Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Komplikovaný vztah s matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.5.25 19:41
To, co ty nechceš slyšet, omezila bych kontakt na nezbytné minimum, protože tohle zažívat bych rozhodně dobrovolně nechtěla - “Když jí sdělím něco pozitivního, zesměšňuje mě. Ponižuje mě, křičí na mě, nerespektuje mě, a mé osobní informace sdílí s cizími lidmi.”
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.25 20:14
Zachraň se, dokud je čas.
Třeba víš proč… třeba kvůli tátovi.
Tihle lidi ničí životy, rodiny, zdraví…připraví tě o vztahy, duševní i fyzické zdraví. A když se nezachráníš včas, tak i o život.
Zní to drsně, ale věř mi. Já se nechala vydírat 40 let a každého roku zpětně lituju. Zmařila jsem na ní svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.25 20:32
Převezmi zodpovědnost za svůj život. Za všechny volby ve tvém životě nemůže tvoje matka, ty volby jsi učinila ty. Už nejsi malá holka. Nelíbí se ti jak s tebou matka mluví? Řekni jí to, polož ji telefon když to přehání, seber se a odejdi z návštěvy, omez kontakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.25 21:25
Já mohu poskytnout zkušenost, jakou mám se změnou vztahu s mou mamkou já. I moje mamka byla velmi zraňující, když jsem byla dítě a puberťák. A do mých 30 let jsme si mohly vyškrábat oči, když to tak povím. U nás tedy nenastalo nic tak vážného jako smrt blízkého člověka, ale moje mamka byla zase velmi frustrovaná tím, jak vnímala sebe sama a tím, do jakého vztahu se uvrtala. Dalo by se říct, že nenáviděla svůj život a tak si vůči mě nebrala moc servítky. Já totiž byla ten důvod, proč se vdala za někoho, s kým by jinak nikdy víc než pár nocí neprožila… A do těch mých 30 let jsem ji nedokázala vidět jinak, než z pohledu dejme tomu čtrnáctileté holky, která je jejím chováním ukřivděná. Viděla jsem jen to negativní. Pak jsem se vydala na cestu léčení svých traumat a pochopila, že dokud budu trvat na tom, že moje máma je taková a maková, tak taková prostě bude. Narazila jsem na ideu, která říká, že pokud se někoho rozhodneme vidět jinak a vnitřně uvěříme, že je jiný, potom jiný prostě bude. A já se rozhodla, že chci mít v dospělosti mámu, kterou jsem v dětství neměla. Pochopila jsem, že její chování nevyřeším a je nesmysl se o to snažit. Místo toho jsem přijala, že je, jaká je a změnila jsem to jediné, co bylo třeba změnit - moje přesvědčení o ní. A tak z ženské, která by mi nevrátila ani půjčenou dvacetikorunu byla během pár týdnů ženská, která mi sama od sebe přeposlala skoro 15 tisíc, které omylem přišly na její účet namísto mého. Z ženské, která mi říkala, že všechny jsou hezčí než já a mě si nikdy žádný nevybere, se stala ženská, která mi říká, že jsem moc krásná a jenom hlupák by o mě nestál. A to teď vypadám hůř než předtím… Roky jsem chtěla, aby uznala svoje chyby, to že mi ublížila a omluvila se. Zlomilo se to až když mi došlo, že se to nikdy nestane a že to vlastně vůbec nepotřebuji. Že to není to, co chci. Já chtěla mámu, co mě miluje, ne omluvu. A to jsem nakonec taky dostala… Dneska mě ta minulost už vůbec nezraňuje, dřív jsem kvůli tomu bouchala vzteky. A taky už dneska umím uznat, že jsem jako dítě možná některé věci nepochopila tak, jak byly míněné a získala tím přesvědčení, že mě nemá ráda a chce mi ublížit. Takže jsem potom roky a roky dostávala potvrzení svých přesvědčení… Realita kolem vás vám jenom potvrzuje vaše nejhlubší přesvědčení. Je třeba je změnit, aby se změnila realita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.25 21:32
Také souhlasím s omezením kontaktu. Pokud s ní chceš trávit čas, tak bych nesdělovala žádné osobní informace, rozhovory vedla na všeobecné úrovni a žádné výměny názorů. Ideálně ať si vede svůj monolog na úkor třeba neschopné sousedky/prodavačky/kohokoliv… Jen občas neurčitě zamruč, ať si to vysvětlí podle svého a je to.
A věř, že může být mnohem hůř. Tohle se bude spíš zhoršovat, než aby nastal nějaký zásadní zlom k lepšímu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.25 23:32
Obecně nemám ráda udržování sladkých vztahů, protože matka, sestra, bratr…
Taky se z mého pohledu přeceňuje to přesvědčování sebe samé a hledání cest k vlastnímu já, pomalu někde v pralese.
Mé zkušenosti jsou takové, že cim méně ty vztahy řeším a analyzuji, tak tím je to víc k žití.
Nemám tendence kohokoli měnit nebo hledat cesty k nějaké sluneční záři v duši.
O co víc popisuješ své nitro, tak o to míň v pohodě mi přijdeš.
Takové to rypání v sobě samé - k čemu to?
Máš matku, je taková jaká je, víš proč se to stalo a máš dost let na to, to pochopit a odprosit se.
Nech ji být ať sama přijde.
Přijdeš mi jak nějaký psík, který lační po buřtu.
Ja tajY o sobě vím, že bych se k některým mohla chovat lépe, ale už jen z principu, že se to tak nějak čeká, se mi do toho fakt nechce a kdyby mě ti lidi přestali tak urputně mě dobývat, tak je vše mnohem snazší.
Takhle to má efekt presne opačný - pohrdám jimi asi tak, jak tvá matka tebou.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
