Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Posledních pár dní se víc zabývám otázkou, jestli je v dnešním světě možné vychovat děti ke slušnosti, ohleduplnosti, a podobným pravidlům, které dřív bývaly samozřejmostí..
Mám trochu obavy z toho, že když je takto vychovám, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak budou v životě za exoty. Protože mi připadá, že většina dětí je dnes vychovávána/ nevychovávána jinak - jsi víc než ostatní, ty můžeš všechno, dostaneš vše co chceš, celý svět se bude točit jak pískneš, rozhoduj, poroučej, tak je to správně. Setkáváme se s takovým chováním i v naší škole a školce, ale protože žijeme na vesnici, není to tam ještě tak časté. Teď jsme s dcerami na měsíčním pobytu v lázních, a nestačím se divit. Ne že by moje děti byly andílci, poslušní, tišší a hodní. Ani omylem. Jsou to živlové neposední, často neposlušní, jako každé dítě. Ale když jim řeknu, že mají brát ohledy na ostatní lidi, že mají být zticha, když je noční klid a děti chtějí jít spát, nebo aby neječely v jídelně, netahaly židle v pokoji po zemi, protože je to slyšet na půl patra, tak to prostě udělají, protože je to slušnost. Ale jsme jedni z mála. A nejen že se chovají často hrozně děti, ale bohužel i jejich rodiče. Hluk a řev ještě hodinu po uvedené době nočního klidu, v herně si jedna holčička začne poroučet, co kdo má dělat, a další 4 ji musí poslouchat, jinak je sprdne, a stejně tak sprdává klidně i svoji maminku, když ji mírně napomene.. Drzost, rozmazlenost, bezohlednost. Vidím a slyším denně. A doufám, že zvládnu vychovat své dcery nejen k té slušnosti, ale i k takovému sebevědomí, aby si tu výchovu i udržely a nezačaly se coby velké chovat stejně, jen aby zapadly.. ![]()
A sice se po dvou týdnech pobytu chovají ty moje pořád celkem dobře, ale dost těžko se mi vysvětluje ve dvě odpoledne, aby neječely, že malé děti chtějí spát. Protože když chtějí v osm večer usínat ony, tak ty malé děti ječí v herně tak, že se to rozhléhá celou ubytovnou, a rodiče je vesle překřikují a baví se mezi sebou, a dětem nikdo neřekne pššt, někteří by už chtěli spát.. Z vedlejšího pokoje slyší po půl osmé večer hlasitou televizi, křik dětí, bouchání šuplíky, jak prudcce zavírají prádelník, tahání židlí po zemi, a tak je to každý večer. Takže usínají tak třičtvrtě hodiny, než se povede pár minut ticha, aby to stihly. Už se těším domů, do klidného domečku, kde mě budou jen občas štvát jen ty moje dvě a jeden tatínek k tomu ![]()
Hezky napsáno, také doufám že ze svého dítka vychovám slušného človĕka.
Je to hodnĕ i o rodičích.
Mám stejný pocit. Ale dle mého soudu je to v rodičích. Nejdou jím příkladem v ohleduplnosti a slušnosti. Nejsou důslední.
Naše dítko je taky za exota. Na písku jí někdo něco nabízí a ona odpoví, že to má taky doma a nevezme si, a nebo mě vyhledá pohledem a ptá se jestli si vzít může.
Snad to nebude ke škodě.
Myslím si, že hodně z toho, co jsi popsala, jsou prostě vlastnosti té konkrétní osoby. Někdo je dominantní, někdo ne, někdo temperamentní, slušnost a výchova s tím až tak nesouvisí. ![]()
To není výchovou ale samotnými rodiči. Dítě je jen jejich zrcadlem. Já byla ve škole šikanována a mám sama velké dilema, jak výchovu pojmout, aby se ze syna nestal agresor /jako byl můj otec/ nebo naopak otloukánek, jako jsem já. Je mu teprve 3,5, takže pojem slušnost ještě nechápe…říkáme že je něco hezké nebo ošklivé. On má pak tendenci poučovat děti na hřišti, když dělají něco, čemu my říkáme, že je neslušné.
Před pár měsíci jsme byli u dětské psycholožky, řešili jsme jako rodiče období vzdoru, syn tam s námi nebyl. Od ní se mi tak nějak potvrdilo, že je důležité najít správnou hranici, tzn. že když dítě nechce půjčit hračku, prostě ji nepůjčí…my dospělí si taky nepůjčíme všechno a přitom někdo má pocit, že je to slušnost. Pokud mé dítě někde na hřišti majzne je nutné říct, že zda se to bude opakovat, syn to vrátí. Zároveň on sám nesmí záměrně ubližovat, pokud ublíží, musí se omluvit, umí poděkovat a poprosit, pozdravit (často pozdraví a nedostane odpověď
a vysvětluj mu to), chceš si půjčit - zeptej se a respektuj, když je odpověď záporná. Přiznávám, že je to pro mě velmi těžké, protože sama bojuji s tím, že si nechávám líbit téměř vše, hned se rozklepu, vynervuju, stáhnu se do sebe…a jako vzor pro dítě nejsem ideální.
Tak to je holt zdravotnicke zarizeni plne deti, tam nikdy nebude ticho. Kdyu si vezmu, kolik maminek tu pise, ze jim jejich batolata a predskolni deti chodi spat treba v 10-11 vecer, tak asi spousta deti v tech pul osme neni ticho, protoze nejsou zvykle.
Jinak ja svym detem vysvetluju, ze nas cizi spatne chovani neopravnuje k tomu, abyvhom se tez chovali spatne. Ze kdyz dejme tomu lide prechazi na cervenou, tak je to jejich problem, my cekame na zelenou. A kdyz nekdo vecer hulaka, tak to neznamena, ze zacnem taky ![]()
Zase neudelat z deti utapliny, ono to jde ruku v ruce, ucis dite ohleduplnosti a najednou zjistis, ze dite se boji i uprdnout, aby nahodou nekoho neposkodilo ostatni. Muj nejstarsi je pravidla velmi poslouchajici, ale na druhou stranu se neumel branit napadani od chlapecka ve skolce a ted spis resim, aby z nej nebyla jednou obet sikany. ![]()
Já bych neřekla, že to je tak strašné. Naopak mám pocit, že většina rodičů se snaží děti vychovat ke slušnosti a ohleduplnosti. Že slušných a ohleduplných dětí je více, než nevychovaných spratků ![]()
Ve školce máme jediného takového kluka - spratka, ale jinak všechny ostatní děti a jejich rodiče jsou milí, příjemní, děti se k sobě chovají kamarádsky, s rodiči si popovídáme a všichni jsou fajn ![]()
To je moc hezky napsané a souhlasím s tím!!Mému synovi teď například na písku nějaký chlapeček vytrhnul z ruky jediné autíčko, které tam měl. Přišel za mnou se slzami na krajíčku, tak jsem mu vysvětlila, ať si za dotyčným dojde a poprosí ho, ať mu auto vrátí. Syn šel, opravdu slušně poprosil a natáhnul po autu ruku, ale tenhle chlapeček se s řevem zvedl a začal před mým klukem utíkat. A to byl rozhodně starší než ten můj. Nejhorší na tom bylo, že jeho matka si tam seděla na lavičce a usmívala se jak sluníčko na hnoji.Jak já pak mám dítěti vysvětlit, že toto chování správné není, když jiným dětem to prochází? A takových případů vidím dnes a denně mraky..
Taky si myslím, že je důležité rozlišovat děti podle věku…školním dětem se to lehce vysvětlí a lehce pochopí…jak se zachovají je pak už jen výchovou. Tomu našemu taky musím někdy říct, aby se ztišil, on se ztiší, šeptá a je jak myška, ale za chvilku na to zapomene…když jsme byli v lázních na víkend, holt usnul až ve 22:30 i když doma usínal nejpozději ve 20h. Dělal kraviny, my ho krotili, a le marně…holt změna prostředí…a stačí jen jet na chalupu a už dopředu víme, že se moc nevyspíme. Spíš než abych se na někoho dívala kysele, jak má nevychované děti, je mi někdy těch rodičů líto, když sama vím, co to je. Pokud jde o děti starší, tak to upřímně nechápu…mám zkušenost s 13ti letým a ten je skutečně zlatej a ohleduplnej. Nevím proč mi tahle diskuze připomíná zážitky z dovolených, kde se to hemží němci a rusáky
… kam se pak hrabou děti ![]()
Jako podobný exot si taky připadám. Když dcerka (4r) neřekne prosím, děkuji, nepozdraví, vždycky to připomínám. Když duper - i když jsme v RD, huláká doma, či venku, atd, vždy ji klidním, že tu není sama. Dodám, že to stejné je i u psa, aby neštěkal, když to není třeba, atd ![]()
Kolik dětí kolem (sousedi, školka) jsou takové, že prostě hlučí, ničeho si neváží, atd. Jeden klučina ve školce věčně do někoho ryje, bije, šťouchá a po pravdě máme někdy pocit, že i učitelky s tím moc nedělají ![]()
Já mám taky dojem, že to vidíš černější, než to je. Jste prostě v jedné budově se spoustou dětí různého věku, které mají různé návyky a různý denní režim. Nemůžeš čekat, že tam bude ticho. V takovém prostředí ani nejde brát ohled na všechny, to by muselo být ticho 24 hodin denně. Nevím, jak moc malé jsou ty „malé“ děti, co řádí večer v herně, ale třeba dvouletému batoleti, které jevzvyklé chodit spát třeba v deset, sotva vysvětlíš, že od osmi si už nesmí hrát. To je spíš chyba těch lázní, že herna není zvukově izolovaná nebo umístěná v jiném křídle než pokoje, kde se spí. A že je nějaká holčička ponovačná a chce dětem poroučet? No bóže… On ty děti někdo NUTÍ, aby ji poslouchaly a hrály si s ní? I to se musí naučit, poslat takovou do háje. Ono i pro ni to tak bude prospěšnější, než když jí to bude po tisící vysvětlovat maminka.
Pekne napsano nekdy mam tebtyz pocit. Ja syna vychovavam tak ze musi byt ohleduplny k ostatnim, neublizovat atd ale ze je tam urcita mez kdyz ho nekdo zacne mlatit tak nestoji a nekouka ale vrati mu to nebo hladovy neni hracky atd pujci ale nesmi mu je nikdo brat bez dovoleni (to samy plati opacne ) atd…
Jinak me nejvic dostava kdyz rano dorazime ve skolce do satny plne matek oba dva pozdravime a odpovedi treba dve a os. Cumi jak pero z gauce to samy kdyz tam veazi matka s deckem a ajni neotevre hubu aby pozdravila. Na to se muj syn ktery zdravi zepta proc ta a ta zdravit nemusi a on jo takze me ceka vysvetlovani ze pani neni slusne vychovana a ze se to nedela ( ted uz syn vetsinou sam prohlasi ze ji chybi vychova) za cez si vyslouzim vyhruzny pohled ci jakesi sproste zamumlani. Abych to shrnula nektere decka vychovany ke slusnosti byt nemuzou pac maj rodice ktery samy postradaj zakladni vychovani.:zed:
Ano, pokud chybí rodičům slušné vychování, tak těžko budou vychované děti. potýkám se s tím dnes a denně na hřišti a opravdu mi rozum občas zůstává stát.
ale pravda je, že zas ze svého dítěte nechci mít ufňukaného, uťáplého uřvánka, který bude stát v koutku, takže po dosti nepřijemných situacích mezi ostatními dětmi jsem mu prostě přikázala, že se má bránit a ne plakat. já mu pořád u zadku stát nebudu a pokud k němu někdo přijde a místo pozdravu mu ubalí (a to se nám fakt stalo), tak ať se prostě nedá.
@Kassy
Přesně tak, také mám pocit, že je to hlavně stížnost na hluk, který v ubytovně plné různě starých dětí těžko půjde nějak eliminovat - leda tak přestavbou a hlukovou izolací. Proč by děti nehulákaly v herně, když ta herna je primárně určena k nějakému tomu vyblbnutí a setkávání se. Čímž neříkám, že by mě to nesr…, kdybych měla děcka, co při hluku neusnou.
Dobře vzpomínám, jak jako dítě jsem jezdila do lázní a bylo zde slyšet každé prdnutí.
Jinak ano, najdou se i neomalené děti následující příklad svých rodičů. Ale nemyslím, že by jich bylo tolik. Je to spíše o tom, že negativních jevů si všímáme více a praští nás do očí. I negativní informace o něčem se šíří rychleji, než ta pozitivní.