Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Bytsamsebou píše: Více
Nn, to ne, naštěstí, mám svůj pokoj. Přítele nemám a ani bych jednu postel s nikým asi sdílet nemohla…
@Bytsamsebou píše: Více
Půl roku cca. Je pravda, že když jsem tam byla teď konec prosince až únor, tak jsem alespoň ty vlasy netrhala, ale úzkosti jsem měla taky a taky jsem tam po nocích nevěděla, co mám dělat, jednou jsem rozebrala kurty na posteli v noci.
@Lollitka píše: Více
Světlo mi do toho vnesl rozhovor s psycholožkou, kdy mně samotné došlo, jak to je. Když mají děti horečku, spím s nimi, abych zachytila případné komplikace. Takže tehdy děti nespaly u sebe v pokoji, ale já a všechny 4 dcery jsme spaly v obýváku. Já a 3 dcery na rozkládacím gauči, čtvrtá dcera na dalším gauči. Psycholožka mi pak objasnila, že dcera potřebuje mít v noci někoho vedle sebe. Rodiče, sourozence, babičku. Prostě někoho. A pak ji to podvědomě uklidní. Od té doby tato dcera spí v obýváku s nejmladší, někdy s nimi spím já. Vím, že jsem teď popisovala hlavně to, co pomohlo na noční můry. Ale ona ta přítomnost někoho pomáhala právě i na úzkosti.
Dodám, že PTSD se dceři začala projevovat v říjnu 2022 a stále se vyvíjí. Spíš teď mívá jiné stavy - paniku, kdy potřebuje chovat jako miminko. Vztek, kdy ji musíme nechat na pokoji. A pak stavy, které nazývám „zraněné zvířátko“, ty jsou hodně náročné.
Ale chápu, že nejsi 6leté dítě a přítomnost jiné osoby v posteli by ti byla nepříjemná. Ale třeba si z toho mého povídání něco odneseš.
@Janča6 píše: Více
Ahojky, moc díky za zkušenost a za sdílení… věřím, že dítěti může pomoci spát s tebou, sourozenci…že má nějaký větší pocit bezpečí třeba i podvědomě ve spánku. Je pravda, že já když jsem začala mít panické ataky už před mnoha a mnoha lety, tak jsem i ve věku přes 20 let chodila spát k rodičům do postele, jinak bych se asi zbláznila úplně tehdy. Ale teď si myslím, že bych někoho, zejména asi partnera, vedle sebe nesnesla.
@Lollitka Ahoj, moc děkuji, mně je vždycky ještě nejhůř na jaře a když se mění počasí, ale dnes v noci už to bylo docela dobré. Neuroložka mi napsala právě Pregabalin, ale při kojení se prý nesmí. Já už stejně chci s kojením pomalu přestat. Ale co jsem četla o vedlejších účincích toho léku, tak se mi to taky nechce moc brát. Máš s ním zkušenosti? Jinak jsem také chvíli brala Amitriptylin, ten se při kojení může, ale ten mi nedělal dobře. Kozlík mám od Kneippa, tablety speciálně na noc, koncentrovanější, pomáhalo mi to se večer zklidnit a usnout. Ale prý si na to tělo časem zvykne, proto se mají při užívání dělat pauzy.
@Zuz186 píše: Více
Ahoj, chápu, na jaře je i hodně depresí atd., mně taky nebývá dobře, i když já nejhůř snáším leden a únor.
Pregabalin jsem brala na úzkosti, 375 mg denně, ale nepomohl mi a jen jsem po něm přibrala 20 kg, tak jsme ho vysadili, ale nepřibere každý a neuropatická bolest je jedna z jeho indikací.
Já mám zas kozlíkové kapky od Dr. Grešíka, ale na mě jsou slabé.
Jsem ráda, že jsi dnes měla lepší noc, u mě zas krize…
Opatruj se a ať je ti lépe.
@Lollitka píše: Více
To mě mrzí, že jsi měla zase krizi, jak dlouho už to trvá? Máš teď nějaký stres?
Já měla zimu vždy ráda, leden a únor byly snad nejlepší měsíce, ale od té doby, co mě trápí trojklanný nerv, tak nesnesu zimu, mráz nebo studený vítr, to skoro nemůžu chodit ven. A to jsme dřív jezdili na dovolenou za polární kruh… Ty léky budu muset vyzkoušet. Přibrat pár kilo by nebylo to nejhorší, já jsem dost hubená, ale tedy 20 kilo, to už je trochu moc..
Ty se taky opatruj, zkus se večer před spaním nějak uklidnit, něco hezkého si přečíst (ale radši knihu, než monitor), relaxovat,…
@Zuz186 píše: Více
Ahojky,
vidíš, tak to jsme měly opačně, já leden a únor nejvíc nedávám…škoda, že v zimě nemůžeš ven, když jsi mívala zimu ráda.
A už jsi nasadila Pregabalin? Jak ti je?
Já mám zas krizovou noc (stresu mám hodně). Vyhrabala jsem doma poslední Neuroly a jeden jsem si vzala a asi si vezmu ještě jeden.
Opatruj se.
@Lollitka píše: Více
Ahoj, u mě je to střídavé. Krizi jsem měla v noci na pondělí, to mě nad ránem zase vzbudil nerv a ještě se mi z toho začala rozjíždět migréna. Musela jsem vzít Sumatriptan, ale naštěstí zabral na oboje a zbytek dne byl v pohodě. Včera jsem měla bolesti zase přes den. Dneska ale u nás bylo příjemné počasí, nefoukalo, a já mohla být hodně venku, to bylo fajn. Užívám si vždycky každý den, který je relativně bez bolesti, protože zítra už může být zase všechno jinak… Pregabalin jsem ještě nezačala brát, nejdřív musím skončit s kojením, což se ještě úplně nepovedlo. Říkám si, že tohle období se pak už nikdy nevrátí, ale léky můžu brát do konce života… Kdyby to ale už jinak nešlo, tak to samozřejmě udělám.
A jak je tobě? Doufám, že jsi včera nakonec usnula a dnes budeš mít konečně lepší noc.
@Lollitka takovýto level úzkostí jsem asi neměla. Chytala mě také taková úzkost večer před usínáním a při špatném spánku. Mě na to pomohlo si dávát opravdu každý den alespon 30 minut procházky bez telefonu a na spánek jsem si dávala ještě hořčík. Ale jak říkám, měla jsem asi jen drobné úzkosti z práce a ze vztahu.
@Lollitka píše: Více
Lollitko, já měla panicke ataky. Když jsem cítila, že to jde, tak jsem si prostě uvědomila, že to je ono. Že se mi nic neděje, nemám infarkt, ani mrtvici, že je vše v pořádku a je to ta mrcha PA. A prostě jsem si to vydychala, nenechala jsem se do toho strhnout. Jakmile se začneš bát, krmis to a zhoršuje se to. Tyhle techniky by tě měl naučit psychterapeut.
@Proto02 píše: Více
Ahoj, díky za reakci, já právě panickou poruchu měla už hodně dávno. Infarktu ani mrtvice jsem se nikdy nebála, ani při atakách, protože jsem si říkala, že ve 22 letech, když jsem byla mladá, zdravá a sportovní, že ho mít by byla sakra smůla, ani antikoncepci jsem nebrala. Začala jsem brát AD a chodit na KBT. Všechny techniky znám a panik jsem se přestala bát, proto je už nemám.
Ale tohle je něco jiného, já se v tu chvíli nebojím nemocí atd., ale prostě mě svírá hrozná úzkost (ne ale panika), ať dělám téměř cokoliv, tak to nemizí. Do toho jsem jako v transu a šíleně si trhám vlasy a škrábu se. Uběhnou třeba 3 hodiny, kdy tenhle stav trvá a mně to přijde jako třeba jen 10 minut. Jsem úplně mimo sebe a jsem z toho zoufalá. A ještě hrozně tuhnu někdy, takže se skoro nemůžu hýbat. Takže právě moc nevím, jak na to. Benzáče mi Dr. nechce předepsat, což chápu, protože jsem se s nimi pokusila o sebevraždu, tak mi teď dala alespoň Tisercin, ale to není ono.
@JarkaX90 píše: Více
Ahoj, taky děkuji za reakci, no na procházky se snažím taky chodit. Hořčík jsem brala v různých formách (Magnesii lactici, MagneB6 a Magnosolv od neuroložky), ale ten mi úplně nefungoval, ale možná ho zas zkusím, protože tuhnu a mívám křeče. A už ty úzkosti nemáš? Hodně zdraví a děkuji.
@Zuz186 píše: Více
Ahojky, to mě mrzí, že jsi měla krizi na pondělí, já měla největší na středu, ale to souviselo hlavně se situací doma, kterou tady nechci rozebírat. Ještě jsem doma vyhrabala pár Neurolů (jak píšu výše, tak už mi je Dr. nechce předepsat, ale našla jsem doma pár tabletek z dřívějška), musela jsem si vzít 2, protože to bylo něco hrozného.
Alespoň, že ti zabral Sumatriptan. A jsem ráda, že jsi byla venku a že sis to snad i užila.
Chápu, že to může přijít kdykoliv, ale moc ti držím palce, aby to chodilo méně.
Jo to je jasný, že nechceš brát léky při kojení, já sice nemůžu děti mít, ale kojení za mě podporuji (mamka je Dr., dělala původně pediatra a taky kojení doporučuje). Kolik je miminku měsíců?
@Lollitka píše: Více
A ti, co bydlí s tebou doma, dochází taky na sezení? Aby věděli, jak s tebou spolupracovat, či abys věděla i ty, jak se v danou situaci cítí?