Odejít od partnera s dítětem?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
10.1.20 16:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky, přidávam se s vlastním problém a žádosti o radu či zkušenost.
Jsem s partnerem skoro šest let, máme tříletého syna. Dokud jsem neotehotnela vztah byl hezky. Jediný problém se vyskytl cca dva měsíce před, když jsem úplnou náhodou( v opilosti mi dal telefon abych napsala kámošovi že nedorazí) viděla v jeho zprávách jak psal své bývalé a zval ji na večeři a ještě další kamarádce o tom jak ji přijede udělat hezky den do práce atd..pohadali jsme se, ale nechala jsem to být a jeli jsme dal. Ovšem už jsem tak důvěřiva nebyla a začala vědomě hledat zda to nedělá dal. První problémy začali během těhotenství, kdy partner neustále psal ženám na různých seznamkach, dost intimne - domlouvali si sex, rande, kafe, posílal si s některými i fotky. Já stále jen brečela a prosila s vidinou rodiny a nenarozeného syna o to, aby to nedělal a on sliboval že to bylo naposled a stejně se to opakovalo. Asi v osmém měsíci uz jsem i ze zoufalství psala jedné z nich zda spolu něco měli a vylíčila ji naší situaci - že já těhotná zařizuji rekonstrukci našeho bytu a on vypisuje ženám jak se mnou jen čeká děcko a tím to končí - jeho reakce na to byla, že ji se omlouval a na mě řval. Dneska bych si nafackovala za to jak jsem se ponizovala. To že píše jiným se děje dodnes, ovšem už veřejne a on si z toho nic nedělá.
Vetsi problém je ovšem jinde. Hádky a křik jsou u nás na denní pořádku, sprostá slova též.. Poslední dobou se nebojí do mě strčit až spadnu na zem nebo po mě plive a hází věci.. A to vše před synem. Nakonec je to podle něj moje vinna. Nemá ke mě žádnou úctu, respekt.. Nutí si sex, až se mi to úplně zhnusilo. A po tomhle všem přijde a říká mi jak mě miluje a že ja mu nedávám lásku a že je vlastně jen smutnej z toho že nevidí malého( pracuje v zahraničí a domů jezdí na víkend). Jediné co slyším když je doma, tak že není uklizeno a furt abych stala u plotny. Jsem strašně unavená cokoli dělat, vyčerpaná tímhle životem. Ráda bych odešla a věřila, že najdu někdy něco lepšího… Ale bojím se abych nezůstala sama, úplně mi poslapal sebevědomí až občas přemýšlím zda si za to opravdu nemohu sama a zda já nejsem ta co to vše zavinila. Nejhorší je, že když už si sobě začnu představovat, že odejdu, tak mi přítele je líto. Co s tím?

Moc to nedava smysl, chtelo by to znat pohled z druhe strany.

  • Citovat
  • Upravit
2604
12.1.20 16:04

Odešla jsem s dvouletou dcerou teď nedávno, expartner měl některé vlastnosti a reakce podobné jako partner zakladatelky. Vztah se mi přestal jevit perspektivní, když jsme se nedokázali domluvit na důležitých věcech. No hlavně dítě nemá být přítomno neustálým sporům rodičů, který se nakonec už spíš nenávidí.. Asi to chce zvážit, jestli jste ochotní na sobě pracovat, a šlo by to, nebo je to opravdu ztráta času.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
381
12.1.20 16:13

Mě by to nenapadlo, ale jak psala @cecetka co odejít k mámě, aspoň na čas třeba než nastoupíš do práce? pokud máte dobrý vztah a souhlasila by s tím i ona, mohla bys si najít nějaké bydlení tam (nebo bydlet u ní?), měla bys příjem z toho pronajatého bytu a rodičák, tak by se to třeba dalo? a buď bys si pak našla práci tam a garsonku prodala/vyměnila, nebo se vrátila sem do garsonky, až půjde malý do školky a ty do práce…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12
23.2.22 23:47

Ahoj holky, chtela bych poradit, jsem uz zoufala, chtela bych odejit od partnera, mame spolu 2 deti, 2 roky a 5 let. Ale strasne se toho bojim. Nas vztah je prisernej a ja uz nevim jak dal. Nevim presne kde bych zacala, ale zacnu asi u deti, od narozeni jsem na deti sama, nevydrzi si s nimi ani hrat. Kdyz prijde domu z prace, hned je vse spatne, jsme strasny, chce odpocivat, prisel z prace, deti posila pryc, at ho nechaji, pak uz zacina byt vytocenej, malou oslovuje i sproste, at tahne, ze radsi nezustal v praci, deti se nesmi smat, behat, radovat se, hned jsme strasny a pritom maji radost ze je doma a vitaji ho. A jeho jediny co zajima ze si chce zakourit (travu) kterou si bali pred detma, zacnu na nej rvat, at s tim jde pryc, at nekourii pred detmi, odpoved je… Platim najem takze bohuzel. Jak priijde domu, je hned priserna atmosfera, deti jsou nervozni, mala place, jsme zavreny v pokojiku a nebo jdeme radsi pryc. Pres den si uzivame radosti, vyletu, samy smich a pak to hned skonci. Nase hadky vypadaji asi tak, ze jsem nula, pip…, jenom. prachy ze chci a to mi dava pouze na najem a ja tahnu vse z materske. Kdyz ma deti pohlidat a jedu k doktorovi, po hodine mi vola, kde jako jsem co si to dovoluji, at okamzite prijedu, ze to nezvalda. A tisic urazek. Nase hadky vetsinou zacnou, kdyz ho okrikuji ohledne deti, at je necha byt, ze maji jen radost. A my za to pak poslouchame, jaky jsme zmrdi, jak mu kazime den apod… Nechci s nim ani spat, snazim se tomu vyhybat, jak to jde, ale pak to dostavam strasne sezrat, takze musim, aby byl klid… Kdyz mu reknu, at vypadne, ze s nim byt nechci, tak se mi vysmeje, ze nikam nejde (je v mem byte) Pak mi rekne, ze zavola mame a ze neco uvidim, vyhrozuje mi, jak mi sebere deti, jak me jeho rodina znici, jak mi unese deti apod… Je to jeste k tomu mamanek, co sam nic neudela, vsechno konzultuje s matkou, kazdou nasi hadku, vsechno… Vzdycky se leknu, aby nemeli trauma deti, aby je opravdu treba neodvezl, nevim co od nej cekat. Ale ted uz se to neda, syn mi sam rekl, ze by byl radsi kdybysme bydleli sami, ze tata jen krici. Tak jsem si pripravila papiry se zadosti o svereni do pece a chci to jit podat, chtela bych odejit z bytu k rodine a budu doufat, ze z bytu odejde a odstehuje se. Ale bojim se soudu, co kdyz navrhne stridavou peci, rekl mi tisickrat, ze mi bude chtit pres deti ublizit, vi ze jsou moje vsechno a ze by me to polozilo, opravdu by nekomu takovemu dali deti do stridave pece? Je to ted hodne caste, syn by to nezvladnul a ja taky ne a mala je malickata, tak ted zase vaham, nemam to vydrzet, aby nam to neublizilo jeste vic… Poradte mi prosim, nechci couvnout, ale strach je silnejsi nez ja.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12
23.2.22 23:50

Ahoj holky, chtela bych poradit, jsem uz zoufala, chtela bych odejit od partnera, mame spolu 2 deti, 2 roky a 5 let. Ale strasne se toho bojim. Nas vztah je prisernej a ja uz nevim jak dal. Nevim presne kde bych zacala, ale zacnu asi u deti, od narozeni jsem na deti sama, nevydrzi si s nimi ani hrat. Kdyz prijde domu z prace, hned je vse spatne, jsme strasny, chce odpocivat, prisel z prace, deti posila pryc, at ho nechaji, pak uz zacina byt vytocenej, malou oslovuje i sproste, at tahne, ze radsi nezustal v praci, deti se nesmi smat, behat, radovat se, hned jsme strasny a pritom maji radost ze je doma a vitaji ho. A jeho jediny co zajima ze si chce zakourit (travu) kterou si bali pred detma, zacnu na nej rvat, at s tim jde pryc, at nekourii pred detmi, odpoved je… Platim najem takze bohuzel. Jak priijde domu, je hned priserna atmosfera, deti jsou nervozni, mala place, jsme zavreny v pokojiku a nebo jdeme radsi pryc. Pres den si uzivame radosti, vyletu, samy smich a pak to hned skonci. Nase hadky vypadaji asi tak, ze jsem nula, pip…, jenom. prachy ze chci a to mi dava pouze na najem a ja tahnu vse z materske. Kdyz ma deti pohlidat a jedu k doktorovi, po hodine mi vola, kde jako jsem co si to dovoluji, at okamzite prijedu, ze to nezvalda. A tisic urazek. Nase hadky vetsinou zacnou, kdyz ho okrikuji ohledne deti, at je necha byt, ze maji jen radost. A my za to pak poslouchame, jaky jsme zmrdi, jak mu kazime den apod… Nechci s nim ani spat, snazim se tomu vyhybat, jak to jde, ale pak to dostavam strasne sezrat, takze musim, aby byl klid… Kdyz mu reknu, at vypadne, ze s nim byt nechci, tak se mi vysmeje, ze nikam nejde (je v mem byte) Pak mi rekne, ze zavola mame a ze neco uvidim, vyhrozuje mi, jak mi sebere deti, jak me jeho rodina znici, jak mi unese deti apod… Je to jeste k tomu mamanek, co sam nic neudela, vsechno konzultuje s matkou, kazdou nasi hadku, vsechno… Vzdycky se leknu, aby nemeli trauma deti, aby je opravdu treba neodvezl, nevim co od nej cekat. Ale ted uz se to neda, syn mi sam rekl, ze by byl radsi kdybysme bydleli sami, ze tata jen krici. Tak jsem si pripravila papiry se zadosti o svereni do pece a chci to jit podat, chtela bych odejit z bytu k rodine a budu doufat, ze z bytu odejde a odstehuje se. Ale bojim se soudu, co kdyz navrhne stridavou peci, rekl mi tisickrat, ze mi bude chtit pres deti ublizit, vi ze jsou moje vsechno a ze by me to polozilo, opravdu by nekomu takovemu dali deti do stridave pece? Je to ted hodne caste, syn by to nezvladnul a ja taky ne a mala je malickata, tak ted zase vaham, nemam to vydrzet, aby nam to neublizilo jeste vic… Poradte mi prosim, nechci couvnout, ale strach je silnejsi nez ja

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová