Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přítel uhodil mé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anjes
28.11.12 00:43
- Citovat
- Upravit
Slecnaxxx
28.11.12 06:57
@Anjes píše:
Hm…tak doufám, že to viděl syn a tatínek má patrně zaděláno na super autoritu. Já bych se pohlavkem u přítele asi navždy ztrapnila, je to jak od přemrštěného scénáristy a toho manžela obdivuju, že neodešel a nenechal Tě tam s tím blbým nápadem i nákupem.
taky jsem nepochopila, tatinek ma po autorite a zaroven vsichni videli co ma doma za,,dámu,,
- Citovat
- Upravit
28.11.12 08:15
Zakladatelko, zvaž ještě tohle-jste spolu rok, jestli jsem to dobře pochopila, brzy začnou opadat růžové brýle a když se nedohodnete na výchovných postupech, bude to čím dál horší. tvůj přítel není synův otec a nikdy nebude, když má vlastního, čili o něm v zásadě rozhoduješ ty, ať si s ním hraje a má ho rád sebevíc. nesnažila bych se z něj dělat „tátu“. a taky zapřemýšlej, co uděláš když budete mít další dítě spolu a přítel ho bude takto vychovávat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.12 08:28
Derda:Masakr 
to by u nás neprošlo, za to ztrapnění bych to chytla zpátky a ostuda jak brno 
a zřejmě bych v tom krámu zůstala i s nákupem a dětma, jak píšou holky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.12 08:30
Víš, tohle je vždycky těžké. Když není druhý biologický otec, tak člověk to dítě příjme úplně za své, ale když je a o to dítě se stará, tak to jde blbě. Dítě prostě nemůže mít dva táty nebo dvě mámy. Pak se člověk staví spíš do toho stejdy a tety. To neznamená, že by dělal rozdíly mezi svým a nevlastním, ale prostě i když tomu nevlastnímu dáváš všechno, tak on poběží za biologickými rodiči a máš strach že ti jednou vplálí, že nejsi jeho, tak co se mu montuješ do života.
Někdo tada psal, že už po rocu a máte problémy…podle mě budou ze začátku každého takového vztahu problémy. Vždycky příjdou v době, kdy už budete rodinu ztmelovat. Tyhle práva a povinnosti se prostě musí nastavit. Samozřejmě především k spokojenosti dítěte a tebe, ale domluvit se musíte všichni 3. Není moc pravděpodobné, že si najdeš chlapa, který s tebou bude na 100% souhlasit a nebudete muset tohle řešit. Ale možná bude přístupnější 
Držím palce ať to nějak zvládnete, ať tak nebo tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.12 08:38
@derda píše:
Jé to taky udělal manžel synovi, bez upozornění mu dal opravdu slabý pohlavek(pištěl na nákupech syn). No nezmohla jsem se na slovo, my totiž děti plácnem jen výjmečně a to po zadku. Nakupovali jsme a manžel, že prý si koupi ještě pivo, tak jsem mu dala taky pohlavek a to přímo taky v tom obchodě. Pak jsem se zeptala jak se cítí a řekla jsem mu že přece taky nemám ráda když pije pivo. Docela se cítil trapně, ale pochopil kde udělal chybu. Dokonce se omluvil.
super!! http://smajlici.yw.sk/smajlici/bi.gif http://smajlici.yw.sk/smajlici/bj.gif
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihl. Luciak82
28.11.12 09:18
Reagovala bych stejně. Když malá zlobí nějak extrémně, tak dostane lehký plácanec po ručičce nebo zadku. Je to malé dítě a taky by se děti neměly fackovat. Do hlavy tedy ne. To jeho chování potom bylo dětinské.
- Citovat
- Upravit
Metamorphosis
28.11.12 10:34
@lucka.Kr píše:
Derda:Masakr
Ano, jednoznačný souhlas - Derda znevážila svého partnera. Proč se v těchto intencích neuvažuje i u dětí? Ony nemají vlastní důstojnost? Ony jsou malé (= fyzicky oproti nám bezbranné a zároveň na nás životně závislé), takže to automaticky znamená, že výměnou za to, že je krmíme, šatíme a dopřáváme jim občas nějakou zábavu, se musí chovat tak, abychom s nimi byli stále spokojeni? Trochu mi to připomíná výchovu psů - ta jede přesně v těchto kolejích - cílem je vychovat psa, který nebude škodit a bude vždy dělat přesně to, co chceme..
Vím, napsala jsem to velmi otevřeně a trochu jsem přeháněla - schválně, abychom si to uvědomily a přemýšlely nad otázkou, kde už naše výchova může ničit sebeúctu dítěte..
- Citovat
- Upravit
Metamorphosis
28.11.12 10:49
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Mia80: Přítel je o dost starší jak já. Mě je 25, jemu je 36. Takže rozum by už mohl mít viď?Od té doby jsem mu já zavolala, jestli mi nechce něco k tomu co se stalo říct. Řekl, že ne a pohádali jsme se. Před chvíli mi poslal sms. Ve stylu, že nevidí nic špatnýho na tom mu dát pohlavek, že nemluví o žádným mlácení nebo tak, že to snad vím, že by za něj dejchal a nedovolil by aby mu i někdo jiný ubližoval. Ale na pohlavku nevidí nic špatnýho. Argumentovala jsem tím, že když už tělesný trest, tak po předchozím upozornění a ne přes hlavu, ale přes ruce nebo plácnout přes zadek. Ale stojí si za svým a že z něj vychovávám jen mamánka a bábovku…
Co jsem zatím četla tvoje příspěvky, tak mi z toho vyšlo pár věcí, nad kterými dál přemýšlím:
- přítel je 36 let, tudíž již dospělá, zformovaná osobnost, která se těžko „převychová“ - tedy s jeho názory moc nehneš, pokud je sám uznává za vhodné, co aplikuje na tvého syna (u kterého se drží zpátky), to bude v ještě větší míře aplikovat na své vlastní dítě - ať to dobré, nebo i to, co se ti nelíbí, a tak to prostě bude, s tím nehneš;
- přítel si s sebou v životě něco nese, kdy má potřebu vytvářet dojem, že je „silný chlap“ a zároveň chce být vnímán jako nezpochybnitelná autorita, nevím, zda je to z dětství z vlastní výchovy, nebo se nějak necítí jistý svojí pozicí ve vaší rodině.. Nevím a nehnípu do toho, výsledek ale je, že např. z mého vlastního pohledu je více asertivní (agresivní), než by se mi líbilo (zkrátka za hranicí mé představy o chování se ve vlastní rodině) a zároveň neumí řešit problémy - což mi přjde mnohem horší než to první
- tvůj syn má otce, který se o něj zajímá, stará a miluje ho, byť spolu nežijete (to je váš problém, nikoli problém dítěte - jeho by se to nemělo nijak dotýkat) a ty chceš chlapečkovi pořídit druhého tátu.. No.. Tady bych na tvém místě hoooodně dlouho přemýšlela, zda je to opravdu správný nápad.. Syn tátu má, dalšího nepotřebuje a ať jste si mezi sebou udělali cokoli a líbí se ti to, či ne, správné je, aby ho miloval, aby pro něj tím vzorem byl on.. Takže kdokoli ti přijde do života, myslím si, že by měl být tím „strejdou“, velkým „kamarádem“, který samozřejmě i do výchovy určitým způsobem vstupuje, ale neřeší zásadní věci a nejde přes tvoje a tvého exmanžela mantinely.
Ono stejně, děti nevychováváš tím, co jim říkáš, co po nich chceš, ale tím, jak se sám/sama chováš, takže přeloženo do té situace - jestliže přítel vlepil malému facku při blbnutí s rukavicemi, tak mu tím nevštípil do hlavy, že shazovat rukavice je špatné, ale že je adekvátní vlepit facáka druhému člověku, když blbne.. resp. nastavuje mu tím míru tolerance k násilí a způsob řešení problémů s druhými.. 
- Citovat
- Upravit
28.11.12 11:53
@Anonymní píše:
ZakladatelkaMia80: Přítel je o dost starší jak já. Mě je 25, jemu je 36. Takže rozum by už mohl mít viď?
Tvůj přítel má tedy názor. Tím, že dítě první upozorním a potrestám, až poté plácnutím přes zadek a nebo ruku bude mamánek? Tak to by moje malá dostávala od tvého přítele pořád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.12 11:54
@Amber_1977 píše:
Co jsem zatím četla tvoje příspěvky, tak mi z toho vyšlo pár věcí, nad kterými dál přemýšlím:
- přítel je 36 let, tudíž již dospělá, zformovaná osobnost, která se těžko „převychová“ - tedy s jeho názory moc nehneš, pokud je sám uznává za vhodné, co aplikuje na tvého syna (u kterého se drží zpátky), to bude v ještě větší míře aplikovat na své vlastní dítě - ať to dobré, nebo i to, co se ti nelíbí, a tak to prostě bude, s tím nehneš;
- přítel si s sebou v životě něco nese, kdy má potřebu vytvářet dojem, že je „silný chlap“ a zároveň chce být vnímán jako nezpochybnitelná autorita, nevím, zda je to z dětství z vlastní výchovy, nebo se nějak necítí jistý svojí pozicí ve vaší rodině.. Nevím a nehnípu do toho, výsledek ale je, že např. z mého vlastního pohledu je více asertivní (agresivní), než by se mi líbilo (zkrátka za hranicí mé představy o chování se ve vlastní rodině) a zároveň neumí řešit problémy - což mi přjde mnohem horší než to první
- tvůj syn má otce, který se o něj zajímá, stará a miluje ho, byť spolu nežijete (to je váš problém, nikoli problém dítěte - jeho by se to nemělo nijak dotýkat) a ty chceš chlapečkovi pořídit druhého tátu.. No.. Tady bych na tvém místě hoooodně dlouho přemýšlela, zda je to opravdu správný nápad.. Syn tátu má, dalšího nepotřebuje a ať jste si mezi sebou udělali cokoli a líbí se ti to, či ne, správné je, aby ho miloval, aby pro něj tím vzorem byl on.. Takže kdokoli ti přijde do života, myslím si, že by měl být tím „strejdou“, velkým „kamarádem“, který samozřejmě i do výchovy určitým způsobem vstupuje, ale neřeší zásadní věci a nejde přes tvoje a tvého exmanžela mantinely.
Ono stejně, děti nevychováváš tím, co jim říkáš, co po nich chceš, ale tím, jak se sám/sama chováš, takže přeloženo do té situace - jestliže přítel vlepil malému facku při blbnutí s rukavicemi, tak mu tím nevštípil do hlavy, že shazovat rukavice je špatné, ale že je adekvátní vlepit facáka druhému člověku, když blbne.. resp. nastavuje mu tím míru tolerance k násilí a způsob řešení problémů s druhými..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.12 12:29
Zakladtelka.
Holky, moc Vám všem děkuji.
Amber děkuji Ti za to, cos napsala. Po přečtení Tvého příspěvku tu tak nějak sedím a ptám se sama sebe, jestli to má vlastně vůbec všechno cenu. A přitom to vše začalo jedním pohlavkem. ale na druhou stranu, otázku výchovy mého syna neřešíme poprvé, tak možná proto mě to tak sebralo… Jinak nemyslela jsem to tak, že chci malému pořizovat druhého tátu. Když se přítel objevil, dlouho jsem přemýšlela, jestli jít do něčeho víc, protože po rozvodu jsem opravdu přestala chlapům věřit obecně. Ale snažil se a právě i v té době se manžel o syna nijak nezajímal. To začal až zhruba před půl rokem, kdy už je s malým přeci jen sranda atd. Nebo jestli se dozvěděl, že někoho mám a lekl se, že na něho malý zapomene úplně… Nevím, ty důvody jeho přes rok trvajícího nezájmu o malého zná jen on sám. Tak možná proto jsme to tak nějak s přítelem brali, že otec tedy nebude ten, co malého splodil, ale ten co ho vychová a bude s ním den co den… Ale to odbočuji…
K výchově přítele. Moc toho nevím, se svými rodiči se nestýká, resp. hlavně s jeho matkou. Každopádně i on byl v podobné situaci jako je teď můj syn. jeho rodiče se rozvedli, když přítelovi byli asi čtyři roky. Od té doby ho vychovával jiný „otec“. Ten ho i pak adoptoval, přijal za vlastního atd. Ten byl voják a asi tomu i odpovídala výchova. Tím se nechci dotknout žádné z Vás, která má doma manžela nebo přítele vojáka . Jen pro nastínění situace se to asi opravdu hodí. Na druhou stranu si myslím, že ač byl jeho náhradní táta nevlastní, vychovával přísně, ale spravedlivě. Kdo hlavně selhal byla jeho matka, která ho v 16ti vyhodila z domu, že už je velký, ať se stará. V té době krachovalo i její druhé manželství. Přítel šel bydlet k babičce, která ho podle jeho slov spíše vychovávala, než jeho matka. Tam byl asi do 21, pak se zcela osamostatnil. Jeho náhradní otec a vlastně ani vlastní otec nežije. Co jeho náhradní otec žil, tak se stýkali, nijak extra, ale cca jednou do měsíce se viděli. S přítelovou matkou se viděl naposledy v těch 21, kdy odcházel od babičky. Od té doby se neviděli, prý asi dvakrát se potkali ve městě, ale jen se pozdravili. Podrobnosti všeho nevím, asi bude vina na všech stranách, každopádně si myslím, že jeho máma tak nějak selhala. Ale nechci soudit, někdy jsou ty rodinné vztahy opravdu složité.
No a teď se asi můžu i odtajnit, protože jestli si tohle přítel přečte, tak stejně pochopí kdo to píše… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Metamorphosis
28.11.12 12:54
@Geisy Jé, tak to se nediv To máš doma něco podobného jako byl můj expřítel.. Mimochodem, vojáka z povolání (bývalého), jsem zažila v jedné práci jako ředitele pobočky o nějakých 50 lidech - byla to jediná pobočka, kde prostě on zavelel a oni bez reptání udělali Každé povolání má svoje, nějak člověka logicky poznamená, takže i vojáci se svým, když to hodně zjednoduším „nepřemýšlet a poslouchat“ jsou svojí profesí trochu poznamenaní U nás je zase rodina poskládaná z učitelek a doktorů - a taky je to maso 
Ale vážně.. Nechtěla jsem v tobě vybudit deprese, či tě navádět k nějakým radikálním řešením.. Jen si uvědom, zda to, jak se tvůj partner v rámci rodiny chová, je pro tebe dlouhodobě přijatelné a zda takový způsob výchovy vydýcháš u případného dítěte, které se narodí už vám oběma..
Ono jedna věc je, jak se muž chová k tobě jako k partnerce, druhá jak se chová ke svým/k tvým dětem jako otec.. To jsou dvě odlišné role a obě musí zvládat a obě musí ještě ke všemu zvládat tak, aby to vyhovovalo i protistraně - jo, život v páru není sranda
- Citovat
- Upravit
28.11.12 20:11
Rozhodně nepřeháníš. tohle by bylo moc i na mě. Ty rozhoduješ o výchově a přítel to musí respektovat. Promluv si s ním, nastav mu hranice. Hlavně pohlavkovat dítě bez předchozího upozornění a ještě takhle malý mi přijde teda dost uhozený…Příteli bych za to asi vynadala teda.. a malýmu bych se to snažila nějak vysvětlit pokud by to šlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Hm…tak doufám, že to viděl syn a tatínek má patrně zaděláno na super autoritu. Já bych se pohlavkem u přítele asi navždy ztrapnila, je to jak od přemrštěného scénáristy a toho manžela obdivuju, že neodešel a nenechal Tě tam s tím blbým nápadem i nákupem.