Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přítel uhodil mé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.11.12 19:00
Určitě nepřeháníš, reagovala bych stejně. Měli byste si promluvit o výchovných postupech, matka jsi ale každopádně ty a on to musí respektovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 19:01
O výchově svého syna rozhoduješ ty, takové chování že se ještě urazí a nereaguje ani na volání malého mi přijde nevyzrálé a dětinské. Určitě bych nedopustila aby mi někdo šahal na dítě, naopak měl by mu být oporou a kamarádem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 19:02
Já bych řekla že se proste chová jako otec a vychváva trochu tvrdeji ale určite to nemyslí zle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.12 19:03
@ivuska.h píše:
Určitě nepřeháníš, reagovala bych stejně. Měli byste si promluvit o výchovných postupech, matka jsi ale každopádně ty a on to musí respektovat.
Ivusko, díky moc. No, to je to, on se prostě vždy urazí, když mu řeknu něco ohledně malého. Není to totiž poprvé, co se spolu hádáme, kvůli tomu, že je na něj podle mě až moc přísný. A jediné co mi vždy řekne: „Tak si ho vychovávej sama, já už si ho nebudu všímat“
Na druhou stranu nechci z něho dělat nějakého Heroda, to vůbec. Opravdu, malému se věnuje a opravdu si myslím, že ho má rád. A možná tím, že jsme byli se synem sami, tak jsme k sobě hodně přilnuli a já jsem třeba zbytečně mírná, až rozmazlující, nevím… 
- Citovat
- Upravit
27.11.12 19:04
Nepřeháníš! Nemá na něj co sahat, od výchovy jsi tam ty, pokud se mu něco nelíbí, má Ti říct a ty si s malým dle svého uvážení udělat pořádek! Pokud ho ani neupozornil, ať si rukavičky nesundává, nechápu proč mu dal pohlavek 
A ještě se urazí a ani se neotočí když na něj malý volá? No teda nevím, ale mě sáhnout na dítě někdo kdokoliv, ať už prarodiče či tak, tak neexistuje 
Na výchovu jsem tu já a tatínek, nikdo jiný. Přítel s Vámi nežije, tak nemá co se do toho montovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 19:05
Přesně tak, jak psala ivuska. h, Ty jsi matka a musí to respektovat. Hrát si na tatínka tímto způsobem, je dost neadekvátní. Ukazovat tímto svou mužskou hrdost a autoritu je docela hnus (asi nějaký komplex méněcennosti z minulosti, ne?) Já bych se bála dítě s ním nechat samotné, (jak se znám). Nevěřila bych mu. Dítě je prioritou, pak přítel. A s tím se chlapec musí smířit. Pokud ne, u mě osobně, by utřel nos. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.12 19:07
Tady zakladatelka.
Holky děkuji moc. On se právě asi snaží stylizovat do role otce. Což já na jednu stranu oceňuju, že nechce být jen nějaký strejda. Jen by mohl být trochu mírnější. To bydlení spolu plánujeme, respektive být po jeho dávno spolu bydlíme. Ale já zatím nechci. Nicméně víkendy i dny trávíme spolu. večer většinou přijde z práce stejně hned k nám. Takže spolu bydlíme tak nějak napůl, jestli mi rozumíte 
- Citovat
- Upravit
27.11.12 19:11
@Anonymní píše:
Ivusko, díky moc. No, to je to, on se prostě vždy urazí, když mu řeknu něco ohledně malého. Není to totiž poprvé, co se spolu hádáme, kvůli tomu, že je na něj podle mě až moc přísný. A jediné co mi vždy řekne: „Tak si ho vychovávej sama, já už si ho nebudu všímat“
Na druhou stranu nechci z něho dělat nějakého Heroda, to vůbec. Opravdu, malému se věnuje a opravdu si myslím, že ho má rád. A možná tím, že jsme byli se synem sami, tak jsme k sobě hodně přilnuli a já jsem třeba zbytečně mírná, až rozmazlující, nevím…
No holt se musíte naučit o tomto komunikovat, bez toho to do budoucna nebude, dle mé zkušenosti se výchova s věkem komplikuje, nikoliv naopak 
Taky se s manželem občas nepohodneme, ale maximální možný soulad je nutnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
simikini
27.11.12 19:11
Mně celkově zaráží reakce „urazím se a problém neřeším“ - nejen v souvislosti s touhle situací, ale všeobecně. Chová se takhle i v případě jiných konfliktů? (Tím nemyslím velké konflikty, ale obecně situace, kdy se neshodnete.)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.11.12 19:12
@ivuska.h píše:
No holt se musíte naučit o tomto komunikovat, bez toho to do budoucna nebude, dle mé zkušenosti se výchova s věkem komplikuje, nikoliv naopak
Ivosko, no a to se obávám, že nepůjde. V něčem mi připomíná mho otce. Ješita a pokud není po jeho, urazí se…
- Citovat
- Upravit
27.11.12 19:15
Měly by sis s ním promluvit o stylu výchovy, ale pokuď chceš aby byl jako jeho táta, tak musíš tohle respektovat. Sama píšeš, že to žádná velká rána nebyla. Holt je tvůj přítel přísnější. Je to tak obvyklé, že jeden z páru je přísnější a druhý zase víc rozmazluje. Kdyby to byl váš syn, tak to tak moc neřešíš. Nemůžeš po příteloj chtít aby dělal jen část otcovských věcí - ty které se ti líbí a zbytek mu sebrat, to není správné. Pokuď nechceš aby se zapojoval do výchovy, tak mu rozumím, že se urazí (ikdyž je to dětinské, ale holt emoce 
a nebude se chtít zapojit do hraní, kupovaní dárků atd. Buď vše nebo nic. Tak má vypadat rovnoprávný vztah.
Příspěvek upraven 27.11.12 v 19:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 19:16
@Saman píše:
Měly by sis s ním promluvit o stylu výchovy, ale pokuď chceš aby byl jako jeho táta, tak musíš tohle respektovat. Sama píšeš, že to žádná velká rána nebyla. Holt je tvůj přítel přísnější. Je to tak obvyklé, že jeden z páru je přísnější a druhý zase víc rozmazluje. Kdyby to byl váš syn, tak to tak moc neřešíš. Nemůžeš po příteloj chtít aby dělal jen část otcovských věcí - ty které se ti líbí a zbytek mu sebrat, to není správné.
tak nějak to vidím i já.
Pokud s partnerem počítáš do budoucna a není to jen chlap na chvíli, tak si budeš muset zvyknout, že se jako „otec“ bude chovat. Ale samozřejmě to chce nastavit pravidla, promluvit si o tom…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
27.11.12 19:19
Ahoj, docela jsem zvědavá na odpovědi, já to mám podobné. Mám pětiletou dceru a přítele, který to má podobné jako ten tvůj. Jsme spolu dva roky, má ji rád, věnuje se jí, ale je přísný a důsledný a občas plácne přes zadek. Přes pusu jí dal pohlavek jen jednou, když mu řekla, že je kretén ( ). Úplně stejně se chová i ke své dceři. Je pravda, že moje dcera je opravdu drak a někdy vyfasuje i ode mne, ale já jsem mnohem mírnější a méně důsledná než on. Dcera tátu nemá, zemřel. Je pravdou, že z mého přítele má jako z jediného člověka opravdu respekt a poslechne ho téměř na slovo, z ostatních (včetně mne) si dělá houby, je neposlušná. A také můj přítel se nikdy neurazil, když jsem mu něco ohledně výchovy vytkla, někdy uzná, že třeba vylétl přehnaně a někdy naopak si stojí za svým, že jednal správně. Ale taky se to ve mě občas hodně mísí 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj holky,
omlouvám se za anonym, ale téma je pro mě citlivé a přítel sem občas nakoukne.
Chci se zeptat, zda se přeháním nebo ne. Mám syna dva a půl roku. Je to dítě myslím jako každé jiné, trochu divočejší, ale myslím, že v mezích. Zlobí jako každej druhej kluk. Jsme od jeho půl roku sami, kdy nás manžel opustil. Chvilku jsme byli sami a pak se objevil můj nynější přítel. Jsme spolu asi rok, zatím spolu nebydlíme (nechci nic uspěchat, právě s ohledem na syna).
Teď k problému. Přítel má malýho rád. Myslím, že i malý jeho, i když daleko více preferuje to, že může jít k tátovi. Přítel s malým dělá blbosti, věnuje se mu, hraje si s ním. Jde s ním ven, když může a má čas.
Co mi ale začíná vadit je jeho autoritaivní výchova. Přijde mi, že někdy až zbytečně ostře na malého vyjede, když třeba dělá něco co nemá. Sem tam jsem byla svědkem, že mu dal přes ruce nebo na zadek, ale jen takové spíš symbolické plácnutí.
Dnes, ale nevím… Malý zlobil, že si pořád sundával rukavičky a házel je na zem. Přítel mu vlepil pohlavek… docela to mlasklo, i když asi to žádná rána nebyla. Slušně jsem ho poprosila, ať ho přes hlavu nebije, že když už, tak přes ruce nebo na zadek, ale přes hlavu ne. Navíc, já jsem spíš pro výchovu, kde se fackami a vůbec všemi tělesnými tresty šetří a použíjí se, až po vyčerpání všech možností, i když je to někdy únavné. Ještě dodám, že malý to udělal jen jednou a hned přilítnul ten „políček“, žádná předchozí upozornění, nic.
Přítel zaregoval taky podvině, urazil se a odešel domů. Bez rouzloučení, se mnou i s malým, i když na něj syn volal, ani se neotočil.
Tak tu teď sedím a říkám si, jestli fakt přeháním, když se vlastně nic nestalo, anebo jsou mé pochybnosti o jeho přístupu k synovi a jeho výchově oprávněné.
Děkuji moc za každý názor