Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Varianta jedna - mas osm let strašného vola, a až teď to probublalo.
Varianta dve - bud ma psychicky problem (vyhoření z toho co popisuješ může byt realne) a nebo mate obří vztahový problém, který jsi zapomněla zmínit.
Jo ještě mě napadá třetí - ty mas pocit ze firma vydělává dobre, ale co kdyz se tak kroutil proto, ze ma velké finanční problémy?
Co ti dával driv? Jako nedat nic je fakt hrozny plivanec do obličeje. Aspoň svíčku třeba ![]()
Ja kupuje sobě dárky sama uz XY let a je klid.
za jeho peníze teda, i dětem. Můj muž na to neni, ale vanoce má rád a děláme je spíš kvůli dětem. Relativně jsme zrušili i dárky k narozeninám, protože si oba stejně koupíme co kdy je potřeba. Co by mi vadilo spíš je kyselý obličej přes svátky
Mate doma narocnou situaci - financne (rekonstrukce) a emocionlne (nemocna vzdorovita dcera, neustale diskuze o Vanocich). Ty jsi mu doslova rekla, at ti nic nedava. Tak ti nic nedal. Ano, mohl se snazit aspon pred dcerou, ale asi je toho na nej moc.
My jsme spolu 22 let a taky jsem nic nedostala. Ani manzel ode me. Ale my to tak chceme. K cemu vymyslet darky, kdyz nic nepotrebujeme? Zbytecny stres (a taky zbytecne utraceni). Jo, snazime se udelat hezke Vanoce nasim 4 dceram. Diskuzi o darcich pro ne bylo par. Kdyby byly x tydnu nekolikrat tydne, tak by z toho byl otraveny snad kazdy.
Jako jo, kde jinde než doma se člověk může chovat zcela přirozeně. Ale prostě komunikace je základ. Mohl říct, že dárky nemá rád a nechce řešit, ať si třeba něco koupíš, on ti to zaplatí. Takhle to dělá spousta lidí. Nebo se domluvte, ze darky jen detem a vy dospeli ne. No a půl hodiny rozbalování snad vydrží, i když je fakt, že dvouletý dítě z toho stejně nemá rozum. A pokud vám od rána dítě řvalo, tak nálada jistě nebyla nejlepší a dělat naoko atmosféru kvůli dítěti, který to stejně nechápe… já mám vánoce ráda, taky bych to chtěla udělat pěkný i přes všechny ty věci okolo, ale chápu, že někdo to má jinak. Manžel na to taky není, celou vánoční atmosféru dělám já, jemu je to fuk. On už několik let mluví o tom, že by chtěl na svátky někam k moři. Ale on teda aspo nekazi to, co dělám já. I když nejakej xicht nebo prupovidka se taky najde. A můj otec to má úplně stejně. A děda vlastně taky, i chlapi kamarádek, až na výjimky. Ti chlapi to prostě neprozivaji.
No je to vůl, co na to říct. Mohl aspoň koupit nějaký kosmetický balíček. Na druhou stranu, když víš, že dárky jsou problém, tak jsi mu měla říct, co ti má koupit. A dceři prostě kup, co chceš, za dárky pro dvouletou určitě nedáš majlant, abys to s ním musela konzultovat.
Za mne raději nic, než krám, který se koupil jen proto, aby se jako neřeklo.
Roky jsem s podobným člověkem žila, dárky pro dceru i celou rodinu jsem vždycky vymýšlela a nakupovala já, balila a to i pro sebe, protože jinak bych nic nedostala. Jemu jsem vždycky koupila dárky a přesně jak píšete, při rozbalování žádné emoce ani kvůli dceři nebo dárek odložil, ani nerozbalil a šel do jiného pokoje k počítači.
Teď jsem tři roky rozvedená, vánoce trávím jen s dcerou a je to nejlepší. Žádný chlap nám to nekazí, včera jsme si daly normálně oběd a rozbalily v klidu dárky a pak koukaly na pohádky ![]()
@Velryba černá píše: Více
Presne. To plati i u svicek apod.
@cestovatelka 1 píše: Více
Ja jen nechapu, proc jsi mu ty darky davala.
“Před pár týdny jsem řekla, že pokud je to teda takový problém, tak ať mi raději nedá nic. Na to on něco zamumlal a šel pryč.” — tak evidentně si tva slova vzal k srdci a zařídil se podle toho no ![]()
Holka, neomlouvej ho. Stres, uřvané dítě a finanční zátěž nejsou omluvou pro to, že se k tobě chová jako necitlivý sobecký hulvát. A ještě ti řekne, že se před tebou nemusí přetvařovat… není normální, aby se k sobě lidi v rodinách takhle chovali.
@Lily-of-the-valley určitě je toho na něj hodně. Firma vydělává, ale pořád je tu určitá obava z konkurence a z toho, že jim to přestane dávat. To já určitě chápu.
Ale jde mi spíš o to, že místo aby to celé se mnou vykomuniloval, tak prostě nic a dělal mrtvého brouka. Kdyby řekl, že na to letos nemá, tak to pochopím. Ale on se o tom prostě nebavil, jen neustáleezi řeči přinášel téma dárky (on, ne já, jsem zvyklá pro dceru kupovat věci sama) a teď je strašně překvapený, že jsem smutná. Obecně mi vadí, že asi čekal, že budu číst mezi řádky. Nikdy tohle nedělal.
Od ráda se stále ptá, co má udělat, abych smutná nebyla. A já vlastně nevím. Nejraději bych někam vypadla a byla sama, což nejde když máme dnes jet za jednou a zítra za druhou babičkou.
Neviděla bych problém ani tak v tom, že ti nedal dárek, jako spíše v tom, že máte dvě děti a nechce si tě vzít. Předpokládám, že v případě rozchodu by domek zůstal jemu a ty půjdeš s igelitkou. Tohle je ten skutečný problém, ne dárek.
Příspěvek upraven 25.12.24 v 11:46
@izabe ano, to beru. Ale očekávala bych alespoň nějakou jeho reakci ve stylu „hele, asi to tak vážně udělám, vadilo by ti to hodně?“ a ne že mlčí.
Ahoj holky,
Potřebuji asi hlavně ventilovat.
Mám přítele, jsme spolu 8 let. Máme malou 2letou a druhé dítě na cestě. Do toho vlastníme starý dům, který aktuálně rekonstrujeme a stojí to hodně peněz. Přítel má sice firmu, která vydělává dost peněz, ale i tak je to finanční stres, zda nebude nějaká komplikace. Já jsem na rodičáku, část týdne pracuji a za dva měsíce tedy opět mateřská.
A teď k věci. Vždy byly dárky „problém“. Přítel to nerad vymýšlí, všech se ptá.
Tento rok to byl ale za mě extrém. Vše co jsem navrhla pro dceru byla blbost a p*čovina. Ostatní dárky byly jen otrava, která se musí udělat.
Několikrát řekl něco jako „no taky ještě vlastně musím koupit něco tobě“. A když myslím několikrát, tak to bylo vlastně u každé diskuse ohledně Vánoc. Prostě od půlky listopadu několikrát týdně.
Před pár týdny jsem řekla, že pokud je to teda takový problém, tak ať mi raději nedá nic. Na to on něco zamumlal a šel pryč.
A včera pod stromem fakt nic. A do toho bylo vidět, jak ho to celé prostě obtěžuje. Svoje dárky otevíral bez emocí, hned se ptal, zda už si může jít sednout a dát si nějaké jídlo (večera byla hned předtím).
Já ho najednou stranu chápu. Dcera celý den prořvala, je nemocná, do toho asi už vzdor, do toho finanční stresy, rekonstrukce je plná zařizování. Ale mrzí mě, že to ani na pár hodin prostě nešlo vypnout, udělat pro dceru hezké, bez komentářů.
A taky mě mrzí ten dárek. Však mně by stačilo gesto, vtip, ručně namalovaný budoucí domek, cokoliv. Vlastně i kdyby to jen nějak reflektoval. Ale on nic. Celý večer se tvářil, jak kdyby nic. A ještě se divil, že co mi je.
V noci jsem to s ním pak řešila, byla jsem smutná a on mi na to jen řekl, že prostě jsem jediná, před kterou se nemusí přetvařovat, tak to nedělá. Což je na jednu stranu fajn, na druhou jako sakra, co to má být?
Omlouvám se za anonymitu. Asi si to zatím potřebuji zpracovat hlavně v sobě.