Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky, možná čekáš spíš pozitivní zkušenosti, já mám bohužel negativní. moje nevlastní dcera, kterou vychovávám, protože ji má manžel v péči takto začínala na logopedii s údajnou vývojovou dysfázií, která se časem srovná. bohužel nesrovnala, dnes je dceři jedenáct let a máme diagnostikovanou středně těžkou mentální retardaci, dcera neumí psát, číst, počítat, nemá žádnou fantazii ani abstraktní představivost, mluví patlavě, stále neumí vyprávět děj, má malou slovní zásobu, nechápe spoustu věcí, pokynů.
to ale neznamená, že na tom tvůj syn musí být stejně, to se takto těžko posuzuje, u dcery byly určité věci, které tomu napovídaly, například se často kýve - už tenkrát kývala ze strany na stranu, byla hodně neohrabaná a je dosud i v motorice, dodneška třeba nedokáže zapnout, rozepnout knoflíky a tak podobně. jak je na tom tvůj syn po motorické stránce? dcera ve věku tvého syna stěží postavila komín ze tří kostek, pokud měla napodobit to, že jsem třeba postavila dvě kostky vedle sebe a na ní třetí - čili nebyl to už komín, absolutně nezvládla a v podstatě nezvládá dosud.
zná syn barvy? dcera se naučila základní barvy až někdy v osmi letech, méně známé barvy nepozná a nepojmenuje dosud. takto bych mohla pokračovat, pokud tě cokoli zajímá, klidně se ptej ![]()
@Šája Ahoj, děkuji za reakci. Můj syn nezná barvy, ale už třeba poznal bílou a černou, ale pokud nějakou dobu netrénujeme, hned zase zapomene. Motoricky je na tom ale dobře, chodit začal v 10ti měsících, z kostiček staví megakomíny, ale i letadla, lodě z takové dětské stavebnice. Nedělá žádné nápadné pohyby, jak píšeš třeba kývání, to vůbec. Umí jezdit na kole, je šikovný - rád pomáhá tatínkovi na dílně. Ale třeba v kresbě je naopak pozadu. Nakreslí zhruba obličej nebo sluníčko, jinak jen takové čmáranice které potom nějak pojmenuje. Je pozadu pouze po té mentální stránce, a v řeči. Tak jak jsem psala.
@Šája moje dcerka byla něco podobného, a já se furt bránila proti všímavému okolí, že je v pořádku a že to dožene, dnes je jí 6 let, pokroky pomalu dělá, ale má diagnózu autismus. taky nechápe některé příkazy, když to není věc denodenní potřeby, tak neví o čem mluvím, když je někde něco položené a ona t má donést, tak mnohdy vůbec nepochopí co chci a kde to je. mluví ve třetí osobě, neskloňuje správně, ale je pravda že na závěry je možná ještě brzy. každopádně na to jít ke specialistům není rozhodně brzy. bežte ať mu pomůžou co to jde a určí třeba i diagnózu, oni jsou ale někteří dr opatrní, vzhledem k nízkému věku, což je jenom dobře. ale neurolog mu může dát hnojivo pro mozek (nějakou gingo bilobu apod) psycholog poradí vám jak na něj a pokroky budou určitě.
Bezva, tak to jsou pro mě pozitivní zprávy. dcera na kole neumí jezdit dosud, nenamaluje do dneška ani sluníčko, natož obličej, tak to zní dobře, podle mě ta motorika je dost velkým ukazatelem.
pevně tedy doufám, že se u vás bude jednat opravdu jen o dysfázii, která se časem srovná, odborník tedy nejsem, ale to co píšeš, na mě působí dobře. každopádně držím palce.
jo a určitě bych kromě logopedie navštívila i neurologii, popřípadě psychologa, určitě ve čtyřech letech není na vyšetření brzy a každý názor, či rada jak synka podpořit v pokrocích je podle mě dobře ![]()
Jinak ty diagnózy se sdružujou, malá má autismus, dysfázii a adhd
@aňulinek koukám, že na odbornou péči máme stejný názor, to jsem ráda ![]()
jinak já poznala svého nynějšího manžela právě když byla dcera ve věku syna zakladatelky - byly jí čtyři roky. manžel do té doby neřešil krom logopedie nic, stále tvrdil, že je vše v pořádku, vůbec si nepřipouštěl, že není. ale vzhledem k tomu, že já mám syna o necelé dva roky mladšího než je dcera, tehdy mu byly dva a půl roku a byl ve spoustě věcí před dcerou, které byly čtyři, bylo mi jasné, že normální a v pořádku dceřin vývoj není a já jsem teprve v té době rozjela kolotoč neurolog, psycholog, foniatrie atd. a už v té době mi přišlo dost pozdě, takže zakladatelko neváhej!
Mám šestiletého vnuka, pozdě začal mluvit a to jen opakoval co slyšel, sám od sebe neřekl téměř nic, lítali s ním po psychiatrech a nevím kde ještě, že je autista.Dnes nezavře pusu, je ukecaný až hrůza a vše dohnal, má sice odklad do školy, ale jen proto, že neumí skloňovat atd. Jinak je OK.Asi bych se moc nestresovala.
Můj 4 letý syn má smíšenou dysfázii receptivního a sémanticko-pragmatického typu
je na tom možná podobně jako tvůj syn, ale rozlišit zda jde o LMR, dysfázii, atyp. autismus - to je hrozně těžké
doporučuji se na začátku listopadu objednat k paní doktorce daně krejčířové, která sedí v Krči, ta to dokáže výborně diagnostikovat
jinak věřím že jít k lékaři který je spíš přes autismus, syn dostane atypa, a le já vidím, že on je doopravdy postižen jen po komunikační stránce, což samozřejmě obnáší i to že zaostává v sociální stránce, ale inteligenčně je průměr, na počítači válí od tří, jemnou i hrubou motoriku má k věku. Vizuelně je velmi schopný až nadprůměrně. Špatně rozumí slovním poknům. Každopádně narozdíl od klasického dysfatika má syn velmi malý mluvní apetit, takže proto ta sémanticko-pragmatická porucha ke které se pojí autistické rysy (netypické pro klasické dysfatiky)
@bamba já si dovolím nesouhlasit a rozhodně bych „stresovala“ myšleno tak, že řešila. protože podle mě lépe absolvovat vyšetření a vědět, jak se synem pracovat, aby postupoval, než to hodit za hlavu s tím, že se to určitě srovná
Přesně, čím dřív se začne cíleně s dítětem pracovat tím líp, jde o to že to dítě určité věci zvládne časem samo, některé s mírnou pomocí, a le jiné by bez nadření nedokázal sám od sebe pouhým vývojem. Taky lze někdy nasadit účinné léky jako nootropika, apod.
Děkuji, já jsem právě z jedné strany ovlivňovaná okolím, že nemám stresovat, že má ještě čas a všechno dožene, i naše pediatrička je v tomto úplně klidná a není schopna nás někam poslat, neporadí kam. A do toho i ten pan logoped. Jenomže když vidím jiné čtyřleté děti, ten rozdíl je víc než patrný a nemůžu přece pořád čekat, až se jednoho krásného dne rozmluví a všechno dožene, bojím se aby pak nebylo pozdě. Sama jsem studovala sociální vychovatelství, na praxi jsem pracovala s postiženými dětmi, vím jaká jsou rizika, o to víc jsem neklidná. Jenomže já nevím KAM všude s ním zajít. Myslela jsem, že doktorka poradí, ale neporadila. Myslela jsem že logoped si bude vědět rady, ale ani on nic neví. Kam tedy dál? Bude stačit ta pedagogicko-psychologická poradna? Budou si vědět rady, pošlou nás na příslušná vyšetření, nebo si všechno musím zjišťovat a zařizovat sama?
Moje malá taky na kole neumí a ta motorika je fakt důležitý ukazatel, psychomotorický vývoj je důležitej, protože motorika rozvíjí řeč, spojuje v mozku ty cestičky. to fakt může být jen dysfázie- přeju to zakladatelce z celého srdce! ![]()
Anonymní odkud jsi?
jinak nejlepší je udělat kolečko neurologie, foniatre, vývojový psychologie a nakonec logopedie
dobrý je týdenní diagnostický pobyt na foniatrii
ale já jako nejlepší vývojovou diagnostičku uznávám Krejčířovou
Chci tě jenom uklidnit, že abstraktní věci chápou děti daleko později než ve čtyřech letech.
Ahoj. Mám problémy se svým synem - chodíme k logopedovi, který nám nejdříve diagnostikoval dysfázii, teď zase mluví „pouze“ o opožděném vývoji řeči, ale kromě toho také přiznal (a i já si toho samozřejmě všímám), že je syn celkově opožděný po mentální stránce. V červnu měl 4 roky a pan logoped říkal, že je ještě brzy dělat unáhlené závěry, že může všechno ještě dohnat, ale já zas tak klidná nejsem. Doporučil nás do pedagogicko-psychologické poradny, nebo k nějakému dětskému psychiatrovi, aby přesněji určil o jaký problém se jedná, ale prý nemáme spěchat a ještě čekat… Dokdy? Můj syn mluví sice ve větách, ale gramaticky úplně špatně, každé slovo používá pouze ve tvaru ve kterém se ho naučil, věty jsou krátké a jednoduché, sdělení je obsahově chudé a dokáže mluvit pouze o běžných každodenních věcech, a pouze o tom co je právě teď, nic složitějšího nebo abstraktního vůbec nechápe. Když se ho zeptám, co dnes dělal ve školce, neumí odpovědět, a vlastně ani nechápe otázku. Nechápe úkoly které po něm chci, třeba aby mi donesl nějaký předmět který je v obýváku na stole - to už je pro něj příliš složité. Když chce jíst jogurt, řekne: „Papa u-út.“ A když se ho po nějaké době zeptal, co papal, neřekne, neví. Abych nebyla úplně pesimistická, pokroky dělá, sice pomalinku, ale jsou patrné. Jenomže tímto tempem prostě nedožene vrstevníky nikdy! Chci se zeptat, jestli máte někdo podobnou zkušenost a jak se vaše dítě vyvíjelo dál, jak zvládalo školu atd. a jestli jste lítaly po vyšetřeních, nebo jste v tomto věku ještě čekaly. Děkuji a omlouvám se za dlouhý dotaz, stručněji to neumím.