Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kfětoslava píše:
Tohle emiminovské otvíraní očí je fakt jak rána kladivem do hlavy. Jako byste anorektičce napsaly, tak se nažer a člověku s depresí - jdi ven, je tam krásně. Já mít někdy trable a být zranitelná, tak tady se opravdu nesvěřím.
A nejhorší je, že jim vůbec nedochází, jakou můžou udělat paseku, když píšou některé z těch průpovídek člověku, který v té depresi skutečně je, a kam to může vést. Že ho v tom stavu „jsem špatný a nemá to východisko“ utvrzují ještě víc. ![]()
Zakladatelko - začni maličkostma. Kup si vitamíny a ber je. Když už chceš sedět, seď na slunku.. A pokud potřebuješ energii, zdravě se naštvi.. mimochodem - co myslíš, že by dotyčného naštvalo víc? Vidět tě zlomenou (a vnitřní stav jde vidět) nebo zdravou a sebejistou? I to může být důvod se zvednout - abys mu ukázala, o co přišel..
V té fabrice děláš nějako odbornější práci? Zkus si zadat svou pozici do vyhledávače nabídek práce a uvidíš, jak bys na tom byla jinde v ČR. Stěhování se neboj - auto k tomu opravdu nepotřebuješ.
Ber toto období jako rozcestí v tvém životě. Kam se chceš ubírat? Být v práci, kde nejsi ráda, za plat, který tak tak pokryje náklady? Nebo zkusit riskovat?
Moje kamarádka také byla na rozcestí, hecla se a jela do Anglie. Neskutečně ji to posunulo v životě a vnitřně dospěla. Už je dávno zpátky a má mnohem větší možnosti než kdyby zůstala.
@Kfětoslava píše:
Tohle emiminovské otvíraní očí je fakt jak rána kladivem do hlavy. Jako byste anorektičce napsaly, tak se nažer a člověku s depresí - jdi ven, je tam krásně. Já mít někdy trable a být zranitelná, tak tady se opravdu nesvěřím.
Hale ale o to jde, většinou když se člověk nenaštve sám na sebe nebo na okolí, nic nezmění a může se v klidu užírat dál, o čem to pak je?
@Tichoslapek007 píše:
Hale ale o to jde, většinou když se člověk nenaštve sám na sebe nebo na okolí, nic nezmění a může se v klidu užírat dál, o čem to pak je?
Pokud člověk skutečně trpí depresemi, je tedy nemocný, žádné „naštvání“ na sebe mu nepomůže, jen odporná léčba. ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den, už jste někdy zažili rozchod, který nebyl nijak zvlášť dramatický, nezůstali po něm děti a přesto vás dostal do kolen ani nevíte jak?
Dnes je to přesně na den rok, co jsem se rozešla se svým přítelem a zároveň nadřízeným v práci.
Přestože já jsem se strašně zamilovala, pro jej jsem byla jen matrací na pár měsíců. Rozešel se se mnou ve zlém a hned druhý den v práci předstíral, že se nic nestalo, což mě tenkrát hrozně zraňovalo, protože jsem měla pocit, že mu na mých citech nezáleží. Já byla nejdříve zničená, ale vzápětí jsem si uvědomila, že kvůli chlapovi se svět nezboří. Nebyl to můj první rozchod v životě a já měla pocit, že je vše za mnou, že po prvním šoku a smutku přijde obrat k lepšímu. Jenže u mě slo všecho nejak z kopce. No, když jsem tu jako anonym, tak mohu upřímně napsat, že mi v práci dělal naschvály, a já se rozhodla, že odejdu na jiné oddělení.
V novém kolektivu jsem moc nezapadla. Kolegyně jsou dvakrát tak staré jako já a nějak si nerozumíme. Mé názory a nápady neberou vážně. Většinu času jen někoho pomlouvají a na to já moc nejsem. Žiji sama v malém pronajatém bytě. S rodinou se vídám jen jednou za čas a přátelé se během let rozutekli do všech koutů světa, kde už mají povětšinou vlastní rodiny.
Připadám si hrozně osamělá a také zbytečná. Přijde mi, že nic nemá smysl a hlavně já ne. Dřív jsem hodně sportovala, četla, pekla, ale poslední rok mě to nebaví a už to pro mě nemá žádný smysl. Mám pocit, že jsem špatný člověk. Říkám si, že za nic nestojím, když se mnou všichni chlapi rozešli, kolegyně mě nesnáší a přátelé přerušili kontakt.
Nejdůležitější věc, s kterou musíš umět pracovat je, že musíš být spokojená sama se sebou. Nikdo tě z toho vytahovat nebude, musíš ty sama. Takhle by ses akorát na nějakého chlapa nalepila a vysávala ho.. předtím každý normalni chlap zdrhne. Či kamarádi. Nejdřív najdi sama sebe
.. Můžeš si např. začít dělat onen řidičák ![]()