Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@valkil vhodné to je do té doby než to někomu začne lézt na nervy, ať už rodičům nebo dítěti
duševní vývoj nestrádá ani když je mimino od narození ve vlastním pokojíku, protože v noci spí. Přes den je s mámou
ložnici máte velkou, ale v minulém bytě jsem měla menší
hele tak to zkus, však postýlku si v ložnici nech, kdyby to nešlo ![]()
@valkil píše:
http://rodina-deti.doktorka.cz/…do-peti-let/sice je to 7 let staré…
ale je to přeci rada odporníka!
nejde mi to otevřít, ale vidím nadpis
do 5 let v posteli bych nedala. Udělej to jak to cítíš ![]()
@valkil mně se to líbí. I když jen částečně, prtě má svou postel přiraženou k naší. Myslím, že je dobré mít vlastní prostor, ale pokud chce jít k nám, tak mu v tom nebráníme.
@K-Black Přesně ![]()
Jako já nevidím souvislost mezi duševním vývojem dítěte a vlastní pokojíček, nebo spaní s rodiči
Dokud je dítě malé malé, ať s rodiči spí, když to tak vyhovuje všem, prcek se nebudí a spinká. Něco jiného je, pokud dítě špatně spí a hodně se budí, jako dcerka mojí švagrové, od narození hrůza, fakt se nevyspala cca do roka malé, nebylo ani možný dát jí do vlastního pokojíčku, vzhledem k tomu, že měla 1+1.Nedávno se přestěhovala do většího, malá má vlastní pokojíček a spinká jako budulínek, po obědě i tři hodiny, večer v osm usne a spinká do rána. To je potom jiná. Ale já opravdu nemám důvod, vzhledem k tomu, že se spaním malé až na vyjímky, jsem nikdy neměla problém a jsem ráda, že jí mám vedle sebe a ještě dlouho to tak bude. Přes den, pokud nejsme zrovna venku, je taky se mnou v obýváku, půlka místnosti patří jí, má tu svůj hrací koutek. A pochybuju, že kdyby měla svůj pokojíček, že by si hrála tam. Stejně, kam se hnu, tam jde za mnou ![]()
@valkil proč by to tak nebylo v pořádku? Od kdy mají děti své pokojíčky? Navíc je to jen trend západního světa. Moji rodiče neměli vlastní pokoj ani jeden. Prakticky celý vývoj lidstva spala celá rodina v jednom pokoji/společně u sebe.
EDIT: Moje prababička byla z 12 dětí a měli 1+1 a takhle bych mohla pokračovat. Je to prostě trend moderní doby.
Hlavně to musí vyhovovat vám.
Příspěvek upraven 06.10.13 v 20:49
Jo a teď jsem si ještě tak vzpomněla, ségra dala syna do vlastního pokojíčku cca ve třech letech, zpočátku tam s ním vždycky spala ona, nebo manžel, než si zvykl, za nějakou dobu v pohodě, spinkal u sebe v pokojíčku, ale pak přišlo období a trvá to doteď, že se věčně v noci stěhuje k nim a spí s nima.Bude mu pět
Je to docela vtipný, mají velkej barák a většinou spí všichni v jedný ložnici, nejmenší místnosti v baráku
Mají ještě jednoho chlapečka,19.měs ![]()
@kristy84 tak to měla kamarádka. Mají 3 děti od sebe 3,5 a 2 roky a ještě v 6 letech nejstaršího spali všichni v ložnici a to měly děti svoje pokojíčky. Odstěhovaly se postupně až se školní docházkou.
Ahoj, můj názor je, že když půjde do školy, mělo by mít dítě svůj pokoj nebo aspoň oddělený prostor (stůl, postel, hraní). Nejdříve bych dala dítě do svého pokojíku ve 3 - 4 letech…
@K-Black máme děcák přes celej byt(docela velkej) a myslela sem, aby se malá nebála, když by za námi chtěla přijít. Možná dáme jen světýlko do chodby ![]()
@motaba píše:
@K-Black máme děcák přes celej byt(docela velkej) a myslela sem, aby se malá nebála, když by za námi chtěla přijít. Možná dáme jen světýlko do chodby
jo tak to jo, já mám vždycky děti poblíž. Dala bych světýlko jak říkáš do chodby ![]()
@valkil já myslím že řešíš blbost, prostě každý to má jinak. Důležitý je aby to vyhovovalo dítěti a rodičům, a je uplně jedno kde kdo spí.
Já budu dávat malého do pokojíku tento týden, a když by ho to mělo nějak trápit, nebo by se měl v noci budit s pláčem tak půjde zpátky do ložnice. Jsem sobec a můj spánek je pro mě důležitý ![]()
@valkil Podle mě dítě je rádo, když má svůj stoleček, kde si může malovat a rozhazovat hračky, od doby, kdy z toho má rozum - a možná i dřív; děti jsou konzervy a mají rády, když i tu hrací deku mají pořád na stejným místě. Ale nemusí to být nutně „svůj pokoj“. My třeba měli pro malou Koníka (www.konik.cz), a když jsme ho naklopili, tak to byl stoleček na hraní, a to už v době, kdy tam ještě sama neuměla vylézt a museli jsme ji vysadit.
Jestli chceš nějaké extrémy, tak já spala v ložnici s rodiči do 15 let, teda ne dobrovolně, prostě jsem se do pokoje k bráchům v panelákovém bytě nevešla. Snad jsem se vyvinula normálně, žádný neblahý vliv to na mě nezanechalo
. Na spaní je to šumák (vlastně to bylo v noci i pozitivní, jako dítě jsem mívala docela noční můry, tak jsem se tolik nebála), horší to bylo s tím osobním prostorem, ale toho bych ani v pokoji s 2 staršími bratry moc neměla. Ale to jsem ti taky neporadila, že? ![]()
@Samamama píše:
Jestli chceš nějaké extrémy, tak já spala v ložnici s rodiči do 15 let, teda ne dobrovolně, prostě jsem se do pokoje k bráchům v panelákovém bytě nevešla. Snad jsem se vyvinula normálně, žádný neblahý vliv to na mě nezanechalo. Na spaní je to šumák (vlastně to bylo v noci i pozitivní, jako dítě jsem mívala docela noční můry, tak jsem se tolik nebála), horší to bylo s tím osobním prostorem, ale toho bych ani v pokoji s 2 staršími bratry moc neměla. Ale to jsem ti taky neporadila, že?
my na starém baráku spali v ložnici našich do mojich 11 a segře bylo 10
než si postavili nový barák, kde měl každý svůj pokoj, pro tak staré dítě už mi to nepříjde vhodné, já si pomatuju i jejich hrátky
protože už jsem byla ve věku, kdy jsenm to vnímala, to už byl právě ten extrém a svým dětem bych nedovolila spát tak dlouho v ložnici.
Do nějakých 4-5r bych pokoj neřešila, ale pak už jo a taky je rozdíl dát jedno dítě samo do pokoje, jak když jdou třeba dvě spolu.
Dcera spala s náma v ložnici do 5 let, ale bylo to z nutnosti (malý byt). Klukovi jsou 2 a zatím s námi spí taky, až se nevejde do malé postýlky, půjde k ségře. Čtu tady, že hodně z vás dává miminko do svého pokojíku. to bych nechtěla, dcera poměrně dost marodila, byla jsem ráda, že je u nás, mohla jsem ji kontrolovat a měla jsem lepší pocit.
@valkil synovi jsou 2 roky a vlastní pokoj mít ještě dlouho nebude. Vidím to tak do 1. třídy. Ale mně to vyhovuje a on si taky nestěžuje. Vzájemně se nebudíme. Hračky má v obýváku, takže jsme vlastně pořád spolu a v noci je taky blízko. Osobně jsem byla s našima v ložnici do 8 let a následky to na mě nezanechalo.
Spíš se děsím toho, jak to bude vypadat, až přibude další dítě, jak to budeme zvládat.