Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Počkej, píšeš, že ses rozešla a pak zase, že se rozešel on
…
Svému životu dáváme smysl my sami, takže se to fakt nedá svádět na ostatní…
Co jsi udělala pro to, abys nebyla zbytečná?
Je to těžké, ale musíš začít u sebe…a je to dřina…ale máš to ve svých rukách…
Jdi do jiné práce. Tahle te stahuje na dno. Chce to mladý kolektiv, kde si najdeš přátele.
@Magical-eyes píše:
Počkej, píšeš, že ses rozešla a pak zase, že se rozešel on…
Svému životu dáváme smysl my sami, takže se to fakt nedá svádět na ostatní…
Co jsi udělala pro to, abys nebyla zbytečná?
Je to těžké, ale musíš začít u sebe…a je to dřina…ale máš to ve svých rukách…
Rozešel se on. Nikoho z toho neviním, já vím, že stojim za h*vno.
@Mamhlucnehosouseda píše:
Jdi do jiné práce. Tahle te stahuje na dno. Chce to mladý kolektiv, kde si najdeš přátele.
Bohužel to teď není možné.
@Anonymní píše:
Rozešel se on. Nikoho z toho neviním, já vím, že stojim za h*vno.
tak jde o to, jestli se v tom chceš rochnit, nebo s tím něco udělat
o rodinu i přátele se musí pečovat, stejně tak, pokud nechceš být zbytečná, musíš zvednou zadek z gauče a jít něco dělat. Vyrazit ven, najít si koníček, pomáhat jiným atd. Nebo zůstat sedět doma u TV a litovat se…nikdo jiný než ty, to změnit nemůže…
@Anonymní píše:
Bohužel to teď není možné.
Proč ne? nejsi limitována dětmi, partnerem…právě teď, než kdykoli jindy, můžeš změnit svůj život, odstěhovat se za prací…
@Anonymní píše:
Bohužel to teď není možné.
No, ja byla sice v jine situaci, ale pocity jsem mela podobne. Nasla jsem si na par hodin tydne uplatneni jako dobrovolnik, takze jsem mela pocit, ze jsem uzitecna, a navic jsem si uvedomila, ze se mam v podstate fantasticky ve srovnani s nekterymi jinymi lidmi, ktere jsem gam potkala ![]()
@beruska9 píše:
No, ja byla sice v jine situaci, ale pocity jsem mela podobne. Nasla jsem si na par hodin tydne uplatneni jako dobrovolnik, takze jsem mela pocit, ze jsem uzitecna, a navic jsem si uvedomila, ze se mam v podstate fantasticky ve srovnani s nekterymi jinymi lidmi, ktere jsem gam potkala
Přesně tam jsem směrovala svůj příspěvek… ![]()
@Keyllah píše:
Proč ne? nejsi limitována dětmi, partnerem…právě teď, než kdykoli jindy, můžeš změnit svůj život, odstěhovat se za prací…
Nemám auto, řidičák…
@Anonymní píše:
Nemám auto, řidičák…
a? proto nemůžeš změnit práci? co to je za výmluvu?
a není na čase si řidičák udělat? kdy jindy, když né teď ![]()
@Anonymní píše:
Nemám auto, řidičák…
jako když nemáš řidičák tak nemůžeš změnit práci? odstěhovat se? vyrazit ven? ![]()
@Anonymní píše:
Nemám auto, řidičák…
Kdo nechce, hleda duvody, kdo chce, hleda zpusoby.
To si vzdycky reknu, kdyz sam proti sobe pouzivam moc argumentu, proc neco nejde. A zacnu hledat cestu.
Najdi si novou skupinu. Na fb jich je miliony a muzes toho zkusit vic. Zajed na nejaky vikend s nezadanymi a ne ani kvuli hledani partnera, ale spis si rozsirit okruh znamych.
A jéjé… zaklínací formulka " nejde to"…
V tom případě přeju hodně štěstí… Budeš ho potřebovat…
@Keyllah píše:
a? proto nemůžeš změnit práci? co to je za výmluvu?a není na čase si řidičák udělat? kdy jindy, když né teď
Nemohu se odstěhovat za prací, když nemám auto, neumím si představit, jak převážím rozložené skříně autobusem nebo vlakem.
Dobrý den, už jste někdy zažili rozchod, který nebyl nijak zvlášť dramatický, nezůstali po něm děti a přesto vás dostal do kolen ani nevíte jak?
Dnes je to přesně na den rok, co jsem se rozešla se svým přítelem a zároveň nadřízeným v práci.
Přestože já jsem se strašně zamilovala, pro jej jsem byla jen matrací na pár měsíců. Rozešel se se mnou ve zlém a hned druhý den v práci předstíral, že se nic nestalo, což mě tenkrát hrozně zraňovalo, protože jsem měla pocit, že mu na mých citech nezáleží. Já byla nejdříve zničená, ale vzápětí jsem si uvědomila, že kvůli chlapovi se svět nezboří. Nebyl to můj první rozchod v životě a já měla pocit, že je vše za mnou, že po prvním šoku a smutku přijde obrat k lepšímu. Jenže u mě slo všecho nejak z kopce. No, když jsem tu jako anonym, tak mohu upřímně napsat, že mi v práci dělal naschvály, a já se rozhodla, že odejdu na jiné oddělení.
V novém kolektivu jsem moc nezapadla. Kolegyně jsou dvakrát tak staré jako já a nějak si nerozumíme. Mé názory a nápady neberou vážně. Většinu času jen někoho pomlouvají a na to já moc nejsem. Žiji sama v malém pronajatém bytě. S rodinou se vídám jen jednou za čas a přátelé se během let rozutekli do všech koutů světa, kde už mají povětšinou vlastní rodiny.
Připadám si hrozně osamělá a také zbytečná. Přijde mi, že nic nemá smysl a hlavně já ne. Dřív jsem hodně sportovala, četla, pekla, ale poslední rok mě to nebaví a už to pro mě nemá žádný smysl. Mám pocit, že jsem špatný člověk. Říkám si, že za nic nestojím, když se mnou všichni chlapi rozešli, kolegyně mě nesnáší a přátelé přerušili kontakt.