Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec nefunguje jako dědeček
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.25 21:46
@Anonymní píše: Více
Otce nepředěláš. Musíš se s tím smířit. Najdi si přátele s dětmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.25 21:51
@Kipa22 píše: Více
Přátele s dětmi máme. Ale to myslím úplně tento typ vztahu nenahrazuje. Smířím se s tím.
- Citovat
- Upravit
13.5.25 21:54
Já bych řekla, že otec je rád, že ve svém věku zvládá své potomky a na vnoučata už nezbývá prostor a energie 
Možná,.pokud chceš společnost pro svoje děti, tak si občas půjčit svoje mladší bráchy samostatně a tátu nechat vydechnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 21:58
Myslím, že v 60 s malými dětmi je rád, že je rád. A taky nemusíš být ty nebo tvůj syn po chuti jeho třetí ženě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.25 22:02
@Jahru píše: Více
To mě napadlo a bylo by to super! I jsem to nabízela. Vždycky to odmítli, starší je prý moc divoký, mladší moc malý. Je jim 4 a 6, mému synovi 4. Když jsem chtěla vzít většího s námi na procházku po vesnici, řekli, že bych ho neuhlídala, že by mohl vběhnout pod auto. Mladší bráška je skutečně hodně plachý, ale starší nás má moc rád a se synem si hrají. Divočejší je, ale myslím, že spíš tak provokuje. Nevím, jestli jsem paranoidní, ale připadá mi, že se jim prostě nechce ty rodiny propojovat.
- Citovat
- Upravit
13.5.25 22:11
@Anonymní píše: Více
A co to probrat s „macechou“, třeba by k půjčování dětí byla svolnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.25 22:13
@Micilin píše: Více
Asi to tak bohužel skutečně je. Je mi to moc líto kvůli synovi, kterého jinak lidi mívají rádi, rozhodně má co nabídnout a není jen přítěž, mrzí mě, že ho část jeho rodiny takto ignoruje. Ale asi nejde o nás dva konkrétně, naše povahy nebo chování, ale o princip. Mimochodem můj nejstarší bratr, ten z druhého manželství, nyní dospívající (ještě ne dospělý!) je s nimi také naprosto minimálně, to když vidím, hned mě přejde sebelítost a cítím spíš jen stud.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.5.25 22:18
@Jahru píše: Více
No po záležitosti s paralelním výletem mi to už přijde jako utopie 
Ale můžu to zkusit znovu! Nebo až budou maličko větší. Říkala jsem si dlouho, že se nesmím urážet, kvůli těm dětem, ale už je mi z toho vnucování se trapně a hlavně si říkám, že je tím možná obtěžuju?
„Macecha“ ke typ ženy, kterou moc neláká nechat si pohlídat děti, je s nimi ráda.
- Citovat
- Upravit
13.5.25 22:33
Nic osobního bych v tom nehledala, tady se podle mě sešlo vícero věcí:
Otec je ve věku, kdy je rád, že je rád, 2 malé děti, energie na vnoučata nula. Péče a výchova o dalšího nezletilého = 0. Prostě si naflákal děti se třemi ženami, ani jedno z vás nemůže dostat, co by si zasloužilo, natož vnouče.
A pak tu hraje určitě roli poslední manželka. Ženské mají tendence mít jen tu „svoji“ rodinu. Svého chlapa, své děti. I když si vybraly manžílka v second handu. Mladá paní se nejspíš nechce dívat na děti a vnoučata svého chotě a tvořit jednu velkou rodinku. Většina žen na tohle není vůbec zvědavá, stačí si pročíst diskuze zde.
A ještě další věc - píšeš, že jsi s dítětem sama. Možná i Ty šlapeš do pedálů víc, než kdybys měla partnera.. Hledáš (přirozeně) to širší rodinné zázemí. Ta manželka z toho může mít strach - že se na ně nalepíš, budeš chtít od otce nějakou materiální podporu atd. atd.
Asi bych se trochu stáhla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 22:48
Na mě působíš hrozně urputně. Tvůj otec a jeho rodina nemůžou nahrazovat tvému dítěti otce ani sourozence. Je normální se občas sejít, ale oni opravdu nechtějí žít jako jedna velká rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.25 22:50
@Serpentini píše: Více
Je možné, že tak působím, ale scházíme se 2× do roka na můj popud. Můj „vlhký sen“ je 4× do roka.
- Citovat
- Upravit
13.5.25 22:51
@Anonymní píše: Více
Přijde mi absurdní už ten nadpis. Otec nefunguje jako dědeček. Je rozbitý. Vyhodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 22:53
@Anonymní píše: Více
odpověděla sis sama - „máš dojem, že dolézáš“, ano, dolézáš a zveš se sama na návštěvy k nim, vnucuješ se - není to vhodné, oni nemají zájem,
najděte si jiné kamarády, některé rodiny o takový pospolitý život zájem mají, někteří ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 22:54
@Anonymní píše: Více
Aha, tak to je opravdu hodně málo 
To je mi líto, já myslela, že se vidíte min. každý měsíc.. Ach jo, asi nezbývá, než se s tím smířit. Nemá zájem nebo síly.
Myslíš, že kdybys to nechala na něm, sejdete se aspoň 1× ročně?
Bydlíte od sebe daleko?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký večer a díky za přečtení. Můj otec je sériový zakladatel rodin. Já jsem jeho nejstarší dítě, vychovával mě až do mých sedmnácti, pak od rodiny odešel a měl syna se druhou ženou a po dalším rozvodu ještě v relativně pozdním věku další dva syny. Nyní má tedy po šedesátce dva chlapce stejně staré jako můj syn - jeho vnuk. A teď k věci: otce mám ráda a až do narození posledních dětí jsme měli velmi blízký vztah. Ráda se s ním vídám a chtěla bych, aby hrál nějakou roli i v životě mého syna. Problém je, že v posledních letech už mám opravdu pocit, že dolézám a on o žádný společný čas nemá zájem. Vídáme se v podstatě jen, když my se synem přijedeme za nimi, přičemž to iniciuju já („pozvu se“). Z návštěv pak bývám rozpačitá, jsou často tenzní, táta pořád okřikuju děti a je nervózní. Pak ale píše dojímavé zprávy, jak byla naše návštěva fajn.
Nedávno jsme byli na rodinné oslavě na venkově. Dopředu jsme si psali, jak se těšíme, že se tam potkáme, že se i děti na sebe těší apod. Pak jsme měli možnost jít po oslavě na malý pěší výlet. Navrhla jsem, že půjdeme společně, ale táta a jeho žena mi řekli, že sice na výlet půjdou, ale ne s námi. Důvod byl ten, že se potřebují přiblížit autem (úsek trvající 10 minut chůze) a já se synem jsme auto neměli. Neprojevili ani žádnou ochotu se s námi časově zkoordinovat (např. počkat těch deset minut). Dopadlo to absurdní situací, kdy táta se svými dětmi šel stejnou trasu s 15minutovým náskokem a my za ním nezávisle na něm, jen jsme se pozdravili, když jsme se potkali v cíli.
Zkrátka jsem pochopila, že o naši společnost nemají zájem, chtějí být jen ve své nukleární rodině. Otevřeně by to ovšem neřekli. Je mi to moc líto, se synem jsem sama a společnost dalších lidí a dětí nám chybí. Vím, že od otce samozřejmě nemohu čekat žádnou materiální pomoc, když má „svou“ rodinu, ale myslela jsem, že pomůže aspoň tou společností, že by třeba děti, když jsou ve stejném věku, mohly trochu vyrůstat společně, jako takoví bratranci.
Otázka zní - zažili jste podobnou rodinnou konstelaci? Může to třeba i fungovat? Mám o tom s otcem promluvit, nebo se na něj a jeho novou rodinu prostě vykašlat, i když ho tak vezmu synovi?