Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Holky, už nevím, jak na dceru…
Je jí 8let, chodí do 2.třídy, je to moje princezna.
Na svůj věk moc povinností nemá, ale když po ní něco chci (adekvátně věku - odnést ráno pyžamo a nádobí po snídani, přijít ze školy a převlíct se a vytáhnout věci z aktovky, srovnat si oblečení, večer uklidit hračky)…musím vše zopakovat několikrát, pak už zvyšuju hlas, musím ji ke každé věci navádět zvlášt (odnes prádlo do koše, odnes hrníček, odnes, udělej… je to každý večer to samé a očekávala bych, že už to ve svých letech bude dělat automaticky)…většinou to končí řevem (když to opakuju po několikáté) a ona začne brečet a válet se po zemi!!!
Kolikrát mám chuť ji vzít a strčit pod ledovou sprchu.
Večer jdu spát a je mi to vše líto:-(Mám 6letého syna, ten když má uklidit, taky mrčí, ale nedělá tyhle scény.
A ve srovnání s dcerou spoustu věcí udělá sám od sebe (dojí, odnese nádobí, ráno vstane, obleče se a odnese pyžamo)
Každý večer je dusno. Dcera teď začíná mít lehce tik v oku, může to být
i z toho:-(. Ale snažím se být důsledná, chci po ni, aby si aspoň základní věci uklidila (a chci to po ni už dlouho, ne že posledních 14dnů).Ona je taková citlivější, lítostivá holčička. Moc ji miluju, nechci, aby se pořád něčím trápila (můj taťka se už dlouho léčí s depresemi), ale taky ze sebe nechci dělat služku.
Bohužel manžel je takový, že když je s dětmi on, uklízí po nich sám, nebo čeká, až já přijdu a buď uklidím nebo to já začnu vyžadovat po dětech.
Je taková od malička - lítostivá. V pondělí s ní zajdu k dětské lékařce a nevím, zda i jít k dětskému psychologovi?
Jinak je bystrá, sportovně nadaná, ve škole má samé jedničky.
Ahoj, mám 5 tiletou a už má svoje povinnosti, přesně ty o kterých píšeš. Dělá je někdy samozřejmě a někde jí musíme připomínat, hlavně teda mytí rukou a obličeje po jídle (to je někdy scéna, hlavně proto, že ona si myslí, že není třeba)
Na tvém místě bych dceři zkusila udělat „debilníček“
Předpokládám, že číst už trochu umí, tak bych jí její povinnosti napsala a připnula u ní v pokoji na nástěnku nebo na viditelném místě. Jednoduché body, např. co udělá když přijde ze školy, atd..
To mě taky napadlo, že bych jí udělala tabulku, kolonka ráno - odnést pyžamko, odnést nádobí, odpoledne - převlíct se, vytáhnout věci z aktovky,, atd…
a po splnění by si okýnko vybarvila červenou barvičkou a na konci měsíce by se udělalo vyhodnocení, ev. bychom se domluvily na malé odměně (asi to není nejvýchovnější, ale nějak se začít musí).
Když si vezmu, co vše jsem v 8letech už dělala doma já (nakupovala, nádobí, pomáhala na zahrádce, atd…), ona nemá povinnosti téměř žádné.
Hodně mě ale děsí právě i ty scény…nepřijde mi to normální, nechci, aby pak měla nějaké psychické problémy
, ale nechci ani ustupovat:-(
@Bora-Bora já si říkám, jestli je to už předpuberta? Co ale pak bude v pubertě? Sebere a odejde z domu?
Já si taky říkám, že nebudu křičet, že to zkusím v klidu, po dobrém. Ale jen ji něco řeknu, buď nevnímá, nebo začne nabírat.
Obávám se, že když zkusím ignoraci, že se sebere, půjde si lehnout a všude zůstane binec:-(.
No, ale zkusím to jinak.
Už pro ni dělám tabulku úkolů (viz mail výše)
@Bora-Bora píše:
Jako bys psala o mé dceři, to samé až na to válení se po zemi, Taky je jí 8 a 2. třída. Starší holce je 10 a tenhle vzdor nastal až před půl rokem, v cca 9,5 letech. U mladší mě to překvapilo, ale říkám si, že to prostě odkoukala.Přestala jsem křičet, nemělo to smysl a jednoduše její ksichty ignoruju a to zabírá úplně nejvíc. Když vidí, že jsem v klidu, hodí se i ona a udělá vše, co má.
Závidím, že dokážeš ty ksichty ignorovat. Naší holce je 12,5 a fakt mi dává čím dál víc práce, abych to její ksichtění a poznámky, ustála.
@Anonymní píše:
To mě taky napadlo, že bych jí udělala tabulku, kolonka ráno - odnést pyžamko, odnést nádobí, odpoledne - převlíct se, vytáhnout věci z aktovky,, atd…
a po splnění by si okýnko vybarvila červenou barvičkou a na konci měsíce by se udělalo vyhodnocení, ev. bychom se domluvily na malé odměně (asi to není nejvýchovnější, ale nějak se začít musí).Když si vezmu, co vše jsem v 8letech už dělala doma já (nakupovala, nádobí, pomáhala na zahrádce, atd…), ona nemá povinnosti téměř žádné.
Hodně mě ale děsí právě i ty scény…nepřijde mi to normální, nechci, aby pak měla nějaké psychické problémy, ale nechci ani ustupovat:-(
MOje starší ségra je pedagog a před několik lety jsem kroutila očima, když jsem podobnou tabulku u nich viděla v pokojíku u synovce, ale opravdu to funguje, i ty odměny na konci měsíce, jak jsi psala.. Děti potřebují řád. Asi se jí na stará kolena omluvím ![]()
Mam 4 devcata, a u nas vecne hadky kdo co udela..tak jsme zaridili nastenku a s kolonkou i pro maminku a tatinka..ihned pochopili, ze taky s tatkou mame nejake povinnosti, ze neni samozrejmost uklizene nadobi, uvarene jidlo a vyprane pradlo..posekana zahrada atd…kdyz byla devcata mala tak jsem je na neco nalakala..treba ze si zahrajeme hru, objedname se ke kadernici, zajdeme si na neco dobreho do cukrarny, koupim jim listek do kina, nebo neco hezkeho na sebe…a to mate videt jak se snazila at je uklizeno..koncem tydne dostali odmenu..zatim nam to takhle funguje..holkam je 16, 13, 9… A ta nejmensi je zatim v pohode a uklizi i bez tabulek.. ![]()
@amazon tak tabulku mám nachystanou. Přijde mi „zvláštní“ mít tabulku s pár základními povinnosti, ale zkusím:-).
Ještě se s ní budu muset domluvit na určitém časovém úseku, dokdy bude mít danou věci splněnou, aby si mohla vybarvit políčko červeně (ne že jí řeknu 10×, počkám hodinu, a ona si políčko vybarví jako splněné.
A na vztekani na sto procent zabere nevsimat si..parkrat to taky zkusili..ja ihned odesla nekam do jine mistnosti..kdyz se stalo neco venku tak jsem jim rekla, ze se jdu podivat treba na kocicku co nas ceka vedle u domu, nebo na pejska..atd..proste zmenit tema..ale to jim tak bylo do 4 let..u 8 lete slecny mi to prijde divne, ze se vali po zemi.. ![]()
@kornelije no právě, já bych to pochopila, kdyby byla malá. Ale to mi právě nikdy! neudělala, neznám žádné scény na hřišti, v obchodě atd., ani doma to nedělávala, že by chytla záchvat, válela se po zemi a něco si vynucovala (ani kluk to nikdy nedělal).
Už si občas dělám srandu, že má dřívější pubertu a opožděné období vzdoru!
Mi spíš přijde, že jí začíná předpuberta
můj kluk měl ty sam povinnosti a bez odmlouvání
ale předpuberta zazdila fakt vše… strašný období.
@Bora-Bora to me nekdy taky..hlavne kdyz reknu umyj si zuby..a princezna odpovi..a ty jsi si je myla..to je pak na plesknuti.. ![]()
@kornelije píše:
@Bora-Bora to me nekdy taky..hlavne kdyz reknu umyj si zuby..a princezna odpovi..a ty jsi si je myla..to je pak na plesknuti..
Proč na plesknutí?
řeknu, že ještě ne, ale už jdu na to, ať ona taky
@amazon píše:
Proč na plesknutí?řeknu, že ještě ne, ale už jdu na to, ať ona taky
Holky, ze mě se stává „maniak“ na úklid, aby mi neřekla, že já chci po ní uklidit a sama mám někde něco vytáhlé:-))) (lehce přeháním).
Mě by ani nevadily ksichty nebo řeči, ale to, že sebou plácne na zem a začne brečet
![]()
@amazon tak zuby si spolu nemyjeme..chodi spat driv nez ja.. ![]()
Holky, už nevím, jak na dceru…
Je jí 8let, chodí do 2.třídy, je to moje princezna.
Na svůj věk moc povinností nemá, ale když po ní něco chci (adekvátně věku - odnést ráno pyžamo a nádobí po snídani, přijít ze školy a převlíct se a vytáhnout věci z aktovky, srovnat si oblečení, večer uklidit hračky)…musím vše zopakovat několikrát, pak už zvyšuju hlas, musím ji ke každé věci navádět zvlášt (odnes prádlo do koše, odnes hrníček, odnes, udělej… je to každý večer to samé a očekávala bych, že už to ve svých letech bude dělat automaticky)…většinou to končí řevem (když to opakuju po několikáté) a ona začne brečet a válet se po zemi!!!
Kolikrát mám chuť ji vzít a strčit pod ledovou sprchu.
Večer jdu spát a je mi to vše líto:-(
Mám 6letého syna, ten když má uklidit, taky mrčí, ale nedělá tyhle scény.
A ve srovnání s dcerou spoustu věcí udělá sám od sebe (dojí, odnese nádobí, ráno vstane, obleče se a odnese pyžamo)
Každý večer je dusno. Dcera teď začíná mít lehce tik v oku, může to být
i z toho:-(. Ale snažím se být důsledná, chci po ni, aby si aspoň základní věci uklidila (a chci to po ni už dlouho, ne že posledních 14dnů).
Ona je taková citlivější, lítostivá holčička. Moc ji miluju, nechci, aby se pořád něčím trápila (můj taťka se už dlouho léčí s depresemi), ale taky ze sebe nechci dělat služku.
Je taková od malička - lítostivá. V pondělí s ní zajdu k dětské lékařce a nevím, zda i jít k dětskému psychologovi?
Jinak je bystrá, sportovně nadaná, ve škole má samé jedničky.
Bohužel manžel je takový, že když je s dětmi on, uklízí po nich sám, nebo čeká, až já přijdu a buď uklidím nebo to já začnu vyžadovat po dětech.