Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, taky anonym, řeším něco velmi, velmi podobného…zatím chodím na psychoterapie, myslím, že i manželská poradna by nebyla od věci, pokud by byl manžel ochotný. Nevím, jak to bude dál, nedokážu si představit odejít, ale představa, že zůstanu, mě taky ničí… ![]()
No těžko posoudit vaší situaci… já osobně bych zůstala pokud se denně nehádáte, nemlátíte…
někdy ta vášeň po určité době vyprchá a je to hodně o přátelství… na rodinu jsem asi staromodní(rodina je posvátná
) ale pro mě by byl problém se rozhodnout pro odchod už kvůli dětem už člověk nemůže koukat pouze na své zájmy ale to je pouze můj názor každý to cítí jinak
Nebudu rýpat, ale šla jsi do vztahu z rozumu a teď ti najednou chybí láska?
![]()
Tak to cítím naprosto stejně. Nechci odejít a ta představa mě děsí, ale na druhou stranu si nedokážu představit, že s ním zůstanu. Někdy si říkám, že to půjde, už jen kvůli dětem a pak mám krizi a říkám si, že to nevydržím už ani minutu! Je mi to tak líto! Ale čím víc se snažím, tím je to horší, už jsem vážně na dně. Manžel čeká, že ho ujistím, že bude vše ok, má mě vážně moc rád, ale já mu nic takového říct nemůžu! Moc mě mrzí, že mu takhle ubližuji a v podstatě i dětem, ale nevím co mám dělat. O manželské poradně jsem taky přemýšlela, asi by to byla poslední možnost. Manžel by určitě nebyl proti, udělal by cokoliv, aby náš vztah zachránil. Jenže nerada mluvím o takových věcech, natož před někým cizím. A jak dlouho to u vás trvá? Máte děti?
Nevíte co chcete, ale rozbijete si kvůli tomu rodinu, protože jste si tohle nevyřešili než jste ji založili.
To není vztah z rozumu jak píše zakladatelka, to je vztah z blbosti.
Opravdu si myslíte, že nějakej normální chlap bude mít zajem o ženskou, která opustila svoji rodinu, protože prostě se jí něco eklovalo? Každej normální chlap se obloukem vyhne, protože nebude čekat až to samý uděláte jemu.
Ano to tvrdí všichni, nemůžeš myslet jen na sebe. Kdybych to tak dělala, už jsem dávno od manžela pryč. Jenže já nemůžu celý život předstírat, jak jsem šťastná a zamilovaná. A i když se nehádáme každý den, tak tu vládne neskutečné napětí a jsme z toho všichni vyčerpaní…někdy jsme s nervama na pokraji sil a odnesou to i děti, tím že na ně třeba zbytečně křičíme, pak je nám to moc líto. Chci aby děti byly šťastné a spokojené a nevím, zda budou když zůstaneme rodina, nebo když odejdeme…
@Anonymní píše:
Tak to cítím naprosto stejně. Nechci odejít a ta představa mě děsí, ale na druhou stranu si nedokážu představit, že s ním zůstanu. Někdy si říkám, že to půjde, už jen kvůli dětem a pak mám krizi a říkám si, že to nevydržím už ani minutu! Je mi to tak líto! Ale čím víc se snažím, tím je to horší, už jsem vážně na dně. Manžel čeká, že ho ujistím, že bude vše ok, má mě vážně moc rád, ale já mu nic takového říct nemůžu! Moc mě mrzí, že mu takhle ubližuji a v podstatě i dětem, ale nevím co mám dělat. O manželské poradně jsem taky přemýšlela, asi by to byla poslední možnost. Manžel by určitě nebyl proti, udělal by cokoliv, aby náš vztah zachránil. Jenže nerada mluvím o takových věcech, natož před někým cizím. A jak dlouho to u vás trvá? Máte děti?
Máme jedno malé dítě. A vy? Já teda nejsem zastánce záchrany rodiny za každou cenu, tzv. „kvůli dětem“, já osobně jsem přesně v takovém prostředí vyrůstala a bylo to peklo - to dusno, napětí…nijak to neoceňuju a zpětně vím, že bych byla bych mnohem šťastnější, kdyby se naši rozvedli hned, když jsem byla ještě malá, mezi nima to byl prostě omyl
. Nemuseli ani nic říkat, cítila jsem to z nich a nedalo se v tom dýchat. Děti jsou na tyhle věci citlivější, než si myslíme…u nás to trvá pár měsíců. Zkus zatím individuální terapii, to ti taky může hodně pomoct si ujasnit, co chceš a jak to vlastně všechno je, jestli je záchrana možná…mně to opravdu hodně pomáhá. Držím palce ![]()
@Anonymní píše:
Ano to tvrdí všichni, nemůžeš myslet jen na sebe. Kdybych to tak dělala, už jsem dávno od manžela pryč. Jenže já nemůžu celý život předstírat, jak jsem šťastná a zamilovaná. A i když se nehádáme každý den, tak tu vládne neskutečné napětí a jsme z toho všichni vyčerpaní…někdy jsme s nervama na pokraji sil a odnesou to i děti, tím že na ně třeba zbytečně křičíme, pak je nám to moc líto. Chci aby děti byly šťastné a spokojené a nevím, zda budou když zůstaneme rodina, nebo když odejdeme…
Dobře, tak se rozmysli. Pokud odejdeš od chlapa, máš kam jít? Máš prachy do zásoby, abys utáhla nájem, jídlo, školku, školu a dalších x let žila jako samoživitelka? Byla bys pak šťastná?
A co chlap? Píšeš, že už ani není sex. Myslíš, že ho netrápí, když s tebou ani nemůže být? Zkusila ses ho nato zeptat?
Máme jedno malé dítě. A vy? Já teda nejsem zastánce záchrany rodiny za každou cenu, tzv. „kvůli dětem“, já osobně jsem přesně v takovém prostředí vyrůstala a bylo to peklo – to dusno, napětí…nijak to neoceňuju a zpětně vím, že bych byla bych mnohem šťastnější, kdyby se naši rozvedli hned, když jsem byla ještě malá, mezi nima to byl prostě omyl
. Nemuseli ani nic říkat, cítila jsem to z nich a nedalo se v tom dýchat. Děti jsou na tyhle věci citlivější, než si myslíme…u nás to trvá pár měsíců. Zkus zatím individuální terapii, to ti taky může hodně pomoct si ujasnit, co chceš a jak to vlastně všechno je, jestli je záchrana možná…mně to opravdu hodně pomáhá. Držím palce ![]()
My máme dvě malé děti. Trvá to taky pár měsíců. Byla jsem u psychiatričky a ta mi řekla, že pokud mám manžela, který pracuje, stará se o rodinu, nepije a nehraje automaty, že jsem vyhrála a mám se ho držet za každou cenu…takže asi tak. Mám právě kamarádku a její rodiče spolu byli také jen kvůli dětem a ona mi říkala, že byla stastná, když se rozvedli, že to bylo doma nesnesitelné. Vždycky si na ní právě vzpomenu a děsím se toho, že moje děti budou trpět, protože nám to doma neklape..
@Blekot máme úvěr na byt, takže nemám peníze do zásoby. Mohla bych jít snad jen k rodičům, sice by na mě byli naštvaní, ale rozhodně by mě nenechali v průšvihu.. Ano mluvili jsme o tom. A samozřejmě, že ho to trápí. Mě to taky trápí
@Anonymní píše: @Blekot máme úvěr na byt, takže nemám peníze do zásoby. Mohla bych jít snad jen k rodičům, sice by na mě byli naštvaní, ale rozhodně by mě nenechali v průšvihu.. Ano mluvili jsme o tom. A samozřejmě, že ho to trápí. Mě to taky trápí
Tak ať to nedopadne tak, že za půlroku bude mít manžel bokovku (chlapi sex potřebují) a v tobě se pak najednou probudí city k manželovi, který o tebe jaksi nebude mít zájem (tak jako ty o něj teď). A pak budeš ukuňukaná u rodičů, že si chlap našel jinou a tys šla ze hry.
Ahojky… Zila jsem takhle nekolik let, nakonec prisla nevera z me strany samozrejme, tou se to vsechno prohloubilo a pak se objevil clovek, do ktereho jsem se vazne zamilovala a kvuli kteremu jsem odesla… Konecne jsem zjistila, ze muze fungovat i sex a vztah muze byt i o jinych vecech nez uvarene veceri a klidu/nude doma… Samozrejme mi i ta nalinkovana jistota nekdy chybi, protoze clovek zapomene, jak ho uzirala… Ale nam teda miminko nevyslo, asi vedelo, proc k nam nechce, tak jsem to resila jen sama za sebe…
@Anonymní píše:
Máme jedno malé dítě. A vy? Já teda nejsem zastánce záchrany rodiny za každou cenu, tzv. „kvůli dětem“, já osobně jsem přesně v takovém prostředí vyrůstala a bylo to peklo – to dusno, napětí…nijak to neoceňuju a zpětně vím, že bych byla bych mnohem šťastnější, kdyby se naši rozvedli hned, když jsem byla ještě malá, mezi nima to byl prostě omyl. Nemuseli ani nic říkat, cítila jsem to z nich a nedalo se v tom dýchat. Děti jsou na tyhle věci citlivější, než si myslíme…u nás to trvá pár měsíců. Zkus zatím individuální terapii, to ti taky může hodně pomoct si ujasnit, co chceš a jak to vlastně všechno je, jestli je záchrana možná…mně to opravdu hodně pomáhá. Držím palce
My máme dvě malé děti. Trvá to taky pár měsíců. Byla jsem u psychiatričky a ta mi řekla, že pokud mám manžela, který pracuje, stará se o rodinu, nepije a nehraje automaty, že jsem vyhrála a mám se ho držet za každou cenu…takže asi tak. Mám právě kamarádku a její rodiče spolu byli také jen kvůli dětem a ona mi říkala, že byla stastná, když se rozvedli, že to bylo doma nesnesitelné. Vždycky si na ní právě vzpomenu a děsím se toho, že moje děti budou trpět, protože nám to doma neklape..
Ježišmarjá, co to bylo zač, ta psychiatrička??
Rozhodně bych teda doporučila spíš psychoterapeuta (klinického psychologa s psychoterapeutickým výcvikem v psychoanalýze ideálně) - psychiatr je lékař, primárně předepisuje léky a bohužel moderní medicína příčiny potíží moc neřeší, zvlášť ne ty související s psychikou…kde bydlíš? Mám vynikající psychoanalytičku, mohla bych ti dát na ni kontakt. Ale není teda přes pojišťovnu, tak záleží, jak jste na tom finančně.
@Terinkaa Kdybychom neměli děti, odejdu hned. Jenže žádné kdyby není a děti tady prostě jsou. Jsou pro nás oba to nejcennější v životě! Proto jsem neodešla a snažím se najít nejlepší řešení, aby co nejméně ublížilo dětem.. Je super, že to u tebe dopadlo, jak to dopadlo! ![]()
Zdravím,
předem se omlouvám za anonymitu, je to pro mě citlivé téma. Máme s manželem manželskou krizi. Nevím, jak to vysvětlit, takto je to dost složité. Manžel je moc hodný, spolehlivý člověk a super táta. Ale uvědomila jsem si, že jsem ho nikdy nemilovala, z mé strany to byl vztah z rozumu. Do nedávna mi to nepřišlo jako nějaký problém, ale poslední dobou mám pocit, že jsem byla ochuzená poznat někoho, koho bych opravdu milovala. Cítím se nešťastná a prázdná. Bohužel to zašlo tak daleko, že nejsem schopná mít s manželem sex. Nevím proč to tak je. Jsem z toho nešťastná, celé dny o všem přemýšlím, jak to spravit, jak se do něj zamilovat, jak být šťastná. Doma vládne šílené napětí a odnáší to i děti a to mě trápí ze všeho nejvíc. Říkám si, že nemohu přece jen tak rozbít rodinu, ale na druhou stranu si říkám, že než žít v takovém každodenním napětí, že by bylo snad bylo lepší, abychom se rozvedli… Zažil jste někdo něco podobného? Jak jste to řešili vy? Díky