Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Poraďte,
jak trestat, netrestat, vysvětlovat, nevysvětlovat 20měs. dítěti, že má např zastavit nebo nemá někam/na něco sahat, lizt někam, atd… Už jsem u konce svých možnosti… Nejdřív jsme zkoušeli po dobrém i formou zábavy, nepomohlo. Tak jsem si říkala, však se poučíš až např spadneš nebo si skřípneš prsty… Ne ona jde a udělá to znova a znova a znova… Dobře když už to nešlo ani touhle metodou, tak jsme začali plácat… No už jsem vzdala i to, protože malá vi, že dostane, ale co kdyby to náhodou šlo. Dam příklad… Vyleze na lavičku, sedí sedí, pak udělá kuk a stoji, hounuti nezabralo, spíš hodila pohled jako - ha ha jen si vstaň. Podruhy jsem houkla a vstala, to si sedla, tak jsem si sedla taky. Lup a už stála. Tak jsem houkla, šla ji sundat, chvíli dělala, že si hraje na písku a jak viděla, že už nejsem tak ve střehu… Šup na lavičku
Minule to byl zas sporák. Otočila knoflikem, moc dobře ví, že nesmí, dostala za to kolikrát, a koukala na mě co bude. Dostala přes ruku, chvilku dělala že brečí a pak to šla zkusit znova, tohle snad 5× než ji to přestalo bavit. Jste na tom někdo podobně? Co byste dělali? A to nemluvím o tom, že pud sebezachovy je pro malou cizí pojem ![]()
@Nickylinka píše:
Poraďte,
jak trestat, netrestat, vysvětlovat, nevysvětlovat 20měs. dítěti, že má např zastavit nebo nemá někam/na něco sahat, lizt někam, atd… Už jsem u konce svých možnosti… Nejdřív jsme zkoušeli po dobrém i formou zábavy, nepomohlo. Tak jsem si říkala, však se poučíš až např spadneš nebo si skřípneš prsty… Ne ona jde a udělá to znova a znova a znova… Dobře když už to nešlo ani touhle metodou, tak jsme začali plácat… No už jsem vzdala i to, protože malá vi, že dostane, ale co kdyby to náhodou šlo. Dam příklad… Vyleze na lavičku, sedí sedí, pak udělá kuk a stoji, hounuti nezabralo, spíš hodila pohled jako - ha ha jen si vstaň. Podruhy jsem houkla a vstala, to si sedla, tak jsem si sedla taky. Lup a už stála. Tak jsem houkla, šla ji sundat, chvíli dělala, že si hraje na písku a jak viděla, že už nejsem tak ve střehu… Šup na lavičkuMinule to byl zas sporák. Otočila knoflikem, moc dobře ví, že nesmí, dostala za to kolikrát, a koukala na mě co bude. Dostala přes ruku, chvilku dělala že brečí a pak to šla zkusit znova, tohle snad 5× než ji to přestalo bavit. Jste na tom někdo podobně? Co byste dělali? A to nemluvím o tom, že pud sebezachovy je pro malou cizí pojem
Ahoj
Mám doma to samé kvítko, jako ty..Nezbývá než vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat, být důsledná..Vím, že je tp na blázinec..Já si myslela, že náš malý byl živel, ale co předvádí naše malá, to je kolikrát na blázinec ![]()
Každopádně mě zajímá, co kdo poradí.. ![]()
Lezeš na lavičku, i když nemáš? Fajn, neposlechneš, jdeme domů.
Otáčíš konflíkem? Nebudeš v kuchni. Buď zamknu kuchyň (u nás jde), nebo jdeme jinam a do kuchyně nepustím. U nás je 3× a dost.
EDIT: Nevysvětluju do zblbnutí, ale 2× vysvětlím a pokud nepomůže zabráním v nežádoucím chování.
Příspěvek upraven 25.09.15 v 22:26
Jen pro doplnění, ona opravdu kolikrát podá takovej hereckého výkon, že je to na Oscara. Brečí brečí, šup a o kus dal už přemýšlí coby kde vyvedla
minule jsem se pomalu otáčela a vidím jak si klekla, pak lehla na břicho a když už jsem byla dosti otočená, tak začala řvát jak tur, jako že spadla ![]()
Sporák je v současnosti synův favorit. Doma, na návštěvách, všude. Nepomáhá nic. Jinak moc neporadim. Syn je docela podobný tvé dceři, já s nim ale nějak moc neexperimentuju, az tak nezkousim, co zabere. Když běží k rybníků s kachnama a já jsem za nim, zavolam jen Stůj a jsem vždy v šoku, ze opravdu zastaví. Možná zkus jednodušší pokyny? Ale myslím, ze bude jen lip a lip. Já pozorují velký skoky kupředu poslední dva měsíce. Předtím to byl des, vztek a ignorance z jeho strany.
@Nickylinka jo to mám doma taky a ještě u toho ječí áááúú..
Posílám foto z dnešního rána..A to jsem šla jen na záchod ![]()
Příspěvek upraven 25.09.15 v 22:31
@Nickylinka mně kluk mlátil hlavou do topení, když jsem mu něco nedovolila. Za čas pochopil, že tudy cesta nevede.
Taky pomáhá, když se vzteká, tak vylifrovat na samotku, aby neměl publikum. Prvních pár pokusů to bylo několik desítek minut vzteku a řevu (to jsem za ním tu a tam zašla, abych zjistila situaci), pak se to začalo lepšit.
@Billi píše:
Lezeš na lavičku, i když nemáš? Fajn, neposlechneš, jdeme domů.
Otáčíš konflíkem? Nebudeš v kuchni. Buď zamknu kuchyň (u nás jde), nebo jdeme jinam a do kuchyně nepustím. U nás je 3× a dost.
Tak o to 3× a dost se snažím taky, ale uvařit musím… No většinou pryč jdeme nebo se ji snažím zabavit jinak, popř jinde, ale stejně do 2 minut vymyslí nějakou ptakovinu
nejvíc mě štve, že zařvu stůj a nic… Běží… Kolikrát nevím jestli je do toho co dělá tak zabraná, že nevnímá (to by měla po tatinkoj
) nebo slyšet nechce. ![]()
Mám doma to stejné v bledě modrém. Moje nejčastější věta, když upim z posledních sil, je „proč mě vůbec neposloucháš, proč ti to musím všechno říkat stokrát“. U nás nezabírá nic, jen když s ní začnu dělat blbiny, vyzvednu nad hlavu, drzim přes rameno za nohy, že z ní to zlobení vytřepu, nebo vylechtám, to se většinou začne smát a je po všem, ale to samozřejmě nejde vždy a všude a ne vždy mám na tohle náladu, když už je to za den stopadesátý případ. Za placnutí na zadek se vzteká ještě víc a když zvýším hlas nebo jen vyslovím zákaz čehokoli, chytá ji amok a hysterický pláč. Vysvětlování nic, to je jak kdyby byla hluchá
tak snad tě aspoň uklidní, že v tom nejsi sama ![]()
Edit. Napsala jsem to zmateně
zapomněla jsem dodat, že se malá začne jako bonus okamžitě vztekat a nezabírá lautr nic, ignorace, po dobrým, po zlým…
Příspěvek upraven 25.09.15 v 22:38
@Billi píše:
@Nickylinka mně kluk mlátil hlavou do topení, když jsem mu něco nedovolila. Za čas pochopil, že tudy cesta nevede.
Taky pomáhá, když se vzteká, tak vylifrovat na samotku, aby neměl publikum. Prvních pár pokusů to bylo několik desítek minut vzteku a řevu (to jsem za ním tu a tam zašla, abych zjistila situaci), pak se to začalo lepšit.
Náš malý zase mlátil hlavou do zdi atd. U něho prostě neexistovalo ho někam zavřít, když chytl histerák, odešla jsem z místnosti a dělala, že ho nevidím, neslyším..Většinou ale stačilo odvést pozornost na něco jiného s bylo..
U Bětky se taky snažím odvádět pozornost, když se začíná vztekat nebo zlobí, ale ona za chvilku stejně jde a dělá to zase.. Řekla bych, že holčičky jsou takové vyčůranější.. ![]()
@Janha píše:
Mám doma to stejné v bledě modrém. Moje nejčastější věta, když upim z posledních sil, je „proč mě vůbec neposloucháš, proč ti to musím všechno říkat stokrát“. U nás nezabírá nic, jen když s ní začnu dělat blbiny, vyzvednu nad hlavu, drzim přes rameno za nohy, že z ní to zlobení vytřepu, nebo vylechtám, to se většinou začne smát a je po všem, ale to samozřejmě nejde vždy a všude a ne vždy mám na tohle náladu, když už je to za den stopadesátý případ. Za placnutí na zadek se vzteká ještě víc a když zvýším hlas nebo jen vyslovím zákaz čehokoli, chytá ji amok a hysterický pláč. Vysvětlování nic, to je jak kdyby byla hluchátak snad tě aspoň uklidní, že v tom nejsi sama
Jo, další taková a zase holka ![]()
@Billi píše:
@Nickylinka mně kluk mlátil hlavou do topení, když jsem mu něco nedovolila. Za čas pochopil, že tudy cesta nevede.
Taky pomáhá, když se vzteká, tak vylifrovat na samotku, aby neměl publikum. Prvních pár pokusů to bylo několik desítek minut vzteku a řevu (to jsem za ním tu a tam zašla, abych zjistila situaci), pak se to začalo lepšit.
Nejhorší, že ona se právě nevzteká, to přišla na to, že se s ní nikdo jako nebaví a je odnesena do obyvaku např. Takže když něco chce, tak nafoukne tváře, ruce za žádá, hodí pohled vraha a dumá co by provedla, aby mi to jako vrátila ![]()
@Silwinka87 píše:
Jo, další taková a zase holka
Furt si říkám, že z toho vyroste, ale nic, tohle dělá už přes rok a jediné v čem je to jiné, už mluví a kecá mi do toho věty typu „mamko, to neříkej, mamko, nedělej to“ a vrchol „mamko, nedívej se teď“ ![]()
Ale každopádně se mi ulevilo, že s tím v podstatě moc neudelam. Švagrovci maj kluka, a ten poslechne skoro na slovo, teda pokud se nechytne tej naší malej ![]()
@Nickylinka píše:
Ale každopádně se mi ulevilo, že s tím v podstatě moc neudelam. Švagrovci maj kluka, a ten poslechne skoro na slovo, teda pokud se nechytne tej naší malej
Hele klid, kamarádka má čítankového a tabulkového syna, správně roste, moja malá je podmírák, jsou mu skoro čtyři a jí jen dušená jídla, sladkosti nezná, pije vodu a neslazeny čaj a na oběd zblajzne pohankovou kaši s bramborem. Poslouchá jak hodinky a tahle kamarádka prostě z principu nemůže nikdy pochopit, co je to mít doma rebelku, která ještě ke všemu nejí a funguje nejspíš na fotosyntézu
o dětech s ní zásadně nemluvím ![]()