Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Loki01 Facku samozřejmě ne, ale malej políček ano (za zasloužené věci, né zrovna za tyhle rukavice). Jsem jedna z těch přísnějších na výchovu.
Příspěvek upraven 27.11.12 v 19:51
@Anonymní píše:
Po pravdě, opravdu jsem na něj nevyjela. Právě, že dřív byla nějaká hádka a když je hádka, tak většinou vždy kvůli malému, tak právě proto jsem si extrémně dávala pozor, jak to řeknu a co řeknu… ale stejnak se urazil
Asi ho nech dneska byt. Nech ho vychladnout.
@Saman píše:
@ivuska.h Upřímně, já jednou dala nevl. za to že vylizovala talířPředtím mi totiž několikrát řekla, že po sobě nebude uklízet, že není služka a podobný věci a tak když jsem ji několikrát upozornila, ať už ten talíř nechá být a ona se na mě šklebila a lízala ho dál, tak malej dostala. Fakt malinkatej, ale prostě mi ta ruka vylítla. Samozřejmě mi to pak bylo líto, ale nebylo to tím jestli je vlastní nebo nevlastní…takže správné to samozřejmě nebylo, ale jde o to co tomu předcházelo a prostě člověk má i špatný dny. Jde o to jestli se takhle partner chová často nebo to byl prostě malý zkrat.
Tady zakladatelka. Prosím Tě nezlob se a neuraž se nebo tak něco, ale můžu se Tě zeptat. Píšeš, že más „vyvdané“ děti. Žijí s Vámi pořád? A pak fakt otázka na tělo. Bereš je jako svoje vlastní? Neděláš rozdíly? Pochopím, když neodpovídš, jen mě to fakt zajímá, protože je pravdou to, že vše asi moc řeším, když přítel není biolog. otec malého…
@Saman píše:
@Loki01 Facku samozřejmě ne, ale malej políček ano (za zasloužené věci, né zrovna za tyhle rukavice). Jsem jedna z těch přísnějších na výchovu.Příspěvek upraven 27.11.12 v 19:51
Fyzicke tresty neznamenaji prisnou vychovu
. Nebo jakoze by prima umernost? Ale neeee ![]()
@Loki01 myslím, že to dost přetáčíš. Nikdo tu neříká, že bít děti je správné a že je to ta správná výchova.
Ale pokud bude chtít o mě někdo, abych se starala o dítě se vším všudy, ale z výchovy mě odstrkoval, tak bych řekla jen ahoj.
@kcechovka píše:
@Loki01 myslím, že to dost přetáčíš. Nikdo tu neříká, že bít děti je správné a že je to ta správná výchova.
Ale pokud bude chtít o mě někdo, abych se starala o dítě se vším všudy, ale z výchovy mě odstrkoval, tak bych řekla jen ahoj.
Do vychovy se zapojit musi, s tim souhlasim. Ale nesouhlasim se stylem vychovy a moc se mi nelibi, ze se chova jako male dite. ![]()
Mám jednu, holčičku. Není s námi pořád, je s námi 5 dní ze 14 a neberu ji jako vlastní. Mám ji ráda, je pro mě něco jako neteř. Já ji vodím ráno do školky, já ji vařím, uklízím s ní, čtu ji večer pohádky…mě se jako holce víc svěřuje než tatínkovi. Ale taky už je pěkně vyčůraná, chodí žalovat, vydírá a podobně. Strašně dlouho jsme s manželem vztah rovnali, protože ze začátku byl na ní strašně upnutý a byla pro něj jen ona a pak dlouho nic, ale tak rodina fungovat nemůže. I dítě musí vidět že nad ním je rovnocený pár, který se miluje a respektuje. Nastavili jsme si pravidla jak se budeme chovat. Ale opravdu je pak líto, když pro nevlastní dítě děláš to co pro vlastní a miluješ ho a nakonec ti někdo vpálí do obličeje, ať se o to nestaráš, že nejsi rodič.
Tím neříkám, že to tvůj přítel tentokrát nepřehnal, ale měli by jste to podle mě probrat a nastavit si nějaké pravidla a pokuď po něm chceš, aby si hrál na tatínka, tak se vším všudy. Ale mi to takhle řešili až po té, co jsme spolu začali bydlet. Do té doby jsem s ní netrávila tolik času, žádný o samotě a tím pádem jsme výchovu řešili jen teoreticky.
Příspěvek upraven 27.11.12 v 20:00
@Loki01 píše:
Do vychovy se zapojit musi, s tim souhlasim. Ale nesouhlasim se stylem vychovy a moc se mi nelibi, ze se chova jako male dite.
tak pokud jde o jeho chování, tak než o výchově by si měla zakladatelka spíš položit otázku, zda pokračovat s takovým člověkem ![]()
@Saman píše:
Mám jednu, holčičku. Není s námi pořád, je s námi 5 dní ze 14 a neberu ji jako vlastní. Mám ji ráda, je pro mě něco jako neteř. Já ji vodím ráno do školky, já ji vařím, uklízím s ní, čtu ji večer pohádky…mě se jako holce víc svěřuje než tatínkovi. Ale taky už je pěkně vyčůraná, chodí žalovat, vydírá a podobně. Strašně dlouho jsme s manželem vztah rovnali, protože ze začátku byl na ní strašně upnutý a byla pro něj jen ona a pak dlouho nic, ale tak rodina fungovat nemůže. I dítě musí vidět že nad ním je rovnocený pár, který se miluje a respektuje. Nastavili jsme si pravidla jak se budeme chovat. Ale opravdu je pak líto, když pro nevlastní dítě děláš to co pro vlastní a miluješ ho a nakonec ti někdo vpálí do obličeje, ať se o to nestaráš, že nejsi rodič.
Tím neříkám, že to tvůj přítel tentokrát nepřehnal, ale měli by jste to podle mě probrat a nastavit si nějaké pravidla a pokuď po něm chceš, aby si hrál na tatínka, tak se vším všudy. Ale mi to takhle řešili až po té, co jsme spolu začali bydlet. Do té doby jsem s ní netrávila tolik času, žádný o samotě a tím pádem jsme výchovu řešili jen teoreticky.Příspěvek upraven 27.11.12 v 20:00
Zakladatelka.
Děkuji Ti za upřímnost. ![]()
@kcechovka píše:
tak pokud jde o jeho chování, tak než o výchově by si měla zakladatelka spíš položit otázku, zda pokračovat s takovým člověkem
Jo, no ![]()
Jen chci aby jsi to viděla i z druhé stránky. Ale co případ, to jiné řešení, takže přítele nechci přímo bránit. Třeba to přehnal a nebude ten pravý pro vás. Ale bylo by škoda to rozhodnout bez toho aby jste si to ujasnili, když se máte všichni tři rádi ![]()
@kcechovka píše:
tak pokud jde o jeho chování, tak než o výchově by si měla zakladatelka spíš položit otázku, zda pokračovat s takovým člověkem
Holky, trochu se v tom ztrácím. Právě proto, že to nebyl první indcident, tak po pravdě, než jsme došli domů, tak jsem byla tak zklamaná, že jsem přemýšlela nad rozchodem. Ale ani teď v klidu se té myšlenky nemůžu zbavit, ale právě nevím, jestli nepřeháním. Jinak je to chlap na kterého se můžu spolehnout, zařídí, spraví… Jen je prostě takovej tvrdší, žádnej cíťa nebo jak to mám napsat. Asi za to může jeho výchova, která byla opravdu podivná…
@Anonymní píše:
Holky, trochu se v tom ztrácím. Právě proto, že to nebyl první indcident, tak po pravdě, než jsme došli domů, tak jsem byla tak zklamaná, že jsem přemýšlela nad rozchodem. Ale ani teď v klidu se té myšlenky nemůžu zbavit, ale právě nevím, jestli nepřeháním. Jinak je to chlap na kterého se můžu spolehnout, zařídí, spraví… Jen je prostě takovej tvrdší, žádnej cíťa nebo jak to mám napsat. Asi za to může jeho výchova, která byla opravdu podivná…
tak to azs nechápu já, tady píšeš že je jen tvrdí, není cíta… tak v tom bych problém neviděla, ale předtím si psala, že je urážlivej a vtom bych problém už viděla…
@Saman píše:
Jen chci aby jsi to viděla i z druhé stránky. Ale co případ, to jiné řešení, takže přítele nechci přímo bránit. Třeba to přehnal a nebude ten pravý pro vás. Ale bylo by škoda to rozhodnout bez toho aby jste si to ujasnili, když se máte všichni tři rádi
Zakladatelka
Děkuji Ti za to.
Nečetla jsem všechny příspěvky, tak se budu asi opakovat. To že dal facku bez upozornění není dobré. Vždy má být domluva a pak trest. I já jako nervák nejdřív 2× řeknu a pak plácnu. To že odešel je hoooodně dětinské. Měla jsem kdysi jednoho, který mě za každou cenu chtěl donutit, abych 3 leté dceři řekla, že maminka už nemá ráda tatínka, ale jeho
. Prý když to pochopilo dvouleté dítě jeho bývalky, která to tomu svému řekla a on mohl být novým tatínkem,3 letá to pochopí taky. Ale já nechtěla takové bludy říkat. Urazil se a nemluvil se mnou. Přitom dcera byla chvíli u mě, chvíli u manžela. Hodně na ni žárlil, i na manžela, že jsme stále v kontaktu. Šel, jak přišel ![]()