Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Normální výchova?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Lutonka
29.9.15 11:10
- Citovat
- Upravit
29.9.15 11:11
Tak já se snažím říkat vše v klidu, po dobrém. Něco stačí říct jednou, něco třikrát, a něco taky musím opakovat i 10×. Pokud jde o běhání po silnici, tak tam jsem je jako malé stáhla za ruku, a na chodníku vysvětlovala. Jinak u nás na vesnici před domem můžou být i chvíli samy (starší 8 let, mladší necelých 6). Od šesti pustím i do vsi, ale musím vědět, kde je. Takže když řekne, že jde ke kamarádce, je u ní. Ne že se seberou a jedou na hřiště na druhý konec vsi. Tedy může, ale staví se doma mi to říct. Když odešla ze zahrady a neřekla, měla povídání o zodpovědnosti, jak jsem nevěděla, kde je, a proč mi to má říct. Snažím se jim vysvětlovat i možná rizika, ale nestrašit je. A když řeknu desetkrát, že z kopce nemá utíkat a přitom si poskakovat, a ona pak letí, blbne, rozplácne se, dobitá noha, ruka, tepláky pomalu na popelnici, tak nejdřív zklidním, a pak jí v klidu řeknu, že právě tak jsem to myslela. Že to nebyly jen moje „kecy“, ale že prostě při běhu z kopce se to někdy už nedá ubrzdit jinak, než kolenem 
Pokud jde o sociální cítění, tak vědí, že věci po nich dáváme jiným dětem, něco známým, něco do kojeňáku. A jako každý rok se zase už těší, až budeme dělat krabice pro děti, které nic nemají. (Akce Vánoce v krabici, spolupracujeme s rakouskou neziskovkou a shromažďujeme krabice s dárky, které oni pak dovezou do Rumunska, Moldávie a Bulharska). Samy vybírají, co do krabic dáme, vymýšlejí, jaké hračky by se těm dětem mohly líbit, i oblečení.. dáváme tam věci nové, tak se nemusí loučit se svými, to jim teda moc nejde 
Ale pomoct těm, kdo to potřebují, nesmát se těm, kdo něco nezvládnou, nemůžou, vytahovat se na ty, kdo nedokážou co ony, to je učím už odmala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lutonka
29.9.15 11:15
@mavejka Souhlasím, děti obvykle mnohem víc poslouchají, pokud s nimi normálně mluvíme, než když křičíme nebo vyhrožujeme.
Ale já mám bohužel teprve toho tříleťáka a přestože dřív s ním byla opravdu rozumná řeč, až se všichni kolem divili, tak dnes je to úplně o něčem jiném. Ovšem období vzdoru je specifická kategorie, tady se nedá mluvit o nějaké „výchově“. Spíš jde o to to přežít a udržet mantinely. Až později se ukáže, jak máme děti vychované.
Věřím, že děti jsou odrazem svých rodičů, stačí se podívat všude kolem sebe. A jít dítěti příkladem je to nejzákladnější, co pro ně můžeme dělat.
- Citovat
- Upravit
29.9.15 11:52
Každý má jinou výchovu, a každý vychovává tak jak si myslí, že je to nejlepší. Když vezmu, tak jsme 3 sestry a každá vychovává jinak. Jedna je přísná, druhá jim povolí vše. Já se snažím být zlatá střední cesta. Pač mám mladší děti než ony a vidím jak to fungovalo či né
Nejsem zastánce fyzických trestů, a opravdu se snažím nekřičet, vysvětluji, vysvětluji, vysvětluji a vysvětluji i po 1, a po 20. ale když po 21. to udělá či neudělá znova tak to už křičím 
Teď procházíme obdobím vzdoru, a já se snažím přežít a nezešílet. Ale jsem ráda a jsem pyšná na to, že se v provozu umí chovat, i když mi to dala spoustu práce.
Ale je fakt, že spoustu dětí mi přijde nevychovaných, sprostých, bez respektu k druhým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.15 14:07
@Maty1989 píše:
@Lussye Vysvětlovat 20×, není to už trochu mockrát?
no je, ale jak jinak 
Celý den jí honím, vem si bačkůrky Co myslíš vezme si je, a za chvíli je zase bez nich 
Jak když mluvíš do zdi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.15 14:13
@Lussye No právě, to známe taky a víc jak 3× to fakt neopakuju. Když ignoruje, tak já taky a viděla bys, jak pak najednou všechno jde 
Nechce se převlíct, chce to a to. Nevidím, neslyším. Za chvíli přijde převlečená a ještě poprosí, že chce to a to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 21:15
Dělám to podobně, taky jim pak ukážu, že nevidím a neslyším, když něco chtějí, pokud ignorují mé žádosti. A hlavně se snažím být důsledná, protože to je podle mě důležitá věc ve výchově. Jasně, že někdy jde třeba něco zakázat, a pak trochu povolit a zdůvodnit, ale spíš mě to donutilo nevypouštět z úst zákazy nebo varování, které pak nechci nebo nemůžu dodržet.
Ještě se vrátím k té „volné výchově“ - podle mě spíš nevýchově. O prázdninách přijeli do sousedství dvě děti, kluk trochu přes 6 a holčička asi 2,5 roku. Chtěli, aby si moje holky šly k nim hrát. Nechtěla jsem, že ještě máme něco v plánu. Některý začal plakat, maminka mě prosila, aspoň na chvíli, že je za hodinku přivede. Přišly skoro za dvě hodiny, jen děti moje a jejich. A hrnuly se na dvorek, že si jdou ještě hrát k nám. Řekla jsem, že bohužel ne, že ještě něco máme, a dovolila jsem na kratší dobu, než tam byly, tak ať přijdou kdyžtak zítra. Starší chlapec mi suveréně oznámil, že si ještě chtějí jít s holkama na trampolínu aspoň na půl hodiny. Po mé zamítavé odpovědi se rozeřval, jako bych mu vystřílela rodinu do pátého kolena, naprosto zoufalý z toho, že není po jeho. A sestřička se přidala. Takže od nás odcházeli a ječeli na půl vesnice. No co si mysleli rodiče nevím, ale měla maminka dodržet slib a přivést holky za hodinu, a ne mi ještě poslat její a že si budou hrát dál. Holky byly naštvané, že si k nim už jít hrát nechtějí, že se k nim chovali povýšeně. A ono to tak i vyznělo, že si je chtějí půjčit jako by to byly hračky. Chlapečka mi bylo až líto, to dítě si evidentně bylo zvyklé vyřvat cokoliv, a dostalo to, aby neplakalo. A to kruté zklamání, že svět neběží, jak on chce, jednou přijít musí. Takže tímto způsobem bych děti nikdy nevychovávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lutonka
2.10.15 21:35
Pro mě je vždy snadnější si důsledně trvat na svém pokud si syn něco vynucuje řevem. To mě tak akorát nase re a zakážu i to, co bych jinak povolila
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@Špuntice1986 Souhlas. Já ty auta dala jen jako příklad, můj kluk naštěstí tyto elementární věci bez problému také chápe, ale vím, že jsou děti, které prostě ne. A ano, určitě je super nejprve zkusit vysvětlovat (tak, aby to platilo na to vaše konkrétní dítě) a pak až přistoupit k drastičtějším metodám. Osobně ale nevidím moc velký rozdíl v tom, když dítě násilím odtáhnu (z hřiště, obchodu, od silnice..) a tím, když dostane jednu na zadek. Oboje je to takové nedůstojné a ponižující, ale občas to holt nejde jinak.