Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Období vzdoru - zkušenosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.1.13 22:41
Období vzdoru - zkušenosti
Zdravím maminky, ráda bych se vás zeptala na zkušenosti z období vzdoru u dítěte. Máme doma tříletého chlapečka, je velice šikovný a v podstatě klidné dítě. Nicméně, v poslední době neposlouchá a to takovým způsobem, že naprosto nereaguje na jakékoli dotazy, příkazy či žádosti. Není to pokaždé, ovšem velice často. Celá přemlouvací situace graduje tak, že buď zařvu (i když jsem hodně klidný člověk 
)a nebo dostane přes zadek, vztekne se a je to ještě horší 
Pro příklad uvedu situaci, kdy jsme byli venku a on vběhl do silnice, přestože jsem ho upozorňovala, že k ní jdeme, že se má zastavit (jel na odrážedle), že se musí rozhlédnout atd. Pak jsem na něj jen řvala a utíkala s hrůzou v očích za ním 
…Přitom ví, že má na mě počkat, případně se rozhlédnout a pak teprve přejít. Máme ještě rok a půl staré dvojčata, takže ho už za ručičku opravdu vodit nemůžu. S tím souvisí i to neustálé přemlouvání a domlouvání. Nemohu se pokaždé věnovat jen jemu a potřebuji, aby v určitých situacích alespoň spolupracoval. Viz například oblékání, umí se obléknout i vysvléknout, ale sekne se a prostě nechce 
Kdyby se alespoň nechal v klidu obléknout…A tak je to se vším. Standardní odpověď je „ne“, „nebudu“, „nechci“. Vysvětlování a domlouvání se míjí účinkem.
Tak bych se ráda zeptala na vaše zkušenosti. Jak tyto situace řešíte nebo jste řešily? Nechci dávat přes zadek a křičet na něj a zároveň nechci, aby úplně zvlčil. Taky vím, že to období přejde. Jen bych jím ráda prošla více v klidu, aby si nepamatoval uřvanou neurotickou matku
Určitě je tu na podobné téma už pár diskuzí, ale já nemám moc času na jejich pročítání, tak jsem se rozhodla pro založení nové.
Předem moc děkuji za příspěvky a všem přeji pohodový rok 2013 
Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.1.13 23:05
Znám, jen nemám dvojčata, 1,5 rok mladší jen jednu. Myslím, že je to normální. co to jde, tak se snažím ječení, kníkkání a kvílení ignorovat. Když mi rupnou nervy, taky řvu, vyjímečně přistane i jedn na zadek. Ale nepovažuji to za správné řešení, spíš takové selhání, ale nehroutím se z toho. Snažím se mu věnovat, njlepší je vypadnout ven, dost plánovat, abych nebyla v časovém presu, to je pak zcéna téměř stoprocentně. Neustále vysvětluji, že nemá ječet, kničet, ale říct normálně, co chce.
Mě ze všeho nejvíc točí negativismus. Hysterák ho dřív nebo později přejde, já si mezitím dělám něco jiného. Ale negativismus, kdy nic nechce, nebude, nechutná, nelíbí… o mu vydrží i celý den a ani nemám chuť se o cokoli snažit nebo něco podnikat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 23:22
Já to mám v hodně slabym odvárku, spíš jen náznaky, ale co není, může jednou být 
Nemám na to univerzální vzorec chování, protože dcera se taky nevzteká pokaždý stejně 
Pokouším se odhadovat a většinou mi to vychází, takže někdy ignoruju, někdy obejmu, rozptýlím pozornost, hejknu. Snažím se neplácat, když vidím, že si s tou emocí fakt nedokáže poradit (zato když něco udělá mladší dceři a třeba z povzdálí vidím, že je to naprosto plánovaný a rozmyšlený, tak jí zadek fakt nešetřím). A jinak se snažím být trpělivost sama, hodně se ve starší dceři vidím, jak vizáží, tak povahově. Jen mně tohle období vzdoru vydrželo hodně dlouho, tak mi trošku utkvěly v hlavě pocity, co jsem jako dítě mívala, takže s dcerou dost soucítím 
Co se týká vběhnutí do silnice naschvál, tak bych jí asi zmydlila hlava nehlava, protože lepší jedno „trauma“ ze seřezání, než mít z dítěte placku. Ale ještě se nám to nestalo, verča je dost vysvětlovací typ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 23:23
@Áčka77 píše:
Zdravím maminky, ráda bych se vás zeptala na zkušenosti z období vzdoru u dítěte. Máme doma tříletého chlapečka, je velice šikovný a v podstatě klidné dítě. Nicméně, v poslední době neposlouchá a to takovým způsobem, že naprosto nereaguje na jakékoli dotazy, příkazy či žádosti. Není to pokaždé, ovšem velice často. Celá přemlouvací situace graduje tak, že buď zařvu (i když jsem hodně klidný člověk
Tak bych se ráda zeptala na vaše zkušenosti. Jak tyto situace řešíte nebo jste řešily? Nechci dávat přes zadek a křičet na něj a zároveň nechci, aby úplně zvlčil. Taky vím, že to období přejde. Jen bych jím ráda prošla více v klidu, aby si nepamatoval uřvanou neurotickou matku
Určitě je tu na podobné téma už pár diskuzí, ale já nemám moc času na jejich pročítání, tak jsem se rozhodla pro založení nové.
Předem moc děkuji za příspěvky a všem přeji pohodový rok 2013
Lenka
Nemluvíš náhodou o mým starším? taky si ráda počkám na rady, jestli nevadí, že se vtírnu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 23:25
Lama Lama: Máme to hodně podobné. Vztekání je krátkodobé, ale ta negace všeho je někdy šílená. Taky nejsem velkým zastánce toho plácání na zadek, nicméně jsou momenty, kdy nemůžu jinak. Především v situacích, kdy jde po dvojčatech. Má totiž tendence je plácat, bouchat, kousat…a nechce si nechat vysvětlit, že tohle se nedělá. Asi to má ze školky I když teď mi dochází, že to moje naplácání jemu, tomu asi taky nepřidá 
Musíme se obrnit trpělivostí a věřit, že to brzo přejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.13 23:29
Zuzouš: Však taky dostal na zadek, i když jsme byli venku mezi domy…pak byl jak beránek. Na chvíli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elizabeta92
5.1.13 01:13
Moje sestra má tříletého syna a to je opravdu síla .. Když se mu řekne že to nesmí dělat, jen nahodí šibalský obličej a dělá to dál. Na všechno kreslí, všechno zapíná, všude lítá, ječí. Fakt děs.
Neposlechne mamku, taťku, ani mě.. Jediný z koho má respekt je děda. Ten co řekne, tak malej udělá bez keců. A ani se u toho nerozčiluje.
A co manžel/přítel třeba, na něj taky nedá? Nebo před ním je poslušnější?
- Citovat
- Upravit
5.1.13 09:32
Z manzela o moc vetsi repekt nema Krome toho je muj muz trochu cholerik, takze rychleji vybuchne, kdyz Ondra nechce poslouchat Ja se prave snazim vydrzet, co nejdele a vysvetlovat a vysvetlovat On uz se nastesti tolik nevzteka, akorat proste vypada, ze neslysi. Kolikrat absolutne nereaguje na jakekoli vyzvy a presne, jak pises, smeje se nam do obliceje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 09:33
Posloucha jen lidi, se kterymi neni denne. Ale jakmile s nekym stravi delsi cas, zacne si zase foukat I kdyz ve skolce je pry zlaty V kolektivu ty deti asi reaguji jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.13 20:53
Nedávno jsem slyšela, že prosazování ve 3 letech souvisí s prosazováním v pubertě. Pokud má dítě příliš úzké hranice a nemůže se ve 3 letech prosadit o to horší je puberta, protože má potřebu se více prosadit. Doma mám ročního prcka, tak radu nemám, ale tento názor mi přišel zajímavý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.13 21:05
Ahoj, je to trošku jinak. Období vzdoru mezi 2-3 rokem je jakási malá puberta. Říká se, že jaká je tahle malá puberta, taková je ta doopravdická Dá se to odhadnout, alespoň takhle nám to říkali když jsem studovala…Mám téměř dospělého syna, ve třech letech pohodář a v pubertě taky, takže u nás se to potvrdilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.16 18:44
@bessy no ty kráso. Tak to se z toho svého asi zblázním.
Je mu 2,5 a NECHCE, NEUMÍ, NEBUDE. Na cokoliv, celý den.
Jestli v takovým stupni u nás bude ta „opravdová“ puberta, tak to si jdu hodit mašli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
