Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A tvůj partner dělá doma přesně co, kromě toho, že chlastá?
Jinak ano, odejdi, už včera bylo pozdě. Rok a půl staré dítě to zvládne úplně v pohodě.
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
pohled na věc je jen z jedné strany, takže těžko soudit. Jasně, že to tvé dítě odskáče nejvíc, hlavně pokud spolu nebudete umět mluvit a vycházet - rodiče budete už napořád, ale partneři nemusíte. Takže pokud nechceš dávat svému dítěti vzor, že tohle je norma - odejdi. ![]()
Důležité je spolu mluvit, vztah se vyvíjí, prochází změnama, my se měníme, děti vztah mění. Nálada na sex se mení, pokud je malé dítě většinou jde dolů.
Pokud to tvůj muž nechápe, tak mu to vysvětli, pokud ani po domluvě to chápat nechce, tak je asi dalším řešením odejít.
Zůstávat někde, kde to nefunguje a necítíš se dobře není správné.
To, že je dobrý táta neznamená, že je dobrý partner. Dítě to z vás stejně časem pozná, že maminka se s tatínkem nemají rádi. Možná lepší spokojení rozvedení rodiče než toxická domácnost. Ale sama musíš nejlépe vědět, jak moc je to zle a zda to má nějaké řešení aby byl doma klid, pohoda a láska ![]()
S máš kam odejít? Předpokládám, že jsi na rodičáku, užívíš sebe a dítě?
@Anonymní píše: Více
tak hlavně s potencionálním dalším partnerem se nikdy nenechej vmanévrovat do pozice služky, která dělá dřevo, štípe třísky a vozí suť - chlapi si služek obvykle neváží
Všeho nech a hned zítra odjeď k rodině, jak si zmínila, máš kam jít. No a nevracela bych se minimálně měsíc, ať si to pán tvorstva přebere v makovici, co mu všechno vadí, i když tam nejsi a pak se uvidí co dál.
Nenechala bych si říkat lina krávo a stejne tak bych nenakladala pravidelně suť a nedělala dříví. Jsou veci, které rada přenechám manželovi. My jsme spolu hodne dlouho a vztah prosel řadou krizí. Nikdy jsme si ale nenadavali, neurazeli se a neponizovali se. Odjela bych na nejakou dobu k rodině, klidne na mesic. Buď si neco uvědomí nebo ne a ty budes mit taky čas a prostor na zvážení dalších kroků.
V roce a půl je pro každé dítě tatínek bůh a jeho příchodem domů maminka přestává existovat. Vždyť jste spolu celý den, toto je vítaná změna.
Jinak souhlasím s ostatními. Říct mi manžel to, co tvůj tobě, otočím se na patě a odkarcim středem pryč i s dítětem.
Sbal se a jed pryč, stačí týden, dva. Však on si všimne, co vsechno nedelas, až tam bude žít v bordelu. Treba mu to secvakne a zjisti, ze je linej vůl.
Cože, takový hulvát?
Že jsi rozhodnutá odejít je naprosto správně, i když ho má dítě rádo, v jeho přítomnosti bych ho vážně nenechával. Je to pro dobro tebe i dítěte.
Upřímně tohle není vůbec lehká situace
ale to, co popisuješ, už není jen o „běžné krizi“. U dítěte jsme to měli taky tak, že byl na tátu hodně fixovaný, ale děti si nakonec zvyknou, když je to klidně a postupně. Hlavní je, aby doma nebylo napětí. Držím palce, ať najdeš cestu, která bude pro tebe i malého co nejvíc v pohodě
Takže ten vztah fungoval jen když jste vy dělala všechno a on mohl být tím dítětem. Teď když má sám začít něco dělat, se najednou ukázalo, že to nefunguje a on je partner na nic. Odešla bych. Jestli má dítě rád, bude se mu věnovat i tak… A nikdy se už nežeňte do toho, abyste dělala víc než chlap. Ono se pak špatně zjišťuje, jestli vám bude oporou a jestli to náhodou není slabý kus, když mu nedáte včas příležitost se projevit. A včas je rozhodně před dětmi…
Zdravím maminky
Předem prosím za neodsuzovaní
Jsme s partnerem téměř 5 let, máme rok a půl staré dítko. Poslední rok je to však takové nijaké.. já nemám moc chuť na sex což je mi v zápětí hned vymetáno do tváře, poslední dobou taky hodně pije, a tak s dítkem radši odjíždíme k rodině. Je mi hodně vyčítáno že toho nedělám tolik jako před porodem, že nevarim každý den, že si radši dělám na zahradě když mám chvilku než abych dělala doma nebo kolem baráku (sekat dřevo atd…) nemluvě o tom, že toho dělám dost, štípání třísek a nakládání suti není výjimka) nicméně poslední dobou už mám pohár trpělivosti až po okraj a po slovech že sem líná krava a buď se vzapamtuju a budu dělat to co před tím, nebo se mám s děckem sebrat a odejít nad tím opravdu uvažuji.
Ale teď k mému dotazu, naše dítko je na něj hodně vázané, kdykoliv je táta doma, tak já jdu že hry… Měla jste to taky takhle některá a jak stě řešily situaci? Vzdali odchod vaše ratolesti?
Předem děkuji