Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den všem. Asi jsem jeden z mnoha mužů, kterému odchází žena za milencem. Můj příběh: Jsme svoji 19 let a celkem 24. Já 43, žena 41. Děti 20 a 15 let (syn a dcera).
Cca před rokem někdo poslal mé ženě celkem hnusné zprávy přes messenger o mě a mé kolegyni z práce (nic jsem s ní neměl).Žena mi o tom neřekla, je velmi hrdá a asi si to chtěla srovnat v hlavě sama.
Do toho jsem musel chodit noční přesčasové směny.
Na podzim začala opatření covid a vše se zavřelo. S partou přátel jsme tedy udělali uzavřenou poker hernu v našem domě. Jeden z těch přátel ( perfektní parťák pro zábavu, ale jinak nepoužitelný kus i dle manželky - 42 let v mamahotelu) si s mou ženou vždy rozuměl a lidsky si tzv. „sedli“. Byli jeden druhému „vrbou“.
Zhruba na konci ledna jsem ženu a tohoto „kamaráda“ přistihl ne v úplně kamarádské pozici (plně oblečení s rukama tam, kde by neměly být). Oba byli ve velmi opilém stavu. Řešil jsem to s oběma s tím, že jim to dokážu odpustit, ale nezapomenu. Žena navrhla, že se od něj úplně odstřihne. Já tehdy nesouhlasil (velká chyba). Večírky probíhaly vesele dál a oni si dávali od sebe odstup. Bohužel četnost večírků stoupala a některé byly i v mé nepřítomnosti. Když jsem se ozval, bylo zle. Že prý ji chci omezovat atd.
Po covidu začala žena běhat aby se dostala do formy. Vždy při návratu se zastavila v hospodě, kde ten „kamarád“ pracuje, na občerstvení. Začal jsem se ozývat, že se mi nelíbí jejich častý kontakt. Žena se „zatáhla“ a vždy tvrdila, že jsou jen přátelé. Takhle to bylo vícekrát. Ve finále mi jednou řekla, že mu pojede pomoct posekat zahradu. To už jsem vybouchl. Řekl jsem jí, že už mi vážně dost vadí ten běžný kontakt a tohle že je přes čáru (mě takovou pomoc nikdy nenabídla).
Tím, jak jsem na ní kvůli němu tlačil, se k němu ještě víc přimkla a všiml jsem si, že už se mnou neplánuje budoucnost (období cca přelom květen červen).
Poté probĕhlo ještě několik hádek a mých žárlivých výlevů.
Nakonec mi 6.7. řekla, že ode mě odchází a raději bude sama. Sehnala si od 1.9. byt ve stejném malém městě.
10. 7. už spala u toho „kamaráda“.
V současnosti žijeme vedle sebe v domě, kdy děti zůstávají se mnou doma a ona čeká na byt.
Plánovala si to tak, že bude v bytě s tím kamarádem a ke mě do domu občas přijde uklidit, vyprat, uvařit atd., protože tady přece má dceru.
To jsem utnul hned v zárodku, protože mi to přišlo jako blbost. To se jí úplně nelíbilo. Mojí námitku, že za nějaký čas budu mít někoho jiného odbyla tím, že je zvědavá, jak dceři vysvětlím, že se mnou bude TA kolegyně se svou dcerou.
Majetkově už jsme se domluvili a necháme děti, ať si sami zvolí navštěvování. Žena je teď šťastná a je jí fajn. Mě to srazilo na kolena. 14 dní na práškách a pomoc psychologa. Teď už jsem na tom lépe. Stále ji miluji, a strašně mě ničí její odjezdy za milencem.
Párovou terapii odmítá.
Můj názor je ten, že nikdy nezvládla žárlivost na mou kolegyni a tím, že to se mnou neřešila to jenom rostlo. Je opravdu přesvědčená, že s tou kolegyní stále něco mám a těmi výbuchy žárlivosti jsem ji chtěl vyštvat, abych si kolegyni mohl nastěhovat k sobě.
A teď prosím poraďte. Jsem ochoten na ní cca rok počkat, protože si myslím, že si pluje na „obláčku zalitá sluncem“ a dle psycholožky musí projít procesem vystřízlivění. Pak přijde srážka s realitou a ona si prý uvědomí, že to pos…a.
Nevím co s tím. Nevím, co bude až se odstěhuje, ale už aby to bylo. Teď to potřebuji i já.
Ale stále ji miluji a doufám, že se to jednou srovná.
@Max22 píše:
Dobrý den všem. Asi jsem jeden z mnoha mužů, kterému odchází žena za milencem. Můj příběh: Jsme svoji 19 let a celkem 24. Já 43, žena 41. Děti 20 a 15 let (syn a dcera).
Cca před rokem někdo poslal mé ženě celkem hnusné zprávy přes messenger o mě a mé kolegyni z práce (nic jsem s ní neměl).Žena mi o tom neřekla, je velmi hrdá a asi si to chtěla srovnat v hlavě sama.
Do toho jsem musel chodit noční přesčasové směny.
Na podzim začala opatření covid a vše se zavřelo. S partou přátel jsme tedy udělali uzavřenou poker hernu v našem domě. Jeden z těch přátel ( perfektní parťák pro zábavu, ale jinak nepoužitelný kus i dle manželky - 42 let v mamahotelu) si s mou ženou vždy rozuměl a lidsky si tzv. „sedli“. Byli jeden druhému „vrbou“.
Zhruba na konci ledna jsem ženu a tohoto „kamaráda“ přistihl ne v úplně kamarádské pozici (plně oblečení s rukama tam, kde by neměly být). Oba byli ve velmi opilém stavu. Řešil jsem to s oběma s tím, že jim to dokážu odpustit, ale nezapomenu. Žena navrhla, že se od něj úplně odstřihne. Já tehdy nesouhlasil (velká chyba). Večírky probíhaly vesele dál a oni si dávali od sebe odstup. Bohužel četnost večírků stoupala a některé byly i v mé nepřítomnosti. Když jsem se ozval, bylo zle. Že prý ji chci omezovat atd.
Po covidu začala žena běhat aby se dostala do formy. Vždy při návratu se zastavila v hospodě, kde ten „kamarád“ pracuje, na občerstvení. Začal jsem se ozývat, že se mi nelíbí jejich častý kontakt. Žena se „zatáhla“ a vždy tvrdila, že jsou jen přátelé. Takhle to bylo vícekrát. Ve finále mi jednou řekla, že mu pojede pomoct posekat zahradu. To už jsem vybouchl. Řekl jsem jí, že už mi vážně dost vadí ten běžný kontakt a tohle že je přes čáru (mě takovou pomoc nikdy nenabídla).
Tím, jak jsem na ní kvůli němu tlačil, se k němu ještě víc přimkla a všiml jsem si, že už se mnou neplánuje budoucnost (období cca přelom květen červen).
Poté probĕhlo ještě několik hádek a mých žárlivých výlevů.
Nakonec mi 6.7. řekla, že ode mě odchází a raději bude sama. Sehnala si od 1.9. byt ve stejném malém městě.
10. 7. už spala u toho „kamaráda“.
V současnosti žijeme vedle sebe v domě, kdy děti zůstávají se mnou doma a ona čeká na byt.
Plánovala si to tak, že bude v bytě s tím kamarádem a ke mě do domu občas přijde uklidit, vyprat, uvařit atd., protože tady přece má dceru.
To jsem utnul hned v zárodku, protože mi to přišlo jako blbost. To se jí úplně nelíbilo. Mojí námitku, že za nějaký čas budu mít někoho jiného odbyla tím, že je zvědavá, jak dceři vysvětlím, že se mnou bude TA kolegyně se svou dcerou.
Majetkově už jsme se domluvili a necháme děti, ať si sami zvolí navštěvování. Žena je teď šťastná a je jí fajn. Mě to srazilo na kolena. 14 dní na práškách a pomoc psychologa. Teď už jsem na tom lépe. Stále ji miluji, a strašně mě ničí její odjezdy za milencem.
Párovou terapii odmítá.
Můj názor je ten, že nikdy nezvládla žárlivost na mou kolegyni a tím, že to se mnou neřešila to jenom rostlo. Je opravdu přesvědčená, že s tou kolegyní stále něco mám a těmi výbuchy žárlivosti jsem ji chtěl vyštvat, abych si kolegyni mohl nastěhovat k sobě.
A teď prosím poraďte. Jsem ochoten na ní cca rok počkat, protože si myslím, že si pluje na „obláčku zalitá sluncem“ a dle psycholožky musí projít procesem vystřízlivění. Pak přijde srážka s realitou a ona si prý uvědomí, že to pos…a.
Nevím co s tím. Nevím, co bude až se odstěhuje, ale už aby to bylo. Teď to potřebuji i já.
Ale stále ji miluji a doufám, že se to jednou srovná.
@Max22 píše:
Dobrý den všem. Asi jsem jeden z mnoha mužů, kterému odchází žena za milencem. Můj příběh: Jsme svoji 19 let a celkem 24. Já 43, žena 41. Děti 20 a 15 let (syn a dcera).
Cca před rokem někdo poslal mé ženě celkem hnusné zprávy přes messenger o mě a mé kolegyni z práce (nic jsem s ní neměl).Žena mi o tom neřekla, je velmi hrdá a asi si to chtěla srovnat v hlavě sama.
Do toho jsem musel chodit noční přesčasové směny.
Na podzim začala opatření covid a vše se zavřelo. S partou přátel jsme tedy udělali uzavřenou poker hernu v našem domě. Jeden z těch přátel ( perfektní parťák pro zábavu, ale jinak nepoužitelný kus i dle manželky - 42 let v mamahotelu) si s mou ženou vždy rozuměl a lidsky si tzv. „sedli“. Byli jeden druhému „vrbou“.
Zhruba na konci ledna jsem ženu a tohoto „kamaráda“ přistihl ne v úplně kamarádské pozici (plně oblečení s rukama tam, kde by neměly být). Oba byli ve velmi opilém stavu. Řešil jsem to s oběma s tím, že jim to dokážu odpustit, ale nezapomenu. Žena navrhla, že se od něj úplně odstřihne. Já tehdy nesouhlasil (velká chyba). Večírky probíhaly vesele dál a oni si dávali od sebe odstup. Bohužel četnost večírků stoupala a některé byly i v mé nepřítomnosti. Když jsem se ozval, bylo zle. Že prý ji chci omezovat atd.
Po covidu začala žena běhat aby se dostala do formy. Vždy při návratu se zastavila v hospodě, kde ten „kamarád“ pracuje, na občerstvení. Začal jsem se ozývat, že se mi nelíbí jejich častý kontakt. Žena se „zatáhla“ a vždy tvrdila, že jsou jen přátelé. Takhle to bylo vícekrát. Ve finále mi jednou řekla, že mu pojede pomoct posekat zahradu. To už jsem vybouchl. Řekl jsem jí, že už mi vážně dost vadí ten běžný kontakt a tohle že je přes čáru (mě takovou pomoc nikdy nenabídla).
Tím, jak jsem na ní kvůli němu tlačil, se k němu ještě víc přimkla a všiml jsem si, že už se mnou neplánuje budoucnost (období cca přelom květen červen).
Poté probĕhlo ještě několik hádek a mých žárlivých výlevů.
Nakonec mi 6.7. řekla, že ode mě odchází a raději bude sama. Sehnala si od 1.9. byt ve stejném malém městě.
10. 7. už spala u toho „kamaráda“.
V současnosti žijeme vedle sebe v domě, kdy děti zůstávají se mnou doma a ona čeká na byt.
Plánovala si to tak, že bude v bytě s tím kamarádem a ke mě do domu občas přijde uklidit, vyprat, uvařit atd., protože tady přece má dceru.
To jsem utnul hned v zárodku, protože mi to přišlo jako blbost. To se jí úplně nelíbilo. Mojí námitku, že za nějaký čas budu mít někoho jiného odbyla tím, že je zvědavá, jak dceři vysvětlím, že se mnou bude TA kolegyně se svou dcerou.
Majetkově už jsme se domluvili a necháme děti, ať si sami zvolí navštěvování. Žena je teď šťastná a je jí fajn. Mě to srazilo na kolena. 14 dní na práškách a pomoc psychologa. Teď už jsem na tom lépe. Stále ji miluji, a strašně mě ničí její odjezdy za milencem.
Párovou terapii odmítá.
Můj názor je ten, že nikdy nezvládla žárlivost na mou kolegyni a tím, že to se mnou neřešila to jenom rostlo. Je opravdu přesvědčená, že s tou kolegyní stále něco mám a těmi výbuchy žárlivosti jsem ji chtěl vyštvat, abych si kolegyni mohl nastěhovat k sobě.
A teď prosím poraďte. Jsem ochoten na ní cca rok počkat, protože si myslím, že si pluje na „obláčku zalitá sluncem“ a dle psycholožky musí projít procesem vystřízlivění. Pak přijde srážka s realitou a ona si prý uvědomí, že to pos…a.
Nevím co s tím. Nevím, co bude až se odstěhuje, ale už aby to bylo. Teď to potřebuji i já.
Ale stále ji miluji a doufám, že se to jednou srovná.
Ono teď vůbec není o tobě, ale o ní. I když spadne z obláčku, tak si myslím, že se nebude chtít vracet. Děti velké a ona teď nejspíš začíná nový život se znovu získanou svobodou. Ty to tady dost hazis na ní, ale na tom krachu jste se podíleli oba. Jestli s tebou byla od 17, tak bude chtít jít dopředu, i když ji nový vztah nevyjde a ne se vracet.
Už se k tobě zpátky nenastěhuje.
A s tou kolegyní to nechápu.
A že ti nechá děti to taky nechápu. Jednomu je 20, ale dcera je relativne ještě v 15 malá, aby nechtěla jít s mámou.
Ona už se srovnala. A výsledkem je ten odchod. I když jí to s „kamarádem“ neklapne, k tobě se vracet nebude. Čekáš zbytečně a nesmyslně, ona už hraje na jiném hřišti. Otřepej se a časem najdi jinou. Tahle už tě milovat nebude.
Nečekej, ta už se nevrátí, zvlášť pokud píšeš, že je hrdá. Nebude chtít sklopit uši a prilezt zpět, i kdyby spadla na úplné dno. Srovnej se, buď rád, že máš děti na své straně, ale se ženou už nepočítej.
Jinak ještě k tomu údajnému románku s kolegyní a hnusných zprávách o tom.To podle mě na její rozhodnutí vliv nemělo. Toho bych se vůbec nechytal a neřešil to.
@Kutil Tom píše:
Jinak ještě k tomu údajnému románku s kolegyní a hnusných zprávách o tom.To podle mě na její rozhodnutí vliv nemělo. Toho bych se vůbec nechytal a neřešil to.
Ale jo treba melo- dal ji zelenou. Holt ne kazda zenska je backora, ktera ma mimo jine i povinnost odpoustet ulety, romanky atd.
Ta už se nevrátí. Nebyla s vámi spokojená a poznala, že už nechce přežívat, ale chce žít. Může spadnout z obláčku, ale s velkou pravděpodobností bude vyhlížet další obláček, než aby žila v šedé obloze. A podle toho, co jsem četl, tak za její odchod si můžete z velké části sám. Měl jste být lepší než „kamarád“, namísto nesmyslných zákazů, pak by neměla důvod odejít.
A jak jste žili před covidem? Měla pro sebe prostor, čas, měli jste pěkný vztah, věnoval jsi ji pozornost? Mě přijde, že teď prostě dohání mladí a svobodu, cítí se ještě mladá, chce si ještě užít život. A asi nebyla úplně spokojená, když tak rychle spálil mosty. Možná v sobě dlouho něco dusila a teď využila příležitosti, pro sebe si to oduvodní, že s „nevěrou“ jsi byl prvni. Pokud je hrdá, tak domu už s kufry nepřijde. Promiň. Taky jsem hrdá, taky bych se nevracela, i kdybych měla po nocích brečet do polštáře.
To celý není dobrý..
a s kolegyní víš jen ty sám, jak to bylo..
tím to evidentně začlo, žena se holt zjevně zařídila „jinak“..
a obláček netrvá jen rok-ale klidně i dva, tři..
takže kdo chce kam…
na vztahu musí makat všichni zúčastnění, ty ses na to vys-al, tak to sklízíš..
na tvém místě bych v návrat nečekala a šla dál.
No jo, to je pořád dokola…
Chlap si myslí - To je pohoda, doma klid, žena nebrblá, mám pohodu…
a pak, až jí dotečou nervy tak jen čumí
Už jen to, že počítá s tím, že nejsi schopný pro dceru uklidit a uvařit, je jasné, že byla do teď za služku a díky milenci si uvědomila, že teda rozhodně nemusí být.
zbytek nevím, do žen, co se vžívají do této role se vcítit nedokážu. Leda vyhrát ve sportce a vše jí datovat s tím, že se omlouváš za posledních 20 let.
@Max22 píše:
Dobrý den všem. Asi jsem jeden z mnoha mužů, kterému odchází žena za milencem. Můj příběh: Jsme svoji 19 let a celkem 24. Já 43, žena 41. Děti 20 a 15 let (syn a dcera).
Cca před rokem někdo poslal mé ženě celkem hnusné zprávy přes messenger o mě a mé kolegyni z práce (nic jsem s ní neměl).Žena mi o tom neřekla, je velmi hrdá a asi si to chtěla srovnat v hlavě sama.
Do toho jsem musel chodit noční přesčasové směny.
Na podzim začala opatření covid a vše se zavřelo. S partou přátel jsme tedy udělali uzavřenou poker hernu v našem domě. Jeden z těch přátel ( perfektní parťák pro zábavu, ale jinak nepoužitelný kus i dle manželky - 42 let v mamahotelu) si s mou ženou vždy rozuměl a lidsky si tzv. „sedli“. Byli jeden druhému „vrbou“.
Zhruba na konci ledna jsem ženu a tohoto „kamaráda“ přistihl ne v úplně kamarádské pozici (plně oblečení s rukama tam, kde by neměly být). Oba byli ve velmi opilém stavu. Řešil jsem to s oběma s tím, že jim to dokážu odpustit, ale nezapomenu. Žena navrhla, že se od něj úplně odstřihne. Já tehdy nesouhlasil (velká chyba). Večírky probíhaly vesele dál a oni si dávali od sebe odstup. Bohužel četnost večírků stoupala a některé byly i v mé nepřítomnosti. Když jsem se ozval, bylo zle. Že prý ji chci omezovat atd.
Po covidu začala žena běhat aby se dostala do formy. Vždy při návratu se zastavila v hospodě, kde ten „kamarád“ pracuje, na občerstvení. Začal jsem se ozývat, že se mi nelíbí jejich častý kontakt. Žena se „zatáhla“ a vždy tvrdila, že jsou jen přátelé. Takhle to bylo vícekrát. Ve finále mi jednou řekla, že mu pojede pomoct posekat zahradu. To už jsem vybouchl. Řekl jsem jí, že už mi vážně dost vadí ten běžný kontakt a tohle že je přes čáru (mě takovou pomoc nikdy nenabídla).
Tím, jak jsem na ní kvůli němu tlačil, se k němu ještě víc přimkla a všiml jsem si, že už se mnou neplánuje budoucnost (období cca přelom květen červen).
Poté probĕhlo ještě několik hádek a mých žárlivých výlevů.
Nakonec mi 6.7. řekla, že ode mě odchází a raději bude sama. Sehnala si od 1.9. byt ve stejném malém městě.
10. 7. už spala u toho „kamaráda“.
V současnosti žijeme vedle sebe v domě, kdy děti zůstávají se mnou doma a ona čeká na byt.
Plánovala si to tak, že bude v bytě s tím kamarádem a ke mě do domu občas přijde uklidit, vyprat, uvařit atd., protože tady přece má dceru.
To jsem utnul hned v zárodku, protože mi to přišlo jako blbost. To se jí úplně nelíbilo. Mojí námitku, že za nějaký čas budu mít někoho jiného odbyla tím, že je zvědavá, jak dceři vysvětlím, že se mnou bude TA kolegyně se svou dcerou.
Majetkově už jsme se domluvili a necháme děti, ať si sami zvolí navštěvování. Žena je teď šťastná a je jí fajn. Mě to srazilo na kolena. 14 dní na práškách a pomoc psychologa. Teď už jsem na tom lépe. Stále ji miluji, a strašně mě ničí její odjezdy za milencem.
Párovou terapii odmítá.
Můj názor je ten, že nikdy nezvládla žárlivost na mou kolegyni a tím, že to se mnou neřešila to jenom rostlo. Je opravdu přesvědčená, že s tou kolegyní stále něco mám a těmi výbuchy žárlivosti jsem ji chtěl vyštvat, abych si kolegyni mohl nastěhovat k sobě.
A teď prosím poraďte. Jsem ochoten na ní cca rok počkat, protože si myslím, že si pluje na „obláčku zalitá sluncem“ a dle psycholožky musí projít procesem vystřízlivění. Pak přijde srážka s realitou a ona si prý uvědomí, že to pos…a.
Nevím co s tím. Nevím, co bude až se odstěhuje, ale už aby to bylo. Teď to potřebuji i já.
Ale stále ji miluji a doufám, že se to jednou srovná.
Já myslím, že má krizi středního věku plus hodně dělá to, že s Tebou byla od mládí a ted prostě zblbla z toho chlapa.
Protože to neznala, tak to může vnímat jako osudové, je zblblá hormonama.
Na Tvém místě bych odmítla tu její pomoc doma, to by Tě ničilo a pak to bude chtít čas.
Docela jsem zvědavá, jak jim to dlouho vydrží, já si i myslím, že pak bude litovat, uvidí se.
Je i možné, že Tvoje kolegyně se jí hodila jako záminka a na chlapa měla spadeno už před tím…