Otec u porodu - zkušenosti

330
26.2.08 09:04

Otec u porodu - zkušenosti...

Ahoj holky,
mám dotaz. Teď jsem brouzdala po netu a narazila jsem na clanek o chlapech u porodu a na kratke video…video jsem shlédla a musim říct, že to se mnou docela zamávalo. Ve článku se taky psalo, že někteří muži porod „nerozdýchají“ a změní se jejich vztah k partnerce…nechcou s ní už spát, litují ji, připadaj si pak méně cení, protože všechnu práci oddedřela ona…

Mám docela citlivého manžela a i když jsem ho u porodu chtěla, teď jsem na vážkách.

Může-te zde napsat, jestli máte někdo špatnou zkušenost? Ale klidně pište i ty dobré :-)

Díky :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9130
26.2.08 09:12

Ahoj,
tak ja jsem mela manzela u porodu a musim rict, ze jsem za to moc rada, ze jsem tem nebyla sama. Kdyz jsem byla ve sprce, tak mi podaval rucnik, napit, povidal si se mnou a i pri samotnem porodu mi to moc pomohlo, ze tam se mnou nekdo byl.
Honzi jsem se pak ptala jak to na nej pusobilo, priznal, ze byl uplne vyrizeny, ze si i doma musel dat panaka. Ja jsem asi docela narikala, ne ze bych hystericky kricela, ale malej mel hodne sisatou hlavu a nesel mi moc vytlacit, a co Honzovi jeste vadilo, bylo to ze jsem hodne krvacela a on rikal, ze v zivote tolik krve nevidel. Ale jinak po sexualni strance se u nas nic nezmenilo, jen to ted neni tak casto, jako pred narozenim maleho, ma nas oba moc rad a k druhemu porodu urcite zase pujde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
687
26.2.08 09:15

Ahojky… Já partnera u porodu měla a bylo to to nejkrásnější, co jsme spolu zažili… byli jsme dohodnuti, že až to přijde, tak se rozhodne, jak se bude cítit… zůstal a byl nadšený… ale upřímně si myslím, že hodně záleží na průběhu porodu…my měli hodně rychlý porod bz jakýkoliv komplikacíí…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20593
26.2.08 09:23

Ahoj, rozmýšlela jsem si to ze stejného důvodu jako ty…
Manžel u porodu nakonec byl a já jsem moc ráda - nechtěla bych tam být sama. Když jsem byla ve vaně, tak mi držel nad hlavou sprchu (to bych sama vůbec nezvládla), pomáhal mi při přesunech vana-lůžko, sledoval četnost kontrakcí (to už bych vůbec sama nedala, měla jsme pocit, že je mám pořád), volal PA a tak…
Chybělo mi, že na mě nemluvil, ale asi se trochu styděl před zdravotníkama a taky říkal, že vlastně něvěděl, co říct… z krve byl taky vykulenej…
Já jsem měla ještě trochu problém, protože jsem se šprajcla, že nebudu tlačit, že to k ničemu není a malej stejně neleze, PA jsem to neveřila, moc by mi pomohlo, kdyby mi Martin řekl, že už malej leze a za chvilku už to bude, ale to on nemohl vědět, že… Aby se koukl jsem po něm nechtěla, jen jsem potřebovala to ujištění :)
On potom zpětně říkal, že si tam připadal zbytečný… no já to tak rozhodně nevidím :wink:
U druhého porodu asi nebude, bude hlídat Tobíka, jinak nemáme jak to zajistit. Ale upřímně řečeno mám pocit, že se tam ani nehrne… já ho nutit nebudu, ale sama býát fakt nechci, takže podruhé asi budu rodit s dulou.
Po sexuální stránce se u nás nic nezměnilo, teda něco jo, já si to užívám víc, než před porodem :oops: , ale čím to je nevím :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1905
26.2.08 09:27

Ja ho tam puvodne nechtela, ale on chtel sam, a ve vysledku si to nemuzu vynachvalit, i kdyz jsme se tam moc „neuzili“. Do haje jsem ho poslala jen jednou, ale pozvracela ho, pak se na sale p…, rozdychal vsechno. A videt ho pak s malym v naruci bylo k nezaplaceni, ja se tak klepala, ze bych ho upustila. A tata je skvely. Sex se nezmenil

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
78
26.2.08 09:33

Ahojky, já manžela u porodu chtěla, on nebyl ještě týden před porodem rozhodnutý, měl strach, že to nezvládne, ale nakonec tam se mnou zůstal, a přežil to úplně v pohodě, i porod placenty, z čehož měl největší strach, že se možná pozvrací. :poblion: Držel mě za ruku, pomáhal mi do sprchy, když mu pak dali malýho do rukou, tak brečel jako malej kluk. Hodně nás to sblížilo, je z něj obětavý tatínek. :D Na náš sexuální život to nemá vliv, i když jsem asi 3 měsíce po porodu neměla na něco takovýho ani pomyšlení. :-P

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymni
26.2.08 10:09

Můj muž po prvním porodu (nakonec SC) řekl, že už nikdy v životě nebudeme mít dítě. Nakonec druhé máme, ale byli jsme oba rádi, že to byl plánovaný SC.
Jedinkrát jsem mého skvělého, silného, vyrovnaného muže viděla brečet vzteky a bezmocí - a to při porodu.
Jsem moc ráda, že jsem tam nebyla sama, ale vím, že to pro něj byl strašný zážitek. :cry:

  • Citovat
  • Nahlásit
148
26.2.08 10:10

Tak manžel se od začátku tvářil, že k porodu se mnou nepůjde, že to nezvládne. Pak se ale seběhlo všechno rychle a v klidu, že si nejspíš ani neuvědomil, že už rodíme :D zvládl to skvěle, nedovedu si představit, že bych tam byla bez něj, jen když se ho ptali, jestli chce přestřihnout pupeční šňůru, tak odmítl a pak mi říkal, že byl krátce před omdlením.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1234
26.2.08 10:23

Ahoj,
já byla na sále při obou porodech jen pár minut, takže to manžel zvládnul bez problémů, nestačil si ani uvědomit, jestli se má bát nebo tak, a bylo hotovo, naštěstí :lol:
Pro mě to hlavně byla obrovská opora a pocit, že tam nejsem jen s cizíma. Bez něj by to nebylo ono a jsem ráda, že viděl, že to není legrace.
M:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
488
26.2.08 10:34

Ahoj Jamap!

Tak můj muž u porodu byl, chtěli jsme to oba s tím, že až půjde do tuhého, rozhodnutí bude na něm, jestli zůstane nebo ne. Zůstal až do konce.
To, že tam se mnou byl, mi strašně pomohlo, myslím, že má velký podíl na tom, že na porod docela ráda vzpomínám. Dokázal mě až téměř do konce udržovat v dobré náladě, vtipkovali jsme, ke konci plnil funkci podavače mokrého hadru na hlavu a taky jsem ho trochu přiškrcovala při těch posledních nejhorších kontrakcích…a to bylo přesně to, co jsem potřebovala :lol: . On mi potom říkal, že v tom závěru to pro něj bylo hrozný zoufalství, když viděl, že trpím, že to fakt hodně bolí a on mi nemůže nijak pomoct. Ale nakonoce byl rád, že tam byl a jeho vztah ke mě to naopak ještě posílilo. A hodně mi potom zvedal sebevědomí, když mi říkal, jaká jsem frajerka, že jsem to tak pěkně zvládla :lol: 8) .

U druhého porodu bude 100% znova, pro mě to určitě zase bude ohromná opora a on nechce přijít o první okamžiky s miminkem.

Takže já si přítomnost taínka u porodu nemůžu vynachválit, ale kdyby jenom trochu pochyboval a bál se toho, nelámala bych to přes koleno. Tohle je v první řadě jeho rozhodnutí, odrodila bych to nějak i bez něj a radši ho tam nemít, než aby z toho potom měl nějaký trauma… Prostě u nás si to rozhodoval tatínek, on sám musí vědět nejlíp, jestli se na to cítí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8671
26.2.08 10:45

Ahoj,
můj manžel je opravdový „cíťa“,odběrům krve se vyhýbá a když byl při mých odběrech krve v těhotenství,tak při poslední se nám tam složil,jako šraňky. :lol: :lol: Pobavili jsem tam všechny sestřičky a každý další odběr už jsem měla nálepku,ta,které se složil mužskej. :wink: :lol: :lol:
U porodů byl.Často a rádi o tom spolu mluvíme,říkal,že nejhorší byly dvě věci.Když se za mnou zavřeli dveře na příjmu a nevěděl,co se děje(představy byly horší než skutečnost) a další těsně před narozením našeho syna,kdy už kontrakce byly fest hnusný.Říkal,že na maličký okamžik mu bleklo hlavou,že má na našeho kulíška vztek,ať už je venku. :wink: (celej porod trval cca3h).Ovšem,když se syn narodil,tak to bylo to nejlepší na světě,že u toho jsme oba.Říkal,že se chvilkama cítil bezmocně a to chlapi moc nemusí,ale výsledek stál za to.S naší poslední dcerou byl se mnou i ve sprše a pak jsem jen dolezla na křeslo,praskli mi vodu a malá byla venku.To,že to bylo tak rychlé(v 15h jsme kupovali v obchodě zavinovačku,na přijmu v 16:08 a malá se narodila 17:28h :lol: ),nebo,že už věděl,že to je pak nádherný,druhý porod se mnou si užil a holky,vidět chlapa,který bulí dojetím a štěstím,když drží to malé…i teď když to píšu,jsem znovu dojatá.Mrzelo by nás,kdyby jsme o tak silný společný zážitek přišli.
Po celou dobu porodu jsme si tedy moc nepokecali,nechtěla jsem,aby mě utěšoval atd.Důležité bylo,že je tam a já jsem byla mnohem klidnější.
Vím ale,že jsou mužský,kteří to nezvládnou a pak si myslím,že je lepší ho tam nemít.Hlavně nenutit!!!! :lol: :lol: :lol:
stáňa

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1687
26.2.08 11:14

Ahoj,

tak můj partner je taky pěkný cíťa. Na odběrech krve pravidelně omdlévá. Takže měl také obavy, jak to zvládne, nejvíce se bál krve a porodu placenty a nastřihávání. Ale k porodu chtěl.

A jsme oba moc rádi, že u toho byl. Porod byl rychlý, on byl se mnou celou dobu, vyjma 1 hodiny, kdy mne přijali na pokoj a natočili monitor. Ve sprše jsem na něm při kontrakcích doslova visela, pomohl mi na porodní sál, říkal mi, abych dýchala, držel mne. Viděl, jak vylezla hlavička a jak pak celé tělíčko, přestřihl pupečník, viděl pak i placentu, když ji MUDr. vytáhla.

On sám říká, že byl vyjukaný z toho, jak mne to bolela a že jsem byla tak trošku mimo (některé věci si já vůbec nepamatuji, takže je i takovou mou „porodní pamětí“ :lol: ). Krve nakonec jsme ani moc neměli. A Šimon byl po vytažení takový čistý, jen trošičku od krve, a vůbec nebyl pomačkaný (přenášela jsem a měl přes 4 kg, takže pěkně vypapané mimčo :P ).

Když pak malého odnesli na vyšetření, tak šel s ním, popsal ho číslem a jménem.

No, nedovedu si představit, že bych porod zvládla bez něj, úplně sama. A všechny komplexy (krev, stolice, tlustý zadek…) jsem naprosto hodila za hlavu :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
618
26.2.08 12:41

Ahoj holky, tak já jsem přesně 3 týdny po porodu a partner tam byl se mnou. Porod byl vyvolávaný, těžký a dlouhý - trval 36hodin 8O . Malá měla 4,205kg a 52cm - takže to byla docela fuška a nedovedu si představit, že bych to celé měla absolvovat sama. Jsem strašně vděčná, že tam byl se mnou, sice sloužil především jako podavač pití, vložek…ale vzhledem k tomu, že v ten den den se rodilo ostošest a mě si celkem nikdo nevšímal, nějak nevím, jak bych se obsluhovala sama. 2. dobu porodní na mě stále mluvil, jak jsem skvělá ( to jsem myslela, že ho zabiju, protože mi to vubec nešlo) a po narození malé byl jediný, kdo byl schopný mi zjistit nějaké informace o jejím zdravotním stavu - všichni se na nás vykašlali, jen sestra povídá:" když nepřišel doktor, tak je to OK" . No, zas tak OK to nebylo - Apgar 7-8-9 a malá musela do inkubátoru, ale nakonec jsme všichni 3 v pořádku a mému partnerovi patří obrovké DÍKY.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2237
26.2.08 12:43

Ahoj,

me manzel u porodu dost pomohl. Prvni porod nestihl, ale druhy nam vysel. Abych rekla pravdu. Puvodne k porodu nikdy nechtel, ale jak citil kopanecky a videl UTZ, tak ho to zlomilo a zacal po tom touzit.

Rekla bych, ze s nim to teprve probihalo vse spravne a v klidu, prirozene. Vedel presne, co se deje (mel to nastudovano), pomahal mi s premistovanim, skakanim na balone, vylezat na kozu. Porad me drzel za ruku. Jen to nestihl natocit na kameru, protoze jsem mu nechtela pustit ruku. Ale to nevadi. My dva vime presne jake to bylo a radi na porod vzpominame. Snad si to zopakujeme.

Terik

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
571
26.2.08 12:54

manžel byl u obou porodů-oba vyvolávané, naštěstí se mnou mohl být od úplného začátku, i když se zatím nic nedělo.. on to moc nekomentuje, ale byl v naprosté pohodě, čekal co po něm budu chtít, moc se nevnucoval (zná mě, vztekala bych se..), povídali jsme si, pak společně přivítali naše holky na světě. Po porodu v sexu žádný velký rozdíl nepozoruji, takže ho to asi neodradilo. Bylo to moc fajn a jsem ráda, že tam byl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama