Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ne, to ne. Asi blbě napsané. Jde o to, že vůbec nevnímá že má miminko na cestě. Jsem v 6m a dodnes nebyl schopný zajet se podívat se mnou někam na kočárky, postýlky atd. Máme domek v rekonstrukci a rozdělanou ložnici kam budeme postupně dávat i věci na miminko a nic zatím nemáme a v jeho očích je prostě čas. Asi chce v 9m běhat a vše shánět, nevím jak to vidí v očích chlapa. Sama nic většího nekoupím a hlavně máme jedno auto a netroufnu si bez jeho ano nic koupit, hlavně není ani kam to dávat. Spíme oba na gauči a já se tam už nevyspim a pořád ma čas. Prostě to vůbec nevnímá. Já už jsem z toho nervózní. Taková ta výpomoc a ohledy v těhotenství u nás chybí. A tak jsem myslela, zdali nějak nejde, aby mu to docvaklo.
Tak si tam zajeď sama, kočár a postýlku si snad můžeš vybrat i bez něj, pak mu jenom řekni ať to vyzvedne. Stejně tak nemusíš čekat až ti schválí každé dupačky. Koukám že pan manžel bude mít děti dvě až se to narodí ![]()
@Janli kdyby to tak šlo. Mě by stačilo ho dokopat dodělat ten pokoj, pak si klidně objednám věci, ale on to neustále odkládá. Prostě v jeho očích to nespěchá. A kdyby náhodou jsem chtěla dávat rozkazy, bude ukřivděný, že ho buzeruju jako mamimka a bude to dělat s nechuti a vztekem jako malý kluk. Prostě mi přijde, že v jeho očích je na to čas a vůbec ho nezajímá, že já se cítím nervózně, když se nic nehýbe a nenakupuje a že se i těším až budu nakupovat. Jemu je to šumák ![]()
@terien Nebo spíš si připadám jako když já budu mít děti dve. Mame jedno auto, takže si prostě nemůžu zajet a vlakem se 50 km nepozenu. Hlavně budu pak poslouchat že jsem utratila tolik a tolik, to radši ať to vidí sám co kolik stojí. Hlavně to nemám kam uskladňovat když se mu nechce do dodělání pokoje. Prostě na to má čas ![]()
A to fakt nemůžeš říct - hele miláčku, na sobotu si nic neplánuj, jedeme kupovat kočárek a postýlku? A krabice s věcma bych mu postavila někde do cesty, jen ať o ně zakopává
. Holka, trochu ženské diplomacie
. Copak jsi nikdy neslyšela, že chlap je sice hlava rodiny, ale ženská je ten krk, co tou hlavou hýbá?
@Anonymní píše:
@terien Nebo spíš si připadám jako když já budu mít děti dve. Mame jedno auto, takže si prostě nemůžu zajet a vlakem se 50 km nepozenu. Hlavně budu pak poslouchat že jsem utratila tolik a tolik, to radši ať to vidí sám co kolik stojí. Hlavně to nemám kam uskladňovat když se mu nechce do dodělání pokoje. Prostě na to má čas
A proč si nemůžeš zajet autem? On s ním jezdí 24/7? Jestli doma ani nepípneš a pořád čekáš, až ti něco dovolí, tak to budeš mít těžký život teda. On je nějak retardovaný, že z účtenky nepochopí, co kolik stojí? Když nejedná on, tak začni jednat ty.
@terien možná jsem to dříve tak nevnímala, ale on mi sám od sebe nepomůže. Vlastně ani když ho poprosím, bude čekat až zapomenu a večer už to po nem chtít nebudu nebo zmizí do práce, takže to pak udělám. Já třeba vařím večeři, on jen čeká na talíř pod nos u televize, když ho poprosím ať vysklada pak nádobí do myčky, neudělá to. Kdybych mu ale začala říkat to znovu, dostanu vynadano že ho buzeruju a že je to jako doma u mámi. Nehnu s ním. Takže radši jdu a udělám než mít doma konflikt. Převlékne se, zjistí že to nechce a vyprané to nechá na zemi válet. Když se ozvu prostě to ani nezvedne, nechá to tam, takže to zvednu já to je jasné. Dojí jogurt a nechá na stole. Prostě jak děcko. Ovsem nejsem si vědoma, že by to dělal dřív nebo spíš, jsem to neviděla
občas je den, kdy má naladu pomáhat, to ano, ale aby fungoval normálně, to ne. Mě vyčerpává i to těhotenství, pak starání se o domácnost a a o něj no a pak ještě to, že nic není hotové a nemáme nic z vybavicky mě docela stresuje.
@Janli tak bude chodit a zakopávat. Já nevím jak s ním už jednat. Radši ustoupím, než se budu hádat. Popravdě mimi je neplanovane. Ale až teď vím, že to zrovna nejlepší chlap pro rodinu není. Nikoli že nás nemá rád, to má i finančně se postará a vim, že se věnovat bude. Ale chybí mu ranec zodpovědnosti. Což mi jako svobodné dříve nějak nevadilo no.
@Anonymní píše:
@terien možná jsem to dříve tak nevnímala, ale on mi sám od sebe nepomůže. Vlastně ani když ho poprosím, bude čekat až zapomenu a večer už to po nem chtít nebudu nebo zmizí do práce, takže to pak udělám. Já třeba vařím večeři, on jen čeká na talíř pod nos u televize, když ho poprosím ať vysklada pak nádobí do myčky, neudělá to. Kdybych mu ale začala říkat to znovu, dostanu vynadano že ho buzeruju a že je to jako doma u mámi. Nehnu s ním. Takže radši jdu a udělám než mít doma konflikt. Převlékne se, zjistí že to nechce a vyprané to nechá na zemi válet. Když se ozvu prostě to ani nezvedne, nechá to tam, takže to zvednu já to je jasné. Dojí jogurt a nechá na stole. Prostě jak děcko. Ovsem nejsem si vědoma, že by to dělal dřív nebo spíš, jsem to nevidělaobčas je den, kdy má naladu pomáhat, to ano, ale aby fungoval normálně, to ne. Mě vyčerpává i to těhotenství, pak starání se o domácnost a a o něj no a pak ještě to, že nic není hotové a nemáme nic z vybavicky mě docela stresuje.
Víš co, pláčeš hezky, ale pozdě. Po nás chceš radu jak ho změnit? Nezměnis ho nijak, časem tě to bude štvát víc a víc, ale to sis měla rozmyslet dřív, bohužel.
@Anonymní píše:
@Janli tak bude chodit a zakopávat. Já nevím jak s ním už jednat. Radši ustoupím, než se budu hádat. Popravdě mimi je neplanovane. Ale až teď vím, že to zrovna nejlepší chlap pro rodinu není. Nikoli že nás nemá rád, to má i finančně se postará a vim, že se věnovat bude. Ale chybí mu ranec zodpovědnosti. Což mi jako svobodné dříve nějak nevadilo no.
Jinak tohle tvoje ustupování je cesta do pekel, on snad je tvůj rovnocenný partner, ne tvůj fotr aby ses bála jeho náladiček. Řekla bych mu jasně, že do měsíce to bude hotové nebo najímam firmu. A hlavně bych si za tím stála, jinak budeš za totální onuci.
@terien Dobře. Ustupovat. No a to si mam jako dupnout a týden s ním nemluvit nebo jak mu dát už najevo, že to myslím vážně a fakt mě to štve. Takový tip nejsem. Asi bohužel.
Naopak mile ráda by jsem přišla na způsob.
Vy mate uplne jiny problem nez to, ze otec neuctiva bricho.
Mě se vždycky líbí jak to začne, ze si nevšímá břicha, což je úplně kravina z cesty a vykrystalizuje z toho, ze chlap je lenoch a ženská mu to toleruje a posluhuje mu, hlavně aby nebyla hadka😃 nemáte si co vyčítat, na vině situace jste oba rovným dilem😃
@Anonymní píše:
@terien Dobře. Ustupovat. No a to si mam jako dupnout a týden s ním nemluvit nebo jak mu dát už najevo, že to myslím vážně a fakt mě to štve. Takový tip nejsem. Asi bohužel.
Naopak mile ráda by jsem přišla na způsob.
A jiný způsob neznáš, než mít nafouklou hubu? Já bych to udělala takhle: večer bych si sedla, udělala kafe a úplně v klidu nahodila téma. Tak se to blíží viď, ještě máme před sebou spoustu práce. Na něčem se to zadrhlo, že ten pokoj stojí? Hele Lojzo, já už potřebuju pomalu dávat do kupy věci, teď ti moc nepomůžu tak bych byla moc ráda, kdybys na to vlitnul a ten pokoj dodělal. Přece na to nebudu najímat firmu, ale někam to dítě dát musíme… Třeba tak. Jestli se Lojza urazí je jeho boj, já bych žádný dusno nedělala, ale pokud by na to měsíc ani nesáhl, oznámila bych mu název firmy a datum kdy nastoupí. V klidu, bez urážení, bez scén.
@Anonymní píše:
Ahojky. Myslíte, že se dá nějak sblížit otec a miminko v bříšku? Myslím tak, aby otec začal vnímat, že vlastně to bude teprve jeho dítě až se narodí a začal trochu více vnímat co nosím pod srdcem. Zatím mám pocit, že se těší to ano, ale vůbec to nevnímá. Naopak i miminko. Se mnou komunikuje, ale jakmile ho chce poslechnout taťka dělá jako že tam neníasi náhoda a jsem jen přecitlivělá matka, ale můj chlap to prostě bere snad do narození jako něco co tam možná je a možná není
ani UTZ ho nijak nepřesvědčuje o tom, že je to už miminko
Proste spojeni matky a ditete je jedinecne.
Manzel to neprozival a neproziva a z prvniho ditete je madseny. Ani nevi, co ted nakupuju na druhe, zvidi to az se narodi, proste to jde mimo nej. Na brichu mel ruku tak 2×, neresim teda vubec, je to chlap.
Já jsem taky chystala všechno komplet sama. Jen jsem manželovi oznámila datum, kdy jedeme vybírat kočárek a sedačku. Zbytek jsem pořešila přes internet, stejně jsem měla skoro všechno z bazárků. Manžela to taky nějak moc nebralo a vlastně byl rád, že se tím nemusí zabývat. Do kalendáře jsem mu napsala do kdy chci mít sestavený nábytek a nachystaný pokoj. Fungovali jsme tak, že já jsem dávala „příkazy“ a data a manžel to pak řešil. Neptej se kdy a jak, ale dávej konkrétní příkazy, chlapům to většinou víc vyhovuje.