Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Amber_1977 píše:
Pěstí![]()
No, na pubertu svých dětí se vyloženě těším
Mimochodem, jsem z „intelektuální“ rodiny, v šestnácti mi maminka během toho, co jsme se praly o hadry, zlomila prst![]()
Já jsem byla tak k smrti vystrašená, že jak přišla do dveří hned jí koupila.. ![]()
Ale vzala to sportovně a dneska to dává k dobrému při rodinných sešlostech..jak jí hysterická maminka jednu vyšila mezi dveřmi mezi oči.. ![]()
@ewanka píše:
My to taky tady máme jen z jedné strany, chtělo by to taky vyjádření příteleTaky bych se být tebou zamyslela nad tím, jestli ti nevadí jakékoliv přítelovy tresty směrem k tvému synovi, a toto nebyl jen vrchol všeho. Možná v nitru nehledáš otce pro svého syna (protože toho má), ale hledáš spíš partnera pro sebe a vadí ti, že se angažuje ve výchově - nemyslím to nijak zle
jen vím, že kvůli tomu, že člověk vlastně neví, proč a co ho naštvalo, vznikají nesmyslné hádky a nejdřív si musíš ty ujasnit, jestli chceš, aby ho přítel vychovával nebo ne (on o to asi stojí a teď vycítil, že ty asi ne a dotklo se ho to).
Jj, to by mě zajímalo, co by napsal k tomu všemu přítel. Asi nic, nemá potřebuju nic řešit, nesnáší to ![]()
Jinak já chci aby nebyl právě jen nějaký strejda, ale aby se o syna staral se vším všudy. Ale to tady asi nezaznělo. Mě by to vadilo, i kdyby to udělal jeho vlastní otec. Jen vím, že ten by to nikdy neudělal. Nemá to v povaze.
A asi jsem přecitlivělá, jak se přítel k malému chová to asi ano, že si říkám, jestli by se takhle chpval i k svému vlastnímu dítěti.
@peggy.sl píše:
Tos mi připomněla mně..když si dcera ve třinácti letech vypnula mobil a přišla domů v jedenáct s nějakým odredovaným hejskem..v afektu jsem jí vyšila jednu pěstí..![]()
![]()
od té doby seká latinu…
Zakldatelko, jak to tak vše čtu, tak z Tebe cítím spíš dost negativ k partnerovi, takže bych to fakt hodně v sobě pořešila co dál ![]()
@Mia82 píše:![]()
![]()
![]()
chudák holka
se jí na to budu muset zeptat
jinak ahoj
Nazdááár!!! ![]()
To je velká storka…druhou chytla na chodbě o tu plechovou skříň a rozházela ten náš přeplněný botníček…
![]()
Napíšu jak je to u nás. mám dceru 8let a manžel syny 8 a 11 let. dcera bydlí s námi a synové k nám jezdí ob víkend. zezačátku jsme se dost kvůli výchově dohadovali(každej jsme si bránili vlastní děti), ale ca po roce společného bydlení už jsme ca 2 roky skoro bez konfliktů. manžel si vzal dceru za vlastní a nebije ji.
já jsem jednou dala pohlavek každému ze synů. manželovi jsem se za to omluvila, (a doufám že už k tomu nikdy nedojde), synům ne, těm jsem řekla že dostanou znova jestli si něco podobného ještě dovolí.
neztrácejte naději kdo podobné řešíte, jde to. jen jsem přišla na to, že moje dítě nebude bít ani přítel, ani otec, ani nikdo. prostě ho budu bránit všemi svými silami, a bít si ho v případě potřeby sama.
Lída
@Anonymní píše:
A asi jsem přecitlivělá, jak se přítel k malému chová to asi ano, že si říkám, jestli by se takhle chpval i k svému vlastnímu dítěti.
Můj bývalý přítel měl o více než třicet let starší rodiče a byl vychováván bitím řemenem.. Věděla jsem, že tak daleko by asi ve výchově svých dětí nezašel, přesto na můj vkus prosazoval až příliš autoritářskou výchovu.. S tím jsem se neuměla srovnat a věděla jsem, že by to v budoucnu mezi námi způsobilo mnoho problémů.
Už spolu nejsme, žiji a mám dítě s mužem, se kterým se nejen na výchově shodneme.
@peggy.sl píše:
Nazdááár!!!
To je velká storka…druhou chytla na chodbě o tu plechovou skříň a rozházela ten náš přeplněný botníček…![]()
![]()
No jo, vyloženě se těším ![]()
Pokud partnerovi řeknu, že nechci, aby bil dítě přes hlavu, tak to dělat nebude, tečka, žádný prostor pro diskuze. O výchově bys měla rozhodovat ty s biologickým otcem. Ať tvé dítě vychovává, to je v pořádku, ale podle pravidel, která určíš ty ![]()
@Z.jev píše:
Pokud partnerovi řeknu, že nechci, aby bil dítě přes hlavu, tak to dělat nebude, tečka, žádný prostor pro diskuze. O výchově bys měla rozhodovat ty s biologickým otcem. Ať tvé dítě vychovává, to je v pořádku, ale podle pravidel, která určíš ty
Zakladatelka
Což on odmítá asi pochopit a hlavně respektovat… No ješita, jak jsem psala…
Sakra holky, co má dělat? Je mi jasný, že náš problém není jen o jednom výchovným pohlavku. Ten problém je hlubší… Vím, že se ptám jak malá holka, ale já fakt nevím co teď…
@Z.jev píše:
Pokud partnerovi řeknu, že nechci, aby bil dítě přes hlavu, tak to dělat nebude, tečka, žádný prostor pro diskuze. O výchově bys měla rozhodovat ty s biologickým otcem. Ať tvé dítě vychovává, to je v pořádku, ale podle pravidel, která určíš ty
souhlas ![]()
Jestli se neumíte shodnout na výchově tak to asi nemá cenu. Takovýhle vztahy se rozpadaj i bez problémů s nevlastními dětmi. Lepší dřív než později třeba se společným špuntem (samozřejmě pořád si myslím, že by jsi to hlavně měla první probrat s ním, jestli je ochoten na vašich vztazích pracovat).
@Anonymní píše:
ZakladatelkaCož on odmítá asi pochopit a hlavně respektovat… No ješita, jak jsem psala…
Sakra holky, co má dělat? Je mi jasný, že náš problém není jen o jednom výchovným pohlavku. Ten problém je hlubší… Vím, že se ptám jak malá holka, ale já fakt nevím co teď…
Nevím, asi bych si sním zkusila promluvit, v klidu, bez emocí a křiku. Prostě mu musíš dát najevo, že jsi ráda, že mu výchova tvého dítěte není lhostejná, ale zkrátka je to ve tvé režii. Snad se zas nezachová jak malé děcko a neodejde beze slova ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky,omlouvám se za anonym, ale téma je pro mě citlivé a přítel sem občas nakoukne.
Chci se zeptat, zda se přeháním nebo ne. Mám syna dva a půl roku. Je to dítě myslím jako každé jiné, trochu divočejší, ale myslím, že v mezích. Zlobí jako každej druhej kluk. Jsme od jeho půl roku sami, kdy nás manžel opustil. Chvilku jsme byli sami a pak se objevil můj nynější přítel. Jsme spolu asi rok, zatím spolu nebydlíme (nechci nic uspěchat, právě s ohledem na syna).
Teď k problému. Přítel má malýho rád. Myslím, že i malý jeho, i když daleko více preferuje to, že může jít k tátovi. Přítel s malým dělá blbosti, věnuje se mu, hraje si s ním. Jde s ním ven, když může a má čas.
Co mi ale začíná vadit je jeho autoritaivní výchova. Přijde mi, že někdy až zbytečně ostře na malého vyjede, když třeba dělá něco co nemá. Sem tam jsem byla svědkem, že mu dal přes ruce nebo na zadek, ale jen takové spíš symbolické plácnutí.
Dnes, ale nevím… Malý zlobil, že si pořád sundával rukavičky a házel je na zem. Přítel mu vlepil pohlavek… docela to mlasklo, i když asi to žádná rána nebyla. Slušně jsem ho poprosila, ať ho přes hlavu nebije, že když už, tak přes ruce nebo na zadek, ale přes hlavu ne. Navíc, já jsem spíš pro výchovu, kde se fackami a vůbec všemi tělesnými tresty šetří a použíjí se, až po vyčerpání všech možností, i když je to někdy únavné. Ještě dodám, že malý to udělal jen jednou a hned přilítnul ten „políček“, žádná předchozí upozornění, nic.
Přítel zaregoval taky podvině, urazil se a odešel domů. Bez rouzloučení, se mnou i s malým, i když na něj syn volal, ani se neotočil.
Tak tu teď sedím a říkám si, jestli fakt přeháním, když se vlastně nic nestalo, anebo jsou mé pochybnosti o jeho přístupu k synovi a jeho výchově oprávněné.
Děkuji moc za každý názor
Mohu se zeptat kolik je příteli let? Že se takhle urazil? Přijde mi takové chování dětinské. Od té doby se neozval? Já už svůj názor řekla, nikdy bych nedovolila aby moje dítě dostalo od někoho jiného než ode mně nebo jeho bio otce. Ani babičky a dědové si tohle nikdy nedovolili ![]()
A sundavání rukaviček mi nepřijde jako důvod k pohlavku nebo co to vůbec bylo když to plesklo
Nejsem proti fyz. trestům, taky občas dám na zadek nebo ruku, ale přes hlavu fakt ne ![]()
Chceš tedy aby se zapojoval do výchovy? Trestáš malého stejně jako tvůj přítel? Aby tam pak nebyl blok od syna, proč strejda trestá rukou když maminka a táta ne ![]()