Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odešla jsem s dvouletou dcerou teď nedávno, expartner měl některé vlastnosti a reakce podobné jako partner zakladatelky. Vztah se mi přestal jevit perspektivní, když jsme se nedokázali domluvit na důležitých věcech. No hlavně dítě nemá být přítomno neustálým sporům rodičů, který se nakonec už spíš nenávidí.. Asi to chce zvážit, jestli jste ochotní na sobě pracovat, a šlo by to, nebo je to opravdu ztráta času.
Mě by to nenapadlo, ale jak psala @cecetka co odejít k mámě, aspoň na čas třeba než nastoupíš do práce? pokud máte dobrý vztah a souhlasila by s tím i ona, mohla bys si najít nějaké bydlení tam (nebo bydlet u ní?), měla bys příjem z toho pronajatého bytu a rodičák, tak by se to třeba dalo? a buď bys si pak našla práci tam a garsonku prodala/vyměnila, nebo se vrátila sem do garsonky, až půjde malý do školky a ty do práce…
Ahoj holky, chtela bych poradit, jsem uz zoufala, chtela bych odejit od partnera, mame spolu 2 deti, 2 roky a 5 let. Ale strasne se toho bojim. Nas vztah je prisernej a ja uz nevim jak dal. Nevim presne kde bych zacala, ale zacnu asi u deti, od narozeni jsem na deti sama, nevydrzi si s nimi ani hrat. Kdyz prijde domu z prace, hned je vse spatne, jsme strasny, chce odpocivat, prisel z prace, deti posila pryc, at ho nechaji, pak uz zacina byt vytocenej, malou oslovuje i sproste, at tahne, ze radsi nezustal v praci, deti se nesmi smat, behat, radovat se, hned jsme strasny a pritom maji radost ze je doma a vitaji ho. A jeho jediny co zajima ze si chce zakourit (travu) kterou si bali pred detma, zacnu na nej rvat, at s tim jde pryc, at nekourii pred detmi, odpoved je… Platim najem takze bohuzel. Jak priijde domu, je hned priserna atmosfera, deti jsou nervozni, mala place, jsme zavreny v pokojiku a nebo jdeme radsi pryc. Pres den si uzivame radosti, vyletu, samy smich a pak to hned skonci. Nase hadky vypadaji asi tak, ze jsem nula, pip…, jenom. prachy ze chci a to mi dava pouze na najem a ja tahnu vse z materske. Kdyz ma deti pohlidat a jedu k doktorovi, po hodine mi vola, kde jako jsem co si to dovoluji, at okamzite prijedu, ze to nezvalda. A tisic urazek. Nase hadky vetsinou zacnou, kdyz ho okrikuji ohledne deti, at je necha byt, ze maji jen radost. A my za to pak poslouchame, jaky jsme zmrdi, jak mu kazime den apod… Nechci s nim ani spat, snazim se tomu vyhybat, jak to jde, ale pak to dostavam strasne sezrat, takze musim, aby byl klid… Kdyz mu reknu, at vypadne, ze s nim byt nechci, tak se mi vysmeje, ze nikam nejde (je v mem byte) Pak mi rekne, ze zavola mame a ze neco uvidim, vyhrozuje mi, jak mi sebere deti, jak me jeho rodina znici, jak mi unese deti apod… Je to jeste k tomu mamanek, co sam nic neudela, vsechno konzultuje s matkou, kazdou nasi hadku, vsechno… Vzdycky se leknu, aby nemeli trauma deti, aby je opravdu treba neodvezl, nevim co od nej cekat. Ale ted uz se to neda, syn mi sam rekl, ze by byl radsi kdybysme bydleli sami, ze tata jen krici. Tak jsem si pripravila papiry se zadosti o svereni do pece a chci to jit podat, chtela bych odejit z bytu k rodine a budu doufat, ze z bytu odejde a odstehuje se. Ale bojim se soudu, co kdyz navrhne stridavou peci, rekl mi tisickrat, ze mi bude chtit pres deti ublizit, vi ze jsou moje vsechno a ze by me to polozilo, opravdu by nekomu takovemu dali deti do stridave pece? Je to ted hodne caste, syn by to nezvladnul a ja taky ne a mala je malickata, tak ted zase vaham, nemam to vydrzet, aby nam to neublizilo jeste vic… Poradte mi prosim, nechci couvnout, ale strach je silnejsi nez ja.
Ahoj holky, chtela bych poradit, jsem uz zoufala, chtela bych odejit od partnera, mame spolu 2 deti, 2 roky a 5 let. Ale strasne se toho bojim. Nas vztah je prisernej a ja uz nevim jak dal. Nevim presne kde bych zacala, ale zacnu asi u deti, od narozeni jsem na deti sama, nevydrzi si s nimi ani hrat. Kdyz prijde domu z prace, hned je vse spatne, jsme strasny, chce odpocivat, prisel z prace, deti posila pryc, at ho nechaji, pak uz zacina byt vytocenej, malou oslovuje i sproste, at tahne, ze radsi nezustal v praci, deti se nesmi smat, behat, radovat se, hned jsme strasny a pritom maji radost ze je doma a vitaji ho. A jeho jediny co zajima ze si chce zakourit (travu) kterou si bali pred detma, zacnu na nej rvat, at s tim jde pryc, at nekourii pred detmi, odpoved je… Platim najem takze bohuzel. Jak priijde domu, je hned priserna atmosfera, deti jsou nervozni, mala place, jsme zavreny v pokojiku a nebo jdeme radsi pryc. Pres den si uzivame radosti, vyletu, samy smich a pak to hned skonci. Nase hadky vypadaji asi tak, ze jsem nula, pip…, jenom. prachy ze chci a to mi dava pouze na najem a ja tahnu vse z materske. Kdyz ma deti pohlidat a jedu k doktorovi, po hodine mi vola, kde jako jsem co si to dovoluji, at okamzite prijedu, ze to nezvalda. A tisic urazek. Nase hadky vetsinou zacnou, kdyz ho okrikuji ohledne deti, at je necha byt, ze maji jen radost. A my za to pak poslouchame, jaky jsme zmrdi, jak mu kazime den apod… Nechci s nim ani spat, snazim se tomu vyhybat, jak to jde, ale pak to dostavam strasne sezrat, takze musim, aby byl klid… Kdyz mu reknu, at vypadne, ze s nim byt nechci, tak se mi vysmeje, ze nikam nejde (je v mem byte) Pak mi rekne, ze zavola mame a ze neco uvidim, vyhrozuje mi, jak mi sebere deti, jak me jeho rodina znici, jak mi unese deti apod… Je to jeste k tomu mamanek, co sam nic neudela, vsechno konzultuje s matkou, kazdou nasi hadku, vsechno… Vzdycky se leknu, aby nemeli trauma deti, aby je opravdu treba neodvezl, nevim co od nej cekat. Ale ted uz se to neda, syn mi sam rekl, ze by byl radsi kdybysme bydleli sami, ze tata jen krici. Tak jsem si pripravila papiry se zadosti o svereni do pece a chci to jit podat, chtela bych odejit z bytu k rodine a budu doufat, ze z bytu odejde a odstehuje se. Ale bojim se soudu, co kdyz navrhne stridavou peci, rekl mi tisickrat, ze mi bude chtit pres deti ublizit, vi ze jsou moje vsechno a ze by me to polozilo, opravdu by nekomu takovemu dali deti do stridave pece? Je to ted hodne caste, syn by to nezvladnul a ja taky ne a mala je malickata, tak ted zase vaham, nemam to vydrzet, aby nam to neublizilo jeste vic… Poradte mi prosim, nechci couvnout, ale strach je silnejsi nez ja
Moc to nedava smysl, chtelo by to znat pohled z druhe strany.