Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkuste mu vyznávat lásku a obejme te ho.
@Anonymní píše:
Dobré ráno všem,
nejdříve se omlouvám za anonym, ale jistě chápete, že ventilovat veřejně psychický stav se mi moc nechce…
Poslední dobou mám strašný vnitřní strach, že vztah s mým partnerem jde ke dnu. Měli jsme spousty hádek, poslední dobou často, ale vždy jsme se snažili je překonat…tedy alespoň jsem si myslela, že se to zlepší. Jenže ve mě se vše hromadí, všechny ty nesplněné sliby, nehezká slova od něj, včetně ponižování a celkový pocit jeho nespokojenosti a teď nejsem schopná radovat se z ničeho.
Všechno jsem mu řekla, všechny moje pocity, i to že mám strach, aby mě pochopil a mohli jsme s tím něco udělat, protože nechci, aby vše skončilo. Miluju ho a vzdát to nechci.
Bohužel mě ale jeho reakce překvapila. Místo toho, aby se snažil se mnou mluvit, řešit to, být mi na blízku - přesně to, co bych potřebovala, tak řekl, že to je blbý a že to asi nemá cenu, když mám strach a že se mi radši bude stranit. Copak nepochopil, že je to moje volání o jeho pomoc? I přes to, že jsem mu to řekla? Nevím, jak se k tomu teď postavit. Navíc, když on má nějaký psychický problém, jsem vždycky při něm. Mluvíme o tom, snažím se mu ukázat to pozitivní, dotýkám se ho a tak. Asi bych čekala to samé od něj😔
Myslíte, že je to tím, že je to chlap, že to má jinak nastavený? Nebo že to vzdává dopředu?
Uprimne uz se chce trhnout ne se dat do kupy.
@miroslavanovotna to děláme běžně. Myslím, že jinak máme vztah založený na lásce, objímáme se denně, říkáme si, že se milujeme, ale problém je v tom, že poslední dobou si to nedokážu užít na plno, vzhledem těm hádkám, co byly. Není to o tom, že se nemilujeme nebo že si to nedáváme na jevo. Jen když je nějaký problém, neumí se mnou o tom mluvit, což potřebuju😟
Asi ti nezbyde mu rict tohle konkretne co potrebujes. Treba ho to svym zpusobem ranilo a je urazeny a dava ti jako prostor a nevi ze to presne nechces. Kdyby ani pak co mu to reknes ti vstric nevysel, tak az pak bych si myslela ze nema zajem
@tini právě, že jsem mu to řekla, co potřebuju, abych předešla tomu, že se urazí nebo, že to pochopí špatně, ale stejně nic. Dokonce ani nepřišel spát ke mě do postele, což udělal poprvé…
Podle me mu vadi tve fnukani. Muj chlap to taky nenavidi, takze kdyz chci neco resit, problem ve vztahu, tak nikdy nesmim prijit cela ufnukana a tvarit se jak zoufalka. Neumi na to reagovat a pracovat s tim. Pak padne nejaka reakce, ktera neodpovida situaci. Zkus na to jit jinak, vzchop se.
Chlapi na tohle stourani ve vztahu proste nejsou
obejmout/pusu/mam te rad, kdyz je problem zajit na pivko pokecat, ale vykladat jak se boji clovek ve vztahu, to chlap nepochopi…
@Anonymní píše:
@miroslavanovotna to děláme běžně. Myslím, že jinak máme vztah založený na lásce, objímáme se denně, říkáme si, že se milujeme, ale problém je v tom, že poslední dobou si to nedokážu užít na plno, vzhledem těm hádkám, co byly. Není to o tom, že se nemilujeme nebo že si to nedáváme na jevo. Jen když je nějaký problém, neumí se mnou o tom mluvit, což potřebuju😟
Chlapi ale na to mluveni o citeckach a pociteckach moc nejsou, je to spis otravuje a nudi, opravdu to maji jinak.
@miroslavanovotna píše:
Zkuste mu vyznávat lásku a obejme te ho.
Jen to NE!!!
@kalie tak chlap může všechno, včetně toho fňukání, ženská ho musí pochopit a podporovat a když to jednou potřebuje ona, nedočká se…
Dobré ráno všem,
nejdříve se omlouvám za anonym, ale jistě chápete, že ventilovat veřejně psychický stav se mi moc nechce…
Poslední dobou mám strašný vnitřní strach, že vztah s mým partnerem jde ke dnu. Měli jsme spousty hádek, poslední dobou často, ale vždy jsme se snažili je překonat…tedy alespoň jsem si myslela, že se to zlepší. Jenže ve mě se vše hromadí, všechny ty nesplněné sliby, nehezká slova od něj, včetně ponižování a celkový pocit jeho nespokojenosti a teď nejsem schopná radovat se z ničeho.
Všechno jsem mu řekla, všechny moje pocity, i to že mám strach, aby mě pochopil a mohli jsme s tím něco udělat, protože nechci, aby vše skončilo. Miluju ho a vzdát to nechci.
Bohužel mě ale jeho reakce překvapila. Místo toho, aby se snažil se mnou mluvit, řešit to, být mi na blízku - přesně to, co bych potřebovala, tak řekl, že to je blbý a že to asi nemá cenu, když mám strach a že se mi radši bude stranit. Copak nepochopil, že je to moje volání o jeho pomoc? I přes to, že jsem mu to řekla? Nevím, jak se k tomu teď postavit. Navíc, když on má nějaký psychický problém, jsem vždycky při něm. Mluvíme o tom, snažím se mu ukázat to pozitivní, dotýkám se ho a tak. Asi bych čekala to samé od něj😔
Myslíte, že je to tím, že je to chlap, že to má jinak nastavený? Nebo že to vzdává dopředu?