třeba potřebuje náležité ocenění a zvýšení sebevědomí. To jde ruku v ruce. A pak to bude klapat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.13 22:06
A ono často dítě ve školce je pak uplně jiné než s maminkou. Pokud se umí svlékat a oblékat, tak bych ho doma klidně oblékala, vždyť od toho maminky jsou, aby svoje dětičky rozmazlovaly 
a ve školce mu nezbyde stejně nic jiného než to dělat sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Mám syna, 3 roky, absolutně s ním nevyjdu…kvůli všemu pláče, nechce se oblíkat, vyslíkat, umývat, nevzteká se, ale pořád pláče a fňuká, nikdy mu na to neskočím, vše mu vysvtlím, ale každý den to stejné dokola. Už nemůžu, mám pocit, že ho nechci, a to mě děsí
Vysvětlím mu, proč ho nechci vyslíkat, že je velký, že není miminko atd. a stejně stojí si za svým, další den zas a pořád! A tak je to se vším 
A není to období, je prostě takový. Jak k tomu přistupovat, trvat si na svém za cenu každodenních scén a mého zuření a nebo mu vyhovět? Myslím, že bych ho rozmazlila 