Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zapomeňte, že jsem vás prosila o pomoc, myslela jsem, že se ozve někdo, kdo byl taky někdy na dně a nevěděl, jak ven, a kdo mi poradí co mu pomohlo…
@Anonymní píše:
Rozešel se on. Nikoho z toho neviním, já vím, že stojim za h
@Anonymní píše:co je těžkého na tom objednat si stehovaky?
Nemohu se odstěhovat za prací, když nemám auto, neumím si představit, jak převážím rozložené skříně autobusem nebo vlakem.
@Anonymní píše:
Děkuji, od člověka, který mě soudí, aniž by o mě něco věděl si takovou radu vezmu k srdci.
Od soudu má tohle daleko, nechce ti ublížit ale otevrit oči, až to jednou zkusíš uvidíš že nic není problém když se chce
@Anonymní píše:
Zapomeňte, že jsem vás prosila o pomoc, myslela jsem, že se ozve někdo, kdo byl taky někdy na dně a nevěděl, jak ven, a kdo mi poradí co mu pomohlo…
Jakože kdo na dně nebyl? Neznám nikoho kdo by tam nebyl.
Cesta ven?
Něco dělat. Nebát se změn. Překonat vlastní strach, to se pak člověk cítí jako bůh, vyroste.
Zakladatelko, neuvažovala jsi o psychologovi? Víš, přijde mi, že to, jak píšeš, trošku zavání depresí. Plácáš se v tom už dlouho. A v tom případě fakt nepomůže ti psát, že si máš najít koníčka a že si musíš pomoct sama. Tohle bude chtít někoho na podporu.
Ale věř, že v tom nejsi sama. Já jsem teď v podobné situaci jako ty před rokem.
Hihi, haha nikdy to nemyslel vážně a vyměnil mě za děcko ze střední školy. Mám vztek na sebe, že jsem naletěla. A to jsem si myslela, jak na to jdu tentokrát opatrně.
![]()
@Anonymní píše:
Nemohu se odstěhovat za prací, když nemám auto, neumím si představit, jak převážím rozložené skříně autobusem nebo vlakem.
A co třeba stěhováci?
ale hádám, že to by taky nešlo, protože…
chceš ty vůbec reálně něco změnit? udělat pro tu změnu něco? ![]()
Vy musíte především sama chtít něco změnit a neutápět se pořád v depresi. Bez toho se dál nepohnete. ![]()
@Livi92 píše:
Zakladatelko, neuvažovala jsi o psychologovi? Víš, přijde mi, že to, jak píšeš, trošku zavání depresí. Plácáš se v tom už dlouho. A v tom případě fakt nepomůže ti psát, že si máš najít koníčka a že si musíš pomoct sama. Tohle bude chtít někoho na podporu.Ale věř, že v tom nejsi sama. Já jsem teď v podobné situaci jako ty před rokem.Hihi, haha nikdy to nemyslel vážně a vyměnil mě za děcko ze střední školy. Mám vztek na sebe, že jsem naletěla. A to jsem si myslela, jak na to jdu tentokrát opatrně.
![]()
To mě opravdu moc mrzí.
Připadala jsem si jako zboží, které se vymění za nové a hezčí hned, jak se trochu okouká. Držím palce, ať je zase líp.
Děkuji za asi první skutečně povzbudivý komentář.
@Keyllah píše:
A co třeba stěhováci?ale hádám, že to by taky nešlo, protože…
chceš ty vůbec reálně něco změnit? udělat pro tu změnu něco?
Hádáte dobře, že nešlo. Pracuji na směny jako dělnice ve fabrice, kde výdělek akorát pokryje veškeré výdaje, na které jsem teď sama. Řidičský průkaz u nás stál 18 000,– (i s poplatkem za zdravotní prohlídku), když jsem vloni v říjnu volala do naší autoškoly. O pořízení auta ani nemluvím. A budete se asi divit, ale i stěhovací služba, chce peníze. Ano, zde se nejedná o sumu v řádu desetitisíců, ale pro někoho i pár tisíců může znamenat zásah do rozpočtu.
Tvrdíte, že se vymlouvám, i když mě neznáte a nevíte, v jaké jsem situaci.
Nechci rady, že jsem líná se sebou něco udělat, nepotřebuji ani lítostivé komentáře.
Před rokem jsem neměla problém jít si ráno zaběhat, naopak mě to nabíjelo energií. Ráda jsem zašla na kafe nebo do kina. Měla jsem radost, když jsem mohla číst nějakou zajímavou knížku nebo upéct něco dobrého. Chodila jsem na kurzy angličtiny, které máme od zaměstnavatele zdarma. Ale teď mě žádná z těch činností nedělá radost. Nevidím smysl v tom, proč bych je měla dělat. V tom je celý můj problém. Ptala jsem se, jestli vám nějaká špatná zkušenost, rozhodila myšlení, chování a vnímání sebe sama natolik, že jste nevěděli, jak z toho ven.
Rady typu „Přestaň si stěžovat a dělej se sebou něco“ mě opravdu nepomůžou (i když vy se stejně nesnažíte pomoct).
@Anonymní píše:
Hádáte dobře, že nešlo. Pracuji na směny jako dělnice ve fabrice, kde výdělek akorát pokryje veškeré výdaje, na které jsem teď sama. Řidičský průkaz u nás stál 18 000,– (i s poplatkem za zdravotní prohlídku), když jsem vloni v říjnu volala do naší autoškoly. O pořízení auta ani nemluvím. A budete se asi divit, ale i stěhovací služba, chce peníze. Ano, zde se nejedná o sumu v řádu desetitisíců, ale pro někoho i pár tisíců může znamenat zásah do rozpočtu.
Tvrdíte, že se vymlouvám, i když mě neznáte a nevíte, v jaké jsem situaci.
Nechci rady, že jsem líná se sebou něco udělat, nepotřebuji ani lítostivé komentáře.
Před rokem jsem neměla problém jít si ráno zaběhat, naopak mě to nabíjelo energií. Ráda jsem zašla na kafe nebo do kina. Měla jsem radost, když jsem mohla číst nějakou zajímavou knížku nebo upéct něco dobrého. Chodila jsem na kurzy angličtiny, které máme od zaměstnavatele zdarma. Ale teď mě žádná z těch činností nedělá radost. Nevidím smysl v tom, proč bych je měla dělat. V tom je celý můj problém. Ptala jsem se, jestli vám nějaká špatná zkušenost, rozhodila myšlení, chování a vnímání sebe sama natolik, že jste nevěděli, jak z toho ven.
Rady typu „Přestaň si stěžovat a dělej se sebou něco“ mě opravdu nepomůžou (i když vy se stejně nesnažíte pomoct).
Psycholog a terapie. Kdo jiný by to asi mohl pomoct? Fakt máš hodně trapné výmluvy a vše se dá změnit!
V práci máš na hov.no kolektiv, chápeš? Najdi si jinou práci, fabrik je všude milion. Odstěhuj se za rodinou.
@Tichoslapek007 píše:
Od soudu má tohle daleko, nechce ti ublížit ale otevrit oči, až to jednou zkusíš uvidíš že nic není problém když se chce
Tohle emiminovské otvíraní očí je fakt jak rána kladivem do hlavy. Jako byste anorektičce napsaly, tak se nažer a člověku s depresí - jdi ven, je tam krásně
. Já mít někdy trable a být zranitelná, tak tady se opravdu nesvěřím.
@Anonymní píše:
Hádáte dobře, že nešlo. Pracuji na směny jako dělnice ve fabrice, kde výdělek akorát pokryje veškeré výdaje, na které jsem teď sama. Řidičský průkaz u nás stál 18 000,– (i s poplatkem za zdravotní prohlídku), když jsem vloni v říjnu volala do naší autoškoly. O pořízení auta ani nemluvím. A budete se asi divit, ale i stěhovací služba, chce peníze. Ano, zde se nejedná o sumu v řádu desetitisíců, ale pro někoho i pár tisíců může znamenat zásah do rozpočtu.
Tvrdíte, že se vymlouvám, i když mě neznáte a nevíte, v jaké jsem situaci.
Nechci rady, že jsem líná se sebou něco udělat, nepotřebuji ani lítostivé komentáře.
Před rokem jsem neměla problém jít si ráno zaběhat, naopak mě to nabíjelo energií. Ráda jsem zašla na kafe nebo do kina. Měla jsem radost, když jsem mohla číst nějakou zajímavou knížku nebo upéct něco dobrého. Chodila jsem na kurzy angličtiny, které máme od zaměstnavatele zdarma. Ale teď mě žádná z těch činností nedělá radost. Nevidím smysl v tom, proč bych je měla dělat. V tom je celý můj problém. Ptala jsem se, jestli vám nějaká špatná zkušenost, rozhodila myšlení, chování a vnímání sebe sama natolik, že jste nevěděli, jak z toho ven.
Rady typu „Přestaň si stěžovat a dělej se sebou něco“ mě opravdu nepomůžou (i když vy se stejně nesnažíte pomoct).
Tak pokud nevidíš smysl v tom, změnit práci nebo přestěhovat, tak to nedělej. Evidentně ti tam není tak špatně, aby jsi s tím něco chtěla udělat, tak pak ale nechápu, proč si stěžovat
většinou ten, komu něco nevyhovuje, to chce změnit a pak musí udělat něco proto, aby se to změnilo
ty nechceš, takže buď ti to až tak nevadí, jen si chceš postěžovat a nechat se politovat, nebo se ti nechce cokoli udělat pro změnu. Obětovat trochu pohodlí, obětovat čas. Tak někomu sezení doma u TV a litování se vlastně vyhovuje, ale myslela jsem si, že ty to chceš změnit ![]()
Tak se omlouvám, za nepochopení…
@Bytsamsebou píše:
V práci máš na hov.no kolektiv, chápeš?Najdi si jinou práci, fabrik je všude milion. Odstěhuj se za rodinou.
a má?
protože ten, kdo by to tak měl, by to chtěl nějak změnit. A komu jinému by šla změna lépe, než nezadané ženě bez dětí? může se přestěhovat za prací, za rodinou, najít si kamarády…ale nejde to, což spíš znamená, že se nechce
Takže buď vyhledat odbornou pomoc, protože je to psychický problém, nebo se jí prostě jen nechce.
Děkuji, od člověka, který mě soudí, aniž by o mě něco věděl si takovou radu vezmu k srdci.