Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky spávám odpoledne. A když ne, tak už od šesti zívám a těším se do postele. Pokud máš v pořádku všechny vitamíny a živiny, tak bych to neřešila ![]()
Teď přes zimu obzvlášť.
Kolikrát přijdu mrtvý z práce lehnu a zbudim se třeba po 12 hodinách.
Pokud si lehnes jen na chvíli tak je člověk potom neodpocaty a celý rozlámaný a protivný.
Třeba bubnové brzdy na celém podvalníku je jistota že po příchodu z práce usneš hned ![]()
Dokud jsem neměla děti, tak byl šlofík standard. Teď mě ty stíhačky nenechají.
@Anonymní píše:
Ahoj je tu někdo, kdo si dá v týdnu odpoledne šlofíka? Poslední dobou se mi stává, že když přijdeme po práci s dětmi domů, vytuhnu na gauči třeba od čtyř do půl páté, pak jsem ještě půl hodiny jak praštěná palicí. Mám sedavé zaměstnání a stejně jsem už odpoledne unavená. Večer chodím spát v deset, v šest vstáváme. Připadám si jako nějaká důchodkyně, takhle si pospávat. Je mi 38. Má to taky někdo tak?
Stává se mi to často. Obvykle v dny, kdy vyzvedává děti manžel a já tak přijíždím domů první. Nestydím se za to. Jsem prakticky celý den venku a kolikrát jsem tak vymrzlá, že musím zalezt pod deku a usnu. V létě zase zalehnu do houpací sítě s knížkou a je to.
Každý den mám svůj zvyk. Dojdu teď po práci. Jde zrovna se psem na procházku. Cestou koupíme šunku, sýr. Co je třeba. Pak dělá nejmladší syn úkoly a já si i toho dám svých 15 minut. Je mi jedno, jestli sedím na židli vedle syna nebo si lehnu na sedačku. Prostě takový rychlo odpočinek. Mi to stačí. Někdo kouří. Někdo pije kávu. Někdo rychle nabere energii chvilkovým odpočinkem.
A o víkendu po obědě si ráda chrupne celá rodina. Dneska taky. Pak se šlo na procházku se psem.
Sestra to měla celou střední. Dojela domů. Dala si chvilku šlofíka ve vodorovné poloze. Co si pamatuji, tak vždy na břichu spala. Pak mohla pokračovat v normálním režimu. A taky jí stačilo chvilku.
Chodím si s dvouletým na hodinku až dvě lehnout po obědě. Večer chodí spát kolem jedenácté a to bych dlouhodobě nedala, protože po šesté už zase vstávám s nejstarší a vypravuju ji do školy. Ale stávalo se, že i před dětmi jsem si odpoledne po práci lehla, manžel o víkendu taky hodí poobědového šlofíka, myslím si, že tak výjimečné to není… Jen mám trochu obavy, jak to zvládnu, až se vrátím do práce, tělo už je na ten režim dost naučené ![]()
U nás doma se často odpoledne spávalo po obědě
Máma teda vstavala na ranní extrémně brzy (práce v pekárně), takže pak odpoledne často vytuhla u TV v obyvaku… a o víkendu byl poobedoby slofik klasika u táty často ![]()
Já před detma spala často po ranní, vstavala jsem po páté a proste přijela domu ve 13:30-14 a padla jsem vyrizena do postele a spala třeba hodinu i dyl.
Teď jsou holky malé a po obědě, když spí obě, rada si s nima taky lehnu… neříkám, ze spím vždy, ale proste odpočinout, natáhnout se ![]()
@Janli píše:
Dokud jsem neměla děti, tak byl šlofík standard. Teď mě ty stíhačky nenechají.
Tak tak když to šlo, tak jsem si klidně dala dvacet. Teď si o tom můžu nechat zdát. Teď se mi to podaří tak jednou, max dvakrát za rok a z toho jsem jednou nemocná.
@JiříkMazlík píše:
Kolikrát přijdu mrtvý z práce lehnu a zbudim se třeba po 12 hodinách.
Pokud si lehnes jen na chvíli tak je člověk potom neodpocaty a celý rozlámaný a protivný.
Třeba bubnové brzdy na celém podvalníku je jistota že po příchodu z práce usneš hned
ty jsi z Moravy?
Jinak
neznám odpolední spánek mimo nemoc, když jsem nemocná, dokážu spát celý den - jinak neexistuje,
dcera mě nenechá, a i kdyby, nikdy bych spát nešla, baterky dobíjím vsedě na emiminu
![]()
To by se mi taky líbilo
nicméně mám 3 děti a co přijdou ze škol, tak si ani nesednu ![]()
Chodila jsem spát v době, kdy jsem vstávala ve 4.50, to jsem odpoledne vytuhla v podstatě kdekoliv. Zahradní houpačka a uspal mě křik našich dětí okolo, jindy na jakémkoliv hřišti, kam jsem se s nimi vydala. Dopoledne na gauči před odpolední a děti ve škole, taky když jsem zoufalá a nic mě nebaví, nechci nic vidět a vědět, hodím se pod deku a za chvilku spím. A taky jsem byla na krevních testech a měla jsem boreliozu.
Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama. Já kolem sebe vidím lidi, co chodí odpo ještě cvičit, na procházky atd. Já si schrupnu, pak s dětmi úkoly, uvarim večeři, vykoupu děti a představa, že mám pak jít ještě do posilovny nebo do kina, mě děsí
Zakl.
Ahoj je tu někdo, kdo si dá v týdnu odpoledne šlofíka? Poslední dobou se mi stává, že když přijdeme po práci s dětmi domů, vytuhnu na gauči třeba od čtyř do půl páté, pak jsem ještě půl hodiny jak praštěná palicí. Mám sedavé zaměstnání a stejně jsem už odpoledne unavená. Večer chodím spát v deset, v šest vstáváme. Připadám si jako nějaká důchodkyně, takhle si pospávat. Je mi 38. Má to taky někdo tak?